Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Ads 40/2010 - 80

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: Ing. R. R., zastoupeného Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2008, č. j. 2007/56969-442, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2009, č. j. – 40,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovené advokátce žalobce Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 2400 Kč. Tato částka bude jmenované vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady právního zastoupení žalobce nese stát.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce (dále též „stěžovatel“) se včas podanou kasační stížností domáhá zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného. Rozhodnutím žalovaného ze dne 27. 2. 2008, č. j. 2007/56969-442 bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce v Olomouci (dále též „úřad práce“) č. j. OLA-7512/2007-DM ze dne 25. 7. 2007, kterým nebyl zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání ode dne 18. 6. 2007 s ohledem na ust. a odst. 3 písm. a) , o zaměstnanosti (dále též „ “).

Z napadeného rozhodnutí žalovaného se podává, že dne 18. 6. 2007 požádal žalobce o zprostředkování zaměstnání úřad práce, avšak již předtím písemným podáním ze dne 12. 12. 2006 sdělil úřadu práce vznik pracovního poměru u společnosti OBCHOD-EFEKT, s.r.o. od 12. 12. 2006 v pracovním zařazení „generálně generální manager“, proto s ním dne 17. 7. 2007 bylo zahájeno správní řízení ve věci nezařazení žalobce do evidence uchazečů o zaměstnání z důvodů nesplnění podmínek dle ust. Po zahájení správního řízení žalobce úřadu práce sdělil, že pracovní poměr mu u společnosti OBCHOD-EFEKT, s.r.o. nevznikl, což však nedoložil, neboť úřadu práce předložil pouze tvrzení, ve kterém uvedl a písemně stvrdil, že pracovní poměr u této společnosti nevznikl, přestože jak z výpisu obchodního rejstříku vyplývá, žalobce jako jednatel této společnosti byl vymazán z obchodního rejstříku k 29. 11. 2000 a od této doby je jediným jednatelem a společníkem paní I. V. Potvrzení oprávněného pracovníka k jednání za společnost OBCHOD-EFEKT, s.r.o však žalobce nedoložil, přestože byl k tomu vyzván.

V žalobě žalobce odkázal na vybraná ustanovení , , (dále též „ “) a namítal, že dne 18. 6. 2007 předložil potvrzení o tom, že není v pracovním poměru ke společnosti OBCHOD-EFEKT, s.r.o. Není tedy pravdou, že by nedoložil, že tento pracovní poměr byl ukončen, a pokud to úřadu práce nepostačovalo, měl si vlastním šetřením podklady pro vydání rozhodnutí opatřit.

Městský soud v Praze uvedl, že námitka žalobce stran porušení není důvodná, neboť vyjmenovává jednotlivá ustanovení tohoto zákona, na které se vztahuje . Mezi těmito ustanoveními není a V evidenci uchazečů o zaměstnání nemůže být osoba uvedená v a osoba, která žádá o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, je pak povinna podle rozhodné skutečnosti pro zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání dosvědčit. Jestliže tedy žalobce oznámil úřadu práce přípisem ze dne 12. 12. 2006, že téhož dne vznikl jeho pracovní poměr u společnosti OBCHOD-EFEKT, s.r.o v pracovním zařazení „generálně generální manager“ a pokud žádal o zprostředkování zaměstnání ode dne 18. 6. 2007, musel by doložit potvrzením podepsaným oprávněnou osobou společnosti OBCHOD-EFEKT, s.r.o, že tento pracovní poměr vůbec nevznikl anebo byl ukončen před podáním žádosti o zprostředkování zaměstnání, tedy před 18. 6. 2007. Potvrzení předložené dne 10. 7. 2007 úřadu práce není potvrzením o neexistenci pracovněprávního vztahu, neboť není vydáno oprávněným pracovníkem společnosti OBCHOD-EFEKT, s.r.o. Potvrzení, že pracovní poměr nevznikl, bylo vypracováno a podepsáno pouze žalobcem, přestože žalobce není statutárním orgánem uvedené společnosti, neboť jakožto statutární orgán – jednatel byl vymazán dne 29. 11. 2000. Žalobce tak uvedené potvrzení nebyl oprávněn vydat a je pouze jeho tvrzením. Statutárním orgánem oprávněným k vydání potvrzení byla od 20. 3. 2004 A. V. a od 15. 5. 2004 též M. S. Jestliže tedy žalobce neprokázal ke dni podání žádosti o zprostředkování zaměstnání neexistenci pracovního poměru, který dle jeho tvrzení z 12. 12. 2006 měl téhož dne u uvedené společnosti vzniknout, musel úřad práce vycházet z toho, že žalobce nedoložil splnění podmínky pro zařazení uchazeče o zaměstnání podle Soud proto z těchto důvodů rozhodl tak, že žalobu jako nedůvodnou zamítl podle

Důvody kasační stížnost podřadil stěžovatel pod ust. , b) a d)

Stěžovatel v podání převážně dehonestujícího obsahu ze dne 8. 8. 2009 označeném jako „Preambule“ ocitoval a téhož zákona a dovodil, že se na projednávanou věc vztahují pravidla o správním řízení, tedy i na prokazování skutečností rozhodných pro vedení evidence uchazečů o zaměstnání. Stěžovatel dále obecně odkázal na , , , , , , tyto odkazy proložil urážkami soudce Mgr. Tichého a dospěl k závěru, že se soud nevypořádal s uvedenými „odvolacími důvody“. Z uvedeného podání lze dále uchopit námitku, že soud nepřihlédl k tomu, že správní orgán neuvedl, podle kterého zákona mohl po stěžovateli chtít doklady o existenci či neexistenci jeho pracovního poměru.

V doplnění kasační stížnosti ze dne 19. 8. 2009 stěžovatel upozornil na nesprávné číslo jednací rozhodnutí úřadu práce a doby, kdy měl být stěžovatel veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Dále namítal, že není pravdou, že by neosvědčil neexistenci pracovněprávního vztahu ke společnosti OBCHOD-EFEKT, s.r.o. Ke své žádosti o zprostředkování zaměstnání totiž předložil dne 10. 7. 2007 potvrzení o zaměstnání, kde uvedl, že mu pracovní poměr nevznikl a uvedené stvrdil svým podpisem, tj. stejným způsobem, jakým v rámci předchozí evidence oznámil, že není v žádném pracovněprávním vztahu. Pokud toto potvrzení nepostačovalo, měl si úřad práce a žalovaný opatřit pro vydání rozhodnutí podklady, provést důkazy potřebné ke zjištění stavu věci a před vydáním rozhodnutí dát stěžovateli možnost vyjádřit se k takto opatřeným podkladům pro rozhodnutí. Úřad práce a žalovaný pouze konstatoval, že stěžovatel neprokázal skončení svého pracovního poměru ve společnosti OBCHOD-EFEKT, s.r.o., aniž by tuto skutečnost ověřil či vyvrátil dotazem např. u příslušné správy sociálního zabezpečení, finančního úřadu apod. Podle stěžovatele se konečně soud nevypořádal se všemi skutečnostmi a tvrzeními jím uváděnými v podané žalobě, zejména pak s tvrzeními v tom směru, že ze strany žalovaného došlo k porušení a

Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Ve vyjádření ke kasační stížnosti se žalovaný ztotožnil se závěry Městského soudu v Praze a poukázal na Žalovaný je toho názoru, že pokud žadatel o zprostředkování zaměstnání úřadu práce skutečnosti rozhodné pro zařazení nebo vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání neosvědčil, úřad práce oprávněně vydal rozhodnutí o jeho nezařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Osvědčovací povinnost stěžovatele v daném případě vychází z hmotněprávní úpravy obsažené v zákoně č.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody podle a d) ; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle a 3 vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu uplatněných stížních bodů a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud předně nepovažuje za důvodnou námitku stěžovatele podle spočívající v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí Městského soudu v Praze, in concreto v tvrzení stěžovatele, že se soud nevypořádal s argumentací o porušení . Soud se v odůvodnění rozhodnutí vyjádřil k procesnímu postupu žalovaného a mimo jiné též k jeho námitkám týkajícím se vztahu a a ke všem dalším procesním aspektům, na nějž stěžovatel upozorňoval v žalobě.

Městský soud v Praze se taktéž dostatečně přezkoumatelným způsobem zabýval žalobními námitkami stěžovatele ve vztahu k porušení Sb, přičemž tato námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku se jeví spíše jako subjektivní nesouhlas stěžovatele s důvody uvedenými v rozsudku soudu, nikoliv s jejich nedostatkem samotným.

Z napadeného rozsudku vyplývá, že v záhlaví jsou jednoznačně identifikováni účastníci řízení. Z odůvodnění rozsudku je jednoznačně patrné, jaké rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal. Za tohoto stavu věci nelze v uvedení chybného údaje identifikujícího prvoinstanční rozhodnutí v odůvodnění napadeného rozsudku a v jiných překlepech spatřovat bez dalšího nepřezkoumatelnost tohoto rozsudku (navíc částečně výskyt zjevné chyby v psaní - identifikace prvoinstančního rozhodnutí soud opravil dne 5. 10. 2009).

Stěžovatel rovněž uplatnil v kasační stížnosti řadu námitek, které jsou obecnými tvrzeními či citací právních předpisů – bez toho, aby poukázal na konkrétní pochybení správního orgánu a soudu. K tomu je třeba podotknout, že kasační námitky musí zpravidla zahrnovat jak skutkové, tak právní důvody, pro něž stěžovatel považuje rozhodnutí soudu za nezákonné. Stěžovatel tak musí vylíčit, k jakým konkrétním vadám došlo podle jeho názoru v řízení před správním orgánem či před soudem, jakými blíže určenými vadami trpí podle něj rozhodnutí soudu, v čem přesně spatřuje stěžovatel nesprávné posouzení právní otázky soudem apod. (srovnej usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 2. 2006, č. j. - 41, www.nssoud.cz, či rozsudek ze dne 23. 10. 2003, č. j. - 40, publikovaný pod č. 113/2004 Sb. NSS). Pouhá paragrafová či slovní citace některého zákonného ustanovení jako stížní bod neobstojí a je pro soud irelevantní. Jelikož stěžovatel svá tvrzení nikterak blíže nekonkretizoval, nemohl se Nejvyšší správní soud těmito neurčitými tvrzeními zabývat.

Se stěžovatelem lze souhlasit potud, že pokud podle nesplňuje fyzická osoba podmínky pro zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, úřad práce o této vydá rozhodnutí, přičemž se aplikuje ( ). Závěry Městského soudu v Praze ostatně nejsou s tímto východiskem v rozporu, v projednávané věci je však jádrem námitek stěžovatele otázka, zda povinnosti stanovené v uvedeného zákona sdílí i správní orgány, a to ve smyslu opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí.

Podle č. , první věty, skutečnosti rozhodné pro vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání osvědčuje uchazeč o zaměstnání úřadu práce při podání žádosti o zprostředkování zaměstnání; změny těchto skutečností, s výjimkou nástupu do zaměstnání a výkonu činností uvedených v , je povinen oznámit nejpozději do 8 kalendářních dnů.

Skutečnosti rozhodné pro vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání musí tedy osvědčit uchazeč o zaměstnání úřadu práce při podání žádosti o zprostředkování zaměstnání. Například skončení svého pracovního poměru a dohody o pracovní činnosti (předchozího zaměstnání) prokazuje občan úřadu práce potvrzením o zaměstnání (zápočtovým listem). Skončení služebního poměru prokazuje občan potvrzením o výkonu služby. V případě, že zaměstnavatel nevydal svému zaměstnanci potvrzení o zaměstnání, prokazuje občan skončení zaměstnání podle jinými písemnými doklady jako např. dohodou o rozvázání pracovního poměru, výpovědí a dalšími. Krajní formou osvědčování je čestné prohlášení osoby o ukončení pracovního poměru, event. i o dalších skutečnostech, které fyzická osoba nemůže při první návštěvě na úřadu práce doložit a jsou rozhodné pro její zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání.

Nejvyšší správní soud musí zdůraznit, že pro posouzení souladu zápisu uchazeče o zprostředkování zaměstnání do příslušné evidence se zákonem je logicky rozhodující, aby stěžovatel jako uchazeč o zaměstnání od samého počátku splňoval zákonné podmínky. Pokud tedy byl úřadu práce z jeho úřední činnosti znám pracovní poměr stěžovatele u společnosti OBCHOD-EFEKT, s.r.o., a to na základě oznámení stěžovatele ze dne 12. 12. 2006, správní orgány zcela správně vyšly z této skutečnosti tvrzené stěžovatelem a požadovaly osvědčení o ukončení tohoto pracovního poměru či o tom, zda vůbec vznikl, na což stěžovatel v rozporu se svým oznámení ze dne 12. 12. 2006 nově poukazoval.

Skutečnosti zjištěné z obsahu spisu vyvolávají dojem, že si stěžovatel v řízení před správními orgány zcela neuvědomoval či zlehčoval význam tvrzení a následně průkazu o pracovně právních vztazích ve spojitosti s vedením evidence uchazečů o zaměstnání. Podstatné však je, že žadatel o zařazení do evidence rozhodné skutečnosti „osvědčuje“, nepostačí pouhé tvrzení, ale je nutno tyto skutečnosti vlastní aktivitou relevantně doložit a popsat, aniž by k jejich prokázání byl povolán z úřední povinnosti cestou přímé intervence správní orgán, jak se patrně domníval stěžovatel v kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud se dále ztotožňuje se závěry žalovaného i Městského soudu v Praze, jenž přesvědčivě vyložil, proč potvrzení předložené dne 10. 7. 2007 úřadu práce není potvrzením o neexistenci pracovněprávního vztahu, neboť nebylo vydáno statutárním orgánem uvedené společnosti či jinou zmocněnou osobou, ale toliko stěžovatelem, který tak požadovanou skutečnost v řízení neosvědčil. Při jednání dne 26. 6. 2007 byl vyzván k doložení potvrzení o době trvání pracovního poměru s vyznačeným průměrným výdělkem mimo jiné u firmy OBCHOD-EFEKT, s.r.o., ovšem při jednání dne 10. 7. 2007 předložil pouhý nevyplněný doklad o výdělku s vlastní poznámkou, že pracovní poměr mu nevznikl. Při dalším jednání dne 23. 7. 2007 uvedl, že ke dni podání žádosti o zařazení do evidence nebyl v pracovním a jiném poměru ve vztahu ke společnosti OBCHOD-EFEKT, s.r.o., tuto skutečnost opětovně neosvědčil. K tomu Nejvyšší správní soud dodává, že od posledního jednání se stěžovatelem do vydání rozhodnutí neučinil správní orgán žádný úkon ani do spisu nezařadil jakékoli další podklady, s nimiž by se nemohl stěžovatel seznámit a jeho výtka ve smyslu je tak nedůvodná.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že rozsudek Městského soudu v Praze netrpí vadou podle ustanovení a d) a kasační stížnost proto podle jako nedůvodnou zamítl.

Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona ( ve spojení s ). Žalovaný měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal ( ve spojení s ).

Ustanovené zástupkyni stěžovatele náleží v souladu s , o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za jeden úkon právní služby učiněný v řízení o kasační stížnosti (podání kasační stížnosti) ve výši 2100 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby podle cit. vyhlášky, celkem tedy 2400 Kč. Vzhledem k tomu, že stěžovatele zastupovala již v řízení před městským soudem, Nejvyšší správní soud nepřiznal advokátce odměnu za převzetí a přípravu zastoupení. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese dle ust. stát.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 5. května 2010

JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu