Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
+ 46 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (51)1 Azs 9/2006 - 41.pdf
PDF · 0 B
No categories available
1 Azs 9/2006 - 41
1 Azs 9/2006 -41
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: I. P. (dříve I. F.), zastoupené JUDr. Bedřichem Macourkem, advokátem se sídlem Kostelní 7, 266 01 Beroun, proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí ze dne 20. 10. 2004, č. j. OAM-2883/VL-20-08-2004, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 7. 2005, č. j. 64 Az 193/2004 -17,
takto:
I. Kasační stížnost s e o d m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta JUDr. Bedřicha Macourka s e u r č u j e částkou 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 20. 10. 2004 zamítl žalovaný žádost žalobkyně o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb. , o azylu.
Žalobkyně napadla toto rozhodnutí včasnou žalobou. Vyjádřila v ní svůj nesouhlas s rozhodnutím žalovaného, který odůvodnila odkazem na pohovory před žalovaným a na obsah správního spisu. Domnívá se, že žalovaný porušil § 3 odst. 3 a 4, § 32 odst. 1 , § 46 a § 47 odst. 1 správního řádu a rovněž § 12 zákona o azylu, a navrhla proto, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a jeho věc opětovně projednána.
Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl; přisvědčil přitom žalovanému v jeho závěru, že žalobkyně neuváděla skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být vystavena pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu. Její žádost byla tedy právem zamítnuta jako zjevně nedůvodná.
Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) včas kasační stížnost. Citovala zde některá ustanovení správního řádu , která žalovaný podle jejího názoru porušil (opět jen zcela obecně, jakkoli nyní připojila k číselnému označení ustanovení i jejich slovní obsah), a též čl. 53 Příručky k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků. Uvedla, že je v zemi svého původu ohrožena na životě a nemá se kam obrátit o pomoc, protože stát takové poměry trpí a podporuje je. Žalobkyně má za to, že v jejím případě je dán důvod pro udělení azylu z humanitárních důvodů podle § 14 zákona o azylu. V souvislosti s výrokem o neexistenci překážky vycestování se stěžovatelka odvolala na čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a na rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ve věci C. V. a ve věci V. Zdůraznila, že vyhoštění žadatele o azyl může založit odpovědnost smluvního státu podle čl. 3 Úmluvy, pokud existují vážné a prokazatelné důvody k obavám, že žadatel o azyl bude v zemi určení vystaven reálnému riziku mučení, případně nelidského nebo ponižujícího zacházení. Dodala též, že není možné se obrátit na policii v zemi, protože po ní nelze žádat, aby se dobrovolně vystavovala pronásledování s cílem lépe prokázat své obavy z pronásledování. Krom toho žalobkyně požádala o osvobození od soudních poplatků, o nařízení jednání ve věci, o ustanovení zástupce a o tlumočníka do ruského jazyka. Závěrem požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti; tato žádost se však – s ohledem na odmítnutí kasační stížnosti – stala bezpředmětnou.
Krajský soud žalobkyni k její žádosti ustanovil zástupcem pro řízení o kasační stížnosti advokáta JUDr. Bedřicha Macourka. Ustanovený advokát pak v doplnění kasační stížnosti uvedl, že žalobkyně se nemá na Ukrajině kam vrátit. Musela by tam žít jako bezdomovec, protože nemá peníze na podnájem; nemá dokonce ani cestovní pas. V ČR žije naproti tomu již sedm let; přišla sem jako nezletilá, protože její rodiče o ni neměli zájem. Matka, u níž žalobkyně žila, začala pít; žalobkyně nemohla pro neutěšené poměry doma dokončit ani školu a poté, co matka propila i byt, odešla z domova. Od svého příchodu do ČR žije žalobkyně na jednom místě a příležitostně vykonává pomocné práce. V únoru 2005 uzavřela žalobkyně manželství s českým občanem, s nímž hodlá založit rodinu a vychovávat děti. Žalobkyně mluví česky a má v úmyslu požádat o udělení českého státního občanství. Domnívá se, že v jejím případě jsou dány důvody pro udělení azylu podle § 13 odst. 2 písm. a) zákona o azylu.
Ze všech shora uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Kasační stížnost není přípustná.
Co se týče poukazu na ustanovení správního řádu , která žalovaný údajně porušil, nelze jej považovat za řádně uplatněný důvod kasační stížnosti, jak jej vymezuje ustanovení § 103 odst. 1 soudního řádu správního . Jednou ze zvláštních náležitostí kasační stížnosti (§ 106 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ) je i označení důvodů, pro něž stěžovatel napadá rozhodnutí krajského soudu - tzv. stížních bodů. Stížní bod musí zpravidla zahrnovat jak skutkové, tak právní důvody, pro něž stěžovatel považuje rozhodnutí soudu za nezákonné. Důvody uvedené v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. jsou však jen obecnými kategoriemi, které musí stěžovatel v kasační stížnosti naplnit konkrétním a jedinečným obsahem, tedy vylíčit, k jakým konkrétním vadám došlo podle jeho názoru v řízení před správním orgánem či před soudem, jakými blíže určenými vadami trpí podle něj rozhodnutí soudu, v čem přesně spatřuje stěžovatel nesprávné posouzení právní otázky soudem apod. Pouhá paragrafová či slovní citace některého zákonného ustanovení – v případě žalobkyně ustanovení správního řádu – tak jako stížní bod neobstojí. Žalobkyně sice uvedla v kasační stížnosti ustanovení převážně totožná s těmi, která byla obsažena již v žalobě, ovšem doplnila je pouze o jejich slovní znění, a nenabídla soudu žádné konkrétní námitky proti postupu správního orgánu, kterými by se soud mohl zabývat. Takto nekvalifikované tvrzení není stížním bodem, jak jej má na mysli § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , nýbrž tzv. jiným důvodem podle § 104 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. Opírá-li se kasační stížnost o takový důvod, je v této části nepřípustná (§ 104 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. ).
Totéž platí i o citacích z Příručky k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků. Jednotlivé články této příručky obsahují pravidla pro posuzování různých typových situací, v nichž se mohou ve svých zemích původu ocitat žadatelé o azyl; ta jsou však formulována obecně. Pouhý odkaz na určitý článek této příručky je pro soud stejně irelevantní jako odkaz na ustanovení právního předpisu, neboť obsah metodické pomůcky i právního předpisu je ze své podstaty obecný. Je jistě možné učinit takový odkaz součástí stížního bodu; musí být ovšem doplněn konkrétním tvrzením vypovídajícím o konkrétní situaci, námitce či postoji stěžovatele. V projednávané věci tomu tak není, což opět zakládá nepřípustnost ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s.
Další část kasační stížnosti směřuje do právního posouzení důvodů pro udělení azylu. Žalobkyně zde namítá, že splňuje podmínky ustanovení § 14 zákona o azylu, neboť je v zemi původu ohrožena na životě. Takový důvod však žalobkyně v žalobě neuplatnila; jedná se proto o důvod nový a nepřípustný, založený navíc na nově tvrzené skutečnosti, k níž Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti nepřihlíží (§ 109 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. ). To stejné platí o námitce, podle níž by měl být žalobkyni udělen azyl ve smyslu § 13 odst. 2 písm. a) zákona o azylu (nový důvod podle § 104 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. ), argumentačně podpořené uzavřením manželství s českým státním občanem a úmyslem založit s ním rodinu (nové skutečnosti podle § 109 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. ). Toliko skutečnosti nově tvrzené v kasačním řízení (a neuplatněné v řízení před krajským soudem) utvářejí skutkový příběh žalobkyně vylíčený v doplnění kasační stížnosti, stejně jako je novou skutečností i tvrzená obava z pronásledování, jehož se dopouští policie.
Vedle nových skutečností, k nimž Nejvyšší správní soud nepřihlíží, je kasační stížnost založena pouze na nových důvodech, které nebyly obsaženy v žalobě, případně na důvodech nesplňujících kritéria kasačních důvodů ve smyslu § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , a je proto nepřípustná. Nejvyšší správní soud se stížními námitkami z tohoto důvodu věcně nezabýval a kasační stížnost odmítl [§ 104 odst. 4 a § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. s. ř. s. ].
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. Zástupci, který byl žalobkyni ustanoven soudem, náleží mimosmluvní odměna podle § 11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Soud proto přiznal zástupci žalobkyně v souladu se sazbou mimosmluvní odměny 2000 Kč za dva úkony právní služby a 150 Kč jako paušální náhradu výdajů s těmito úkony spojených (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Celkem tedy zástupci náleží 2150 Kč.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. února 2006
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu