Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 A 235/2011 - 42

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Číslo jednací: - 42

U s n e s e n í

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a

soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobce P. Č., proti

žalované České advokátní komoře, se sídlem Národní 16, 110 00 Praha 1, v řízení o žalobě

proti rozhodnutí ze dne 15. 6. 2011, č. j. 1588/11,

t a k t o :

I. Řízení s e za s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e má p r á v o na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce u Městského soudu v Praze podal žalobu proti shora označenému rozhodnutí

České advokátní komory (dále též „Komora“) a domáhal se jeho zrušení. Tímto rozhodnutím

byl žalobci podle , o advokacii, určen advokát JUDr. Jan Onheiser,

a to k zastoupení v řízení o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve

věci sp. zn. . Poté, co soud žalobce vyzval k úhradě soudního poplatku za

žalobu, požádal žalobce o osvobození od soudních poplatků.

Usnesením ze dne 1. 11. 2011 neosvobodil městský soud žalobce od soudních poplatků.

Kasační stížnost proti tomuto usnesení zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne

17. 1. 2012.

Městský soud nato žalobce opětovně vyzval žalobce k úhradě soudního poplatku za

žalobu ve lhůtě sedmi dnů usnesením ze dne 15. 3. 2012. Žalobce ještě před uplynutím

stanovené lhůty soudu adresoval podání ze dne 27. 3. 2012, ve kterém požádal o posečkání

s úhradou soudního poplatku po dobu asi dvou let a o povolení splátek po 20 Kč měsíčně.

Poukázal na své příjmové a majetkové poměry a z toho plynoucí obtíže spojené se získáním

úvěru. Běžná délka řízení před městským soudem činí dva roky, a poplatek bude uhrazen ještě

před skončením této doby.

Posečkání poplatku či splátky poplatku byly do 31. 12. 2010 upraveny přímo v zákoně

č. , o soudních poplatcích (); od 1. 1. 2011 však byly tyto instituty ze

zákona o soudních poplatcích vypuštěny, a lze jich tak využít jen na základě obecného odkazu

na daňový řád – : podle zákona o soudních poplatcích, ve

znění nyní účinném, se při správě placení poplatků postupuje podle daňového řádu, pokud

nestanoví tento zákon jinak. Znamená to, že instituty daňového řádu se užijí a) jen při správě

placení poplatků (nikoli tedy při rozhodování ve věcech poplatků – ostatně podle § 13 odst. 1

zákona o soudních poplatcích Ve věcech poplatků rozhoduje a postupuje soud nebo správa

soudu podle , pokud nestanoví tento zákon jinak), a b) jen tam, ke

zákon o soudních poplatcích neobsahuje zvláštní úpravu. Toto omezené použití daňového

řádu je pochopitelné: soudní poplatek je sice peněžitým plněním, které je příjmem veřejného

rozpočtu [srov. § 2 odst. 3 písm. a) daňového řádu], ale především má – na rozdíl od

„klasické“ daně, která je ryze hmotněprávní platbou – i své procesní aspekty, neboť zaplacení

soudního poplatku často představuje podmínku samotného soudního řízení, bez jejíhož

splnění nelze řízení dále vést.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 2 5A 235/2011

Procesní následky nezaplacení poplatku upravuje § 9 odst. 1 zákona o soudních

poplatcích; podle něj platí, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení

řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho

zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.

Zároveň jsou tu stanoveny výjimky z tohoto postupu v § 9 odst. 4. Podle něj soud řízení pro

nezaplacení poplatku nezastaví, začal-li již jednat o věci samé [písm. a)]; vznikla-li povinnost

zaplatit poplatek poplatníku, kterému soud v řízení ustanovil opatrovníka jako účastníku,

jehož pobyt není znám nebo jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině [písm.

b)]; je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a

poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odstavců 1 a 2 sdělí soudu okolnosti, které

toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit [písm. c)];

nebo došlo-li k rozšíření návrhu na zahájení řízení v téže věci nebo rozšířil-li poplatník

odvolání nebo dovolání poté, co soud začal jednat o věci samé [písm. d)].

Kromě poplatků splatných podáním návrhu na zahájení řízení, o nichž se zmiňuje § 9

odst. 1, však existují i poplatky za řízení, jejichž splatnost nastává až v pozdější fázi řízení

před soudem. Tyto dva druhy poplatků jsou upraveny v § 4 odst. 1 zákona o soudních

poplatcích. Do první skupiny poplatků (splatných podáním návrhu na zahájení řízení) patří

poplatky za žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení, za odvolání, dovolání a kasační stížnost

[písm. a) – d)]; ve druhé skupině poplatků za řízení pak poplatková povinnost vzniká až

rozhodnutím soudu ve věci samé, neboť až v okamžiku tohoto rozhodnutí je účastníku

uložena [obecně viz písm. i), podle nějž vzniká poplatková povinnost uložením povinnosti

zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé; konkrétně se pak

v písmenech e) – h) mluví o rozhodnutí soudu o insolvenčním návrhu, o rozhodnutí, jímž

soud prohlásí vyrovnání za skončené, o schválení smíru ve smírčím řízení a o rozhodnutí

soudu o návrhu na nařízení předběžného opatření].

Podle názoru soudu lze posečkat s úhradou poplatku, popřípadě rozložit jeho úhradu na

splátky, jak to umožňuje § 156 daňového řádu, jen v případech uvedených v § 4 odst. 1 písm.

e) – i) zákona o soudních poplatcích – tedy tam, kde zaplacení poplatku není nutnou

podmínkou pro to, aby řízení dále pokračovalo a aby v něm mohlo být vydáno rozhodnutí ve

věci samé. Předpokladem pro podání žádosti podle § 156 daňového řádu je tedy to, že ve věci

již bylo vydáno rozhodnutí ve věci samé a že soud zároveň (samostatným usnesením

navazujícím na rozhodnutí ve věci samé či výrokem v rámci rozhodnutí ve věci samé) ve

smyslu § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích rozhodl o povinnosti účastníka zaplatit

soudní poplatek. Jen u takto vyměřeného poplatku lze odložit jeho splácení, případně povolit

jeho splácení ve splátkách. Není to však možné v případech, kdy poplatková povinnost

nevzniká vydáním rozhodnutí, nýbrž samotným podáním návrhu, tedy v případech podle § 4

odst. 1 písm. a) – d) zákona o soudních poplatcích; zde totiž, není-li poplatek zaplacen, zákon

(§ 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích) stanoví jednoznačný následek v podobě zastavení

řízení. V žalobcově věci jde o správní žalobu, tedy o návrh ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a)

zákona o soudních poplatcích; poplatek za žalobu se stal splatným již samotným podáním

žaloby, a nelze tedy žádat o jeho posečkání nebo o povolení splátek; taková žádost je u tohoto

druhu poplatku nepřípustná.

Jen ve zcela hypotetické rovině tak soud dodává, že i kdyby žádost byla přípustná,

nemohla by v žalobcově případě být úspěšná: to považuje soud za potřebné dodat proto, že –

jak je mu známo z úřední činnosti – podání žádosti o posečkání s úhradou poplatku na dobu

jednoho až dvou let, resp. žádosti o prodloužení lhůty k zaplacení poplatku o jeden až dva

roky, není ze strany žalobce ojedinělým úkonem, ale stalo se v poslední době jeho novou

strategií, jíž reaguje na to, že zdejší soud přestal vyhovovat jeho žádostem o osvobození od

soudního poplatku, a Nejvyšší správní soud tento postup městského soudu schvaluje.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 3 5A 235/2011

Podávání tohoto typu žádostí tak zdejší soud hodnotí jako nový žalobcův způsob, jímž

tentokrát zneužívá institutu daňového práva a chce se domoci věcného projednání svých žalob

na náklady státu – přesto, že mu jeho poměry neumožňují hradit soudní poplatky, a

osvobození mu v těchto věcech podle výroku soudů obou instancí nenáleží.

I kdyby tedy soud hypoteticky (protože z uvedených důvodů to není ve skutečnosti

možné) posečkal s úhradou poplatku či „prodloužil lhůtu k zaplacení poplatku“, vždy

s odkladem na jeden až dva roky, minulo by se to u žalobce účinkem. Z toho, jak žalobce

dlouhodobě líčí své poměry, a s ohledem na množství sporů, které u zdejšího soudu vede

(v současnosti 237 žalob, z toho 146 nevyřízených), je soudu zřejmé, že žalobce by nemohl

zaplatit částku potřebnou na úhradu soudních poplatků ani v budoucnosti, a částku by od něj

nebylo možno ani vymoci. Jen na okraj soud dodává, že Ústavní soud již odmítl pro zjevnou

neopodstatněnost (usnesením ze dne 31. 8. 2011 pod sp. zn. , dostupným na

http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=71189&pos=1&cnt=1&typ=result)

žalobcovu ústavní stížnost ve věci, pro kterou mu byl určen advokát nyní napadeným

rozhodnutím. (Ani v tomto případě neřešily soudy žalobcův věcný spor – kasační stížnost

směřovala pouze proti usnesení krajského soudu, jímž bylo zastaveno řízení pro nezaplacení

soudního poplatku.)

Vedle případů, v nichž byl účastník osvobozen od soudního poplatku, je jediná další

skupina situací, kdy soud přes nezaplacený soudní poplatek za žalobu nebo jiný návrh na

zahájení řízení, za odvolání, dovolání a kasační stížnost může dále pokračovat v řízení,

upravena v § 9 odst. 4 zákona o soudních poplatcích (citován výše). V této věci soud nezačal

jednat o věci samé, žalobce není účastníkem neznámého pobytu ani nebyl rozšířen návrh na

zahájení řízení; zbývá tak písm. c), tedy skutečnost, že tu existuje nebezpečí z prodlení,

v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a současně poplatník doloží, že bez

své viny nemohl poplatek dosud zaplatit.

I kdyby soud vyložil žalobcovo podání ze dne 27. 3. 2012 jako žádost ve smyslu § 9

odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích, neměl by důvod žalobci vyhovět. Jednak tu

prokazatelně neexistuje nebezpečí z prodlení (řízení o ústavní stížnosti, pro řízení o níž mu

byl napadeným rozhodnutím určen advokát, pravomocně skončilo v srpnu 2011, tj. několik

týdnů po podání žaloby), jednak toto ustanovení počítá s poplatníkem, který sice bez své viny

nemohl poplatek dosud zaplatit, nicméně nemajetný není (to by totiž mohl využít institutu

osvobození od poplatku) a jeho platební neschopnost je pouze dočasná. To však není

žalobcův případ, jak už soud zdůvodnil výše.

Podání ze dne 27. 3. 2012, v němž žalobce požádal o posečkání poplatku a o povolení

splátek, je nepřípustnou žádostí; nemohlo tak přerušit běh lhůty pro zaplacení poplatku,

k němuž byl žalobce vyzván usnesením ze dne 15. 3. 2012. Lhůta pro zaplacení poplatku tak

marně uběhla, aniž žalobce poplatek zaplatil; proto soud řízení zastavil podle § 9 odst. 1

zákona o soudních poplatcích, ve spojení s (zákon č.

; dále jen „“).

O náhradě nákladů řízení rozhodl Městský soud v Praze v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s,

podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne

jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 4 5A 235/2011

správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ;

kromě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat označení

rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je

stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to

neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo

jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních

zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní

symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu

lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 17. dubna 2012

JUDr. Eva Pechová v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Sylvie Kosková