Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 A 110/2010 - 8

pokračování - 4 -

– 8

U s n e s e n í

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Miroslavy Honusové v právní věci žalobkyně G. M. G., t.č. Věznice Opava, proti žalované Věznici Opava, ve věci přestěhování žalobkyně z cely č. 100,

t a k t o :

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádná z účastnic řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se žalobou podanou k soudu 13.9.2010 domáhá, aby byla přestěhována zpět do cely č. 100 a věc prošetřena oddělením prevence a stížností žalované s tím, že pokud má být kdo z cely č. 100 odstěhován, pak jiná odsouzená.

Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) rozhodují soudy ve správním soudnictví o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy.

v zavádí legislativní zkratku „správní orgán“. Za správní orgán je možné považovat pouze orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobu nebo jiný orgán, avšak pouze tehdy, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. Pouze tehdy, pokud žaloba směřuje proti rozhodnutí vydanému správním orgánem v oblasti veřejné správy, je dána pravomoc soudu ve správním soudnictví. V ostatních věcech orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, fyzická nebo právnická osoba nebo jiný orgán správním orgánem není, a proto soud nemůže jeho akty přezkoumávat v řízení o žalobách podle ani jinak zasahovat do jeho svébytné činnosti. Skutečnost, že tentýž subjekt zároveň může vystupovat jako správní orgán a v jiné případě jako správní orgán vystupovat nebude, lze dovodit například z rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 24.2.1999, sp. zn. (dostupný na www.judikatura.cz). Ústavní soud uvedl, že za akt orgánu veřejné moci se považuje také jednání konkrétního funkcionáře orgánu veřejné moci, pokud rozhoduje o subjektivních právech a povinnostech subjektů. Pokud však funkcionář orgánu veřejné moci vykonává zákonem založené právo a povinnost „řídit“ podřízené, nejedná jako orgán veřejné moci. Nejde o rozhodování orgánu veřejné moci, neboť nerozhoduje o subjektivních právech a povinnostech nepodřízených subjektů, ale jde o „řízení“ podřízených individuálními pokyny a rozkazy na základě žádosti o přijetí do služebního poměru, jde tedy o interní služební vztah nadřízenosti a podřízenosti dobrovolně přijatý.

Žalobkyně žalobou napadá rozhodnutí o přestěhování žalobkyně do jiné cely. Soud se proto musel nejprve zabývat tím, zda žalovaná v dané věci rozhodovala o právu či povinnosti žalobkyně v oblasti veřejné správy, resp. zda vystupovala jako správní orgán ve smyslu

Výkon trestu odnětí svobody je v obecné rovině upraven v části třetí, označené „řízení před soudem“, hlavě dvacáté první, označené „vykonávací řízení“, oddílu druhém zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním. Na rozdíl od výkonu rozhodnutí podle , , který je výkonem soudnictví, nikoli výkonem veřejné správy, ať jej provádí soud nebo soudní exekutor, nelze stejný závěr bez dalšího učinit v případě výkonu trestu odnětí svobody. Je tomu tak proto, že podle , o výkonu trestu odnětí svobody, je orgánem zajišťujícím výkon tohoto trestu Vězeňská služba České republiky, která je státním orgánem, zřízeným , o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky. Její úkony ve vztahu k odsouzeným nejsou ze zákona výkonem soudnictví. V čele věznice stojí ředitel věznice ( téhož zákona). Ředitel věznice je však správním orgánem pouze v těch případech, ve kterých mu bylo zákonem svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy (například podle vyhl. č. vydává ředitel věznice rozhodnutí o výši nákladů výkonu vazby).

Podle střežení odsouzených, dozor nad nimi, metody zacházení s odsouzenými a stanovené podmínky výkonu trestu zajišťuje Vězeňská služba České republiky. Vězeňská služba činí v průběhu výkonu trestu ve vztahu k odsouzeným nepřeberné množství činností, v rámci úkolů jí stanovených ( ), avšak každý její úkon není možné považovat za úkon správního orgánu ve smyslu , neboť každý úkon není výsledkem rozhodování o právu či povinnosti odsouzeného v oblasti veřejné správy. Vězeňská služba například prostřednictvím programů zacházení soustavně působí na osoby ve výkonu trestu odnětí svobody a obdobně i na některé skupiny osob ve výkonu vazby s cílem vytvořit předpoklady pro jejich řádný způsob života po propuštění [ ]. Během výkonu trestu je odsouzený povinen podrobit se vnitřnímu řádu věznice, který kromě jiného vymezuje druh a obsah činností, které jsou pro jednotlivé skupiny odsouzených buď povinné nebo dobrovolné, přičemž okruh konkrétních činností, kterých je odsouzený povinen se zúčastnit nebo které může vykonávat, jsou stanoveny v programu zacházení ( ). K dosažení účelu výkonu trestu věznice stanoví pro každého odsouzeného program zacházení jako základní formu cílevědomého a komplexního působení na odsouzeného ( téhož zákona). Pravidelnou součástí programu zacházení je určení způsobu zaměstnávání odsouzeného, jeho účasti na pracovní terapii, vzdělávání anebo jiné náhradní činnosti, směřující k vytvoření předpokladů pro jeho samostatný způsob života ( téhož zákona). K dosažení účelu trestu Vězeňská služba působí na odsouzené, krom jiného stanovením programů zacházení, a odsouzení jsou podle především povinni plnit pokyny a příkazy zaměstnanců Vězeňské služby. Působení na odsouzené realizované konkrétními pokyny a příkazy a tomu odpovídajícími povinnostmi odsouzených není rozhodováním o právech či povinnostech odsouzených v oblasti veřejné správy, nýbrž projevem „řízení“ odsouzených individuálními pokyny a rozkazy Vězeňské služby v rámci právního vztahu nuceně založeného vykonatelným rozsudkem soudu o uložení trestu odnětí svobody. Pouze v případě, že by tímto aktem „řízení“ bylo rozhodováno o právu či povinnosti odsouzeného, na které je za splnění zákonných podmínek právní nárok, vystupovala by v konkrétní věci Vězeňská služba či její složka jako správní orgán ve smyslu

Přestěhování žalobkyně do jiné cely není rozhodováním o jejím právu na ubytování v konkrétní cele, neboť žalobkyni takové právo nepřísluší. Do činnosti Vězeňské služby a jejích složek, která není výsledkem rozhodování správního orgánu ve smyslu , není soud ve správním soudnictví oprávněn nijak zasahovat, neboť k tomu nemá pravomoc.

Vzhledem k tomu, že správní soud má ve správním soudnictví v řízení o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů pravomoc rozhodovat pouze tehdy, pokud žaloba směřuje proti rozhodnutí vydanému v oblasti veřejné správy správním orgánem, a žalovaná v dané věci nevystupovala jako správní orgán, není dána pravomoc soudu ve správním soudnictví rozhodnout o žalobě žalobkyně směřující proti jejímu přestěhování z cely č. 100.

Žaloba není ani návrhem na zahájení jiného typu řízení podle , když kupříkladu i v případě žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu [ ] je poskytována ochrana proti nezákonnému zásahu správního orgánu, kterým v daném případě žalovaná nebyla.

Soud proto žalobu odmítl podle , když nedostatek pravomoci soudu je nedostatkem podmínky řízení, který není odstranitelný.

Pro úplnost krajský soud dodává, že při svém rozhodování vycházel z konstatní judikatury soudů rozhodujících ve správním soudnictví o tom, jaká rozhodnutí směřující vůči odsouzeným ve výkonu trestu odnětí svobody podléhají přezkumu ve správním soudnictví (srov. např. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30.11.2006 č.j. -14 publikované ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR pod č. 1144/2007), s jejímiž závěry se plně ztotožňuje a neshledal důvod se od nich v tomto posuzovaném případě odchýlit.

S ohledem na nepřezkoumatelnost přestěhování žalobkyně z cely č. 100 ve správním soudnictví již soud nerozhodoval o návrhu žalobkyně na osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro toto řízení.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je m o ž n o podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Ostravě dne 1. října 2010

Za správnost vyhotovení: JUDr. Monika Javorová, v. r.

Marcela Jánová předsedkyně senátu