Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 As 1/2010 - 70

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: H. P., zastoupeného Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2009, č. j. OAM-4-2/SŘ-2009, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2009, č. j. - 31,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Advokátce žalobce Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové s e odměna za řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

O d ů v o d n ě n í :

I.

Výše označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil usnesení Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, ze dne 8. 12. 2008, č. j. CPR-13476/ČJ-2008-9CPR-T262. Tímto rozhodnutím bylo zastaveno řízení o žádosti žalobce o vydání nového rozhodnutí, kterým se ruší platnost rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce dle , o pobytu cizinců, v rozhodném znění.

II.

Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem v záhlaví uvedeným zamítl. V odůvodnění soud zdůraznil, že vydání rozhodnutí dle § 122 odst. 5 písm. b) zákona o pobytu cizinců, je založeno na správním uvážení. Úkolem soudu tak je posoudit, zda tam, kde se žalobou napadené rozhodnutí opíralo o správní uvážení, nedošlo k vybočení z mezí a hledisek stanovených zákonem. Zrušení rozhodnutí o správním vyhoštění je výjimečným institutem; jeho užití předně předpokládá možnost pominutí důvodů pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění obsažených v § 119 zákona o pobytu cizinců.

V daném případě žalobce po vstupu na území České republiky uváděl rozdílné údaje své identity, prokázal se neplatným cestovním dokladem vystaveným na jméno S. C., narozen X.; tyto skutečnosti byly důvodem vydání rozhodnutí o správním vyhoštění.

K žalobní námitce, že žalobce byl na české území dovezen převaděči, jichž se obával a při kontrole v tranzitním prostoru letiště uváděl nepravou identitu své osoby, soud uvedl, že vázaností pokyny obávaných převaděčů se však již žalobce nemůže dovolávat v dalších řízeních (v řízení o vyhoštění uváděl datum narození X. - odlišné od data uvedeného v předloženém cestovním dokladu; v řízení o azyl uvedl datum narození X.).

Žalovaný pro další pochybnosti o žalobcově identitě provedl šetření prostřednictvím Zastupitelského úřadu České republiky v Pekingu, to žalobcem tvrzenou identitu nepotvrdilo, naopak ji (dle zprávy Velvyslanectví České republiky ze dne 3. 11. 2008) vyvrátilo.

Městský soud přisvědčil úvaze žalovaného, že žalobce přesto, že v Číně žil 17 let a navštěvoval školu (jak tvrdí), neuvedl žádné konkrétní údaje umožňující zjištění jeho skutečné identity. Kdyby je býval uvedl, žalovaný mohl jeho tvrzení prověřit. Ve správním řízení se žalobce s těmito negativními zjištěními měl možnost seznámit a přes upozornění na možnost se k věci vyjádřit, neuvedl žádné konkrétní údaje, jež by k upřesnění jeho identity vedly. Závěr žalovaného, že není nalezen důvod pro změnu rozhodnutí o žalobcově vyhoštění, městský soud potvrdil. Napadené rozhodnutí tak bylo vydáno v mezích řádně odůvodněné správní úvahy; přetrvávala-li oprávněná pochybnost správních orgánů o žalobcově identitě, založená nejméně na skutečnosti, že neuváděl pravdivé údaje o svém věku, je odůvodněný závěr žalovaného o zamítnutí odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení.

III.

Žalobce (dále i „stěžovatel“) brojil proti rozsudku městského soudu kasační stížností z důvodu podle , b) a d) , tj. nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, vady řízení, jež spočívaly v nedostatečném postupu správních orgánů a konečně v nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, jež spočívala v nedostatcích důvodů pro rozhodnutí.

Žalobce tvrdí, že hlavním důvodem pro zastavení řízení o jeho žádosti o vydání nového rozhodnutí je pouhá domněnka, že ve správním řízení jednal účelově. Vždyť již v předchozích řízeních sám připustil, že svoji identitu změnil, a to proto, že se měl povinnost řídit pokyny převaděčů. V době, kdy údaje o sobě měnil mu bylo pouhých 17 let, ocitl se v cizí zemi, bez finančních prostředků a zkušeností.

Uvedl, že nejednal v žádném případě účelově, jak se domnívá žalovaný i soud, ale jednal tak vzhledem ke svému nízkému věku a nezkušenosti.

Soud dospěl k závěru, že existují o žalobcově identitě pochybnosti, nezabýval se však žalobní námitkou, jakým způsobem fungují státní orgány v Čínské lidové republice. Obtížné zjištění identity osob souvisí se státní politikou jednoho dítěte (rodiče přihlašují k identifikaci pouze první dítě) a tak v mnoha oblastech Číny neexistují o obyvatelstvu patřičné doklady. Soud se nezabýval touto žalobní námitkou a jeho rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Správní orgán zbudoval své rozhodnutí na skutečnosti, že změnil-li žalobce identitu, nemůže být jeho žádosti vyhověno, tato úvaha je špatná; žalovaný nadto nezohlednil vyjádření orgánu sociálně právní ochrany dětí ze dne 17. 9. 2008, prokazující snahu žalobce o integraci do společnosti. Ze všech těchto důvodů tedy žalobce navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

IV.

Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti, odmítl správnost stěžovatelova tvrzení a plně odkázal na důvody uvedené v rozsudku městského soudu, s nimiž se zcela ztotožnil.

V.

Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( , 3 ).

Kasační stížnost není důvodná.

Ke skutkovému základu, vztahujícímu se k projednávané věci je podstatné a ze správního spisu i zřejmé, že správní řízení zahájil správní orgán přípisem ze dne 18. listopadu 2008, tento také doručil do vlastních rukou zástupkyni žalobce. Obsahem oznámení o zahájení správního řízení ve věci žádosti žalobce o zrušení rozhodnutí o správním vyhoštění bylo shrnutí důvodů, pro které byl dřívějším rozhodnutím žalobce vyhoštěn, shrnutí zákonných podmínek pro postup podle , upozornění na možnost navrhovat nové důkazy k nyní uváděným novým tvrzením a především pak upozornění, že ke správnímu vyhoštění žadatele došlo z důvodu nejasnosti o jeho identitě, kterou se dalším šetřením (provedeným přes styčného policejního důstojníka, působícího na zastupitelském úřadu ČR v Pekingu) do současné doby nepodařilo vyjasnit. Správní orgán současně vyzval žadatele, aby se ke sdělení vyjádřil a upozornil jej, že pokud se tak ve stanovené lhůtě nestane, o žádosti rozhodne.

Pro vytýčení rámce, v jehož mezích se bude Nejvyšší správní soud pohybovat je podstatné, že žalobou napadeným rozhodnutím je rozhodnutí o zastavení řízení dle , , konkrétně pak zastavení řízení o žádosti žalobce o vydání nového rozhodnutí, jímž mělo být zrušeno původní (již pravomocné) rozhodnutí o správním vyhoštění.

Podle tohoto ustanovení správní orgán usnesením zastaví řízení tehdy, pokud žádost účastníka neodůvodňuje zahájení nového řízení. Směřuje-li žaloba proti takovému rozhodnutí, pak je takto vymezeným okruhem rovněž určen přezkumný rámec odvolacího orgánu a rovněž tak příslušného soudu. Jak žalovaný, tak i městský soud tedy k návrhu žalobce posuzovali, zda-li žalobcova žádost odůvodňovala zahájení nového řízení či nikoliv, a zda-li byl správní orgán oprávněn pro nedostatek důvodů řízení zastavit.

Znamená to, že nejen v žádosti samé může žalobce uvádět dostatek důvodů pro zahájení nového řízení, které bylo již prve pravomocně ukončeno, ale je samozřejmě možné, aby žadatel uváděl takové důvody i poté, co správní orgán o podané žádosti zahájí správní řízení a žadatele vyzve k možnosti vyjádřit se ke skutečnostem dosud správními orgány zjištěným.

V tomto smyslu je nutné v případě žádosti cizince o zrušení rozhodnutí o správním vyhoštění posuzovat nejen konkrétní okolnosti případu, ale také nové skutečnosti (zpravidla uvedené v žádosti), pro něž se cizinec domnívá, že již pominuly důvody jeho správního vyhoštění. V případě žalobce by takovými důvody mohly být skutečnosti, jimiž by objasnil svoji identitu, respektive by odstranil pochybnosti o ní, popřípadě by uvedl skutečnosti, které by správním orgánům pomohly při pátrání po jeho identitě. Nic takového však skutečně žalobce neučinil, a to dokonce ani k výzvě správního orgánu k vyjádření se ke skutečnostem, z nichž bude správní orgán při rozhodování o žalobcově žádosti vycházet.

Dalším možným okruhem nových skutečností, pro které by bylo nutno revidovat již vydané rozhodnutí o správním vyhoštění by bezesporu patřil i možný zásah do rodinného a soukromého života cizince, který by další výkon rozhodnutí o správním vyhoštění mohl způsobit; a to právě proto, že zákon o pobytu cizinců v § 119 odst. 5 (posléze § 119 odst. 7, ve znění účinném do 24. 6. 2006 a § 119a odst. 2 v současném znění), zakazuje vydat rozhodnutí o správním vyhoštění, jestliže by byl jeho důsledkem nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince. Je-li nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života cizince překážkou vydání rozhodnutí o správním vyhoštění, musí být stejný tvrzený zásah posouzen i u žádosti o zrušení takového rozhodnutí. Ostatně, zásah do soukromého a rodinného života je třeba posoudit i z hledisek vyplývajících z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (viz např. Moustaquim proti Belgii, rozsudek ze dne 18. února 1991, Series A, č. 193; Boultif proti Švýcarsku, stížnost č. 54273/00, ECHR 2001-IX). Ani tímto směrem však žalobce svoji žádost nesměřoval.

Podstatné pro souzenou věc je tedy to, že je právě na žalobci, který hodlá vyvolat nové řízení ve věci rozhodnutí o správním vyhoštění, aby shromáždil dostatek důvodů, pro které jej správní orgán skutečně zahájí a které bude v tomto novém řízení prověřovat, posuzovat a na základě nich pak znovu o věci rozhodovat. Pokud však žalobce takové důvody nepředestře, pak správním orgánům nezbývá, než řízení pro jejich nedostatek zastavit. Jinými slovy, nedá-li navrhovatel správním orgánům svým návrhem a důvody v něm uvedenými příležitost ke zjišťování skutečností pro danou věc podstatných (zde jeho identity), pak jim jen stěží může vytýkat nedostatečné zjištění okolností rozhodných pro věc samu.

V tomto ohledu je pak i bez významu stěžovatelova výtka nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku městského soudu; je sice skutečností, že se městský soud nezabýval situací v Číně stran registrace obyvatel a přehledu o nich, avšak tuto žalobní námitku chápe Nejvyšší správní soud (zřejmě shodně s městským soudem) jako podporu k žalobcovu tvrzení, že skutečnost, že nebyla žalobcova identita šetřením správních orgánů vyjasněna, je zaviněna liknavostí správních orgánů. Pokud se však městský soud v odůvodnění napadeného rozsudku zabýval a vypořádal s žalobní námitkou nedostatečně zjištěného skutkového stavu, zdůraznil, že sám žalobce neposkytl svými návrhy či důvody dostatečný prostor k dalšímu zjišťování či pátrání po žalobcově identitě, pak náležitostem odůvodnění v tomto ohledu vyhověl a správnost kasační námitky nepřezkoumatelnosti rozsudku je nutno zcela odmítnout.

Pokud žalobce v žádosti o zrušení rozhodnutí o správním vyhoštění uváděl, že identitu si po příchodu do České republiky změnil, protože plnil rozkazy převaděčů, pak je na místě výtka správních orgánů i městského soudu, že takový stav však žalobce udržoval po velký úsek pobytu na českém území, a to v průběhu navazujícího řízení o správním vyhoštění, aniž by jeho obava z převaděčů byla již jakkoliv odůvodněna. Shledal-li žalovaný (jakož i městský soud) v takovém žalobcově postupu prvky účelovosti, pak tento závěr sdílí i Nejvyšší správní soud.

Námitku, že správní orgány jen minimálně zohlednily vyjádření orgánu sociálně právní ochrany dětí, jakož i další žalobcovy snahy o integraci vnesl stěžovatel nově až v kasační stížnosti; námitka je proto nepřípustná ( ).

Nejvyšší správní soud neshledal rozsudek městského soudu nezákonným, proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( ).

O nákladech řízení soud rozhodl podle za použití Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává, neboť ze soudního spisu je zřejmé, že mu žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Podle ve spojení s zástupci stěžovatele, jež mu byl soudem ustanoven, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. V předmětné věci soud ustanovené zástupkyni odměnu za zastupování v řízení o kasační stížnosti nepřiznal, neboť v podání ze dne 21. 1. 2010 se nároku na odměnu a na náhradu hotových výdajů výslovně vzdala.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 25. února 2010

JUDr. Lenka Kaniová

předsedkyně senátu