Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 As 23/2009 - 60

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: J. Č., zastoupeného JUDr. Klárou Mottlovou, advokátkou se sídlem Praha 9, Trojmezí 22, proti žalovanému: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, se sídlem Praha 3, Olšanská 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 2. 2006, č. j. SCPP-4908/C-228-2005, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2008, č. j. - 40,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2008, č. j. - 40 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce (dále také „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadl shora uvedené usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti označenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Ústí nad Labem, Oddělení cizinecké policie Most o udělení víza za účelem strpění pobytu č. X s platností od 6. 11. 2005 do 5. 11. 2006.

Městský soud v Praze žalobu odmítl, neboť dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky řízení. Poukázal na ust. d s tím, že právo na ochranu před zásahem do subjektivního práva předpokládá, že osoba ochrany se dovolávající musí být nositelem takových práv, a to věcných nebo procesních. Pouze v tom případě se lze ochrany práv u soudu dovolat postupem podle a násl. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Podle se však nelze domáhat ochrany žalobou proti rozhodnutím, která jsou z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučena. Žalobce se podle názoru soudu domáhal přezkoumání rozhodnutí o neudělení vícenásobného víza a takové rozhodnutí je podle , o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o pobytu cizinců“), ze soudního přezkumu výslovně vyloučeno. Žaloba je proto nepřípustná a soud ji podle odmítl. Na podporu svého závěru odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. .

Stěžovatel v kasační stížnosti poukazuje na skutečnost, že požádal o prodloužení víza za účelem strpění pobytu a v žádosti výslovně uvedl, že požaduje vízum vícenásobné, tedy s neomezeným počtem vstupů a výstupů z území České republiky. Důvodem bylo pokračující řízení o azyl. Vízum mu mělo být uděleno podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění ve znění před novelou provedenou (dále též „zákon o azylu“). Vízový štítek, který mu byl vlepen do cestovního pasu, se však týkal víza jednorázového, které zaniká výstupem z území České republiky. Proti tomu se odvolal a proti zamítavému rozhodnutí podal žalobu, kterou soud napadeným usnesením odmítl. Učinil tak ovšem nezákonně, neboť použil nesprávný právní předpis. Městský soud přehlédl, že stěžovatel je žadatelem o azyl, jeho postavení je upraveno zákonem o azylu a zákon o pobytu cizinců se na něj nevztahuje. Rozhodnutí žalovaného tedy nebylo a ani nemohlo být vydáno podle zákona o pobytu cizinců a tudíž se ani nemohlo opírat o ustanovení tohoto zákona. Městský soud se v této věci také odchýlil od své rozhodovací praxe, neboť v obdobných věcech vedených pod sp. zn. a sp. zn. žaloby projednal a dokonce i stěžovateli vyhověl; přitom se obsáhle vypořádal i s otázkou přípustnosti žaloby. Městský soud tak porušil stěžovatelovo právo na spravedlivý proces, a proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný nevyužil možnosti vyjádření k této kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud nejprve posoudil procesní náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátkou. Důvodnost kasační stížnosti pak zdejší soud posoudil v mezích vyplývajících z ustanovení , 3 Stěžovatelem je uplatňován kasační důvod podle , tedy nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu.

K posouzení důvodnosti kasační stížnosti je podstatné, jaké rozhodnutí bylo předmětem soudního řízení. Správní spis obsahuje žádost stěžovatele o udělení českého víza podanou dne 10. 10. 2005, v níž je vyznačeno, že požaduje vízum „vícerázově“ na dobu 365 dnů. Vízum se uděluje vyznačením do cestovního dokladu. Z části žádosti vyplněné správním orgánem je zřejmé, že bylo uděleno vízum typu „D“, počet vstupů „0“, platnost od 6. 11. 2005 do 5. 11. 2006, den vydání víza 7. 11. 2005. V odvolání stěžovatel protestoval proti tomu, že mu bylo uděleno vízum pouze jednorázové, jehož platnost zaniká výstupem z území České republiky. Žalovaný odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil s odůvodněním, že účelem udělení víza je „strpění“ pobytu na území, nikoliv umožnění cestování. V rozhodnutí žalovaného je výslovně konstatováno, že žadatel podal dne 27. 8. 2002 žalobu proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 20. 6. 2002, č. j. OAM-315/AŘ-2002, jímž byl zamítnut rozklad proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 3. 10. 1996 o zamítnutí jeho žádosti o azyl. O této žalobě nebylo v době rozhodování správního orgánu I. stupně o udělení víza soudem rozhodnuto. Žadateli proto bylo uděleno vízum podle zákona o azylu ve znění před novelou provedenou V závěru pak žalovaný konstatuje, že dne 27. 1. 2006 nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu ze dne 30. 11. 2005, jímž bylo o žalobě proti rozhodnutí o azylu rozhodnuto negativně. Tímto dnem tedy zanikla platnost víza za účelem strpění pobytu a proto je žalovaný v odvolacím řízení změnit ani nemohl.

V žalobě proti rozhodnutí žalovaného stěžovatel opakovaně argumentoval porušením zákona o azylu při rozhodnutí o udělení víza.

Jak ze správního spisu, tak ze žaloby je zřejmé, že stěžovatelem napadené rozhodnutí bylo vydáno podle zákona o azylu a nelze zjistit, jak městský soud dovodil, že se jedná o vízum udělené podle zákona o pobytu cizinců. Výluka ze soudního přezkumu obsažená v § 171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců se zde uplatnit nemůže [nehledě na to, že v době vydání rozhodnutí žalovaného i podání žaloby se jednalo o § 171 písm. a)], stejně tak jako se nelze opřít o rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 7.6.2006, č. j. - 31.

Soud je povinen zkoumat podmínky řízení, a pokud nejsou splněny, návrh odmítne. V daném případě městský soud návrh odmítl právě pro nesplnění podmínek řízení, ovšem napadené rozhodnutí posuzoval podle jiného právního předpisu, než podle kterého bylo ve skutečnosti vydáno a v důsledku toho uplatnil výluku ze soudního přezkumu v tomto nesprávném zákoně obsaženou. O udělení víza stěžovateli bylo rozhodováno podle zákona o azylu, v němž výluka obdobná zákonu o pobytu cizinců obsažena není; nebyla tedy splněna podmínka uvedená v , o níž bylo odmítnutí návrhu podle opřeno.

Městský soud tak porušil zákon, neboť pro odmítnutí návrhu neexistoval jím tvrzený důvod, a stěžovateli tím upřel právo na soudní ochranu ve smyslu d. Kasační důvod podle tak byl naplněn.

Z důvodů shora uvedených tedy Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž je vázán právním názorem v tomto rozsudku vysloveným (§ 110 odst. 1, 3 s. ř. s).

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti krajský soud rozhodne v novém rozhodnutí ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. srpna 2009

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu