Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 32/2010 - 63

- 66

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Kateřiny Šimáčkové, JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D., a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: nezl. D. U., zastoupeného zákonnou zástupkyní R. U., právně zastoupeného Mgr. Marií Klinerovou, advokátkou, se sídlem V Jámě 1, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 6. 2009, č. j. OAM - 317/VL - 18 - K01 - 2009, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 5. 2010, č. j. - 28,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného. Žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 6. 2009, č. j. OAM - 317/VL - 18 - K01 - 2009, zamítl jeho žádost o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodnou podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Stěžovatel v kasační stížnosti a jejím doplnění napadá rozsudek krajského soudu z důvodů uvedených v a d) , (dále jen „ “). Konkrétně je přesvědčen, že mu měl být udělen humanitární azyl; soud se nezabýval otázkou dopadu rozhodnutí na něj jakožto roční dítě. Upozorňuje, že dle ustálené judikatury mají správní orgány respektovat články Úmluvy o právech dítěte v případě nuceného vycestování jeho matky.

Nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu a žalovaného spatřuje stěžovatel v tom, že jejich rozhodnutí vychází z informací (podkladových materiálů), jež mají k dispozici, avšak chybí jim osobní zkušenost s intenzitou sociálních rozbrojů ve vlasti. K tomu ještě dodává, že se narodil na území České republiky, zde mu byl vystaven rodný list, a proto je občanem České republiky; tuto skutečnost také krajský soud nezohlednil.

Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek podle a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a věc mu vrátil k novému rozhodnutí.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že považuje napadená správní i soudní rozhodnutí za zákonná a kasační stížnost považuje za nedůvodnou. Jako takovou ji navrhuje zamítnout. Je toho názoru, že v důvodech uvedených v žádosti stěžovatele o mezinárodní ochranu nelze spatřovat azylově relevantní důvody ve smyslu , proto není třeba provádět důkazní řízení.

Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti kasační stížnosti. Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo ( ), byla podána včas ( ) a stěžovatel v ní uplatňuje přípustné důvody, které lze podřadit ustanovení - nesprávné právní posouzení otázky udělení humanitárního azylu s ohledem na věk stěžovatele a jeho narození na území České republiky - a ust. 103 odst. 1 písm. d) - nedostatečnost informací o zemi původu. Stěžovatel též splňuje podmínku povinného zastoupení advokátem ve smyslu ust. Kasační stížnost je tedy přípustná, avšak nikoliv v plném rozsahu.

Namítá-li stěžovatel, že mu měl být udělen alespoň humanitární azyl, Nejvyšší správní soud konstatuje, že takovou námitku nevznesl v žalobě, krajský soud se k ní tedy nemohl vyjádřit. Takovou námitku je podle třeba považovat za nepřípustnou.

Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti a vymezení jejího rozsahu se Nejvyšší správní soud ve smyslu ustanovení dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. O přijatelnou kasační stížnost se podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, publikovaného pod č. 933/2006 Sb. NSS, jedná v následujících typových případech: (1) kasační stížnost vznáší ne plně prejudikovanou právní otázku; (2) kasační stížnost obsahuje právní otázku, která je dosavadní judikaturou řešena rozdílně; (3) je potřeba učinit judikatorní odklon; (4) pokud bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud (a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, (b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva (k tomu srov. usnesení Nejvyššího správního soudu z 4. 5. 2006, č. j. - 57; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).

Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany je nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů kasační stížnosti, stanovených v ustanovení Zájmem stěžovatele je rovněž uvést, v čem spatřuje, v mezích kritérií přijatelnosti popsaných výše, v konkrétním případě přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat. Stěžovatel v kasační stížnosti však žádné takové důvody neuvedl a Nejvyšší správní soud též důvody pro přijatelnost kasační stížnosti neshledal.

Předně Nejvyšší správní soud konstatuje, že žalovaný zamítl stěžovatelovu žádost jako zjevně nedůvodnou podle , neboť stěžovatel v žádosti neuvedl žádné důvody, pro které by mu bylo možno udělit azyl nebo doplňkovou ochranu ve smyslu , resp. cit. zákona. Stěžovatel, resp. jeho matka jako jeho zákonná zástupkyně v řízení o udělení mezinárodní ochrany pouze uvedl, že chce zůstat na území České republiky, neboť se zde narodil a spolu s matkou se mu zde lépe žije. Na území České republiky žije též jeho otec, který však nemá žádný průkaz, že je otcem, neboť s matkou nejsou sezdáni. Jeho otec pobývá na území na základě pracovního víza. Žalovaný neshledal, že by tyto skutečnosti mohly vést k udělení azylu nebo doplňkové ochrany; upozornil stěžovatele na možnost řešit otázku svého pobytu na území České republiky v režimu , o pobytu cizinců na území ČR. Krajský soud považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné, poněvadž shledal, že podmínky pro uplatnění byly naplněny.

Nejvyšší správní soud se k podmínkám pro zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné vyslovil např. v rozsudku z 15. 8. 2008, č. j. - 48, nebo v usnesení z 27. 8. 2008, č. j. - 69, ve kterém uvedl: „Institut zjevně nedůvodných žádostí zakotvený v vztahuje na obě zákonem upravené formy mezinárodní ochrany, tj. azyl i doplňkovou ochranu, o jejichž udělení žadatel usiluje jednotnou žádostí o mezinárodní ochranu. Jinými slovy, žádost musí být zjevně nedůvodná, pokud jde o důvody pro udělení azylu, i zjevně nedůvodná, pokud jde o důvody pro udělení doplňkové ochrany. Slovní spojení ‚uvádí pouze ekonomické důvody‘ v je tak nutné vykládat jako ‚neuvádí ani důvody pro udělení azylu ani důvody pro udělení doplňkové ochrany, ale pouze důvody ekonomické‘“.

Žalovaný v řízení těmto podmínkám dostál a jeho závěr, že ve skutečnostech uváděných stěžovatelem nelze spatřovat důvodné obavy z pronásledování či riziko vážné újmy, je opodstatněný. V takovém případě není třeba dokazování ve správním řízení, zvláště pak za situace, kdy žalovaný hodnotil situaci v zemi původu k žádosti zákonné zástupkyně stěžovatele (viz správní rozhodnutí ze dne 1. 6. 2009, č. j. OAM - 258/VL - 18 - K01 - 2009, jež bylo předmětem přezkumu Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. ). Stěžovatelova námitka poukazující na nedostatečná skutková zjištění o zemi původu je tedy lichá, neboť se míjí s druhem řízení, v němž bylo rozhodnuto.

Stěžovatel dále namítá nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu spočívající v tom, že se krajský soud nevypořádal s tím, že stěžovatel je českým občanem. Nejvyšší správní soud v prvé řadě připomíná, že skutečnost, že byl stěžovateli vystaven českým matričním úřadem rodný list či jeho narození na území České republiky rozhodně nesvědčí nic o státním občanství stěžovatele. Nabývání státního občanství České republiky je upraveno v části první , o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky; ani jeden ze stěžovatelem tvrzených důvodů nelze považovat za důvod nabytí státního občanství. Ostatně, byl-li by stěžovatel občanem České republiky, nevedl by s ním žalovaný řízení o udělení mezinárodní ochrany, neboť by stěžovatel nesplňoval základní podmínku k jeho zahájení, a to být cizincem ( ).

Dále stěžovatel uvedl, že se krajský soud nezabýval otázkou dopadu vyhoštění z České republiky (zřejmě jeho zákonné zástupkyně - pozn. NSS) na nezletilého stěžovatele; správní orgán má dle ustálené judikatury respektovat ustanovení Úmluvy o právech dítěte do doby, než bude postavena najisto otázka nuceného vycestování matky nezletilého. S tímto názorem stěžovatele nelze než souhlasit; ostatně byl takto vyjádřen v rozsudku Nejvyššího správního soudu z 5. 11. 2008, č. j. - 57. Bude na žalovaném, aby ve smyslu tohoto právního názoru jednal při případném vycestování matky stěžovatele, nicméně v dosavadním průběhu řízení nic nenaznačuje tomu, že by měl být postup žalovaného odlišný. Námitka stěžovatele tedy i pro svojí značnou obecnost nemůže být důvodná.

Pro úplnost ještě Nejvyšší správní soud uvádí, že o návrhu na přiznání odkladného účinku nerozhodl, neboť kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany má odkladný účinek ze zákona ( ).

Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy dostatečnou odpověď na námitky podané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení nepřijatelnou a odmítl ji.

O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení ve spojení s , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 10. listopadu 2010

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu