Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 43/2010 - 37

- 37

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: M. R., proti žalovanému: Univerzita Karlova v Praze, Ovocný Trh 3/5, Praha 1 – Staré Město, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Univerzity Karlovy v Praze ze dne 30. 7. 2009, čj. 5638/09/III/Ká/Pi, o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu,

t a k t o :

Návrh žalovaného na přikázání věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. jinému krajskému soudu s e z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze, domáhal zrušení rozhodnutí rektora Univerzity Karlovy v Praze, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí děkana Právnické fakulty této univerzity o nepovolení přerušení žalobcova studia. Žalovaný ve svém podání ze dne 26. 11. 2009 navrhl, aby věc byla přikázána Krajskému soudu v Praze. Žalobce se k možné delegaci místně příslušného krajského soudu nevyjádřil.

Nejvyšší správní soud obdržel cestou Městského soudu v Praze dne 28. 12. 2009 tento návrh na přikázání věci vedené pod sp. zn. jinému krajskému soudu ve smyslu , (dále jen „ “) proto, že žalobce již od roku 1996 vykonává funkci přísedícího v trestním senátu Městského soudu v Praze. Na tuto skutečnost upozornil rektor žalovaného ve svém vyjádření k žalobě, v níž uplatnil námitku podjatosti podle Skutečnost, že žalobce vykonává funkci přísedícího u městského soudu, je dle žalovaného způsobilá zavdat objektivní pochybnosti o nepodjatosti soudců specializovaných senátů městského soudu.

Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 14. 1. 2010, čj. Nad 33/2009 - 25, zamítl návrh na přikázání věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. jinému krajskému soudu, protože dosud nemohlo být zákonem stanoveným způsobem rozhodnuto, že soudci správního úseku městského soudu jsou z projednávání předmětné věci vyloučeni v rozsahu znemožňujícím sestavit senát, který by věc projednal a rozhodl.

Následně vyzval Městský soud v Praze žalovaného k upřesnění námitky podjatosti vznesené vůči soudcům správního úseku tohoto soudu. Žalovaný v této souvislosti uvedl, že žalobce již od roku 1996 vykonává funkci přísedícího v trestním senátu Městského soudu v Praze, přičemž s ohledem na časové období, v němž tuto funkci vykonává, je dán důvod pochybovat o nepodjatosti všech soudců Městského soudu v Praze. Dále uvedl, že Nejvyšší správní soud (pozn. NSS – správně Nejvyšší soud) v rozhodnutí ze dne 4. 5. 1999, sp. zn. , konstatoval, že dlouhodobý kolegiální vztah soudce k účastníku řízení, který dříve působil jako soudce na témže pracovišti, je skutečností způsobilou vyvolat pochybnost o nepodjatosti soudce. S ohledem na to, že žalobce na soudu vykonává funkci přísedícího, žalovaný vznesl námitku podjatosti vůči všem soudcům správního úseku Městského soudu v Praze.

Městský soud v Praze k posuzované věci předložil vyjádření členů specializovaného a podle rozvrhu práce příslušného senátu 5 Ca a rovněž i členů zastupujícího šestého a osmého senátu, kteří uvedli, že se ve věci vedené pod sp. zn. necítí být podjatí, neboť nemají žádný poměr k projednávané věci, k účastníkům řízení či k jejich zástupcům.

Nejvyšší správní soud při posouzení návrhu vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.

Podle Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát. Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle účastník nebo jiná osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistil-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud.

S ohledem na shora uvedená ustanovení lze věc přikázat jinému než místně příslušnému krajskému (zde městskému) soudu za předpokladu vyloučení soudců místně příslušného soudu v takovém rozsahu, který znemožňuje sestavit senát způsobilý k projednání a rozhodnutí věci.

Soudce lze vyloučit jednak ze zákonem stanovených důvodů (tzv. iudex inhabilis) a jednak na základě námitky podjatosti uplatněné ze strany účastníků řízení (tzv. iudex suspectus). Kategorie nestrannosti soudce má přitom subjektivní i objektivní rovinu. Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 16. 7. 2008, čj. - 92, konstatoval, že rozhodující pro výrok o podjatosti či nepodjatosti soudce nemůže být pouze hodnocení subjektivního pocitu soudce, nýbrž objektivní úvaha, zda s ohledem na zjištěné okolnosti případu lze mít za to, že soudce by mohl být podjatý. Tato objektivní úvaha však musí vyplývat z konkrétních zjištění vyplývajících z okolností té které věci. Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. , http://nalus.usoud.cz, konstatoval, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže s ohledem na okolnosti případu lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti. Pro závěr, že jsou zde objektivní důvody pochybovat je třeba vedle posouzení faktického vzájemného vztahu žalobce a soudců správního úseku Městského soudu v Praze zhodnotit též to, jaký je subjektivní náhled účastníků soudního řízení a soudců samotných na tvrzení o jejich možné podjatosti. Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 13. 4. 2010, čj. - 68 uzavřel, že „při rozhodování o možném vyloučení soudce dle je třeba přihlížet i k subjektivním hlediskům (osobnímu přesvědčení) účastníků či soudce samotného, pro posouzení je však rozhodující hledisko objektivní (okolnosti zakládající pochybnost o soudcově nepodjatosti)“. Jinými slovy, určující pro závěr o možné podjatosti soudců jsou objektivně zjištěné skutečnosti zakládající důvod pochybovat o nepodjatosti soudce, avšak tyto objektivní skutečnosti jsou podstatnou měrou ovlivněny též subjektivním vnímáním těchto skutečností osobami, o jejichž případný vztah se v posuzované věci jedná. V usnesení ze dne 11. 6. 2010, čj. - 78, Nejvyšší správní soud uvedl, že „důvodem vyloučení je taková povaha subjektivního vztahu soudce k věci samé, k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik objektivizovatelná, že lze důvodně pochybovat o jejich nepodjatosti.“

V posuzované věci shledával žalovaný důvod podjatosti v působení žalobce jako přísedícího v jednom z trestních senátů Městského soudu v Praze. Ani žalovaný netvrdil žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by bylo možné dovodit jakýkoli subjektivní vztah žalobce k soudcům správního úseku Městského soudu v Praze, jehož podobu a intenzitu by bylo možné ve vztahu k námitce podjatosti hodnotit a naopak. Dotčení soudci (soudci senátu, který byl rozvrhem práce určen k vyřízení věci a senátů zastupujících) se necítí ve věci podjati, neboť nemají žádný poměr k projednávané věci a k účastníkům řízení. Žalobce se k případné podjatosti soudců nevyjádřil.

Na Městském soudu v Praze působí relativně velké množství soudců, kteří vyřizují agendy různého druhu (občanskoprávní, trestněprávní, obchodněprávní a agendu správního soudnictví). I vzhledem k počtu soudců vykonává Městský soud v Praze svoji činnost na více oddělených pracovištích. Agenda správního soudnictví je vyřizována v jiné soudní budově než agenda trestněprávní. Případný profesní kontakt žalobce se soudci správního úseku v prostorách soudní budovy je vyloučen i z tohoto důvodu. I vzhledem k počtu soudců a dislokaci jejich pracovišť se ani všichni soudci Městského soudu v Praze navzájem osobně neznají. Tím spíše to platí v případě přísedících, kteří do budovy soudu dochází pouze v souvislosti s konkrétním trestním řízením, jehož se účastní. Nebylo zjištěno, že by tomu mělo být v posuzované věci jinak.

Předmětem řízení o správní žalobě je rozhodnutí žalovaného o zamítnutí žádosti žalobce o odklad studia. Řízení o správní žalobě nemá žádnou souvislost s jakýmkoli probíhajícím trestním řízením a je proto vyloučeno, aby trestní rozhodnutí, na kterém by se žalobce coby přísedící mohl fakticky podílet, mohlo jakkoli ovlivnit rozhodování soudu v této věci. I se zřetelem k výše uvedeným skutečnostem rovněž nemá na posouzení věci vliv rovněž to, že žalobce vykonává funkci přísedícího v trestním senátu delší dobu.

Neobstojí rovněž odkaz žalovaného na rozhodnutí Nejvyššího soudu . V tomto případě nelze s odkazem na shora uvedené důvody žalobce považovat za kolegu soudců správního úseku Městského soudu v Praze, nelze hovořit o jejich dlouhodobém kolegiálním vztahu a nenastala proto situace, kdy soudci rozhodují ve věci svého (bývalého) kolegy.

Lze proto uzavřít, že v řízení nebyly zjištěny žádné důvody, pro které by bylo možné pochybovat o nepodjatosti všech soudců správního úseku Městského soudu v Praze v této věci. Nebyla proto naplněna podmínka pro přikázání věci jinému soudu uvedená v odst 1 spočívající v nemožnosti sestavit senát z důvodu vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu. S odkazem na shora uvedené důvody proto Nejvyšší správní soud návrh na přikázání věci jinému soudu zamítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 30. června 2010

JUDr. Michal Mazanec

předseda senátu