Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Ads 137/2009 - 154

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: MND a.s., IČ: 277 32 932, se sídlem Úprkova 807/6, Hodonín, zast. Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem, se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, proti žalovanému: Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj, se sídlem Milady Horákové 3, Brno, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2009, č. j. – 124,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Podle kontrolního protokolu ze dne 29. 12. 2008, č. j. 8675/49/9.33/08/15.2, vyhotoveného žalovaným, bylo při kontrole provedené žalovaným u žalobce zjištěno porušení tím, že nebyla dvěma zaměstnancům žalobce vyplacena mzda za měsíc červenec a část měsíce srpna 2008 a nebyla jim poskytnuta náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou při skončení pracovního poměru.

Dne 31. 12. 2008 žalobce požádal o přezkoumání protokolu.

Sdělením ze dne 3. 2. 2009, č. j. 8675/4929/9.33/08/15.2/Pr, žalovaný vyrozuměl žalobce o tom, že žádost o přezkoumání protokolu neshledal důvodnou.

Dne 2. 3. 2009 žalobce podal námitky proti výsledku přezkoumání protokolu.

Rozhodnutím ze dne 23. 3. 2009, č. j. 1726/9.10/09/14.3, žalovaný podané námitky zamítl v celém rozsahu.

Žalobce toto rozhodnutí napadl u Krajského soudu v Brně žalobou a domáhal se jeho zrušení.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 6. 2009, č. j. – 124, žalobu odmítl, neboť ji vyhodnotil jako nepřípustnou. Poukázal přitom na , a , (dále jen „ “). Konstatoval, že žalobou napadené rozhodnutí není rozhodnutím ve smyslu Rozhodnutí o námitkách proti obsahu protokolu o kontrolním zjištění je úkonem správního orgánu, který není způsobilý zasáhnout do právní sféry žalobce, byť v záhlaví je tento úkon formálně označen jako „rozhodnutí“. Ve skutečnosti se o rozhodnutí v materiálním smyslu nejedná. Protokol o kontrolním zjištění jen deklaruje určitá zjištěná fakta, na jejichž základě činí správní orgán úsudek o dalším postupu. Pokud by zahájil správní řízení a vydal by rozhodnutí s dopady do právní sféry žalobce, byla by proti takovému rozhodnutí žaloba přípustná. V projednávané věci krajský soud dospěl k závěru, že je napadán správní akt, jímž nebyly zakládány, měněny, rušeny či závazně určovány práva a povinnosti žalobce. Krajský soud také odkázal na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně usnesení ze dne 12. 2. 2004, č. j. – 68, rozsudek ze dne 25. 9. 2007, č. j. – 36, a rozsudek ze dne 16. 7. 2008, č. j. – 134.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, a to z důvodu podle Nesouhlasí s názorem krajského soudu, že rozhodnutí žalovaného nezasahuje do právní sféry žalobce a že nepodléhá soudní ochraně podle a násl. Podle přesvědčení stěžovatele rozhodnutí žalovaného konstatovalo porušení povinností stěžovatelem, bylo vydáno na základě skutečností jsoucích v rozporu s právní úpravou a na základě tohoto rozhodnutí lze stěžovateli stanovit povinnosti a uložit mu sankce. Rozhodnutí žalovaného tedy zasahuje do právní sféry stěžovatele, a proto podléhá soudnímu přezkumu. Jeho odepření je v rozporu s u ČR a dalšími právními předpisy. Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2009, č. j. – 124, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření k obsahu kasační stížnosti uvádí, že jen na základě protokolu o výsledku kontroly nelze stěžovateli uložit povinnost či sankci. Protokol o výsledku kontroly (včetně jeho přezkoumání a rozhodnutí o námitkách) je pouze podkladem pro případné zahájení správního řízení o uložení sankce za spáchání správního deliktu a automaticky nezakládá následné zahájení tohoto správního řízení. Vždy záleží na vyhodnocení daného případu a na možnosti podřadit porušení pracovněprávních předpisů pod určitou skutkovou podstatu uvedenou v zákoně o inspekci práce. Protokol o kontrole je jedním z důkazních prostředků, jen zřídka jediným. V případném následujícím řízení má účastník k dispozici řadu procesních práv (navrhovat důkazy, vyjádřit své stanovisko, nahlížet do spisu, vyjádřit se k podkladům). V případě pro něj nepříznivého rozhodnutí dále může podat odvolání, případně i správní žalobu. Povinnosti či sankce lze tedy stěžovateli uložit až na základě rozhodnutí, které tak bude stanovit, nikoli rozhodnutím o námitkách. Žalovaný navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s a 3 vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

V kasační stížnosti se stěžovatel dovolává kasačního důvodu podle

Podle kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.

Podle ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími.

Obsah pojmu rozhodnutí je vymezen v , resp. pojem „rozhodnutí je v tomto ustanovení zaveden jako tzv. legislativní zkratka. Podle tohoto ustanovení, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.

Citovaná ustanovení mají za cíl v intencích vymezených článkem 36 odst. 2 d omezit přístup k soudu v případech, kdy akt orgánu veřejné správy, byť formálně označený jako rozhodnutí, nikterak nezasahuje do právní sféry adresáta veřejné správy, jemuž nezakládá, nemění, neruší ani závazně neurčuje práva ani povinnosti.

Spornou otázkou v posuzované věci je to, zda rozhodnutí o zamítnutí námitek proti výsledku přezkoumání protokolu je rozhodnutím ve smyslu , neboli zda toto rozhodnutí zasahuje do právní sféry stěžovatele.

V této souvislosti je vhodné připomenout ustálenou judikaturu, podle níž pojem „rozhodnutí“ je označením technickým a je nutno k němu vždy přistupovat z hlediska jeho obsahu a nikoliv formy, tj. je třeba jej chápat v materiálním smyslu. „Není tedy podstatné, jak je příslušné rozhodnutí označeno (rozhodnutí, usnesení, rozsudek, jmenování, výměr, příkaz atd.), nýbrž skutečnost, že orgán veřejné moci tímto svým aktem autoritativně a pravomocně zasáhl do právní sféry navrhovatele, tj. tímto rozhodnutí došlo ke vzniku, změně nebo zániku oprávnění a povinností fyzické nebo právnické osoby“ (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. , in: Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 7, C. H. Beck, 1997, str. 327 a 328, z novější judikatury obdobně usnesení sp. zn. , sv. 27, str. 337 a násl.).

V posuzovaném případě stěžovatel žalobou napadl rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl jeho námitky proti výsledku přezkoumání protokolu o kontrole podle zákona o inspekci práce. Samotný protokol o kontrole, ani žalobou napadené rozhodnutí nepředstavují žádný zásah do právní pozice stěžovatele, neboť z těchto aktů stěžovateli neplynou žádné povinnosti, ani v jejich důsledku stěžovatel neztrácí žádná práva.

Do právní sféry stěžovatele by mohlo zasáhnout teprve rozhodnutí, kterým by mu byla uložena nějaká povinnost či odňato právo, tj. například rozhodnutí o uložení pokuty za správní delikt. Protokol o provedené kontrole, včetně napadeného rozhodnutí o námitkách, tak může sloužit toliko jako podklad pro vydání rozhodnutí způsobilého zasáhnout do právní pozice stěžovatele.

V rámci soudního přezkoumání rozhodnutí ve smyslu (tj. například rozhodnutí o správním deliktu), bude-li takové rozhodnutí vydáno, pak soud projedná rovněž námitky (žalobní body), které stěžovatel uplatní proti zmíněnému protokolu o kontrole a nyní žalobou napadenému rozhodnutí o námitkách, tj. posoudí relevanci, resp. způsobilost tohoto podkladu pro vydání rozhodnutí.

Zde vyslovený právní názor je v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího správního soudu, na niž ostatně odkázal již Krajský soud v Brně v napadeném usnesení, jmenovitě usnesení ze dne 12. 2. 2004, č. j. – 68 (publ. pod č. NSS), rozsudek ze dne 25. 9. 2007, č. j. – 36, a rozsudek ze dne 16. 7. 2008, č. j. – 134, všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu k dispozici na www.nssoud.cz.

Nejvyšší správní soud se tedy plně ztotožňuje se závěry krajského soudu, jenž napadené rozhodnutí žalovaného hodnotil jako úkon správního orgánu, který není rozhodnutím ve smyslu , a podanou žalobu proto v souladu se zákonem [ , a ] odmítl. Krajský soud své rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, poukázal na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu na věc dopadající, korektně s ní zacházel a vyvodil z ní správné závěry.

Nejvyšší správní soud tedy nezjistil namítanou nezákonnost rozhodnutí krajského soudu, kasační důvod podle nebyl zjištěn, a proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle jako nedůvodnou zamítl.

O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ve spojení s ustanovením téhož zákona. Protože žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady jemu vzniklé ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť stěžovatel s podanou kasační stížností úspěch neměl.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. prosince 2009

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu