Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
5 A 235/2011 - 42.pdf
PDF · 0 B
No categories available
5 A 235/2011 - 42
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Číslo jednací: 5A 235/2011 - 42
U s n e s e n í
Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a
soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobce P. Č., proti
žalované České advokátní komoře, se sídlem Národní 16, 110 00 Praha 1, v řízení o žalobě
proti rozhodnutí ze dne 15. 6. 2011, č. j. 1588/11,
t a k t o :
I. Řízení s e za s t a v u j e .
II. Žádný z účastníků n e má p r á v o na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce u Městského soudu v Praze podal žalobu proti shora označenému rozhodnutí
České advokátní komory (dále též „Komora“) a domáhal se jeho zrušení. Tímto rozhodnutím
byl žalobci podle § 18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, určen advokát JUDr. Jan Onheiser,
a to k zastoupení v řízení o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve
věci sp. zn. 1 As 34/2011. Poté, co soud žalobce vyzval k úhradě soudního poplatku za
žalobu, požádal žalobce o osvobození od soudních poplatků.
Usnesením ze dne 1. 11. 2011 neosvobodil městský soud žalobce od soudních poplatků.
Kasační stížnost proti tomuto usnesení zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne
17. 1. 2012.
Městský soud nato žalobce opětovně vyzval žalobce k úhradě soudního poplatku za
žalobu ve lhůtě sedmi dnů usnesením ze dne 15. 3. 2012. Žalobce ještě před uplynutím
stanovené lhůty soudu adresoval podání ze dne 27. 3. 2012, ve kterém požádal o posečkání
s úhradou soudního poplatku po dobu asi dvou let a o povolení splátek po 20 Kč měsíčně.
Poukázal na své příjmové a majetkové poměry a z toho plynoucí obtíže spojené se získáním
úvěru. Běžná délka řízení před městským soudem činí dva roky, a poplatek bude uhrazen ještě
před skončením této doby.
Posečkání poplatku či splátky poplatku byly do 31. 12. 2010 upraveny přímo v zákoně
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (§ 13 odst. 2); od 1. 1. 2011 však byly tyto instituty ze
zákona o soudních poplatcích vypuštěny, a lze jich tak využít jen na základě obecného odkazu
na daňový řád – zákon č. 280/2009 Sb.: podle § 13 odst. 2 zákona o soudních poplatcích, ve
znění nyní účinném, se při správě placení poplatků postupuje podle daňového řádu, pokud
nestanoví tento zákon jinak. Znamená to, že instituty daňového řádu se užijí a) jen při správě
placení poplatků (nikoli tedy při rozhodování ve věcech poplatků – ostatně podle § 13 odst. 1
zákona o soudních poplatcích Ve věcech poplatků rozhoduje a postupuje soud nebo správa
soudu podle občanského soudního řádu, pokud nestanoví tento zákon jinak), a b) jen tam, ke
zákon o soudních poplatcích neobsahuje zvláštní úpravu. Toto omezené použití daňového
řádu je pochopitelné: soudní poplatek je sice peněžitým plněním, které je příjmem veřejného
rozpočtu [srov. § 2 odst. 3 písm. a) daňového řádu], ale především má – na rozdíl od
„klasické“ daně, která je ryze hmotněprávní platbou – i své procesní aspekty, neboť zaplacení
soudního poplatku často představuje podmínku samotného soudního řízení, bez jejíhož
splnění nelze řízení dále vést.
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 2 5A 235/2011
Procesní následky nezaplacení poplatku upravuje § 9 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích; podle něj platí, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení
řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho
zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
Zároveň jsou tu stanoveny výjimky z tohoto postupu v § 9 odst. 4. Podle něj soud řízení pro
nezaplacení poplatku nezastaví, začal-li již jednat o věci samé [písm. a)]; vznikla-li povinnost
zaplatit poplatek poplatníku, kterému soud v řízení ustanovil opatrovníka jako účastníku,
jehož pobyt není znám nebo jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině [písm.
b)]; je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a
poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odstavců 1 a 2 sdělí soudu okolnosti, které
toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit [písm. c)];
nebo došlo-li k rozšíření návrhu na zahájení řízení v téže věci nebo rozšířil-li poplatník
odvolání nebo dovolání poté, co soud začal jednat o věci samé [písm. d)].
Kromě poplatků splatných podáním návrhu na zahájení řízení, o nichž se zmiňuje § 9
odst. 1, však existují i poplatky za řízení, jejichž splatnost nastává až v pozdější fázi řízení
před soudem. Tyto dva druhy poplatků jsou upraveny v § 4 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích. Do první skupiny poplatků (splatných podáním návrhu na zahájení řízení) patří
poplatky za žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení, za odvolání, dovolání a kasační stížnost
[písm. a) – d)]; ve druhé skupině poplatků za řízení pak poplatková povinnost vzniká až
rozhodnutím soudu ve věci samé, neboť až v okamžiku tohoto rozhodnutí je účastníku
uložena [obecně viz písm. i), podle nějž vzniká poplatková povinnost uložením povinnosti
zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé; konkrétně se pak
v písmenech e) – h) mluví o rozhodnutí soudu o insolvenčním návrhu, o rozhodnutí, jímž
soud prohlásí vyrovnání za skončené, o schválení smíru ve smírčím řízení a o rozhodnutí
soudu o návrhu na nařízení předběžného opatření].
Podle názoru soudu lze posečkat s úhradou poplatku, popřípadě rozložit jeho úhradu na
splátky, jak to umožňuje § 156 daňového řádu, jen v případech uvedených v § 4 odst. 1 písm.
e) – i) zákona o soudních poplatcích – tedy tam, kde zaplacení poplatku není nutnou
podmínkou pro to, aby řízení dále pokračovalo a aby v něm mohlo být vydáno rozhodnutí ve
věci samé. Předpokladem pro podání žádosti podle § 156 daňového řádu je tedy to, že ve věci
již bylo vydáno rozhodnutí ve věci samé a že soud zároveň (samostatným usnesením
navazujícím na rozhodnutí ve věci samé či výrokem v rámci rozhodnutí ve věci samé) ve
smyslu § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích rozhodl o povinnosti účastníka zaplatit
soudní poplatek. Jen u takto vyměřeného poplatku lze odložit jeho splácení, případně povolit
jeho splácení ve splátkách. Není to však možné v případech, kdy poplatková povinnost
nevzniká vydáním rozhodnutí, nýbrž samotným podáním návrhu, tedy v případech podle § 4
odst. 1 písm. a) – d) zákona o soudních poplatcích; zde totiž, není-li poplatek zaplacen, zákon
(§ 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích) stanoví jednoznačný následek v podobě zastavení
řízení. V žalobcově věci jde o správní žalobu, tedy o návrh ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a)
zákona o soudních poplatcích; poplatek za žalobu se stal splatným již samotným podáním
žaloby, a nelze tedy žádat o jeho posečkání nebo o povolení splátek; taková žádost je u tohoto
druhu poplatku nepřípustná.
Jen ve zcela hypotetické rovině tak soud dodává, že i kdyby žádost byla přípustná,
nemohla by v žalobcově případě být úspěšná: to považuje soud za potřebné dodat proto, že –
jak je mu známo z úřední činnosti – podání žádosti o posečkání s úhradou poplatku na dobu
jednoho až dvou let, resp. žádosti o prodloužení lhůty k zaplacení poplatku o jeden až dva
roky, není ze strany žalobce ojedinělým úkonem, ale stalo se v poslední době jeho novou
strategií, jíž reaguje na to, že zdejší soud přestal vyhovovat jeho žádostem o osvobození od
soudního poplatku, a Nejvyšší správní soud tento postup městského soudu schvaluje.
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 3 5A 235/2011
Podávání tohoto typu žádostí tak zdejší soud hodnotí jako nový žalobcův způsob, jímž
tentokrát zneužívá institutu daňového práva a chce se domoci věcného projednání svých žalob
na náklady státu – přesto, že mu jeho poměry neumožňují hradit soudní poplatky, a
osvobození mu v těchto věcech podle výroku soudů obou instancí nenáleží.
I kdyby tedy soud hypoteticky (protože z uvedených důvodů to není ve skutečnosti
možné) posečkal s úhradou poplatku či „prodloužil lhůtu k zaplacení poplatku“, vždy
s odkladem na jeden až dva roky, minulo by se to u žalobce účinkem. Z toho, jak žalobce
dlouhodobě líčí své poměry, a s ohledem na množství sporů, které u zdejšího soudu vede
(v současnosti 237 žalob, z toho 146 nevyřízených), je soudu zřejmé, že žalobce by nemohl
zaplatit částku potřebnou na úhradu soudních poplatků ani v budoucnosti, a částku by od něj
nebylo možno ani vymoci. Jen na okraj soud dodává, že Ústavní soud již odmítl pro zjevnou
neopodstatněnost (usnesením ze dne 31. 8. 2011 pod sp. zn. III. ÚS 2083/2011, dostupným na
http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=71189&pos=1&cnt=1&typ=result)
žalobcovu ústavní stížnost ve věci, pro kterou mu byl určen advokát nyní napadeným
rozhodnutím. (Ani v tomto případě neřešily soudy žalobcův věcný spor – kasační stížnost
směřovala pouze proti usnesení krajského soudu, jímž bylo zastaveno řízení pro nezaplacení
soudního poplatku.)
Vedle případů, v nichž byl účastník osvobozen od soudního poplatku, je jediná další
skupina situací, kdy soud přes nezaplacený soudní poplatek za žalobu nebo jiný návrh na
zahájení řízení, za odvolání, dovolání a kasační stížnost může dále pokračovat v řízení,
upravena v § 9 odst. 4 zákona o soudních poplatcích (citován výše). V této věci soud nezačal
jednat o věci samé, žalobce není účastníkem neznámého pobytu ani nebyl rozšířen návrh na
zahájení řízení; zbývá tak písm. c), tedy skutečnost, že tu existuje nebezpečí z prodlení,
v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a současně poplatník doloží, že bez
své viny nemohl poplatek dosud zaplatit.
I kdyby soud vyložil žalobcovo podání ze dne 27. 3. 2012 jako žádost ve smyslu § 9
odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích, neměl by důvod žalobci vyhovět. Jednak tu
prokazatelně neexistuje nebezpečí z prodlení (řízení o ústavní stížnosti, pro řízení o níž mu
byl napadeným rozhodnutím určen advokát, pravomocně skončilo v srpnu 2011, tj. několik
týdnů po podání žaloby), jednak toto ustanovení počítá s poplatníkem, který sice bez své viny
nemohl poplatek dosud zaplatit, nicméně nemajetný není (to by totiž mohl využít institutu
osvobození od poplatku) a jeho platební neschopnost je pouze dočasná. To však není
žalobcův případ, jak už soud zdůvodnil výše.
Podání ze dne 27. 3. 2012, v němž žalobce požádal o posečkání poplatku a o povolení
splátek, je nepřípustnou žádostí; nemohlo tak přerušit běh lhůty pro zaplacení poplatku,
k němuž byl žalobce vyzván usnesením ze dne 15. 3. 2012. Lhůta pro zaplacení poplatku tak
marně uběhla, aniž žalobce poplatek zaplatil; proto soud řízení zastavil podle § 9 odst. 1
zákona o soudních poplatcích, ve spojení s § 47 písm. c) soudního řádu správního (zákon č.
150/2002 Sb.; dále jen „s. ř. s.“).
O náhradě nákladů řízení rozhodl Městský soud v Praze v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s,
podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne
jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 4 5A 235/2011
správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s.;
kromě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat označení
rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je
stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to
neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo
jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních
zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní
symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu
lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 17. dubna 2012
JUDr. Eva Pechová v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Sylvie Kosková