Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Ads 33/2009 - 67

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: D. K., zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 26. 11. 2007, č. x, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 2. 2009, č. j. – 32,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 2. 2009, č. j. – 32, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 26. 11. 2007, č. x žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení přiznala žalobci od 1. 1. 1996 starobní důchod podle , o důchodovém pojištění, (dále též „ “) ve výši 3629 Kč. Důchod byl postupně zvyšován - naposledy dle od ledna 2007 na výslednou částku 7193 Kč měsíčně. V napadeném rozhodnutí žalovaná uvedla, že základní výměra důchodu žalobce činí 680 Kč měsíčně, procentní výměra se stanoví procentní sazbou z výpočtového základu, který činí 521 Kč a výše odpovídá osobnímu vyměřovacímu základu 521 Kč měsíčně za roky 1964 – 1995. Procentní výměra ke dni vzniku nároku na důchod za 15 roků pojištění činí 22,5% výpočtového základu, což je 118 Kč měsíčně. Příplatek k důchodu dle , o soudní rehabilitaci, (dále též „ “) činí za 72 měsíců celkem 1390 Kč. Procentní výměra důchodu vypočteného dle činí 737 Kč. Žalobci náleží důchod ve výši 2127 Kč. Procentní výměra po zvýšení o 38,6 % činí 2949 Kč měsíčně. Příplatek ke starobnímu důchodu podle žalobci náleží ve výši 1390 Kč. Jedná se příplatek za 10 měsíců vazby ve III. pracovní kategorii v období od 1. 8. 1955 do 1. 6. 1956 (10 měsíců a 15 Kč, celkem 150 Kč) a za 62 měsíců výkonu trestu v I. pracovní kategorii URAN v období od 2. 6. 1956 do 1. 8. 1961 (62 měsíců a 20 Kč, celkem 1240 Kč). Doplatek k důchodu podle náleží žalobci 3 roky zpětně od uplatnění žádosti o důchod, tj. od 6. 8. 2000. Žádost o starobní důchod uplatnil žalobce u německého nositele pojištění dne 6. 8. 2003. Doplatek k důchodu za období od 6. 8. 2003 do 30. 6. 2005 ve výši 348 880 Kč byl žalobci vyplacen na základě potvrzení o žití ze dne 16. 6. 2005 prostřednictvím České národní banky na účet žalobce v Německu. K předchozím žádostem, kterými žalobce žádal pouze o rehabilitační příplatek, žalovaná nepřihlédla, neboť rehabilitační příplatek je vázán na starobní důchod ( ), a proto žalovaná posoudila žádost sepsanou na příslušném formuláři datovaném dne 6. 8. 2003 jako žádost o rehabilitační příplatek k důchodu. Doplatek rehabilitačního příplatku žalobci náležel, stejně jako doplatek starobního důchodu od 6. 8. 2000, tj. 3 roky zpětně od uplatnění žádosti o starobní důchod dne 6. 8. 2003. Tímto rozhodnutím byl dle žalované realizován rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 10. 2007 č. j. .

Žalobce v žalobě namítal, že žalovaná procesně konala až na základě jeho žádosti předložené dne 6. 8. 2003 u německého nositele pojištění, přičemž takto mohla postupovat již na základě žádostí předchozích. Žalobce nesouhlasil se žalovanou, která mu nepřiznala rehabilitační příplatek na základě jeho dřívějších žádostí, neboť tento příplatek je vázán na starobní důchod. I kdyby výplata důchodu byla limitována tříletou lhůtou podle , výplata příplatku k důchodu takto limitována není s ohledem na Žalovaná v rozporu s požadavkem vysloveným v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. neuvedla ve výrokové části rozhodnutí výši doplatku starobního důchodu, přičemž v odůvodnění rozhodnutí se zabývala otázkou doplatku jen do dne 30. 6. 2005, ačkoliv rozhodnutí bylo vydáno až dne 26. 11. 2007.

Krajský soud v Plzni uvedl, že podle čl. 32 odst. 1 Smlouvy mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o sociálním zabezpečení se žádost podaná u instituce v druhém smluvním státě považuje za žádost podanou u příslušného nositele pojištění. Žalovaná postupovala správně, pokud považovala řízení o přiznání starobního důchodu za zahájené dnem podání žádosti o důchod u německého nositele pojištění dne 6. 8. 2003. Přesný výpočet osobního vyměřovacího základu není běžným standardem odůvodnění žalované, pokud ho žalobce potřeboval pro uplatnění opravného prostředku, měl podle požádat žalovanou o sdělení podkladů pro výpočet důchodu, stejné závěry krajský soud vyslovil i stran určení procentní výměry pojištění za dobu 15 let pojištění.

Krajský soud žalované vytkl, že výše doplatku je uvedena pouze v odůvodnění rozhodnutí, nikoliv v jeho výroku, žalovaná se neřídila právním názorem vysloveným v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 10. 2007, č. j. - 33. Ve výrokové části rozhodnutí musí být uveden vyčíslený doplatek ke starobnímu důchodu, a to ve výsledné částce z důvodů, které jsou uvedeny v citovaném rozsudku. Tímto názorem byla žalovaná zavázána a měla se jím řídit a již pro tuto vadu by bylo možno bez dalšího napadené rozhodnutí zrušit.

Krajský soud dále dovodil, že se na projednávanou věc nevztahuje, neboť toto ustanovení dopadá na případy, kdy výplata dávky byla následkem vazby nebo výkonu trestu nesprávně vyměřena, což není případ žalobce.

Podle se příplatek k důchodu upravený v slučuje s procentní výměrou důchodu a tvoří s důchodem nadále jeden celek, z čehož žalovaná dovodila, že prekluzivní lhůta 3 let pro výplatu důchodu podle se dotýká též příplatku k důchodu. Podle rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 8. 1996, č. j. se však příplatek k důchodu podle poskytuje buď od 1. 7. 1990, byl-li poškozený k tomuto dni poživatelem důchodu, nebo od přiznání důchodu, stane–li se poškozený poživatelem důchodu po tomto datu. Z předmětného rozhodnutí vyplývá, že s ohledem na znění , kde není užito výrazu „vzniká nárok na poskytnutí“ nýbrž „se poskytuje“, má být příplatek poskytován od 1. 7. 1990, resp. od data přiznání důchodu, aniž by se na příplatek vztahovala 3-letá prekluzivní lhůta pro výplatu dávky (příplatek k důchodu byl v případě řešeném Vrchním soudem v Praze přiznán ještě před účinností , však obsahoval obsahově obdobný s ust. ). Z uvedeného krajský soud dovodil, že žalobci měl být příplatek k důchodu poskytován (tj. vyplácen) ode dne přiznání důchodu, tj. od 1. 1. 1996, a to bez ohledu na skutečnost, že důchod samotný byl žalobci vyplácen pouze 3 roky zpětně od podání žádosti o důchod. Krajský soud proto rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení, ve kterém ji zavázal, aby rozhodla tak, že žalobci přizná příplatek k důchodu podle od 1. 1. 1996 a ve výrokové části rozhodnutí uvede konečnou výši doplatku.

Proti tomuto rozsudku podala včas kasační stížnost žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen „stěžovatelka“), a to z důvodu uvedeného v , (dále „ “). Vyslovila názor, že příplatek k důchodu podle se podle slučuje s procentní výměrou důchodu a tvoří s důchodem jeden celek. Stěžovatelka souhlasí s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 8. 1996, č. j. , z něhož plyne, že se na tento příplatek nevztahuje prekluze. Jedná se však pouze o případ, kdy je příplatek podle přiznáván k již vyplácené či spolu s přiznávanou a současně i vyplácenou dávkou důchodového pojištění, a tudíž bez ohledu na ust. , kdy pak lze tento příplatek poukázat i za dobu delší tří let.

Mezi účastníky není podle stěžovatelky sporu o tom, že nárok na výplatu starobního důchodu, přiznaného od 1. 1. 1996 včetně příplatku podle za dobu od 1. 1. 1996 do 6. 8. 2000 žalobci nevznikl, a tudíž nelze ani konstatovat, že byl žalobce v tomto období poživatelem důchodové dávky, neboť tuto dávku fakticky v uvedeném období nepobíral. Žalobce uplatnil žádost o starobní důchod dne 6. 8. 2003 a doplatek starobního důchodu mu byl s ohledem na poukázán až od 6. 8. 2000, což vede ke konstatování, že žalobce, kterému byl starobní důchod přiznán od 1. 1. 1996, je poživatelem důchodového pojištění až ode dne 6. 8. 2000. Proto příplatek k důchodu podle nelze za dobu od 1. 1. 1996 do 6. 8. 2000 žalobci doplatit.

Stěžovatelka proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalobce upozornil na skutečnost, že stěžovatelka nic nenamítá stran faktu, že nerespektovala právní názor v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 10. 2007, č. j. - 33 a neuvedla ve výroku rozhodnutí výši doplatku důchodu žalobce. Tato skutečnost je již bez dalšího oprávněným důvodem ke zrušení napadeného rozhodnutí. Stěžovatelka vykládá rehabilitační ustanovení podle v neprospěch žalobce. Jestliže však rehabilitační předpisy umožňují dvojí výklad, pak je třeba přihlédnout k názoru Ústavního soudu České republiky, který se k takovému dilematu již opakovaně vyslovil. Žalobce poukázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. , ze dne 1. 12. 2005, sp. zn. o nutnosti posuzovat právní předpisy podle jejich účelu a smyslu, zvláště pak jde-li o předpisy k odstranění křivd vzniklých v minulém režimu; resp. nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2001, sp. zn. , a ze dne 1. 12. 2005, sp. zn. a ze dne 26. 10. 2007 v obdobném duchu.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek z hledisek uvedených v ustanovení a 3 vázán rozsahem a důvody uvedenými v kasační stížnosti. Z obsahu kasační stížnosti plyne, že jí stěžovatelka podává z důvodu uvedeného v Podle citovaného ustanovení lze kasační stížnosti podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.

Nejvyšší správní soud předesílá, že , o soudní rehabilitaci, obsahuje různé typy odškodnění pro osoby, jež byly odsouzeny za činy, jež posléze zákonodárce rehabilitoval. V rámci této satisfakce bylo v zakotveno i právo na odškodnění újmy, která těmto nezákonně odsouzeným vznikla jako důsledek věznění též v oblasti důchodového pojištění (neboť jejich nároky byly různým způsobem omezeny jak ve vztahu k dobám pojištění, tak i započitatelných příjmů). Ustanovení citovaného zákona je speciální úpravou odškodnění pro oblast důchodového pojištění, což ostatně zákonodárce předesílá v úvodu tohoto ustanovení. Zvoleným řešením byla jednak možnost přepočtu důchodu (jenž si nadále ponechal zcela svůj charakter a povahu dávky důchodového pojištění a sdílí režim všech dávek důchodového pojištění bez jakýchkoliv odchylek), nebo příplatku k důchodu ( - jako tomu bylo v nyní projednávané věci), jenž se ovšem podle předpisu důchodového pojištění ( ), stává součástí důchodu. Takovéto řešení bylo nutné již z toho důvodu, aby v budoucnosti bylo možno zachovávat výhody spojené například s valorizací dávek důchodového pojištění.

Není tudíž možno vztah úpravy obsažené v a předpisů o důchodovém pojištění chápat jako vztah speciálního a obecného, ale na úpravy důchodu z titulu soudní rehabilitace je nutno nahlížet jako na integrální součást dávek důchodového pojištění. Pro důchody upravené z důvodu soudní rehabilitace tak nadále platí veškerá obecná ustanovení, například o nároku či výplatě těchto dávek.

Nejvyšší správní soud v posuzované věci vyšel ze skutečnosti, že podle (obdobná úprava však platila i před 1. 1. 1996 v , o sociálním zabezpečení), se příplatek k důchodu podle , o soudní rehabilitaci, slučuje s procentní výměrou důchodu a tvoří s ní nadále jeden celek. Odškodnění podle , o soudní rehabilitaci, bylo ustanovením jeho promítnuto do oblasti důchodového zabezpečení (v současnosti důchodového pojištění), a to buď tak, že se doba nezákonného věznění promítla v konstrukci výpočtu důchodu poškozeného, a nebo byl důchod fakticky zvýšen o určité pevné částky.

Přestože je toto zvýšení o pevné částky nazýváno příplatkem k důchodu, Nejvyšší správní soud na tomto místě činí první dílčí závěr a zdůrazňuje, že nejde o samostatnou dávku, která by žila vlastním hmotněprávním i procesním životem, nýbrž již od 1. 8. 1991 ( novelizoval , o sociálním zabezpečení, a doplnil jej o ) byla tato částka slučována s důchodem, ke kterému náležela, a tvořila s ním jeden celek. V současnosti se slučuje tato částka s procentní výměrou důchodu. Tato ustanovení transformují fakticky tyto částky v důchod. Jedním z důsledků skutečnosti, že příplatek tvoří – slovy zákona - s důchodem jeden celek, pak je, že na něj dopadá prostřednictvím důchodu i

V posuzované věci tak jde o aplikaci , přičemž z hlediska skutkového není pochyb o tom, že stěžovatelka přiznala žalobci nárok na výplatu důchodu a příplatku ke starobnímu důchodu až na základě jeho žádosti o starobní důchod a příplatku ke starobnímu důchodu uplatněné u německého nositele pojištění dne 6. 8. 2003. Příplatek k důchodu náležel spolu s doplatkem k důchodu žalobci podle 3 roky zpětně od uplatnění žádosti, tj. od 6. 8. 2000.

Je tomu tak proto, poněvadž v stanoví, že nárok na důchod nezaniká uplynutím času; podle odstavce 2 nárok na výplatu důchodu nebo jeho části zaniká, není-li dále uvedeno jinak, uplynutím tří let ode dne, za který důchod nebo jeho část náleží (upravuje se též, kdy lhůta neplyne). Platí tedy obecné pravidlo o zániku nároku na výplatu uplynutím tří let ode dne, za který důchod nebo jeho část náleží – poněvadž nárok na výplatu vzniká splněním podmínek nároku, podmínek na výplatu a podáním žádosti o přiznání nebo vyplácení důchodu ( cit. ) Zánik nároku na výplatu bude časově spojován pravidelně s uplatněním žádosti o důchod.

Jinými slovy, zatímco nárok na důchod podle uplynutím času nezaniká, jinak je tomu s nárokem na výplatu důchodu. Rozhodnutí o nároku na dávku (důchod) má pravidelně deklaratorní povahu. Dávkový (důchodový) nárok vzniká ex lege, nezávisle na procesní aktivitě oprávněného. Oproti tomu rozhodnutí o nároku na výplatu dávky (důchodu) je rozhodnutím konstitutivním. Nárok na výplatu dávky (důchodu) nevzniká pouze splněním hmotněprávních podmínek (u žalobce se tak stalo 1. 1. 1996), nýbrž jeho vznik je podmíněn i právním úkonem, kterým je žádost o přiznání nebo vyplácení důchodu, kterou žalobce řádně uplatnil dne 6. 8. 2003. V důsledku toho je možná situace, ve které se nacházel žalobce, kdy po dobu trvání nároku na důchod nemusí být splněny podmínky nároku na jeho výplatu a tudíž i výplatu příplatku k důchodu podle , a to na základě vzájemného vztahu obou částek.

Stěžovatelka tak podle Nejvyššího správního soudu postupovala správně, pokud vznik nároku na výplatu důchodu spolu s příplatkem k důchodu stanovila v napadeném rozhodnutí k 6. 8. 2000.

Nejvyšší správní soud proto musí přisvědčit námitce stěžovatelky tak, jak ji přednesla v kasační stížnosti, neboť krajský soud pochybil, pokud napadené rozhodnutí postavil mimo jiné na závěru, že žalobci náleží příspěvek ke starobnímu důchodu podle již od 1. 1. 1996 a tímto právním názorem zavázal stěžovatelku v dalším řízení.

Krajský soud v dalším řízení zváží i druhý důvod, pro nějž napadené rozhodnutí zrušil, a to s ohledem na skutečnost, že vyčíslení doplatku není rozhodnutím o zákonných nárocích ve věcech důchodového pojištění a není tedy součástí výroku rozhodnutí (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. – 53 ze dne 9. 3. 2005, publ. pod č. 1033/2007 Sb. NSS).

Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že kasační stížnost stěžovatelky považuje za důvodnou, a proto napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( ).

V dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku ( ).

V novém rozhodnutí o věci rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2009

JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu