Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 4/2012 - 156

č. j. - 159

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci navrhovatele: Ministr spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, proti kárně obviněné: JUDr. J. W., zastoupená JUDr. Janem Brožem, advokátem se sídlem Sokolská 60, Praha 2, v řízení o kárné odpovědnosti soudního exekutora vedeném pod sp. zn. 14 Kse 6/2011, o námitce podjatosti,

t a k t o :

Přísedící kárného senátu JUDr. Karel Urban j e v y l o u č e n z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 14 Kse 6/2011.

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel podal kárnou žalobu proti kárně obviněné pro kárné provinění podle , ve znění pozdějších předpisů.

Kárně obviněná vznesla v podání ze dne 12. 1. 2012 námitku podjatosti proti přísedícímu kárného senátu JUDr. Karlu Urbanovi. Svou námitku odůvodnila tím, že mezi ní a JUDr. Karlem Urbanem probíhal v roce 2009 „mocenský boj“ o funkce v orgánech Exekutorské komory České republiky (dále jen „Komora“). Tento „mocenský boj“, jehož iniciátorkou kárně obviněná nebyla, nakonec vyvrcholil dne 25. 3. 2009 jejím odvoláním z funkce viceprezidentky Komory a ustanovením JUDr. Karla Urbana do čela prezidia Komory. Podle názoru kárně obviněné přitom její odvolání z funkce viceprezidentky Komory a předchozí kroky JUDr. Karla Urbana směřující k tomuto odvolání proběhly nezákonně. Mezi kárně obviněnou a JUDr. Karlem Urbanem se v důsledku této skutečnosti vytvořil vztah, který nelze označit za neutrální, ale naopak za zcela antipatický. Povaha tohoto vztahu pak reálně z objektivního pohledu zpochybňuje schopnost JUDr. Karla Urbana nestranně a nezávisle ve věci jednat a rozhodnout, a to bez jakýchkoli předsudků vůči kárně obviněné, tedy nezaujatě.

JUDr. Karel Urban ve vyjádření k námitce podjatosti uvedl, že se necítí podjatý s tím, že důvody k podjatosti, které uvedla kárně obviněná, považuje za její subjektivní pocity.

Podle ust. věta první , ve znění pozdějších předpisů, se na vyloučení člena senátu z projednávání a rozhodování věci se přiměřeně použije ustanovení zvláštního právního předpisu. V poznámce pod čarou je pak odkaz na

Podle ust. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Rozhodnutí o vyloučení soudce (přísedícího) z důvodů uvedených v ust. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( d). Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce (přísedícího) z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (viz např. nálezy Ústavného soudu ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. , ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. , či usnesení ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. a ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. ).

Jde-li o důvody uvedené v ust. první věta , může poměr k věci vyplývat především z přímého právního zájmu soudce (přísedícího) na projednávané věci, tedy zejména v případech, kdy by soudce mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, ale také vztahem přátelským či antagonistickým. Může jít také o vztah ekonomické závislosti.

Nestrannost soudce (přísedícího) je přitom především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce (přísedícího) k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.). O ní je schopen relativně přesně referovat pouze soudce sám, a proto je obtížné jeho vnitřní rozpoložení objektivně přezkoumat. Z tohoto důvodu je potřeba kategorii nestrannosti soudce vnímat šíře, také v rovině objektivní.

Ústavní soud k tomu již v minulosti několikrát judikoval, že „ vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti (srov. nález sp. zn. ; Sb NU ÚS, svazek 6, nález č. 127), na straně druhé vyslovil, že subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto; nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, nýbrž i z hmotněprávního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedou“ [nález sp. zn. ze dne 7. 3. 2007 (N 42/44 SbNU 533)]. K obdobným závěrům opakovaně dospěl také Nejvyšší správní soud, např. usnesení NSS ze dne 11. 11. 2010, č. j. – 132 nebo ze dne 13. 4. 2010, č. j. - 68.

K dané problematice Ústavní soud také vyslovil, že k „vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat. Nepochybně se jedná o případy, kdy soudce je současně na straně účastníka řízení či svědka, resp. když by v řízení mohl být dotčen na svých právech; shodně to platí, že soudce má k účastníkům řízení příbuzenský, přátelský nebo zjevně nepřátelský vztah, příp. vztah ekonomické závislosti […] S přihlédnutím k výše uvedeným ilustrativním důvodům pro vyloučení je třeba dle názoru Ústavního soudu posoudit vztah soudce k věci nebo účastníkům, příp. jejich zástupcům, v daném případě současně ze dvou vzájemně se prolínajících hledisek, a to jaká je povaha tohoto vztahu a zda se jedná o zjevně intenzivní (např. bezprostřední, určitým způsobem individualizovaný) vztah.“ [viz citovaný nález sp. zn. , dále nález ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. (N 98/23 SbNU 11), obdobně nálezy ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. a ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. ].

V usnesení ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. , ve kterém se zabýval námitkou podjatosti soudce v trestním řízení, Ústavní soud uvedl, že příslušná úprava vyloučení soudců z rozhodování „směřuje k tomu, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, jehož nestrannost nebude ovlivněna tím, že má sám osobní (pohnutkami osobního rázu motivovaný) zájem na výsledku […] řízení […] Poměr vyloučené osoby k věci musí mít tedy zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem, podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce nestranně přistupovat k věci a k úkonům jí se týkajícím.“

S ohledem na výše uvedené lze soudce (přísedícího) vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Kárně obviněná spatřuje důvod podjatosti v tom, že v minulosti měla s JUDr. Karlem Urbanem profesní spor, v důsledku čehož mezi nimi není neutrální vztah. Tato její tvrzení přísedící JUDr. Karel Urban sice popřel, ale pouze v obecné rovině bez jakékoliv konkretizace. Existují zde tedy okolnosti, které vyvolávají pochybnosti o schopnosti přísedícího rozhodovat ve věci kárně obviněné nestranně, s ohledem na jejich osobní vztah, a to je důvodem pro postup podle ust.

Proto z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. ledna 2012

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu