Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 56/2010 - 152

Spojené na spoločné konanie rozhodnutím Nao 57/2010 - 150
„Nao 57/2010 - 150 Spis Nao 57/2010 byl spojen se spisem číslo Nao 56/2010 a pod touto značkou bylo rozhodnuto takto: Nao 56/2010 - 152 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: Odborová organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém ústavu, se sídlem Bouzov 8, proti žalovanému: Ministerstvo kultury, se sídlem Maltézské nám. 1, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2008, čj. 12139/2008, o návrhu na vyloučení soudců senátu 7 Ca Městského soudu v Praze z projednávání a rozhodování v této věci, t a k t o : I. Věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. Nao 56/2010 a sp. zn. Nao 57/2010 s e s p o j u j í ke společnému projednání a rozhodnutí. Věc bude u Nejvyššího správního soudu nadále vedena pod sp. zn. Nao 56/2010. II. Soudci Městského soudu v Praze Mgr. Aleš Sabol, Mgr. Kamil Tojner a Mgr. Jaromír Sklenář n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Ca 275/2008."

- 154

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: Odborová organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém u, se sídlem Bouzov 8, proti žalovanému: Ministerstvo kultury, se sídlem Maltézské nám. 1, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2008, čj. 12139/2008, o návrhu na vyloučení soudců senátu 7 Ca Městského soudu v Praze z projednávání a rozhodování v této věci,

t a k t o :

I. Věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. a sp. zn. s e s p o j u j í ke společnému projednání a rozhodnutí. Věc bude u Nejvyššího správního soudu nadále vedena pod sp. zn. .

II. Soudci Městského soudu v Praze Mgr. Aleš Sabol, Mgr. Kamil Tojner a Mgr. Jaromír Sklenář n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 13. 10. 2008, čj. 12139/2008, žalovaný zamítl odvolání právní předchůdkyně žalobkyně proti rozhodnutí Národního památkového u ze dne 15. 9. 2008, čj. NPÚ-302/6566/I/2008.

Právní předchůdkyně žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze. Současně požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta pro řízení o žalobě.

Usnesením ze dne 6. 2. 2009, čj. - 19, městský soud zamítl žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta pro řízení o žalobě. Usnesením ze dne 9. 2. 2009, čj. - 21, městský soud vyzval právní předchůdkyni žalobkyně, aby zaplatila soudní poplatek.

Právní předchůdkyně žalobkyně brojila proti usnesení čj. - 19 kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud odmítl usnesením ze dne 30. 11. 2009, čj. - 68.

V průběhu řízení o kasační stížnosti rozhodl městský soud usnesením ze dne 7. 8. 2009, čj. - 56, že v řízení bude pokračováno s žalobkyní.

Žalobkyně následně požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta pro řízení o žalobě.

Městský soud usnesením ze dne 22. 4. 2010, čj. - 128, zamítl žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta.

Usnesením ze dne 30. 4. 2010, čj. - 138, pak městský soud zamítl žádost žalobkyně o přerušení řízení do rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ve věci osvobozování neziskových právnických osob od soudních poplatků.

Žalobkyně (stěžovatelka) brojila proti usnesením městského soudu kasačními stížnostmi. V jejich rámci uplatnila i námitku podjatosti senátu 7 Ca městského soudu a navrhla, aby byl senát 7 Ca, resp. předseda senátu Mgr. Aleš Sabol z rozhodování v její věci vyloučen. V kasační stížnosti směřující proti usnesení čj. - 128 uvedla, že „ve věci rozhodoval vyloučený senát 7 Ca, který má k žalobkyni, resp. osobě za ni jednající (PhDr. H. P.) negativní poměr znemožňující mu věc nestranně a objektivně posoudit. V rozhodování senátu se negativně reflektuje averze senátu vůči předsedkyni žalobkyně spojená s podáním trestního oznámení na Mgr. Aleše Sabola a žaloba podle projednávaná u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. . Rozhodování senátu 7 Ca není nestranné a nezávislé, ale je zneužitím soudní moci k vědomému poškozování účastníků.“ V kasační stížnosti směřující proti usnesení čj. - 138 stěžovatelka vznesla obdobně formulovanou námitku podjatosti vůči Mgr. Aleši Sabolovi jako předsedovi senátu.

Všichni tři členové senátu 7 Ca, Mgr. Aleš Sabol, Mgr. Kamil Tojner a Mgr. Jaromír Sklenář uvedli, že jim nejsou známé žádné důvody, které by zakládaly pochybnost o jejich nestrannosti ve věci.

Nejvyšší správní soud spojil z důvodu skutkové i právní souvislosti obě řízení o podjatosti a vyloučení soudců senátu 7 Ca městského soudu ke společnému projednání a rozhodnutí ( za použití ). Námitky podjatosti neshledal důvodnými.

Ustanovení předvídá dva na sobě nezávislé důvody vyloučení soudce. Ten je vyloučen z projednávání a rozhodování věci, na jejímž projednávání nebo rozhodování se podílel v předchozím řízení správním či soudním. Důvodem zakládajícím vyloučení může být i dostatečná a objektivně popsatelná míra osobního vztahu soudce k věci samé, k účastníkům či k jejich zástupcům, zavdávající důvod k pochybnostem o nepodjatosti. K vyloučení soudce naopak nemohou vést okolnosti spočívající v jeho postupu ve věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( d). Postup, kdy je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako výjimečný. Musí být vyhrazen jen závažným důvodům, které soudci brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Ústavní soud v nálezu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. (http://nalus.usoud.cz), uvedl, že nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům). Tuto kategorii je však třeba vnímat i v rovině objektivní. Zde je třeba zkoumat, zda reálně existují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý, vztah. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání. Rozhodování o této otázce se však musí dít na základě hlediska objektivního (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2009, čj. - 157).

V usnesení ze dne 14. 7. 2009, čj. - 49, dospěl Nejvyšší správní soud mj. k závěru, že „soudce ve výkonu své veřejné funkce musí být připraven na konfrontaci s byť i nedůvodnou a nepodloženou kritikou a na nikoliv přátelské jednání účastníků, aniž by jej tyto skutečnosti automaticky vyloučily z projednání a rozhodování věci. Lze připustit vznik situací, kdy budou ony „objektivní“ důvody podjatosti natolik silné, že odůvodní vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci, byť se on sám podjatý nebude cítit. Taková situace však může nastat zcela výjimečně. Obecně by se mělo vyloučení soudce z projednání a rozhodování věci pojit i s důvody subjektivními, tedy s poměrem soudce k věci, účastníkům či jejich zástupcům, který mu znemožňuje objektivně a nestranně rozhodnout. Opačný přístup by mohl velmi snadno vyústit v možnost účastníků ovlivňovat složení ve věci rozhodujícího senátu např. podáváním byť i zcela zjevně a zřejmě nedůvodných trestních oznámení, která by pak automaticky vedla k vyloučení soudce.

Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům či jejich zástupcům mohou vzniknout kromě vztahů příbuzenských a obdobných typicky tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, resp. jejich zástupcům, přátelský či naopak zjevně nepřátelský. Podání trestního oznámení na soudce účastníkem pro jeho rozhodovací činnost jistě může za určitých okolností v soudci vyvolat nepřátelský postoj vůči tomuto účastníku. Na druhé straně lze jen těžko uzavřít, že tato skutečnost vždy a automaticky vyvolá negativní vztah soudce k účastníku řízení. V tomto směru se však posouzení jednotlivých případů vzpírá zobecnění a vždy se bude odvíjet od vážení různých skutečností, pojících se s konkrétní věcí.“

Nejvyšší správní soud neshledal v nyní posuzované věci důvod, aby se od citovaného právního názoru odchýlil. Není zřejmé a z obsahu spisů nikterak nevyplývá, že by soudci senátu 7 Ca, resp. jeho předseda Mgr. Aleš Sabol, v souvislosti s podáním trestního oznámení či podáním žaloby k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 bez dalšího mohli nabýt takový negativní vztah k žalobkyni nebo její představitelce PhDr. H. P., který by je vylučoval z dalšího rozhodování. Stěžovatelka tuto skutečnost nijak neprokazuje ani neuvádí argumenty, které by její tvrzení podporovaly. Ba naopak, zůstala v rovině zcela obecného tvrzení.

Akceptace takto obecné námitky podjatosti by také vedla k možnosti kteréhokoliv z účastníků řízení jednoduše ovlivnit, který soudce bude jeho věc projednávat a rozhodovat. Takový přístup by pak znamenal nepřípustný zásah do ústavním pořádkem zaručeného práva na zákonného soudce. Nejvyšší správní soud tedy neshledal námitky důvodnými.

Namítla-li stěžovatelka, že rozhodování senátu 7 Ca městského soudu, resp. jeho předsedy není nestranné a nezávislé, ale je zneužitím soudní moci k jejímu vědomému poškozování, neuvedla konkrétní skutečnosti na podporu svého tvrzení. Nejvyšší správní soud ze soudního spisu nezjistil nic, co by svědčilo o důvodnosti obav stěžovatelky.

Mgr. Aleš Sabol, Mgr. Kamil Tojner a Mgr. Jaromír Sklenář proto nejsou vyloučeni z dalšího projednání a rozhodování věci uvedené v záhlaví tohoto rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 30. srpna 2010

JUDr. Jan Passer

předseda senátu