Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 51/2009 - 70

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: V. S., zast. Mgr. Radimem Strnadem, advokátem, se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2008, č. j. - 23,

t a k t o :

I. V řízení s e p o k r a č u j e .

II. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2008, č. j. - 23, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 21. 8. 2008, č. j. OAM-397/LE-BE03-L05-2008, žalovaný zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů. V odůvodnění žalovaný konstatoval, že výpověď žalobce je nekonzistentní a v zásadních záležitostech odporuje informacím o zemi původu, které žalovaný shromáždil. Žalobce nevěděl, kdy se v jeho zemi konaly volby, uváděl nesprávné výsledky voleb a zkresloval informace o nepokojích a násilnostech spojených s volbami. Dále nevěděl, kdy a za jakých okolností vznikla politická strana, jejímž je údajně již pět let členem. Žalovaný shledal, že výpověď žalobce je naprosto nevěrohodná a žalobce nelze považovat za osobu ve vlasti pronásledovanou či jakkoli ohrožovanou, a proto žalovaný posoudil žádost žalobce jako zjevně nedůvodnou. Pro nadbytečnost již neposuzoval, zda žalobce splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle a zákona o azylu, neboť aplikace těchto ustanovení se váže na ustanovení téhož zákona, kterého v daném případě užito nebylo.

V žalobě podané proti tomuto rozhodnutí žalobce namítal porušení a , , ve znění pozdějších předpisů, neboť žalovaný nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem k okolnostem případu, a aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Žalovaný se dostatečně nezabýval pronásledováním žalobce pro jeho politickou angažovanost, která je důvodem jeho společenského, ekonomického a politického vyloučení. Dostatečně neposoudil jeho případ v kontextu situace politicky aktivních Albánců v Republice Makedonie. Žalobce byl členem UCK, je členem Demokratické strany albánské - PDSH a v zemi původu mu hrozí nebezpečí ze strany členů politické strany BDI. Žalobce vyslovil domněnku, že splňuje podmínky pro udělení azylu podle zákona o azylu, neboť je v zemi původu pronásledován pro zastávání politických názorů a členství v politické straně PDSH. Dále namítal porušení zákona o azylu a konstatoval, že se v zemi původu necítí bezpečně. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 11. 2008, č. j. - 23, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění soud uvedl, že nemohl přehlédnout základní neznalosti žalobce, který se označil za osobu politicky napojenou na stranu PDSH a zainteresovanou na parlamentních volbách v Makedonii. Ze zpráv o zemi původu totiž není pochyb o tom, že se parlamentní volby v Makedonii nekonaly v roce 2004 ani 2003 (jak uváděl žalobce), ale v září roku 2002, v červenci roku 2006 a předčasné volby v červnu 2008, tj. měsíc před odchodem žalobce z vlasti. Pokud by se žalobce o dění v této oblasti zajímal, musela by mu být tato okolnost známa. Krajský soud nepřehlédl ani skutečnost, že žalobce zcela v rozporu s událostmi ve vlasti tvrdil, že jeho strana PDSH v roce 2003 volby vyhrála a v následujících volbách, údajně tři měsíce před jeho odchodem, prohrála. Ze zpráv o zemi původu však vyplývá, že strana PDSH nikdy žádné volby nevyhrála, vždy skončila za stranou BDI. Žalobce rovněž zcela v rozporu se skutečností tvrdil, že strana PDSH má pouze jednoho zástupce v parlamentu, navíc se ve výpovědi vůbec nezmínil ani o přerušení voleb v části albánských volebních okrsků ani o anulování voleb a nařízení opakovaných voleb v těchto okrscích. V této souvislosti soud sdílel názor žalovaného o nevěrohodnosti výpovědi žalobce, zejména pokud vůbec nezmínil události, které se odehrály měsíc před jeho odchodem z vlasti a které měly úzkou souvislost s důvodem, pro nějž vlast opouštěl. Závěr o nevěrohodnosti žalobce je podle krajského soudu odůvodněn i skutečnostmi, že se žalobce vůbec nezmínil o parlamentních volbách v roce 2006 (tyto volby přivedly k účasti na výkonu vládní moci žalobcovu stranu PDSH, která byla od roku 2002 v opozici) a že nevěděl nic o vzniku své strany. Soud označil za zarážející, že žalobce nevěděl ani to, že jeho strana v předčasných volbách v červnu 2008 svou pozici obhájila a získala 11 mandátů, a naopak tvrdil, že strana měla v parlamentu jen jednoho zástupce. S ohledem na tyto triviální neznalosti žalobce soud přisvědčil žalovanému, že došlo k naplnění § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, když skutečnosti uváděné žalobcem byly zjevně nevěrohodné. Jestliže žalobce ani v žalobě nepodal vysvětlení k základním nedostatkům své výpovědi a pouze v obecné rovině namítal, že splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany a doplňkové ochrany, přezkoumal soud procesní postup žalovaného obecně ve vztahu k obsahu správního spisu a neshledal žádné pochybení. Soud uzavřel, že žalobce nezpochybnil závěr o naplnění ustanovení zákona o azylu, proto nemohou obstát ani žalobní body, v nichž se dovolává splnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany či doplňkové ochrany. Soud proto žalobu podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), zamítl jako nedůvodnou.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost z důvodů podle , b) a d) a požádal o ustanovení zástupce.

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 1. 4. 2009, č. j. - 38, ustanovil zástupcem stěžovatele pro řízení o kasační stížnosti Mgr. Radima Strnada, advokáta.

Podáním ze dne 7. 5. 2009 zástupce stěžovatele kasační stížnost doplnil. Stěžovatel namítal, že krajský soud nesprávně posoudil otázku pronásledování a důvodů pro udělení mezinárodní ochrany, a vyjádřil přesvědčení, že uváděl skutečnosti odůvodňující udělení mezinárodní ochrany podle § 12 zákona o azylu. Nesrovnalosti v datech stěžovatel vysvětlil špatnou pamětí a hodnocení žalovaného ohledně uvádění zjevně nevěrohodných skutečností označil za účelové. Krajský soud podle stěžovatele pochybil, když neakceptoval jeho námitku dostatečně nezjištěného skutkového stavu. Stěžovatel konstatoval, že informace o zemi původu neprokazují skutkový stav bezpochyby, nastiňují pouze obecnou situaci v zemi původu stěžovatele. Žalovaný si měl opatřit důkazy ohledně zacházení s osobami albánského původu, působícími v minulosti v UCK. Žalovaný se vůbec nezabýval dalšími tvrzeními stěžovatele, konkrétně napadením třemi muži ze soupeřící politické strany a incidenty souvisejícími činností stěžovatele v rámci jeho politické strany. Krajský soud měl podle stěžovatele pro tyto vady rozhodnutí zrušit, nikoliv se ztotožnit s nesprávným postupem žalovaného. Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku spatřoval stěžovatel v tom, že rozsudek staví pouze na tvrzení o nevěrohodnosti výpovědi stěžovatele, který si však za svou výpovědí plně stojí. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti vyslovil, že jeho rozhodnutí i rozsudek krajského soudu byly vydány v souladu s právními předpisy, a popřel oprávněnost kasační stížnosti.

Dne 10. 9. 2009 byl spis krajského soudu předložen Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 29. 9. 2009, č. j. - 65, řízení o kasační stížnosti přerušil do doby rozhodnutí rozšířeného senátu ve věci sp. zn. . V odůvodnění soud poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2009, č. j. - 78, podle kterého „v případě zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodné podle , o azylu, je správní orgán povinen se v odůvodnění vypořádat s otázkou možného udělení doplňkové ochrany. ... krajský soud je povinen přihlížet k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost nebo pro nedostatek důvodů z moci úřední, tedy aniž by žalobce nepřezkoumatelnost ve své žalobě konkrétně namítal“. S tímto právním názorem nesouhlasil druhý pětičlenný senát Nejvyššího správního soudu, který v usnesení ze dne 9. 6. 2009, č. j. - 53, dovodil, že k vyslovení nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí ex offo má krajský soud přistoupit jen tehdy, pokud tato nepřezkoumatelnost brání věcnému přezkumu správního rozhodnutí, tj. je-li správní rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů, přičemž tento nedostatek důvodů brání posouzení důvodnosti žalobních námitek. V případě, že stěžovatel uvedenou vadu rozsudku krajského soudu v kasační stížnosti nevytýká, pak není podle názoru druhého pětičlenného senátu Nejvyšší správní soud oprávněn posuzovat rozsudek soudu prvního stupně nad rámec stížnostních námitek ve smyslu S ohledem na tento odlišný právní názor druhý pětičlenný senát podle postoupil věc devítičlennému rozšířenému senátu, což bylo důvodem pro přerušení řízení v projednávané věci.

Usnesením ze dne 23. 2. 2010, č. j. - 61, rozšířený senát Nejvyššího správního soudu vrátil věc vedenou pod sp. zn. druhému pětičlennému senátu k projednání a rozhodnutí. Tím odpadla překážka, pro kterou bylo řízení v projednávané věci přerušeno, a proto soud rozhodl, že se v řízení pokračuje.

Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů; zkoumal při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [ a 3 ].

Podle Nejvyšší správní soud je vázán důvody kasační stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné [ ] nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné [ ], jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.

Nejvyšší správní soud předesílá, že v dalším odůvodnění vycházel z právního názoru vysloveného ve shora zmíněném rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2009, č. j. - 78, s nímž se plně ztotožňuje. Tento právní názor nebyl nijak modifikován ani usnesením rozšířeného senátu zdejšího soudu ze dne 23. 2. 2010, č. j. - 61, jímž byla věc bez dalšího vrácena druhému pětičlennému senátu, neboť nebyly splněny podmínky pro její posouzení rozšířeným senátem. Závěry obsažené v citovaném rozsudku je tudíž soud povinen respektovat.

Při posuzování otázky možné nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu vyšel Nejvyšší správní soud z usnesení rozšířeného senátu zdejšího soudu ze dne 15. 1. 2008, č. j. - 73, publikovaného ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 1546/2008, kde se rozšířený senát vyjádřil mimo jiné i k povaze Podle rozšířeného senátu „ustanovení upravuje postup soudu v případech, kdy soud může rozhodnutí zrušit i bez nařízení jednání - z toho lze dovodit jen to, že případy tam uvedené jsou důvodem ke zrušení správního rozhodnutí. Výslovně předpokládá postup z moci úřední - tj. bez návrhu - pouze v případě nicotnosti rozhodnutí, kterou lze vyslovit podle odst. 2 cit. ustanovení. Z povahy vady pak postup z moci úřední přichází v úvahu i u vad spočívajících v nepřezkoumatelnosti podle , a to proto, že nepřezkoumatelnost brání zpravidla věcnému přezkumu a posouzení důvodnosti žalobních námitek“.

Z citovaného názoru rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu plyne, že krajský soud je povinen přihlížet k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost nebo pro nedostatek důvodů z moci úřední, tedy aniž by žalobce nepřezkoumatelnost ve své žalobě konkrétně namítal.

V rozsudku ze dne 11. 2. 2009, č. j. - 78, Nejvyšší správní soud konstatoval, že „o nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů lze pak hovořit zejména v situaci, kdy se správní orgán v rozhodnutí řádně nevypořádá se všemi námitkami účastníků řízení, případně své rozhodnutí neodůvodní vůbec nebo nedostatečně vzhledem k požadavkům zákona“. Tuto vadu přitom nelze zhojit ve vyjádření k žalobě, příp. v kasační stížnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2008, č. j. - 71, www.nssoud.cz).

V případě nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu je tedy krajský soud povinen toto rozhodnutí v souladu s ex offo bez jednání zrušit; naopak přezkoumá-li krajský soud rozhodnutí žalovaného, které pro absenci odůvodnění nebylo přezkoumání vůbec způsobilé, zatíží vadou nepřezkoumatelnosti i své rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2007, č. j. - 91, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2009, č. j. - 78, www.nssoud.cz).

Nejvyšší správní soud dále zkoumal, zda rozhodnutí žalovaného vyhovuje zákonným požadavkům z hlediska jeho přezkoumatelnosti.

Podle § 28 odst. 2 zákona o azylu, neshledá-li ministerstvo důvody k udělení ani jedné z forem mezinárodní ochrany, odůvodní své rozhodnutí ve vztahu k oběma formám mezinárodní ochrany.

Z citovaného ustanovení Nejvyšší správní soud dovodil, že v případě zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodné je žalovaný povinen se v odůvodnění přesvědčivě vypořádat s otázkou možného udělení doplňkové ochrany, neboť byla-li žádost o mezinárodní ochranu zamítnuta jako zjevně nedůvodná, nedošlo ve smyslu § 28 odst. 2 zákona o azylu k udělení ani jedné z forem mezinárodní ochrany. Podle tohoto ustanovení má v daném případě žalovaný povinnost své rozhodnutí zdůvodnit ve vztahu k oběma formám ochrany: zatímco odůvodnění ve vztahu k neudělení azylu postrádá smysl tam, kde nejsou žádné azylově relevantní důvody tvrzeny, s otázkou doplňkové ochrany má žalovaný povinnost se vypořádat vždy a sám z úřední povinnosti zjistit (ze zpráv o zemi původu a jemu dostupných databází), zda skutečně žadateli nehrozí vážná újma v případě návratu do země původu.

Ze zásady non-refoulement totiž vyplývá primární povinnost státu nevystavit žadatele reálné hrozbě vážné újmy, přičemž k této povinnosti se musí vázat i povinnost státu zjistit si příslušné skutečnosti, které k aplikaci této zásady nutně vedou. K zajištění dodržování zásady non-refoulement tedy musí žalovaný vyvinout přiměřenou aktivitu i z moci úřední. Rozsah vyhledávací aktivity přitom bude dán povahou vážné újmy, jež by mohla žadateli o mezinárodní ochranu v případě navrácení do země původu hrozit. Obecně však bude žalovaný při posuzování hrozby vážné újmy vycházet z tvrzení žadatele a z řízení jako celku; pokud nezjistí důvody pro udělení doplňkové ochrany, uvede to v odůvodnění svého rozhodnutí.

V projednávané věci žalovaný shledal naplnění § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, a proto vydal rozhodnutí o zamítnutí žádosti stěžovatele o mezinárodní ochranu; v odůvodnění tohoto rozhodnutí se však nijak nezabýval otázkou potenciální vážné újmy, která by mohla stěžovateli hrozit v případě návratu do země původu. Z tohoto důvodu je nutné považovat rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Vzhledem k výše uvedeným úvahám Nejvyšší správní soud uzavírá, že jediným možným řešením zahájeného žalobního řízení byl postup krajského soudu podle , na základě kterého měl krajský soud napadené rozhodnutí zrušit pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. Jelikož tak krajský soud neučinil, zatížil vadou nepřezkoumatelnosti i své rozhodnutí, jak vyplývá z výše uvedené prejudikatury.

Nejvyšší správní soud proto napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2008, č. j. - 23, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, neboť shledal tento rozsudek nepřezkoumatelným ve smyslu Jedná se o natolik zásadní vadu, že k ní Nejvyšší správní soud podle musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Za dané procesní situace se Nejvyšší správní soud nezabýval jednotlivými kasačními námitkami stěžovatele, neboť kasačním soudem může být přezkoumáno pouze přezkoumatelné soudní rozhodnutí.

Podle , zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na krajském soudu tedy nyní bude, aby napadené správní rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, ve kterém žalovaný vydá rozhodnutí, jež vyhoví shora popsaným požadavkům.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle ustanovení krajský soud, který současně též přizná ustanovenému zástupci stěžovatele odměnu za zastupování v řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. března 2010

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu