Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 As 30/2010 - 31

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: S. P., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2010, č. j. - 16,

t a k t o :

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2010, č. j. - 16, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Ministr vnitra rozhodnutím ze dne 2. 12. 2009, č.j. MV-66104/VS-2009, podle zamítl rozklad žalobce podaný proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 11. 8. 2008, č. j. OAM-5872-7/TP-2009. Uvedeným rozhodnutím ministerstva bylo zastaveno řízení ve věci žalobcovy žádosti o povolení k trvalému pobytu, neboť podaná žádost byla zjevně právně nepřípustná.

V žalobě podané proti zmíněnému rozhodnutí ministra vnitra žalobce požádal mj. o ustanovení zástupce a o osvobození od soudních poplatků. O této žádosti rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 2. 2010, č. j. - 16, tak, že žádost žalobce o přiznání osvobození od soudních poplatků zamítl a rovněž zamítl žalobcův návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o žalobě. V odůvodnění soud uvedl, že výzvou ze dne 18. 1. 2010, č. j. - 8, byl žalobce vyzván k tomu, aby zaslal vyplněný formulář „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“ (dále jen „potvrzení“), a aby sdělil, z jakých prostředků hradí náklady nutně spojené s jeho pobytem v České republice. Přitom byl žalobce poučen, že v případě, kdy výzvě v plném rozsahu nevyhoví, bude žádost zamítnuta. Podle soudu žalobce sice ve stanovené lhůtě zaslal předmětné potvrzení, v němž uvedl, že nevykonává žádnou práci, nemá žádné příjmy ani majetek větší ceny, avšak soudu nesdělil, z jakých prostředků hradí náklady nutně spojené s jeho pobytem v České republice. Podle názoru soudu je přitom nepochybné, že žalobce musí mít nějaké zdroje, z nichž tyto náklady hradí, nicméně jejich existenci a původ těchto prostředků soudu nedoložil. Z uvedeného důvodu se jeho prohlášení jeví jako nevěrohodné. S ohledem na tuto skutečnost soud uzavřel, že žalobce věrohodným způsobem nedoložil, že nemá dostatečné prostředky k úhradě soudního poplatku a nesplnil tak zákonné předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. S ohledem na potom nebylo možné žalobci ani ustanovit zástupce.

Ve včas podané kasační stížnosti namítl žalobce (dále též „stěžovatel“), že nebyly splněny podmínky pro zamítnutí jeho žádostí. V kasační stížnosti požádal, aby mu byl ustanoven zástupce, byl osvobozen od soudních poplatků a kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek. K tomu stěžovatel uvedl, že se nedostatečně orientuje v českém právním řádu, proto není způsobilý účinně hájit svá práva. Rozhodnutí správních orgánů pro něj znamenají nenahraditelnou újmu, neboť by došlo ke ztížení jeho pobytu na území České republiky. V jeho případě jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Finanční situace mu neumožňuje nechat se zastupovat advokátem bez jeho ustanovení. Proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2010, č. j. - 16, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody podle Jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud podle a 3 vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost je důvodná.

Podle Nejvyššího správního soudu je kasační stížnost tak, jak byla stěžovatelem sepsána a podána, projednatelná. Z jejího obsahu je zřejmý nesouhlas stěžovatele s právními závěry soudu, v jejichž důsledku byly zamítnuty jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Stěžovatel namítá, že nemá dostatek finančních prostředků. Tím je dán důvod podle spočívající v tvrzeném nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Z toho důvodu není podle Nejvyššího správního soudu na místě přihlédnout ke skutečnosti, že stěžovatel byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2010, č. j. - 20, vyzván, aby ve lhůtě do jednoho měsíce doplnil kasační stížnost o konkrétní důvody, jinak bude kasační stížnost odmítnuta. Stejně tak nelze přihlédnout ke skutečnosti, že na tuto výzvu soudu stěžovatel nijak nereagoval.

Ke stěžovatelově žádosti o přiznání osvobození od soudního poplatku za kasační stížnost a o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud odkazuje na svou ustálenou judikaturu. Podle ní v řízení o kasační stížnosti směřující proti rozhodnutí krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků a o neustanovení zástupce není podmínkou řízení povinné zastoupení advokátem a zaplacení soudního poplatku. K těmto závěrům blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. - 41, publikovaný pod č. NSS, podle kterého „v řízení u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce žalobců není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení“, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. - 37, www.nssoud.cz. Proto stěžovatelem vznesený požadavek je třeba považovat za bezpředmětný.

Nejvyšší správní soud shledal v postupu soudu vady, které vedly k naplnění důvodu podle Výzvou soudu ze dne 18. 1. 2010, č. j. - 8, byl stěžovatel vyzván, aby doložil, že nemá dostatečné prostředky. K tomu měl ve stanovené lhůtě vrátit soudu vyplněný formulář „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“. Současně s tím byl stěžovatel vyzván, aby písemně sdělil, z jakých prostředků hradí náklady nutně spojené s jeho pobytem v České republice (bydlení, strava, ošacení, zdravotní péče, atd.). K tomu soud dodal, že pokud stěžovatel ve stanovené lhůtě „v plném rozsahu“ výzvě nevyhoví, bude jeho žádost pro nesplnění zákonných podmínek zamítnuta.

V posuzovaném případě stěžovatel ve stanovené lhůtě soudu zaslal pouze vyplněné potvrzení. Z něj vyplynulo, že nemá žádnou práci, příjmy z podnikání, nepobírá dávky ze systému sociální ochrany a nevlastní žádný majetek větší ceny. Napadeným usnesením Městského soudu v Praze bylo toto potvrzení označeno jako nevěrohodné. Podle soudu stěžovatel nedoložil, z čeho hradí náklady spojené s jeho pobytem v tuzemsku, ačkoliv je nepochybné, že musí mít nějaké zdroje, z nichž tyto náklady uhrazuje.

Podle Nejvyššího správního soudu byly shora uvedené závěry Městského soudu v Praze učiněny předčasně. Stěžovatel měl být nejprve vyzván, aby předložil vyplněné „potvrzení“. Teprve poté a s ohledem na jeho obsah, pokud by soudu vznikly pochybnosti o jeho věrohodnosti, by bylo na místě vyzvat stěžovatele k tomu, aby tedy uvedl, z čeho hradí náklady spojené s jeho tuzemským pobytem. V takovém případě měl soud prvního stupně vyzvat stěžovatele, aby upřesnil svá tvrzení. Teprve po tomto druhém kroku by bylo možné uvažovat o aplikaci závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009, č. j. - 88, publikovaném pod č. 1962/2010 Sb. NSS, podle kterých „účastník řízení, který požádal o osvobození od soudních poplatků a který byl soudem řádně poučen, je povinen uvést a prokázat veškeré skutečnosti rozhodné pro posouzení žádosti. Vyplyne-li z uvedených údajů či obsahu spisu, že jsou nevěrohodné, popř. neúplné, soud žádost zamítne.“. Přitom i v případě tohoto judikátu byl účastník nejprve vyzván, aby předložil vyplněné potvrzení. Protože soudu vznikly pochybnosti o jeho věrohodnosti, byl posléze účastník řízení soudem vyzván ještě k upřesnění některých sporných a nejasných skutečností. Soud tak nevzal bez dalšího za relevantní toliko data uváděná v potvrzení, ale naopak vyzval stěžovatele k poskytnutí dalších informací a podkladů. Teprve z informací získaných na základě této výzvy soud vyvodil svůj závěr. Tímto způsobem měl Městský soud v Praze postupovat i v nyní projednávané věci, což neučinil. Místo toho zaujal závěr ohledně nevěrohodnosti vyjádření stěžovatele. Nejvyšší správní soud k tomu poznamenává, že stěžovatel na soudem položenou otázku, z čeho hradí své náklady v tuzemsku, v podstatě odpověděl toliko vrácením vyplněného potvrzení. To přitom mohlo podle názoru stěžovatele představovat ono požadované „vyhovění požadavkům v plném rozsahu“, jak požadoval v předmětné výzvě soud prvního stupně.

Nad rámec uvedeného je třeba vzít v úvahu, že v případě tvrzené nemajetnosti nelze požadovat její prokázání. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2006, č. j. - 104, publikovaný pod č. 951/2006 Sb. NSS, podle kterého „postup krajského soudu, jenž zamítl návrh na ustanovení zástupce s odůvodněním, že stěžovatelka neprokázala tvrzení o své majetkové situaci listinnými důkazy, přičemž tato tvrzení stěžovatelky spočívala v tom, že nemá žádný majetek ani příjmy, je vadný a je důvodem pro zrušení takového usnesení. Krajský soud svým postupem popřel tzv. negativní důkazní teorii, podle níž nelze dokazovat neexistující skutečnosti.“.

Nejvyšší správní soud celkově uzavírá, že Městský soud v Praze pochybil v právním hodnocení věrohodnosti stěžovatelem předloženého potvrzení. Pokud mu pak v novém řízení vyvstanou pochybnosti o pravdivosti a věrohodnosti stěžovatelem předloženého potvrzení, je na něm, aby se je pokusil odstranit dalšími upřesňujícími dotazy, kupř. z čeho stěžovatel hradí náklady spojené s jeho tuzemským pobytem, apod. Teprve na základě toho lze posléze učinit závěr o případné nevěrohodnosti tvrzení stěžovatele o jeho nemajetnosti.

Stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Za situace, kdy Nejvyšší správní soud rozhodl ve věci bez zbytečného odkladu poté, co mu byla věc předložena, nebylo třeba o této žádosti rozhodovat, nehledě na to, že tuto žádost stěžovatel nezdůvodnil žádnými konkrétními skutkovými okolnostmi, nýbrž jen velmi obecně.

Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Proto podle věty první napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž bude Městský soud v Praze podle odstavce 3 téhož ustanovení vázán vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu.

V novém rozhodnutí pak Městský soud v Praze podle věty první rozhodne také o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. srpna 2010

JUDr. Marie Turková předsedkyně senátu