Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 96/2011 - 64

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: MUDr. V. R., zastoupeného JUDr. Lenkou Vančatovou, advokátkou, se sídlem Michalská 10, Praha 1, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 6. 2010, č. j. MHMP 363059/2010, a ze dne 21. 6. 2010, č. j. MHMP 373369/2010, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2011, č. j. - 37,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2011, č. j. - 37, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 8. 4. 2011, č. j. - 37, Městský soud v Praze odmítl podání žalobce podle , , (dále jen „ “), z důvodu, že jeho žaloba byla opožděná. Napadená správní rozhodnutí (o neprominutí lhůty k podání odvolání a o zamítnutí odvolání ve věci příspěvku na živobytí) totiž měla být žalobci doručena náhradním způsobem dle , , (dále jen „ “). Při doručování do ciziny podle může dojít k uložení písemnosti dle a k jeho doručení fikcí podle . Městský soud v Praze pak dospěl k závěru, že byla napadená správní rozhodnutí doručena žalobci fikcí, neboť zásilky si žalobce nevyzvedl, a proto došlo k doručení uplynutím deseti dnů ode dne oznámení, tedy dnem 8. 7. 2010. Na tom nic nemění skutečnost, že žalovaný poté poslal žalobci napadená správní rozhodnutí ještě jednou. Žalobce pak podal žalobu až 3. 11. 2010, přičemž dvouměsíční lhůta pro podání správní žaloby uplynula dnem 8. 9. 2010.

Proti uvedenému rozhodnutí městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž namítá, že se na doručovací adrese v K. náhodou dověděl, že mu byly na poště uloženy dvě obyčejné doporučené zásilky žalované s obvyklou úložní dobou, které byly odeslány v červnu 2010 z podací pošty P. 1. Ani jedna z těchto zásilek nebyla určena do jeho vlastních rukou a oznámení o uložení těchto zásilek na slovenské poště neobsahovala žádné poučení o možnosti jejich fiktivního doručení na slovenském území podle českých právních předpisů. Dále stěžovatel poukazuje na to, že ihned poté se spojil s podatelnou Magistrátu hlavního města Prahy a požádal o nové doručování s tím, že mu byla reálně obě napadená správní rozhodnutí doručena 7. 9. 2010. Stěžovatel dále uvedl, že pokud by městský soud správně určil počátek běhu dvouměsíční lhůty pro podání žaloby, tak by nemohl jeho žalobu jako opožděnou odmítnout.

Nejvyšší správní soud ze soudního spisu konstatuje, že rozhodnutí žalované byla stěžovateli doručována prostřednictvím Slovenské pošty a že součástí poučení v textu Oznámení o uložení zásilky ze dne 28. 6. 2010 nebylo žádné poučení o následcích nevyzvednutí zásilky. Dále Nejvyšší správní soud ze soudního spisu konstatuje, že obě napadená správní rozhodnutí byla stěžovateli doručena dle mezinárodní dodejky dne 7. 9. 2010.

Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo ( ), tuto kasační stížnost podal včas ( ) a je řádně zastoupen. Kasační stížnost stěžovatele je tedy přípustná.

S ohledem na to, že stěžovatel napadá usnesení o odmítnutí žaloby, přezkoumal Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí z kasačního důvodu podle , který stěžovatel uvedl v kasační stížnosti, a dále podle a 3 , a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud poukazuje na to, že se v řízení podle , o pomoci v hmotné nouzi, postupuje podle , pokud tento zákon nestanoví jinak ( ). Zákon o pomoci v hmotné nouzi neupravuje problematiku doručování, proto je třeba postupovat podle a násl. . vyžaduje v , aby správní orgán zvolil takovou poštovní službu, aby z poštovní smlouvy vyplývala povinnost zásilku dodat způsobem v souladu s požadavky tohoto zákona. Pokud tedy bude zásilka uložena podle , musí být postup v souladu s dalšími požadavky , aby mohla nastoupit zákonem předpokládaná fikce doručování. v připouští doručení fikcí v případě, že nebyl adresát zastižen, pokud je poučen o právních důsledcích nevyzvednutí písemnosti a pokud je mu umožněno uloženou písemnost si ve lhůtě 10 dnů vyzvednout. Tato garance musí být účastníku řízení poskytnuta, ať už se jedná o doručování v tuzemsku či do zahraničí. Podle , nelze-li doručení prokázat, je nutno doručit opakovaně.

Jak vyplývá z obsahu výše uvedeného oznámení o uložení zásilky z 28. 6. 2010, stěžovatel byl sice informován o uložení písemnosti, avšak nebylo mu poskytnuto poučení o právních důsledcích, které nastanou v případě nevyzvednutí písemnosti.

Nejvyšší správní soud zdůrazňuje nezbytnost naplnění všech zákonných podmínek k tomu, aby bylo možno potvrdit právní fikci doručení, a odkazuje na závěry Ústavního soudu ČR, který k této otázce uvedl: „V případě náhradního doručování je uvedeným ustanovením konstruována právní fikce, že účinky doručení písemnosti nastanou po uplynutí stanovené doby ex lege i vůči tomu, kdo písemnost fakticky nepřevzal. Právní fikce je právně technický postup, pomocí něhož se považuje za existující situace, jež je zjevně v rozporu s realitou a která dovoluje, aby z ní byly vyvozeny odlišné právní důsledky, než ty, které by plynuly z pouhého konstatování faktu (srov. Jean-Louis Bergel: Théorie générale du droit, 2e édition, Paris, Dalloz, 1989, s. 300). Účelem fikce v právu je posílit právní jistotu (srov. V. Knapp: Teorie práva. 1. vydání, Praha, C.H. Beck, 1995, s. 206). Právní fikce coby nástroj odmítnutí reality právem je nástrojem výjimečným, striktně určeným k naplnění tohoto, jednoho z hlavních ústavních postulátů právního řádu v podmínkách právního státu. Aby mohla právní fikce svůj účel (dosažení právní jistoty) splnit, musí respektovat všechny náležitosti, které s ní zákon spojuje. Nejsou-li všechny právní náležitosti splněny, není soud oprávněn naplnění fikce konstatovat (viz y, podle něhož lze uplatňovat státní moc jen v případech a mezích stanovených způsobem, který zákon stanoví). … Je-li účelem fikce náhradního doručení posílení právní jistoty, je vyvození právní fikce doručení v situaci, kdy bylo doručováno vadně, postupem, jenž právní jistotu nechrání, ale naopak oslabuje.“ (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 1. 10. 2002, N 115/28 SbNU 9, dostupný na http://nalus.usoud.cz).

Nejvyšší správní soud rovněž odkazuje na svou judikaturu k otázce náhradního doručení podle : „Splnění podmínek pro uložení doručované písemnosti dle z roku 2004, a tudíž i pro její doručení na základě fikce dle téhož zákona, pokud si ji adresát ve lhůtě 10 dnů od uložení nevyzvedne, prokazuje správní orgán obvykle tím, že založí do spisu vrácenou obálku s nevyzvednutou písemností, včetně předtištěné doručenky, na níž je zaznamenáno a stvrzeno podpisem doručovatele, že byla tato zásilka určitého data uložena a že bylo v místě doručování zanecháno oznámení o tomto uložení a rovněž poučení o následcích nevyzvednutí zásilky. Pokud takový doklad chybí, je třeba splnění podmínek pro doručení písemnosti na základě fikce prokázat jiným způsobem, a není-li to možné, je nutno vycházet z toho, že k doručení písemnosti na základě fikce nedošlo.“ (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2010, č. j. - 67, dostupného na www.nssoud.cz)

V posuzovaném případě z obsahu soudního spisu vyplývá, že nebyly naplněny zákonné podmínky pro doručení písemnosti na základě fikce, neboť stěžovatel nebyl poučen o následcích nevyzvednutí zásilky. V takovémto případě tedy není možno vycházet z toho, že by napadená správní rozhodnutí byla doručena stěžovateli náhradním doručením podle dne 8. 7. 2010, neboť oznámení o uložení zásilky neobsahovala poučení o následcích nevyzvednutí zásilky. K řádnému doručení napadených správních rozhodnutí tedy došlo až 7. 9. 2010.

S ohledem na skutečnost, že žaloba byla podána k poštovní přepravě dne 3. 11. 2010, nezbývá Nejvyššímu správnímu soudu než uzavřít, že dvouměsíční lhůtu pro podání správní žaloby, která počíná běžet doručením správního rozhodnutí, stěžovatel dodržel a žalobu tedy podal včas; důvod odmítnutí stěžovatelovy žaloby spočívající v tom, že žaloba byla podána opožděně, neobstojí. Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou a v souladu s usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Krajský soud v Brně v novém rozhodnutí ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. září 2011

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu