Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 8/2010 - 148

- 150

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Davida Hipšra, JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Jana Passera a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: M. S., zastoupeného Mgr. Bohdanou Novákovou, advokátkou se sídlem Pod Terebkou 12, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2007, čj. OAM-6558/VL-10-P07-R2-2003, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2009, čj. - 113,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovené advokátce stěžovatele Mgr. Bohdaně Novákové s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 2400 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

I.

Rozhodnutím ze 8. 11. 2007, čj. OAM-6558/VL-10-P07-R2-2003, žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle , , , a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

II.

Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 16. 12. 2008, čj. - 52, jako nedůvodnou zamítl.

Ke kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud zrušil rozsudkem ze dne 22. 7. 2009, čj. - 99, www.nssoud.cz, rozsudek městského soudu pro nepřezkoumatelnost vypořádání námitek vztahujících se k aplikaci , a a vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení. Zároveň Nejvyšší správní soud vážil stížní námitky ohledně doplňkové ochrany, neshledal je však důvodnými.

Poté městský soud rozsudkem ze dne 30. 11. 2009, čj. - 113, žalobu opět zamítl. Vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, městský soud se zabýval namítaným neudělením mezinárodní ochrany podle . Neshledal přitom žádné pochybení žalovaného v jeho stanovisku k posouzení podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle . Z podkladů opatřených v průběhu správního řízení o situaci v zemi původu žalobce městskému soudu vyplynulo, že strana RDR demonstraci, o které žalobce hovořil, oficiálně odvolala a její hlavní představitelé vyzvali k ukončení násilností. Žalovaný podle městského soudu navíc poukázal při vyhodnocení tvrzení žalobce i na skutečnosti, které dokládají, že žalobce má minimální znalosti o historii, struktuře nebo oficiálním názvu a symbolech strany RDR. Ty by přitom bylo možné předpokládat u osoby, která se měla zabývat předáváním informací o straně a organizováním mítinků. Tím bylo zpochybněno tvrzení žalobce o jeho politické angažovanosti. Pokud žalobce namítl, že umožnění účasti zástupců strany RDR ve vládě je pouze politickým gestem, jedná se o jeho osobní názor. Městský soud uzavřel, že s ohledem na zjištěné skutečnosti o zemi původu žalobce lze považovat jeho obavy z mučení, věznění a nelidského zacházení v souvislosti s členstvím v RDR za neopodstatněné. Pro úplnost městský soud shrnul závěry žalovaného týkající se neudělení mezinárodní ochrany podle a . Pokud jde o doplňkovou ochranu, setrval městský soud na závěrech přijatých v jeho předchozím rozsudku, aprobovaných Nejvyšším správním soudem v rozsudku čj. - 99.

III.

Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku městského soudu kasační stížností. Dovolal se stížního důvodu podle , tj. nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.

Stěžovatel namítl, že se městský soud ani v novém rozhodnutí nevyrovnal s žalobním bodem týkajícím se otázky azylu. Žalovaný v napadeném rozhodnutí považoval za prokázané, že stěžovatel je členem strany RDR, ale s ohledem na podklady o zemi původu a zejména skutečnost, že členové strany jsou ve vládě, nepovažoval podmínky za prokázané. Z rozhodnutí městského soudu není podle stěžovatele seznatelné, jak tento spor stěžovatele a žalovaného vyhodnotil. Městský soud také poukázal na neznalosti žalobce zpochybňující jeho výpověď. Nepostavil však již na jisto, zda nebylo třeba kvůli nevěrohodné výpovědi provádět k otázce azylu další dokazování. Na základě informací ze země členům strany nic nehrozí. Stěžovatel je naopak přesvědčen, že ze zpráv ze země původu jasně vyplynulo, jak se s členy RDR zachází. Skutečnost, že mohou být nadále pronásledováni, dokazuje podle stěžovatele i zpráva ministerstva zahraničních věcí Spojených států amerických, na níž stěžovatel odkázal. Stěžovatel uzavřel, že členům strany hrozí pronásledování a soud, resp. správní orgán, by měl postavit na jisto, zda považuje členství stěžovatele v RDR za prokázané. Pokud je nepovažuje za prokázané, měl by uvést, na základě kterých skutečností toto členství zpochybňuje. Dále stěžovatel uplatnil námitky vztahující se k otázce doplňkové ochrany podle .

IV.

Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti.

V.

Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti je její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu nepřijatelnosti a demonstrativním výčtem jejích typických kritérií se Nejvyšší správní soud zabýval např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, na jehož odůvodnění na tomto místě pro stručnost odkazuje.

Nejvyšší správní soud v posuzované věci neshledal přesah vlastních zájmů stěžovatele ani pochybení v postupu městského soudu, tím méně pak pochybení zásadní, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje v posuzované věci dostatečná vodítka. Smyslem práva azylu je poskytnout žadateli ochranu, nejde však o ochranu před jakýmkoliv negativním jevem v zemi původu a nárok na udělení azylu vzniká zejména z důvodů vypočtených v (srov. rozsudek ze dne 6. 11. 2003, čj. - 49, www.nssoud.cz). Právo azylu není univerzálním nástrojem pro poskytování ochrany před bezprávím, postihujícím jednotlivce nebo celé skupiny obyvatel. Důvody pro poskytnutí azylu jsou zákonem vymezeny poměrně úzce a nepokrývají celou škálu porušení lidských práv a svobod uznávaných v mezinárodním i vnitrostátním kontextu. Institut azylu je aplikovatelný pouze v omezeném rozsahu pro pronásledování z uznaných důvodů. Chráněna je pouze nejvlastnější existence lidské bytosti a práva a svobody s ní spojené (srov. rozsudek ze dne 14. 9. 2005, čj. - 46, www.nssoud.cz).

Důležitostí věrohodnosti žadatele o mezinárodní ochranu, resp. věrohodnosti jeho výpovědí, se Nejvyšší správní soud rovněž opakovaně zabýval (např. rozsudky ze dne 18. 1. 2006, čj. - 40, a usnesení ze dne 18. 4. 2008, čj. - 89, www.nssoud.cz). V posuzované věci žalovaný shledal ve výpovědích stěžovatele zásadní a podstatné rozpory, jak plyne zejména ze stran 9 a 10 rozhodnutí napadeného žalobou. Nevěrohodnost tvrzení pak objektivně znemožnila žalovanému shledat u stěžovatele podmínky pro udělení azylu podle a b) .

Stížní námitky vztahující se k naplnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany podle je třeba považovat za nepřípustné ve smyslu Jedná se totiž o námitky proti závěrům městského soudu, které již byly přezkoumány Nejvyšším správním soudem v rozsudku čj. - 99.

Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci důvody přijatelnosti kasační stížnosti, kterou proto odmítl jako nepřijatelnou podle

O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s za použití , podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Stěžovateli byl pro řízení ustanoven zástupcem advokát. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( , ). Nejvyšší správní soud určil odměnu advokáta částkou 2100 Kč za jeden úkon právní služby spočívající v doplnění kasační stížnosti a dále 300 Kč na úhradu hotových výdajů v souladu s , , , a , ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy 2400 Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 20. července 2010

JUDr. Michal Mazanec

předseda senátu