Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Ads 69/2011 - 72

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: Bc. V. M., zastoupeného Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti žalovanému: Policie České republiky, Správa hlavního města Prahy, se sídlem Kongresová 1666/2, Praha 4, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2007, č. 12/2007, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2010, č. j. – 43,

t a k t o :

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2010, č. j. – 43, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedené usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla jako opožděná odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2007, č. j. 12/2007. Žalovaný tímto rozhodnutím zamítl odvolání stěžovatele proti rozhodnutí ředitele Policie ČR obvodního ředitelství Praha I ve věcech kázeňských č. 1773/2006, ze dne 19. 10. 2006, jímž byl stěžovatel uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití podle a jímž mu byl na základě , o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, uložen kázeňský trest – písemná důtka.

Městský soud v Praze při posouzení včasnosti podané žaloby vycházel z úpravy přezkoumávání správních rozhodnutí soudy obsažené v zákoně č. Podle tohoto zákona je návrh na přezkoumání rozhodnutí soudem možno podat až po vyčerpání opravného prostředku podle , a to ve lhůtě 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. Městský soud v Praze konstatoval, že žalobou napadené rozhodnutí žalovaného je rozhodnutím vydaným po vyčerpání opravného prostředku podle Stěžovateli bylo rozhodnutí žalovaného doručeno dne 27. 2. 2007, téhož dne nabylo právní moci. Posledním dnem třicetidenní lhůty stanovené v byl den 29. 3. 2007. Stěžovatel původně podal svoji žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 7, kam byla doručena dne 27. 4. 2007. Obvodní soud usnesením sp. zn. , ze dne 28. 6. 2007, řízení o této žalobě zastavil s tím, že věc patří do správního soudnictví. Stěžovatel následně dne 30. 7. 2007 svou žalobu podal k Městskému soudu v Praze. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že tento postup stěžovatele by znamenal náležité a zákonem umožněné uplatnění jeho práva, pokud by již jeho původní žaloba byla podána včas, tedy ve lhůtě stanovené zvláštním zákonem. Stěžovatel však svoji původní žalobu vypracoval dne 26. 4. 2007 a k Obvodnímu soudu pro Prahu 7 ji podal dne následujícího. Stalo se tak po dni 29. 3. 2007, který byl posledním dnem lhůty k podání žaloby proti rozhodnutí žalovaného. Městský soud v Praze uzavřel, že stěžovatel svoji původní žalobu podal opožděně, a tuto vadu již nebylo možné nijak zhojit. Žalobu proto odmítl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Podanou kasační stížností napadl stěžovatel usnesení Městského soudu v Praze z důvodů podle a d) Předně namítl, že z usnesení Městského soudu v Praze nikterak nevyplývá, z ustanovení kterého zákona o služebním poměru soud při rozhodování vycházel, pouze z odůvodnění rozhodnutí lze dovodit, že to byl , který obsahuje toho znění, jaké je citováno v napadeném usnesení. v době, kdy bylo stěžovateli doručeno napadené rozhodnutí žalovaného, tj. dne 27. 2. 2007, již nebyl účinným, neboť dne 1. 1. 2007 nabyl účinnosti , o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „ “). Možnost přezkoumávání pravomocných rozhodnutí soudem je pak v zákoně č. upravena v , který stanoví, že účastník může podat žalobu u soudu proti rozhodnutí, které bylo vydáno v řízení podle tohoto zákona, do 60 dnů od právní moci rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že žalobou napadené rozhodnutí žalovaného č. 12/2007, ze dne 21. 2. 2007, bylo vydáno pode , jak je zřejmé i z obsahu tohoto rozhodnutí, nemohl soud v rámci rozhodování o podané žalobě postupovat podle již neplatného zákona, tj. Stěžovatel převzal rozhodnutí žalovaného dne 27. 2. 2007, kdy nabylo právní moci. Pokud podal žalobu, byť k věcně nepříslušnému soudu, dne 27. 4. 2007, podal ji tak řádně a včas ve lhůtě stanovené v , neboť posledním dnem lhůty podle tohoto zákona byl den 28. 4. 2007. Městský soud v Praze pochybil, jestliže jeho žalobu odmítl jako opožděnou, neboť vycházel z v té době již neúčinného zákona. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Přestože stěžovatel jako důvody své kasační stížnosti označil a d) , je zřejmé, že stížním bodem je důvod uvedený v , tedy nezákonnost rozhodnutí soudu o odmítnutí návrhu, kterou stěžovatel spatřoval v nesprávném závěru soudu o opožděnosti žaloby.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Městského soudu v Praze z hlediska uplatněného stížního bodu, jakož i ve smyslu , a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Podle lze žalobu proti rozhodnutí správního orgánu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Podle zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout.

Podle v případě zastavení řízení soudem rozhodujícím v občanském soudním řízení a následném podání správní žaloby ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí obecného soudu platí, že žaloba byla podána dnem, kdy došla soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení. Smyslem tohoto ustanovení je umožnit projednání jinak bezvadné správní žaloby, u níž došlo toliko k nesprávnému podání u nepříslušného soudu, ovšem za toho předpokladu, že ostatní podmínky pro projednání žaloby – mimo jiné i včasnost jejího podání – žalobce splnil. Je tudíž nezbytné kromě toho, zda byla správní žaloba podána ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí obecného soudu, zkoumat i skutečnost, zda již při podání žaloby k obecnému soudu nebyla zmeškána lhůta pro podání správní žaloby stanovená , případně zvláštním zákonem. Pokud by nebyla tato zásada uplatňována, bylo by možno „zhojit“ opožděné podání podáním žaloby u nepříslušného obecného soudu a nikoliv u příslušného správního soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. - 66, publ. pod č. 1405/2007 Sb. NSS.).

Stěžovatel nesouhlasil se závěrem Městského soudu v Praze, že žaloba nedošla soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení ve lhůtě pro podání žaloby stanovené zvláštním zákonem v souladu s , resp. s tím, že tímto zvláštním zákonem byl , který pro podání žaloby stanovil lhůtu pouze 30 dnů.

Pro posouzení včasnosti podané žaloby bylo proto zásadní určit, zda zvláštním zákonem určujícím lhůtu pro podání žaloby ve smyslu byl , účinný do 31. 12. 2006, nebo , účinný od 1. 1. 2007. Nejvyšší správní soud se proto zabýval otázkou, podle procesních ustanovení kterého z těchto zákonů bylo vydáno rozhodnutí žalovaného o odvolání stěžovatele.

Prvoinstanční rozhodnutí ze dne 19. 10. 2006 bylo stěžovateli doručeno dne 26. 10. 2006. Stěžovatel proti tomuto rozhodnutí podal odvolání dne 30. 10. 2006, tedy stále za účinnosti Žalovaný o odvolání rozhodl dne 21. 2. 2007 již za účinnosti Ačkoli lze Městskému soudu v Praze přisvědčit v tom, že stěžovatel uplatnil opravný prostředek – odvolání podle , je rozhodující, zda bylo řízení o odvolání podle tohoto zákona i ukončeno.

Podle přechodného ustanovení řízení ve věcech služebního poměru zahájené před nabytím účinnosti tohoto zákona provedou služební funkcionáři způsobem stanoveným v tomto zákoně, jestliže je rozhodováno o právu nebo povinnosti v něm obsaženém. V ostatních případech se řízení zastavuje dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Řízení ve věcech služebního poměru zahájené před nabytím účinnosti upravovala hlava IX. ( stanoví, že účastníky řízení ve věcech služebního poměru jsou policie a policista nebo pozůstalý po policistovi.) V tomto řízení byly projednávány i kázeňské přestupky či jednání policistů, která měla znaky přestupku.

Žalovaný se ve svém rozhodnutí přechodným ustanovením nikterak nezabýval. Ze skutečnosti, že řízení nebylo zastaveno, lze dovodit, že žalovaný postupoval podle věty první citovaného ustanovení. Při úvaze, zda je rozhodováno o právu nebo povinnosti obsažené v zákoně č. , lze vycházet z toho, že ukládání sankcí za správní delikty je upraveno i v tomto zákoně, byť jsou druhy sankcí a jejich ukládání upraveny odlišně. V řízení o odvolání tak žalovaný postupoval podle procesních ustanovení , současně užil hmotněprávní ustanovení vztahující se na úpravu odpovědnosti za správní delikt a ukládané sankce. Postup žalovaného podle procesních ustanovení dokládá i výrok jeho rozhodnutí, kde žalovaný uvedl, že zamítá odvolání stěžovatele podle V poučení o odvolání pak konstatoval, že podle proti rozhodnutí o odvolání není možno podat odvolání.

Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že pokud žalovaný při vydání rozhodnutí o odvolání stěžovatele na základě přechodného ustanovení postupoval podle procesních ustanovení , je třeba uplatnit i ustanovení o přezkoumání rozhodnutí soudem obsažené v tomto zákoně.

Jak vyplývá z , jestliže bylo rozhodnutí o odvolání vydáno v řízení podle , může účastník podat žalobu u soudu do 60 dnů od právní moci rozhodnutí.

Rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2007 bylo stěžovateli doručeno dne 27. 2. 2007, tímto dnem nabylo právní moci podle a , , ve znění pozdějších předpisů. Podle lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek. Den následující po dni právní moci rozhodnutí je podle tohoto ustanovení považován za první den běhu lhůty. Posledním dnem 60ti denní lhůty byl den 28. 4. 2007. Za den podání žaloby je třeba v projednávané věci v souladu s považovat den 27. 4. 2007, kdy žaloba došla soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení, tj. Obvodnímu soudu pro Prahu 7. Žaloba byla tudíž podána včas.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že v posuzovaném případě nebyly splněny podmínky pro odmítnutí žaloby podle Kasační námitka stěžovatele uplatněná podle byla shledána důvodnou. Nejvyšší správní soud proto usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení podle V něm je soud podle vázán právním názorem výše uvedeným.

V novém rozhodnutí rozhodne Městský soud v Praze i o nákladech řízení o kasační stížnosti ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 1. června 2011

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu