Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 37/2009 - 55

- 55

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Petra Průchy, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: L. L., zastoupeného Mgr. Lilianou Vochalovou, advokátkou se sídlem nám. I.P. Pavlova 3, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2008, č.j. OAM-367/LE-PA03-PA03-2008, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně, ze dne 27. 3. 2009, č. j. – 34,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce brojí včasně podanou kasační stížností proti v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta jeho žaloba směřující proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 3. 7. 2008, č.j. OAM-367/LE-PA03-PA03-2008. Rozhodnutím žalovaného správního orgánu byla zamítnuta žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná podle ustanovení , o azylu a o změně , o Policii České republiky, v platném znění (dále jen „ “). [Pozn. soudu: S účinností od 1. 9. 2006 byl v termín „azyl“ nahrazen pojmem „mezinárodní ochrana“ a institut „překážky vycestování“ podle nahrazen tzv. „doplňkovou ochranou“ podle .]

V odůvodnění svého rozhodnutí Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že žalovaný ve věci provedl dostatečné prokazování, když jeho rozsah byl určen skutečnostmi tvrzenými žalobcem. V postupu žalovaného neshledal soud žádné pochybení. Žalovaný své rozhodnutí podle krajského soudu dostatečně srozumitelně a přesvědčivě odůvodnil a zabýval se všemi rozhodnými skutečnostmi. Ze správního spisu krajský soud mj. zjistil, že žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany dne 30. 6. 2008, a to poté, co byl zadržen cizineckou policií a bylo mu dne 24. 6. 2008 uloženo správní vyhoštění na dobu 3 let. Žalobce přicestoval do České republiky dne 2. 7. 2004 nelegálně, do svého zadržení při kontrole dokladů dne 24. 6. 2008 zde pobýval neoprávněně bez víza. Krajský soud konstatoval, že v dané věci je zřejmé, že žalobce si byl vědom možnosti požádat o mezinárodní ochranu a nikdo mu v tom nebránil. Ztotožnil se se závěry žalovaného, že pokud žalobce požádal o mezinárodní ochranu až po svém zadržení, nelze se zabývat hodnocením, zda žalobcem tvrzené problémy byly pronásledováním nebo zda v nich lze spatřovat ohrožení vážnou újmou ve smyslu . Krajský soud je dále toho názoru, že na žalobce nelze vztáhnout zásadu non-refoulement. Soud má zato, že žalobce se svým přístupem zcela vyloučil z možnosti, aby na něho jako na uprchlíka mohlo být pohlíženo. Pokud by svou vlast skutečně opustil z důvodu ohrožení života a osobní svobody, jistě by o mezinárodní ochranu požádal při první možné příležitosti a čtyři roky nečekal na možnost získání víza za pomoci převaděče.

Rozsudek Krajského soudu v Brně napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížností, ve které uplatnil důvody uvedené v ustanovení , b) a d) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Stěžovatel namítl, že se krajský soud nezabýval tím, zda správní orgán postupoval v řízení v souladu s platnými právními předpisy a vycházel tak ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Podle názoru stěžovatele žalovaný řádně nezkoumal, zda jsou v jeho případě dány podmínky pro udělení azylu z humanitárního důvodů dle , tedy podmínky zvláštního zřetele hodné pro to, aby byl žadateli azyl udělen. Stěžovatel je přesvědčen, že se krajský soud nezabýval řádně tím, zda správní uvážení nepřekročilo meze zákona a zda jej správní orgán nevyložil příliš úzce. Stěžovatel má strach z pronásledování, neboť v zemi jeho původu je prosazována politika jednoho dítěte, obává se persekuce a uvěznění z důvodu, že má pět dětí. Svoji situaci považuje za mimořádnou a hodnou zřetele zakládající humanitární důvody, pro které by mu měl být azyl udělen. Stěžovatel rovněž namítl nepřezkoumatelnost napadeného soudního rozhodnutí. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal podané kasační stížnosti odkladný účinek a zrušil napadené rozhodnutí krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že jak jeho rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany, tak i rozsudek krajského soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. Námitku týkající se neudělení humanitárního azylu podle považuje žalovaný za nepřípustnou, neboť ji stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, ač tak učinit mohl. V řízení před správním orgánem stěžovatel žádné zvláštního zřetele hodné důvody neuváděl. Ze všech okolností případu vyplývá, že stěžovatel svou žádost o udělení mezinárodního ochrany podal účelově.

Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu ustanovení zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.

Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do byl zaveden novelou č. s účinností ode dne 13. 10. 2005. Jeho výklad, který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006 č. j. - 39, publikovaným pod č. 933/2006 Sb. NSS. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je tedy nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ustanovení , nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.

Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ustanovení Nejvyšší správní soud pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů.

Předně Nejvyšší správní soud upozorňuje na tu okolnost, že pokud je žádost o mezinárodní ochranu klasifikována jako zjevně nedůvodná dle a 2 , je tím vyloučeno posuzování podmínek udělení mezinárodní ochrany podle , a a do důvodů obsažených v těchto ustanoveních nemohou v řadě případů účinně směřovat ani jednotlivé body následně podané žaloby či kasační stížnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správní soudu ze dne 27. 5. 2004, č. j. – 45, publikovaný pod č. 349/2004 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud rovněž poukazuje na rozsudek ze dne 15. 10. 2003, č.j. - 90, dostupný na www.nssoud.cz, kde zaujal právní názor, že „správní orgán pochybil, jestliže žádost stěžovatele zamítl jako zjevně nedůvodnou podle , přičemž současně posuzoval důvody pro udělení azylu podle (sloučení rodiny) a (humanitární azyl) a výrokem se o nich vyjadřoval. Pokud totiž v řízení o žádosti o udělení azylu vyplyne některá ze skutečností taxativně uvedených v zákona, pak správní orgán bez dalšího - ale jen ve lhůtě podle odstavce 2 téhož ustanovení - zamítne žádost. Rozhodne tedy konečným způsobem ve věci, aniž by v řízení zjišťoval existenci některého z důvodů pro udělení azylu podle zákona. Pro rozhodování o udělení azylu z některého z důvodů předvídaných v ustanoveních a zákona je však určující závěr o neexistenci důvodů pro udělení azylu podle . Protože tento důvod při zamítnutí žádosti podle zákona zjišťován není, dostává se výrok správního orgánu o zamítnutí žádosti o udělení azylu podle zákona do logického rozporu s výrokem o neudělení azylu podle a zákona“. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaný nebyl povinen ani oprávněn v případě, kdy zamítal žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany dle , zkoumat, zda jsou naplněny podmínky mj. pro udělení azylu z humanitárních důvodů. Nutno zároveň zdůraznit, že stěžovatel uplatnil námitku vztahující se k neudělení humanitárního azylu ve smyslu ustanovení poprvé až v podané kasační stížnosti, tedy nikoliv v řízení před krajským soudem, jehož rozhodnutí je nyní přezkoumáváno, ačkoliv tak učinit zjevně mohl. Jedná se tak o nepřípustný právní důvod dle , jímž se Nejvyšší správní soud není povinen zabývat.

Otázkou zjišťování skutkového stavu správním orgánem v případě zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné ve smyslu ustanovení a 2 se Nejvyšší správní soud již dostatečně věcně zabýval v řadě svých rozhodnutích, uvést lze rozsudek ze dne 20. 11. 2003, č. j. – 59, publikovaný pod. č. 181/ 2004 Sb. NSS, nebo rozsudek ze dne 18. 12. 2003, č. j. – 48, dostupný na www.nssoud.cz. S posouzením žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné, byla-li podána až poté, co bylo rozhodnuto o správním vyhoštění žadatele, se pak Nejvyšší správní soud vypořádal jmenovitě v rozsudku ze dne 20. 10. 2005, č. j. - 81, dále v rozsudku ze dne 31. 10. 2006, č. j. - 77, nebo v rozsudku ze dne 12. 1. 2005, č. j. – 36, všechny dostupné na www.nssoud.cz.

Nad rámec potřebného odůvodnění Nejvyšší správní soud dodává, že obavy stěžovatele z pronásledování ve vlasti z důvodu prosazování politiky jednoho dítěte nelze podřadit pod žádný ze zákonem uznaných důvodů udělení azylu dle a 2 . K této problematice se již přímo vyjádřila i judikatura správních soudů, když Krajský soud v Hradci Králové v rozhodnutí ze dne 11. 10. 2005, č. j. – 29, vyslovil, že „Tzv. politika jednoho dítěte prosazovaná v Číně s cílem omezit populační růst, včetně opatření s tím spojených (ekonomická sankce, přesvědčování o potřebě sterilizace), není důvodem k udělení azylu dle , o azylu, ve znění “ .

Námitka stěžovatele, spočívající v tvrzené nepřezkoumatelnosi rozhodnutí krajského soudu dle , je taktéž nedůvodná. Kdy je rozhodnutí krajského soudu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů Nejvyšší správní soud judikoval např. v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. – 75, publikovaném pod č. NSS.; dále lze k této problematice odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2006, č. j. – 40, www.nssoud.cz. Nepřezkoumatelnost soudního rozhodnutí pro nesrozumitelnost nato Nejvyšší správní soud vymezil např. v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. – 130, publikovaném pod č. NSS.

Se zřetelem ke shora uvedeném dospěl Nejvyšší správní soud v souladu s právním názorem krajského soudu k totožnému závěru, že z postupu stěžovatele je zcela patrné, že žádost o mezinárodní ochranu podal s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve.

Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení nepřijatelnou a odmítl ji.

Návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud nezabýval, neboť podle , ve znění účinném ode dne 13. 10. 2005, má podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ve věci azylu odkladný účinek ex lege.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení ve spojení s , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 2. září 2009

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu