Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 33/2010 - 56

- 59

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Kateřiny Šimáčkové, JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D., a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: R. U., zastoupené Mgr. Marií Klinerovou, advokátkou, se sídlem V Jámě 1, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 6. 2009, č. j. OAM - 258/VL - 18 - K01 - 2009, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 5. 2010, č. j. - 32,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) se kasační stížností domáhá zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného. Žalovaný jí rozhodnutím č. j. OAM - 258/VL - 18 - K01 - 2009 ze dne 1. 6. 2009 neudělil mezinárodní ochranu podle , , , a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Stěžovatelka v kasační stížnosti z 2. 6. 2010 napadá rozsudek krajského soudu z důvodů uvedených v a d) , (dále jen „ “). Konkrétně uvádí, že krajský soud nezjistil řádně skutkový stav; stěžovatelka Ukrajinu opustila kvůli střetům s osobami, jež po ní vymáhaly peníze. Stěžovatelka náležela k sociální skupině, k níž „si prakticky beztrestně může kdokoliv cokoliv dovolit“. Z toho důvodu se cítí ohrožena v případě návratu do vlasti. Stěžovatelka se domnívá, že jí měl být udělen azyl, neboť splňuje podmínky , má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu příslušnosti k určité sociální skupině. Stěžovatelka v tom, že soud její důvody nevzal za prokázané, spatřuje skutečnou neznalost místních poměrů a vztahů, upozorňuje též na rozdíl mezi realitou a zásadami, jež jsou napsané v ě.

Stěžovatelka je přesvědčena, že jí měl být udělen humanitární azyl; soud se nezabýval otázkou dopadu rozhodnutí na jejího ročního syna. Upozorňuje, že dle ustálené judikatury mají správní orgány respektovat články Úmluvy o právech dítěte.

Nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu a žalovaného spatřuje stěžovatelka v tom, že jejich rozhodnutí vychází z informací (podkladových materiálů), jež mají k dispozici, avšak chybí jim osobní zkušenost s intenzitou sociálních rozbrojů ve vlasti.

Stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek podle a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a věc mu vrátil k novému rozhodnutí.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že považuje napadená správní i soudní rozhodnutí za zákonná a kasační stížnost považuje za nedůvodnou. Jako takovou ji navrhuje zamítnout.

Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti kasační stížnosti. Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo ( ), byla podána včas ( ) a stěžovatelka v ní uplatňuje přípustné důvody, které lze podřadit ustanovení - nesprávné právní posouzení otázky pronásledování z důvodu příslušnosti k určité sociální skupině a důvody udělení humanitárního azylu s ohledem na nezletilého syna - a ust. 103 odst. 1 písm. d) - nedostatečnost informací o zemi původu. Stěžovatelka též splňuje podmínku povinného zastoupení advokátem ve smyslu ust. Kasační stížnost je tedy přípustná.

Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu ustanovení dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. O přijatelnou kasační stížnost se podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, publikovaného pod č. 933/2006 Sb. NSS, jedná v následujících typových případech: (1) kasační stížnost vznáší ne plně prejudikovanou právní otázku; (2) kasační stížnost obsahuje právní otázku, která je dosavadní judikaturou řešena rozdílně; (3) je potřeba učinit judikatorní odklon; (4) pokud bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud (a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, (b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva (k tomu srov. usnesení Nejvyššího správního soudu z 4. 5. 2006, č. j. - 57; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).

Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany je nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů kasační stížnosti, stanovených v ustanovení Zájmem stěžovatele je rovněž uvést, v čem spatřuje, v mezích kritérií přijatelnosti popsaných výše, v konkrétním případě přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat. Stěžovatelka v kasační stížnosti však žádné takové důvody neuvedla a Nejvyšší správní soud též důvody pro přijatelnost kasační stížnosti neshledal.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že žalovaný stěžovatelce neudělil mezinárodní ochranu, neboť v řízení nebylo zjištěno, že by byla v zemi původu pronásledována z důvodů uvedených v . Jí tvrzený důvod žádosti o mezinárodní ochranu, snaha zůstat na území České republiky, kde na základě pracovního víza pobývá její partner a otec jejího nezletilého dítěte, není azylově relevantní. Žalovaný uvedl, že stěžovatelka pobývala v České republice nelegálně po dobu čtyř let a o mezinárodní ochranu požádala až přibližně měsíc před porodem. Žalovaný její žádost hodnotil jako účelovou; stěžovatelka sama uvedla, že důvodem její žádosti je snaha o legalizaci pobytu a získání bezplatné zdravotní péče (s ohledem na blížící se termín porodu). V uváděných důvodech žalovaný neshledal ani důvod k udělení humanitárního azylu. Tuto argumentaci krajský soud shledal zcela správnou a žádost stěžovatelky hodnotil shodně jako účelovou; poukázal k tomu na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 22. 1. 2004, sp. zn. , z 8. 4. 2004, sp. zn. a z 16. 2. 2005, sp. zn. , z nichž dovodil, že se nejedná o důvody humanitárního charakteru.

Stěžovatelka v kasační stížnosti uvádí, že považuje svůj případ za zvláštního zřetele hodný a měl jí být udělen alespoň humanitární azyl podle . Spatřuje-li stěžovatelka důvody pro udělení humanitárního azylu podle v tom, že by chtěla zůstat na území České republiky se svým synem a jeho otcem, Nejvyšší správní soud jí nemůže přisvědčit. Nejprve je nutno zdůraznit, že o udělení humanitárního azylu žalovaný rozhoduje v režimu správního uvážení a role správních soudů při přezkumu takového rozhodnutí je velmi omezená (k tomu srov. např. rozsudky z 19.7. 2004, č. j. - 72, a z 15. 10. 2003, č. j. - 38). V obecné rovině Nejvyšší správní soud připomíná, že otec stěžovatelčina syna, je dle jejích tvrzení též cizinec pobývající na území České republiky na pracovní vízum, nicméně v rodném listě dítěte není otec uveden (kopie rodného listu je součástí správního spisu syna stěžovatelky, který je připojen k soudnímu spisu vedenému u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. ) a Nejvyššímu správnímu soudu není známo, že by otcovství bylo určeno později. Z tohoto pohledu nelze považovat jakékoliv námitky směřující k ochraně práva stěžovatelky na rodinný život ve smyslu d, resp. Úmluvy o ochraně lidských práv za opodstatněné.

Dále stěžovatelka uvedla, že se krajský soud nezabýval otázkou dopadu (zřejmě stěžovatelčina vyhoštění z České republiky - pozn. NSS) na jejího ročního syna; správní orgán má dle ustálené judikatury respektovat ustanovení Úmluvy o právech dítěte do doby, než bude postavena najisto otázka nuceného vycestování matky nezletilého. S tímto názorem stěžovatelky nelze než souhlasit; ostatně byl takto vyjádřen v rozsudku Nejvyššího správního soudu z 5.11.2008, č. j. - 57. Bude na žalovaném, aby ve smyslu tohoto právního názoru jednal při případném vycestování stěžovatelky, nicméně v dosavadním průběhu řízení nic nenaznačuje tomu, že by měl být postup žalovaného odlišný. Námitka stěžovatelky tedy i pro svojí značnou obecnost nemůže být důvodná.

Nejvyšší správní soud nepovažoval ani námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí krajského soudu a žalovaného z důvodu chybějící osobní zkušenosti se situací v zemi původu za důvodnou. Předně nutno podotknout, že s ohledem na obsah tvrzení stěžovatelky ve správním řízení, se žalovaný situací v zemi původu zabýval pouze obecně při posuzování podmínek pro udělení doplňkové ochrany, přičemž vycházel ze zpráv o zemi původu (Informace Ministerstva vnitra Velké Británie, Informace Ministerstva zahraničních věcí, Informace Ministerstva zahraničí USA a Informace ČTK), jež jsou založeny ve správním spise a stěžovatelka měla možnost se s nimi seznámit. Na základě těchto informací žalovaný posoudil otázku hrozby vážné újmy ve smyslu . Taková skutková zjištění vyhovují standardu, který v obecné rovině formuloval Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 4. 2. 2009, č. j. - 81: „Informace o zemi původu použité ve věci mezinárodní ochrany musí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné“. Stěžovatelka sama neuvedla v řízení žádné informace o zemi původu, jež by bylo nutno ověřovat či zjišťovat a v soudním řízení pak přezkoumat, jakým způsobem žalovaný k této své povinnosti přistoupil.

Pokud stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že jí hrozí pronásledování z důvodu příslušnosti k určité sociální skupině, Nejvyšší správní soud shledává tuto námitku velice obecnou. V žalobním řízení stěžovatelka uvedla, že si na cestu do České republiky půjčila peníze od lichvářů, kteří ji stále kontaktují, a proto se obává o svou bezpečnost. Tento důvod však stěžovatelka neuváděla ve správním řízení (srov. žádost o udělení mezinárodní ochrany z 15. 4. 2009 na č. l. 6 - 10 správního spisu a protokol o pohovoru k žádosti o mezinárodní ochranu z 28. 5. 2009 na č. l. 48 - 50 správního spisu; stěžovatelka tento důvod neuvedla ani v předchozím správním řízení, viz návrh na zahájení řízení o udělení azylu ze dne 2. 10. 2001 na č.l. 18 - 23 správního spisu a protokol o pohovoru k této žádosti z 5. 10. 2001, č. l. 24 - 27, správního spisu), vzhledem k tomu jej žalovaný nemohl ve správním řízení posoudit. Krajský soud tak ke stěžovatelčiným tvrzením pouze ve zcela obecné rovině odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž je zřejmé, že problémy se soukromými osobami v zemi původu a ekonomické důvody nejsou relevantními důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Nejvyšší správní soud tedy námitku vztahující se k tomuto „přezkumu“ nemohl shledat důvodnou.

Pro úplnost ještě Nejvyšší správní soud uvádí, že o návrhu na přiznání odkladného účinku nerozhodl, neboť kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany má odkladný účinek ze zákona ( ).

Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy dostatečnou odpověď na námitky podané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení nepřijatelnou a odmítl ji.

O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení ve spojení s , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 10. listopadu 2010

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu