Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 As 21/2011 - 60

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: E. R. A. S., zast. Mgr. Janou Syrovátkovou, advokátkou, se sídlem Bělehradská 568/92, Praha 2, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Inspektorát cizinecké policie Praha - Ruzyně, se sídlem Aviatická 1050/16, Praha 6, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2010, č. j. - 19,

t a k t o :

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2010, č. j. - 19, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaná rozhodnutím ze dne 2. 9. 2010, č. j. CPR-3186-16/PŘ-2010-004112, podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), rozhodla o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaná uvedla, že žalobci bylo uděleno správní vyhoštění na dobu dvou let. Žalobce dne 9. 9. 2006 svévolně opustil Přijímací středisko Praha Ruzyně - Velké Přílepy a dne 11. 9. 2006 nelegálně vycestoval z území České republiky, přičemž státní hranice překročil bez cestovního dokladu v úkrytu nákladního automobilu a na území Francouzské republiky vstoupil neoprávněně. Žalobce opustil území České republiky poté, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o neudělení azylu. Žalobce se tak v minulosti opakovaně a úmyslně dopouštěl jednání, která jsou neslučitelná s právními předpisy, tedy závažným způsobem narušil veřejný pořádek. Je tak podle žalované dáno důvodné nebezpečí, že by se žalobce mohl obdobného jednání dopustit i v budoucnu. Žalovaná též shledala existenci důvodné obavy, že by žalobce mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. Následně žalovaná uzavřela, že „vzhledem k výše uvedeným skutečnostem došel … k závěru zajistit … podle …, a to vzhledem k tomu, že … hrozí reálné nebezpečí, že byste mohl opakovaně závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo mařit anebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění.“.

V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalované žalobce uvedl, že v jeho případě byla splněna pouze jedna podmínka uvedená § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, tedy, že vůči němu bylo rozhodnuto o správním vyhoštění, nicméně „z odůvodnění rozhodnutí o zajištění však žádným způsobem nevyplývá, že by zároveň došlo k naplnění podmínky druhé“, tedy že je dáno nebezpečí ohrožení bezpečnosti státu, narušení veřejného pořádku závažným způsobem nebo maření či ztěžování výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalovaná z jednoho protiprávního jednání z roku 2006 dovozuje, že k němu dojde také v budoucnu, což nemůže obstát, neboť je třeba zkoumat aktuální situaci. Dále žalobce vytkl žalované, že postupovala v rozporu se zásadami správního řízení.

Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že vůči žalobci bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění, které mu bylo uděleno na dva roky. Důvody pro vydání rozhodnutí o zajištění byly dále dány tím, že žalobce svévolně opustil Přijímací středisko Praha Ruzyně - Velké Přílepy, odkud vycestoval bez cestovního dokladu do Spolkové republiky Německo a následně Francouzské republiky, aniž by měl platné oprávnění k pobytu. Žalobce nemá v České republice žádné příbuzné či známé a nikdy mu nebylo uděleno povolení k pobytu. Navíc nedisponuje dostatečnými finančními prostředky pro vycestování. Podle žalované je tak dána obava, že žalobce se bude snažit vyhnout návratu do země původu, opětovně nelegálně opustit území České republiky a opakovaně nelegálně vstoupit na území jiných států bez platného oprávnění. Tím vzniká důvodné nebezpečí, že bude mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. Podle žalované proto byly naplněny podmínky pro zajištění podle § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 12. 2010, č. j. - 19, žalobu napadající rozhodnutí žalované zamítl. V odůvodnění tohoto rozsudku soud uvedl, že žalobce se svévolným opuštěním přijímacího střediska a vycestováním z území České republiky nedopustil závažného narušení veřejného pořádku, takže v tomto směru je žaloba důvodná. Soud se však se žalovanou ztotožnil v tom, že pro shodná skutková zjištění je u žalobce dán důvod pro zajištění kvůli obavě z maření či ztěžování výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění. Je totiž zřejmé, že žalobce činil a hodlá činit úkony, které by zabránily tomu, aby byl navrácen do země původu, což lze demonstrovat na jeho předchozím jednání a odchodu z České republiky. V žalobě však žalobce napadl pouze důvod pro zajištění spočívající v nebezpečí závažného narušení veřejného pořádku, a nikoli též důvod pro zajištění spočívající v nebezpečí maření či ztěžování výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění. Rozhodnutí žalované je však založeno na naplnění obou těchto důvodů pro zajištění žalobce, a proto nerozporování jednoho z nich zakládá nedůvodnost žaloby. Ačkoli tedy soud neshledal naplnění důvodu pro zajištění žalobce spočívajícího v nebezpečí závažného narušení veřejného pořádku, tak žalobu neshledal důvodnou, neboť samostatný důvod pro zajištění spočívající v nebezpečí maření či ztěžování výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění nebyl žalobou zpochybněn.

V kasační stížnosti a v jejím doplnění žalobce (dále jen „stěžovatel“) namítl, že soud suploval roli správního orgánu tím, že dovodil existenci jiného důvodu pro zajištění, a to za situace, kdy sám naplnění prvního důvodu pro zajištění neshledal. Stěžovatel zdůraznil, že soud nemůže přezkoumávat nedostatečné či neexistující části rozhodnutí žalované a dovozovat, co chtěla žalovaná vyjevit. Podle názoru stěžovatele bylo rozhodnutí o zajištění postaveno na nebezpečí závažného narušení veřejného pořádku. Z rozhodnutí žalované však nevyplývá, že by bylo v dané věci shledáno taktéž nebezpečí maření či ztěžování výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění. Takový závěr totiž není v rozhodnutí o zajištění řádně odůvodněn, přičemž soud tento další důvod zajištění nemohl za správní orgán dodatečně odůvodnit. Soud měl proto rozhodnutí žalované zrušit, což však neučinil. Z těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2010, č. j. - 19, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s a 3 (dále jen „ “), podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež byly stěžovatelem v kasační stížnosti uplatněny. Neshledal přitom vady, k nimž by podle musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost je důvodná.

Policie je podle § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném v den vydání žalobou napadeného rozhodnutí, oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno sdělení o zahájení řízení o správním vyhoštění nebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto, je-li nebezpečí, že by mohl ohrozit bezpečnost státu, závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo mařit anebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, zejména je-li zjištěno, že cizinec

a) se dopustil jednání uvedeného v § 119 odst. 1 písm. a) nebo písm. b) bodu 6 anebo 7,

b) je evidován v evidenci nežádoucích osob (§ 154), nebo

c) je nežádoucí osobou zařazenou do informačního systému smluvních států.

Žalovaná v žalobou napadeném rozhodnutí shledala důvod pro zajištění stěžovatele spočívající v nebezpečí závažného narušení veřejného pořádku. Tento závěr odůvodnila tím, že se stěžovatel v minulosti opakovaně a úmyslně dopouštěl jednání, která jsou neslučitelná se zákonem o pobytu cizinců a se a jimiž závažným způsobem narušil veřejný pořádek. V tom žalovaná spatřovala důvodné nebezpečí, že by se stěžovatel mohl obdobného jednání dopustit i v budoucnu. Městský soud v Praze se však s uvedeným závěrem žalované neztotožnil a důvod zajištění spočívající v nebezpečí závažného narušení veřejného pořádku neshledal.

V dané věci však žalovaná dovodila ještě další důvod pro zajištění stěžovatele, který spočíval v nebezpečí maření nebo ztěžování výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění. V rozhodnutí o zajištění však žalovaná tento svůj závěr nikterak neodůvodnila a neuvedla žádné skutečnosti, které by měly nasvědčovat hrozbě maření nebo ztěžování výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění. Rozhodnutí žalované tedy postrádá rozhodné důvody pro v něm učiněný závěr o existenci důvodu zajištění stěžovatele spočívajícího v nebezpečí maření nebo ztěžování výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění, takže v tomto směru je žalobou napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Této skutečnosti si byla zřejmě žalovaná vědoma, neboť se tímto důvodem zajištění zabývala ve vyjádření k žalobě. Argumenty uvedené ve vyjádření k žalobě však měly zaznít v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, neboť nedostatek odůvodnění rozhodnutí vydaného ve správním řízení nemůže být dodatečně zhojen případným podrobnějším rozborem právní problematiky učiněným až v řízení před soudem a na takto dodatečné odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí nemůže být brán zřetel (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2004, č. j. - 58, www.nssoud.cz, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 8. 1994, č. j. - 23).

Rozhodnutí žalované, jež v uvedeném směru nebylo kvůli absenci odůvodnění přezkumu vůbec způsobilé, však Městský soud v Praze přezkoumal, čímž zatížil vadou nepřezkoumatelnosti i své vlastní rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2007, č. j. - 91, www.nssoud.cz). Navíc uvedený deficit odůvodnění rozhodnutí žalované Městský soud v Praze nahradil svým vlastním odůvodněním. V napadeném rozsudku totiž uvedl skutečnosti, které podle jeho názoru svědčí o nebezpečí maření nebo ztěžování výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění. Úkolem správního soudu však není napravovat nedostatečné odůvodnění rozhodnutí správního orgánu a jeho rozhodovací důvody dovozovat nebo domýšlet, neboť tím by se stavěl do jeho role a nahrazoval by jeho činnost. Uvedený postup byl tedy nesprávný, v důsledku čehož došlo i k jiné vadě řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Stěžovatel v žalobě výslovně uvedl, že z odůvodnění rozhodnutí žalované nevyplývá naplnění druhé podmínky pro zajištění, která je uvedena v § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Pod tuto druhou podmínku přitom stěžovatel zahrnul nebezpečí, že by cizinec mohl ohrozit bezpečnost státu, závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo mařit anebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. V žalobě tedy stěžovatel namítl nedostatek odůvodnění rozhodnutí žalované nejenom ohledně důvodu zajištění spočívajícího v nebezpečí závažného narušení veřejného pořádku, nýbrž také ve vztahu k důvodu zajištění spočívajícího v nebezpečí maření nebo ztěžování výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění. Proto nelze souhlasit se závěrem napadeného rozsudku, podle něhož k tomuto dalšímu důvodu zajištění nebyly v žalobě uplatněny žádné námitky. Za této situace Městskému soudu v Praze nic nebránilo v tom, aby rozhodnutí žalované zrušil a uložil jí řádně odůvodnit důvod pro zajištění stěžovatele spočívající v maření nebo ztěžování výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění. Takto však Městský soud v Praze nepostupoval.

S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný a že v řízení před Městským soudem v Praze došlo k jiné vadě řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. V důsledku toho byl naplněn důvod kasační stížnosti uvedený v Proto Nejvyšší správní soud podle věty první rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm je tento soud podle vázán právním názorem vysloveným v tomto zrušovacím rozhodnutí. O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodne Městský soud v Praze podle věty první v novém rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. června 2011

JUDr. Dagmar Nygrínová předsedkyně senátu