Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 As 64/2009 - 68

- 74

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Petra Příhody a JUDr. Jana Passera, v právní věci žalobkyně: Odborová organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém u, se sídlem Bouzov 8, proti žalovanému: Ministerstvo kultury, se sídlem Maltézské nám. 1, Praha, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2008, čj. 12139/2008, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2009, čj. - 19,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníku n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 2. 2009, čj. - 19, zamítl žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta.

Žalobkyně (stěžovatelka) napadla usnesení Městského soudu ze dne 6. 2. 2009, čj. - 19, kasační stížností, kterou doplnila podáním ze dne 3. 4. 2009.

Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska její přípustnosti, tj. z hlediska splnění podmínek řízení. Uzavřel přitom, že kasační stížnost není přípustná. Z jejího obsahu totiž není zřejmé, v jakém rozsahu a z jakých důvodů stěžovatelka napadla usnesení městského soudu ( ).

Podle musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení přitom platí obdobně. Podle nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Podle předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.

Ze soudního spisu vyplývá, že dne 10. 2. 2009 stěžovatelka podala kasační stížnost proti usnesení městského soudu ze dne 6. 2. 2009, čj. - 19. Zároveň uvedla, že „podává kasační stížnost proti rozhodnutí - 21 ze dne 9. 2. 2009 a současně ve smyslu poučení sděluje soudu důvody, pro které bez své viny nemůže ve stanovené lhůtě zaplatit soudní poplatek, neboť uvedenou částkou nedisponuje z důvodů, které jsou soudu známy z jeho úřední činnosti a které soud v napadeném rozhodnutí č.l. 19 - dle názoru žalobkyně zcela záměrně – neuvádí, a žádá, aby soud řízení nezastavoval a podané kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek podle ust. 107 “ (pozn. Nejvyššího správního soudu: usnesením ze dne 9. 2. 2009, čj. - 21, městský soud vyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku za žalobu a poučil ji, že pokud poplatek nezaplatí, bude řízení zastaveno. Zároveň uvedl, že „soud však řízení nezastaví, je-li tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, jestliže poplatník ve stanovené lhůtě sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl soudní poplatek dosud zaplatit“.).

Poté městský soud usnesením ze dne 23. 3. 2009, čj. - 34, vyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost. Usnesením ze dne 23. 3. 2009, čj. - 35, pak vyzval stěžovatelku k tomu, aby ve lhůtě do jednoho měsíce ode dne doručení usnesení předložila soudu plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Dále vyzval stěžovatelku, aby ve lhůtě jednoho měsíce doplnila kasační stížnost ze dne 10. 2. 2009 postupem podle a uvedla, v jakém rozsahu a z jakých důvodů rozhodnutí soudu napadá ( ). Zároveň městský soud stěžovatelku poučil, že pokud kasační stížnost nedoplní a v řízení nebude možné pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání odmítne.

V podání ze dne 3. 4. 2009 stěžovatelka uvedla, že napadá usnesení městského soudu čj. - 19, nikoliv čj. - 21, které nesprávně označila v podání ze dne 10. 2. 2009. Stěžovatelka také označila usnesení čj. - 34 a čj. - 35 za zbytečné úkony soudu. Uvedla, že nezaplacení soudního poplatku za kasační stížnost není překážkou „projednání podané „nezaplacené“ kasační stížnosti“. Podle stěžovatelky „[s]oud si je vědom, že řízení stejně zastavit nemůže (srov. rozhodnutí č. 608, in Sbírka rozhodnutí NSS 8/2005), přesto však řízení zbytečně zdržuje a „zahlcuje“ úkony, které nemají žádný smysl“. Konečně žádala, aby její kasační stížnost byla bez dalších průtahů postoupena kasačnímu soudu k rozhodnutí.

Městský soud usnesením ze dne 23. 4. 2009, čj. - 48, zrušil usnesení ze dne 23. 3. 2009, čj. - 34, kterým stěžovatelce vyměřil soudní poplatek za kasační stížnost proti usnesení ze dne 6. 2. 2009, čj. - 19.

Z výše uvedeného je zřejmé, že doplněním kasační stížnosti ze dne 3. 4. 2009 stěžovatelka postavila najisto, že kasační stížností napadá usnesení městského soudu ze dne 6. 2. 2009, čj. - 19. Z kasační stížnosti ze dne 10. 2. 2009, ani z jejího doplnění ze dne 3. 4. 2009, není přesto zřejmé, z jakého důvodu a v jakém rozsahu stěžovatelka napadla předmětné usnesení městského soudu. Kasační stížnost tedy neobsahuje ani jeden stížní bod, neboť stěžovatelka ve svých podáních neuvedla žádnou skutkovou ani právní argumentaci, kterou by zpochybnila napadené usnesení městského soudu a která by byla podřaditelná pod některý z důvodů uvedených v

Městský soud vyzval stěžovatelku usnesením čj. - 35 k uvedení rozsahu a důvodů napadení usnesení městského soudu. Současně ji v souladu s poučil o následcích nevyhovění výzvě. Mj. z doplnění kasační stížnosti ze dne 3. 4. 2009 je zjevné, že stěžovatelka toto usnesení obdržela. Přes poučení o procesních následcích v případě nevyhovění výzvě však kasační stížnost nedoplnila požadovaným způsobem. Nejvyšší správní soud pak shledal kasační stížnost nepřípustnou, protože neobsahuje náležitosti stanovené v a stěžovatelka, přes výzvu k odstranění vad kasační stížnosti tyto náležitosti nedoplnila. Pouze na okraj Nejvyšší správní soud podotýká, že tento závěr lze učinit, přestože stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti zastoupena advokátem. Stěžovatelka především v důsledku vedení řady soudních sporů disponuje elementárními předpoklady k odpovídajícímu doplnění kasační stížnosti. I kdyby k této skutečnosti nebylo přihlédnuto, lze po stěžovatelce bez újmy na jejích právech žádat, aby byť i nekvalifikovaně osvětlila důvody, pro které rozhodnutí městského soudu napadá a proč s ním nesouhlasí. Pokud stěžovatelka rezignovala i na takto základní odůvodnění kasační stížnosti, vedla neodůvodněná kasační stížnost k nutnému závěru o její nepřípustnosti.

Nejvyšší správní soud také podotýká, že usnesení městského soudu ze dne 23. 3. 2009, čj. – 35, obsahuje i výzvu, aby stěžovatelka doložila plnou moc k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom např. v rozsudku ze dne 24. 10. 2007, čj. - 37, uvedl, že „[z]a situace, kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků, by trvání jak na podmínce uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost, tak i na podmínce povinného zastoupení, znamenalo jen další řetězení téhož problému, a vedlo by k popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval a k popření vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom, zda účastník měl být od soudních poplatků osvobozen či nikoliv“. Nedostatek právního zastoupení stěžovatelky v řízení o kasační stížnosti proti usnesení o zamítnutí žádosti od osvobození od soudního poplatku tak není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů kasační stížnost odmítl [ za použití ].

O nákladech řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s a

Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 30. listopadu 2009

JUDr. Michal Mazanec

předseda senátu