Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Ads 89/2010 - 136

- 138

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: Ing. B. F., proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 1191/40a, Olomouc, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2006, č. j. KÚOK/38865/2006/OSV-DS/7178/SD-67, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 4. 2009, č. j. – 96,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce (dále též„stěžovatel“) včas podanou kasační stížností brojí proti výroku II. shora označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“). Tímto výrokem krajský soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Stěžovatel namítá, že mu nebyla uznána žádná náhrada nákladů řízení s pro něj nepochopitelným odůvodněním, že mu údajně žádné náklady nevznikly (záhadou pro něj zůstává např., jak cestovat na soudní jednání z místa jeho bydliště do Ostravy a zpět, aniž by mu vznikly náklady, atd.). Stěžovatel dále výslovně uvádí, že není schopen kvalifikovaně posoudit zda kromě výše zmíněné vady, která sama o sobě asi nezakládá důvod k podání kasační stížnosti, není toto řízení či rozhodnutí stiženo jinou vadou, když s z věcným odůvodněním zrušení jím napadeného správního rozhodnutí se ztotožňuje, nezbývá mu než z procesní opatrnosti podat včasnou kasační stížnost, společně se žádostí o přidělení advokáta, který doporučí další postup v této složité věci., když jsou tentokrát všechny možnosti otevřené a žádný další postup není předem vyloučen.

Krajský soud usnesením ze dne 22. 9. 2009, č. j. – 111, stěžovateli pro řízení o kasační stížnosti zástupce z řad advokátů neustanovil s odůvodněním, že podle jeho názoru kasační stížnost směřovala jen proti výroku o nákladech řízení, a je tedy nepřípustná ve smyslu , a tato nepřípustná kasační stížnost zjevně nemůže být úspěšná. Stěžovatel proti tomuto usnesení podal kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 21. 4. 2010 č. j. – 122.

Nejvyšší správní soud se v nyní projednávané věci nejprve zabýval přípustností kasační stížnosti, jelikož pouze na základě procesně projednatelné kasační stížnosti je možno se jí zabývat též věcně. K tomu je třeba nejprve uvést, že stěžovatel zjevně vycházel z poučení, obsaženého v napadeném rozsudku krajského soudu, v němž je uvedeno, že proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost.

Podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ “) platí, že kasační stížnost směřující jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu je nepřípustná. Zákonné vymezení pojmu „náklady řízení“ obsahuje ustanovení , podle něhož se jedná zejména o hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, soudní poplatky, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady spojené s dokazováním, odměnu zástupce, jeho hotové výdaje a tlumočné.

Nad tento rámec považuje soud jako podstatné zdůraznit, že ve správním soudnictví platí zásada, podle níž si náklady řízení hradí každý z účastníků sám ( ). Současně je však zapotřebí vycházet z toho, že soudnictví představuje jednu z funkcí moderního státu. Právo na soudní ochranu je ústavně zaručeno a jeho záruky plynou rovněž z mezinárodního práva (viz zejména evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Podústavní právní úpravu proto nelze vykládat tak, aby přístup k soudu (byť i jen potenciálně) znemožňovala (denegatio iustitiae). Tyto překážky nesmí existovat ani v rovině organizační, ani v oblasti finanční.

Účastník řízení má zaručenu dostatečnou ochranu proti případnému svévolnému postupu krajského soudu v rámci řízení o kasační stížnosti, podané proti ve věci – viz kasační důvod zakotvený v ustanovení , podle něhož lze podat kasační stížnost (mimo jiné) i pro jinou vadu řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2004, č. j. - 53, či rozsudku téhož soudu ze dne 17. 5. 2007, č. j. - 41, je rozhodnutím o nákladech řízení nejen rozhodnutí o povinnosti nahradit druhému účastníkovi náklady řízení, ale též rozhodnutí, jímž krajský soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, a proto je kasační stížnost směřující jenom proti takovému výroku nepřípustná podle

V dané věci je tedy klíčovou právní otázkou, zda stěžovatelova kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu ze dne 15. 4. 2009, č. j. - 96, směřovala pouze proti výroku o nákladech řízení, nebo zda se stěžovatel kasační stížností domáhal zrušení tohoto rozsudku krajského soudu, kterým bylo k jeho žalobě zrušeno rozhodnutí žalovaného, tj. zda usiloval o to, aby rozhodnutí žalovaného bylo ponecháno v platnosti. Při posuzování této otázky Nejvyšší správní soud vycházel z obsahu kasační stížnosti stěžovatele, a to i v kontextu s průběhem soudního řízení, tedy nejen z jejího formálního označení. Předně je nutné zdůraznit, že stěžovatel podal kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu, kterým bylo k jeho žalobě zrušeno rozhodnutí žalovaného poté, co věc byla krajskému soudu vrácena Nejvyšším správním soudem se závazným právním názorem, že žalovaný postupoval v rozporu se zákonem. Dále Nejvyšší správní soud připomíná, že stěžovatel nejen že brojí pouze proti výroku o nákladech řízení, ale zejména též výslovně uvádí, že se ztotožňuje nejen s tím, že krajský soud zrušil rozhodnutí žalovaného, ale i s věcným odůvodněním uvedeným v rozsudku. Tyto okolnosti spolu s vyjádřením, že podává kasační stížnost pouze z procesní opatrnosti, jednoznačně svědčí podle Nejvyššího správního soudu o tom, že jediný výrok proti kterému stěžovatel brojí je výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a tedy výrok o nákladech řízení. Každý jiný závěr by byl v rozporu s obsahem kasační stížnosti a s tím, čeho se stěžovatel domáhá.

Protože kasační stížnost směřuje jen proti výroku o nákladech řízení, je podle nepřípustná a soud je povinen ji podle odmítnout. Kasační stížnost je tak výslovně vyloučena z meritorního přezkoumání.

Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že musel kasační stížnost odmítnout pro nepřípustnost [ , a ].

Podle ustanovení , nemá při odmítnutí návrhu žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 10. listopadu 2010

JUDr. Petr Průcha

předseda senátu