Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 As 29/2011 - 37

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: T. I., t. č. Zařízení pro zajištění cizinců Bělá – Jezová, Bělá – Jezová, Bělá pod Bezdězem, zastoupený Asociací pro právní otázky imigrace, o. s., se sídlem Moravská 9, Praha 2, proti žalovanému: Oblastní ředitelství služby cizinecké policie Praha, se sídlem Aviatická 1050/16, Praha 6 - Ruzyně, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2010, č. j. - 22,

t a k t o :

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2010, č. j. - 22 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2010, č. j. - 22, nebylo žalobci (dále jen „stěžovatel“) přiznáno osvobození od placení soudních poplatků a záloh pro řízení o žalobě proti rozhodnutí Policie České republiky ze dne 1. 6. 2010, č. j. CPR-1639-24/PŘ-2010-004112, jímž byl stěžovatel podle a 3 , ve znění pozdějších předpisů, zajištěn za účelem jeho předání podle mezinárodní smlouvy. Městský soud v odůvodnění usnesení uvedl, že stěžovatel je cizincem, který pobývá v zařízení pro zajištění cizinců a tvrdí, že nemá žádné finanční prostředky. Toto je však v rozporu s tvrzením uvedeným v žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků ze dne 22. 8. 2010, v němž stěžovatel zmínil dohodu se svým zástupcem, že v případě ukončení sporu v jeho prospěch bude zástupci vyplacena odměna ve výši stanovené advokátním tarifem, tedy v částce 4800 Kč. Přitom není zřejmé, z jakých finančních zdrojů má být tato částka zástupci vyplacena. Stěžovatel tedy neprokázal splnění zákonných předpokladů pro přiznání osvobození od placení soudního poplatku.

Proti tomuto usnesení podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v ust. V kasační stížnosti poukázal na to, že částka 4800 Kč bude jeho zástupci vyplacena pouze v případě ukončení sporu v jeho prospěch. Za této situace pak bude plně aplikovatelný věta první a smluvní odměna tak bude vyplacena z prostředků, které stěžovatel získá od žalované strany. Pokud spor nevyhraje, nebo mu náhrada nákladů bude odepřena z jiného důvodu, k vyplacení smluvní odměny nedojde. Dohoda o odměně mezi stěžovatelem a jeho zástupcem tak neimplikuje, že majetkové poměry stěžovatele umožňují stěžovateli uhradit soudní poplatek ve výši 2000 Kč. Platí tedy, že v důsledku svého zajištění stěžovatel nedisponuje žádnými finančními prostředky. Navíc pokud městský soud dospěl k závěru, že není zřejmé jak stěžovatel uhradí svému zástupci smluvní odměnu, když nemá dostatek prostředků k zaplacení soudního poplatku, bylo nezbytné jej vyzvat k objasnění této skutečnosti a nikoliv návrh na osvobození od soudních poplatků zamítnout. Stěžovatel v tomto ohledu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. – 31, jehož právní závěry je podle jeho názoru nutné analogicky vztáhnout i na jeho situaci. Napadené usnesení městského soudu je proto nezákonné. S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhl, aby bylo zrušeno a věc byla vrácena městskému soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s ust. a 3 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Stěžovatel byl vyzván přípisem městského soudu ze dne 5. 8. 2010, č. j. - 12, aby prokázal své majetkové poměry pro účely přiznání osvobození od placení soudního poplatku z podané žaloby. Stěžovatel ve stanovené lhůtě zaslal městskému soudu vyplněné potvrzení, v němž uvedl, že pobývá v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá – Jezová, nemá žádné příjmy a nevlastní žádný majetek větší ceny. V podání stěžovatele ze dne 22. 8. 2010, které bylo městskému soudu doručeno současně s potvrzením, bylo mimo jiné uvedeno, že se stěžovatel a jeho zástupce dohodli, že v případě ukončení sporu ve prospěch stěžovatele bude jeho zástupci vyplacena odměna ve výši 4800 Kč. Na základě tohoto údaje městský soud dovodil, že není zřejmé, z jakých zdrojů bude tato částka zástupci stěžovatele vyplacena, a proto toto ujednání není v souladu s tvrzením stěžovatele, že nedisponuje žádnými finančními prostředky.

Uvedený závěr městského soudu byl učiněn předčasně, protože zmínka o vyplacení odměny v podání ze dne 22. 8. 2010 nebyla dostačujícím a přesvědčivým údajem o nevěrohodnosti údajů uvedených stěžovatelem o jeho výdělkových a majetkových poměrech. V případě, že městský soud měl pochybnosti o údajích, které stěžovatel uvedl ve formuláři „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“, měl jej vyzvat, aby svá tvrzení upřesnil a doplnil. Teprve poté bylo možné uvažovat o aplikaci závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009, č. j. - 88, publikovaném pod č. 1962/2010 Sb. NSS, podle kterých „účastník řízení, který požádal o osvobození od soudních poplatků a který byl soudem řádně poučen, je povinen uvést a prokázat veškeré skutečnosti rozhodné pro posouzení žádosti. Vyplyne-li z uvedených údajů či obsahu spisu, že jsou nevěrohodné, popř. neúplné, soud žádost zamítne.“. I v případě tohoto judikátu byl žalobce nejprve vyzván, aby předložil vyplněné potvrzení. Protože soud měl pochybnosti o věrohodnosti údajů v něm uvedených, byl žalobce soudem vyzván k upřesnění některých sporných a nejasných skutečností. Soud tak nevzal bez dalšího za relevantní pouze údaje uváděné v potvrzení. Teprve z dalších získaných informací učinil soud svůj závěr. Tímto způsobem měl městský soud postupovat i v dané věci.

V této souvislosti je třeba poukázat i na to, že v případě tvrzené nemajetnosti nelze požadovat její prokázání. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2006, č. j. - 104, publikovaný pod č. 951/2006 Sb. NSS, podle kterého „postup krajského soudu, jenž zamítl návrh na ustanovení zástupce s odůvodněním, že stěžovatelka neprokázala tvrzení o své majetkové situaci listinnými důkazy, přičemž tato tvrzení stěžovatelky spočívala v tom, že nemá žádný majetek ani příjmy, je vadný a je důvodem pro zrušení takového usnesení. Krajský soud svým postupem popřel tzv. negativní důkazní teorii, podle níž nelze dokazovat neexistující skutečnosti.“.

Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že městský soud pochybil v právním hodnocení věrohodnosti stěžovatelem předloženého potvrzení.

Z výše uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud napadené usnesení městského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení ( ). Ve věci rozhodl v souladu s ust. , podle něhož rozhoduje o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, neboť neshledal důvody pro jeho nařízení.

V dalším řízení je městský soud vázán právním názorem, který je vysloven v tomto rozsudku ( ).

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. října 2011

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu