Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 70/2011 - 257

- 259

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: JUDr. Z. A., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní třída 16, Praha 1, zastoupena JUDr. Janem Sykou, advokátem, se sídlem Školská 12, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. - 238 ze dne 16. 2. 2011,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti v záhlaví uvedenému usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo zastaveno řízení o kasační stížnosti proti rozsudku městského soudu ze dne 16. 2. 2010, č. j. - 122. O nákladech řízení rozhodl městský soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že napadené usnesení městského soudu bylo stěžovateli doručeno zákonnou fikcí dne 3. 3. 2011. Písemnost byla stěžovateli doručována do vlastních rukou na adresu uvedenou pro doručování: N. O. 2445/27, P. 10. Adresát písemnosti nebyl zastižen, a proto doručující orgán písemnost dne 21. 2. 2011 uložil a adresátu zanechal písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Podle ust. , , v platném znění (dále jen „ “), nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o doruční nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky. V daném případě posledním dnem lhůty byl den 3. 3. 2011; tímto dnem byla písemnost doručena a usnesení městského soudu nabylo právní moci. Jak vyplývá z poštovní relace, písemnost byla vhozena do domovní schránky dne 4. 3. 2011 ve smyslu ust. Lhůta k podání kasační stížnosti ve smyslu řádného poučení začala běžet ode dne 4. 3. 2011 a uplynula dnem 17. 3. 2011. Podání stěžovatele ve věci kasační stížnosti ze dne 14. 3. 2011, bylo podáno osobně u Městského soudu v Praze 18. 3. 2011. Následně městský soud předložil kasační stížnost s příslušnými spisy Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí.

Podle ustanovení , , v platném znění (dále jen „ “), musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje. Kasační stížnost tedy nebyla podána v zákonné lhůtě a je opožděná. Podle věty třetí citovaného ustanovení zmeškání lhůty nelze prominout.

K tomu se dodává následující: stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo ( ), nicméně kasační stížnost nepodal včas ( ).

Podle ustanovení musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje. Podle lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. V daném případě bylo stěžovateli usnesení městského soudu doručeno ve čtvrtek dne 3. 3.2011, posledním dnem k podání kasační stížnosti byl tedy čtvrtek 17. 3. 2011. Stěžovatel však kasační stížnost podal osobně u městského soudu dne 18. 3. 2011. Podle ust. je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle je lhůta zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu. Žádný z těchto případů úlev při zachování lhůty však neodpovídá situaci stěžovatele.

Jak již bylo výše uvedeno, napadené usnesení bylo doručeno dne 3. 3. 2011. Lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti tedy skončila dne 17. 3. 2011. Stěžovatel tudíž kasační stížnost podal až po uplynutí zákonné lhůty. K tomu je nutno konstatovat, že napadené rozhodnutí městského soudu obsahuje řádné poučení o lhůtě k podání kasační stížnosti, jakož i o místu, kde je třeba kasační stížnost podat. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze odmítl podle ustanovení za použití jako opožděně podanou.

Otázkou posuzování lhůty k podání kasační stížnosti se zabýval Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 26. 11. 2006, sp. zn. , v němž uvedl, jestliže je lhůta určena na týdny, je rozhodný pro počítání nikoli začátek, ale konec lhůty. Lhůta k podání kasační stížnosti počne sice běžet dnem, který následuje po dni doručení rozsudku krajského soudu, avšak den, který určil počátek lhůty je den doručení, takže konec lhůty se svým označením shoduje s označením dne doručení. Uvedený výklad odpovídá všeobecně známé, dostupné a konsolidované procesualistické doktríně i judikatuře.

Nad rámec odůvodnění k námitce stěžovatele, že v době vhození předmětného usnesení napadeného kasační stížností do domovní schránky byl v zahraničí, Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatel neuplatnil ve smyslu platné právní úpravy podle návrh, aby odesílající soud rozhodl, že doručení je neúčinné. Podle citovaného ustanovení je návrh třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy se s doručovanou písemností účastník seznámil nebo mohl seznámit. V daném případě pokud by se stěžovatel s usnesením seznámil až v den podání kasační stížnosti, tedy dne 18. 3. 2011, uplynula zákonem stanovená lhůta pro takové podání marně dnem 4. 4. 2011.

Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba (v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 4. května 2011

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu