Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 As 30/2005 - 66

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce S., s. r. o., zastoupeného JUDr. Josefem Zubkem, advokátem se sídlem 1. máje 398, Třinec, proti žalovanému Policie ČR – Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 7. 2003, čj. SCPP-2310/C-207-2003, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2005, čj. - 30,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalovaného uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku bylo změněno rozhodnutí Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Ostrava, Oddělení cizinecké policie Karviná, ze dne 28. 2. 2003, čj. SCPP-17-2/OV-I-14-2003, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 20 000 Kč za správní delikt podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), tak, že pokuta byla žalobci uložena ve výši 15 000 Kč. Uvedeného správního deliktu se měl žalobce dopustit tím, že dne 11. 11. 2002 v ubytovacím zařízení h. P., ul. N. 18, Č. T., neumožnil policistům vstup do ubytovací části hotelu za účelem kontroly, čímž porušil povinnost ubytovatele podle zákona o pobytu cizinců.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 16. 4. 2004 správní žalobu, doručenou Městskému soudu v Praze dne 19. 4. 2004. Usnesením ze dne 24. 3. 2005, čj. - 30, byla žaloba jako opožděná odmítnuta. Soud uvedl, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo zástupci žalobce doručeno dne 16. 7. 2003, správní žaloba byla podána k poštovní přepravě dne 16. 4. 2004. Soud uvedl, že podle zákona o pobytu cizinců, jenž jako zvláštní zákon ve smyslu stanoví lhůtu pro podání žaloby, musí být žaloba proti rozhodnutí vydanému podle tohoto zákona podána do 30 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni. Posledním dnem zákonné lhůty pro podání žaloby v souzené věci byl tedy 16. 8. 2003. Žaloba však byla podána k poštovní přepravě až dne 16. 4. 2004, proto ji soud jako opožděnou odmítl podle

Proti tomuto usnesení podal žalobce v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž namítl nesprávný postup Městského soudu v Praze. Stěžovatel uvedl, že nesouhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud nařídil jednání na 24. 3. 2005 v 11:00 hodin. Den předem byl stěžovatel telefonicky vyrozuměn o odročení tohoto jednání na neurčito, následujícího dne – 24. 3. 2005 – byla jeho žaloba odmítnuta. Stěžovatel spatřuje pochybení v tom, že soud v dané věci nejednal za jeho přítomnosti, navíc v situaci, kdy již bylo nařízeno jednání, poukázal dále na to, že při jednání za jeho účasti by se vysvětlily okolnosti svědčící pro včasnost podání žaloby. Stěžovatel uvedl, že usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 23. 9. 2003, čj. - 10, bylo řízení o jeho žalobě proti rozhodnutí žalovaného zastaveno a stěžovatel byl poučen o možnosti podání žaloby ve správním soudnictví do jednoho měsíce od právní moci usnesení. Dne 30. 3. 2004 bylo zástupci stěžovatele doručeno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 12. 2003, čj. - 17, kterým bylo na základě odvolání žalobce výše uvedené usnesení Okresního soudu v Karviné potvrzeno. Žalobou ze dne 16. 4. 2004 podanou téhož dne k poštovní přepravě se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí soudem rozhodujícím ve správním soudnictví. Stěžovatel je přesvědčen o včasném podání své správní žaloby a proto navrhuje, aby usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2005, čj. - 30, bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se k námitkám obsaženým v kasační stížnosti nevyjádřil.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody odpovídající a jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud podle a 3 vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Důvodem kasační stížnosti byl důvod podle , tedy stěžovatelem tvrzená nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí žaloby. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že Městský soud v Praze pochybil, když rozhodl bez jednání, při němž by se prokázalo, že s ohledem na proběhnuvší řízení před soudy rozhodujícími v občanském soudním řízení byla správní žaloba stěžovatele podána včas. K tomu Nejvyšší správní soud konstatuje, že po přezkoumání věci dospěl k závěru, že zrušení rozhodnutí Městského soudu není na místě, jelikož jeho výrok o opožděném podání žaloby byl správný, byť – jak vyšlo najevo v řízení o kasační stížnosti – z jiných důvodů, než které Městský soud v Praze uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí.

V souzené věci vydal žalovaný své rozhodnutí dne 4. 7. 2003, zástupci stěžovatele bylo doručeno dne 16. 7. 2003. Podle lze žalobu proti rozhodnutí správního orgánu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Napadené rozhodnutí bylo vydáno podle zákona o pobytu cizinců, jenž jako lex specialis v stanoví pro podání žaloby lhůtu 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni. Žaloba tedy měla být s ohledem na citované ustanovení podána nejpozději dne 16. 8. 2003, aby lhůta pro její podání byla zachována. Zmeškání lhůty nelze prominout.

Stěžovatel podal dne 15. 9. 2003 žalobu k Okresnímu soudu v Karviné. Tento soud poté usnesením ze dne 23. 9. 2003, čj. - 10, v souladu s řízení zastavil, neboť se jednalo o věc, kterou měl rozhodnout soud ve správním soudnictví. Soud současně stěžovatele poučil o tom, že může do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí podat správní žalobu k věcně a místně příslušnému soudu rozhodujícímu věci správního soudnictví ( ). Stěžovatel se proti tomuto usnesení odvolal a Krajský soud v Ostravě rozhodnutím ze dne 16. 12. 2003, čj. - 17, usnesení okresního soudu potvrdil. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 3. 2004, stěžovatel podal správní žalobu k poštovní přepravě dne 16. 4. 2004. Městský soud v Praze se tedy mýlil, pokud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že opožděně byla podána žaloba k Městskému soudu v Praze. Žaloba k Městskému soudu v Praze byla podána v průběhu lhůty jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí soudu rozhodujícího v občanském soudním řízení, tato lhůta byla tedy zachována. Při posuzování včasnosti správní žaloby podané u správního soudu poté, kdy bylo soudem v občanském soudním řízení pravomocně rozhodnuto o zastavení řízení, je však nezbytné kromě toho, zda byla správní žaloba podána ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí obecného soudu, zkoumat i skutečnost, zda již při podání žaloby k obecnému soudu nebyla zmeškána lhůta pro podání správní žaloby stanovená , případně zvláštním zákonem. Pokud by nebyla tato zásada uplatňována, bylo by možno „zhojit“ opožděné podání podáním žaloby u nepříslušného obecného soudu a nikoliv u příslušného správního soudu.

Odmítnutí žaloby v dané věci je však namístě proto, že opožděné bylo již podání žaloby k Okresnímu soudu v Karviné. Podle platí, že v případě zastavení řízení soudem rozhodujícím v občanském soudním řízení a následném podání správní žaloby ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí obecného soudu platí, že žaloba byla podána dnem, kdy došla soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení. Smyslem tohoto ustanovení je umožnit projednání jinak bezvadné správní žaloby, u níž došlo toliko k nesprávnému podání u nepříslušného soudu, ovšem za toho předpokladu, že ostatní podmínky pro projednání žaloby – mimo jiné i včasnost jejího podání – žalobce splnil. Nejvyšší správní soud, vzhledem k tomu, že tento postup Městský soud v Praze opomenul, musel posoudit, zda žaloba podaná sice nesprávně u Okresního soudu v Karviné byla podána včas z hlediska příslušných ustanovení , resp. v daném případě též z hlediska zvláštního zákona. Jak již bylo výše uvedeno, posledním dnem pro podání žaloby byl den 16. 8. 2003. Žaloba však byla podána u Okresního soudu v Karviné až dne 15. 9. 2003, tedy po uplynutí třicetidenní lhůty pro podání žaloby, jež je stanovena v zákona o pobytu cizinců. Rozhodnutí Městského soudu v Praze tedy obstojí, byť z jiného důvodu, než soudem uvedeného.

K námitce stěžovatele, že Městský soud v Praze pochybil, když v dané věci odročil nařízené jednání a o odmítnutí žaloby rozhodl bez jednání, Nejvyšší správní soud konstatuje, že tato skutečnost nemohla mít v dané věci vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť ani jednání konané za přítomnosti stěžovatele by již nemohlo zvrátit skutečnost, že správní žaloba nebyla věcně projednatelná, protože byla k Okresnímu soudu v Karviné podána opožděně.

Nejvyšší správní soud dospěl ze všech shora uvedených důvodů k závěru, že důvod kasační stížnosti podle není dán a soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( ).

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle a 7 , neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. září 2005

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu