Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 158/2011 - 143

- 145

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně: J. P., zastoupené JUDr. Lucií Drahovzalovou, advokátkou, se sídlem Polepská 410, Kolín 4, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2011, č. j. 2011/41876 - 421, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2011, č. j. - 25,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalobkyně se nedatovanou žalobou domáhala přezkumu rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2011, č. j. 2011/41876 - 421, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky - krajské pobočky v Příbrami ze dne 12. 4. 2011, č. j. KHD - 160/2011 - 16, jímž byla žalobkyně podle ustanovení , odst. 3 a ustanovení , o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), ode dne 19. 1. 2011 vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu maření součinnosti s úřadem práce.

Součástí žaloby byla i žádost o osvobození od soudních poplatků a žádost o ustanovení zástupce na ochranu práv žalobkyně. Městský soud v Praze o těchto žádostech rozhodl usnesením ze dne 19. 10. 2011, č. j. - 25, kterým ve výroku I. přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků a kterým ve výroku II. zamítl žádost žalobkyně o ustanovení zástupce. Městský soud uvedl, že žalobkyně splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, ovšem žádosti o ustanovení zástupce nevyhověl s tím, že ustanovení zástupce není třeba k ochraně práv žalobkyně, neboť žaloba obsahuje všechny formální a obsahové náležitosti stanovené , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), a projednávaná věc není natolik složitá, aby bylo namístě žalobkyni zástupce ustanovit. Usnesení bylo zmocněnci žalobkyně doručeno dle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), dne 21. 10. 2011.

Podáním ze dne 9. 11. 2011 učiněným v elektronické formě se zaručeným elektronickým podpisem, jež bylo městskému soudu doručeno téhož dne, podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2011, č. j. - 25, kasační stížnost, ve kterém s posouzením městského soudu zásadně nesouhlasila a poukazovala na svou tíživou životní a sociální situaci. Podání totožného obsahu učinila i prostřednictvím držitele poštovní licence.

Podáním ze dne 10. 11. 2011, doručeným Městskému soudu v Praze dne 14. 11. 2011, stěžovatelka prostřednictvím advokátky JUDr. Lucie Drahovzalové, jež jí byla určena rozhodnutím Česká advokátní komory ze dne 4. 11. 2011, č. j. 3069/11, doplnila svou kasační stížnost tak, že ji podává podle ustanovení , neboť je přesvědčena, že splnila obě podmínky normované ustanovením Městskému soudu bylo známo, že veškerá podání nečinila stěžovatelka osobně, ale prostřednictvím zmocněnce, svého manžela. Jeho možnosti zastupovat stěžovatelku jsou však z důvodu velmi špatného zdravotního stavu značně omezené. Stěžovatelka kvůli své špatné sociální situaci a neznalosti právních předpisů nemůže svá práva dostatečně a efektivně hájit.

Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (ustanovení ), tuto kasační stížnost ale nepodala včas. Podle ustanovení kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Napadené usnesení městského soudu bylo stěžovatelce doručeno v souladu s ustanovením v pátek 21. 10. 2011, lhůta dvou týdnů proto stěžovatelce počala běžet následující den a uplynula v pátek 4. 11. 2011, tj. dnem, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek běhu lhůty - shodně usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2003, č. j. - 34.

Podala-li stěžovatelka svou kasační stížnost až 9. 11. 2011, učinila tak zjevně po lhůtě pro podání kasační stížnosti. Pro zachování lhůty pro podání kasační stížnosti nelze aplikovat ani ustanovení , neboť stěžovatelka svou veškerou procesní aktivitu učinila až po 4. 11. 2011, tj. svá podání odeslala elektronicky i písemně nejdříve dne 9. 11. 2011. Na běh výše uvedené lhůty pro podání kasační stížnosti nemá vliv ani to, že stěžovatelka podala k České advokátní komoře žádost o určení advokáta podle , o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Lhůta pro podání kasační stížnosti neběží podle ustanovení pouze v případě, že o žádosti o ustanovení advokáta rozhoduje soud.

Otázkou posuzování lhůty k podání kasační stížnosti se mj. zabýval Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 26. 11. 2007, sp. zn. , v němž uvedl, že jestliže je lhůta určena na týdny, je rozhodný pro počítání nikoli začátek, ale konec lhůty. Lhůta k podání kasační stížnosti počne sice běžet dnem, který následuje po dni doručení rozsudku krajského soudu, avšak den, který určil počátek lhůty, je den doručení, takže konec lhůty se svým označením shoduje s označením dne doručení. Uvedený výklad odpovídá všeobecně známé, dostupné a konsolidované doktríně i judikatuře správních soudů.

Nejvyšší správní soud tedy musel kasační stížnost stěžovatelky proti výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2011, č. j. - 25, odmítnout podle ustanovení za přiměřeného použití ustanovení

Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení (za použití ustanovení ), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba (v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 22. prosince 2011

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu