Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Ans 2/2009 - 38

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Petra Příhody a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobců: a) M. H., b) A. H., obou zastoupených JUDr. Petrem Živělou, advokátem se sídlem Puškinova 5, Vyškov, proti žalovanému: Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, se sídlem tř. 17. listopadu 44, Olomouc, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2009, čj. - 14,

t a k t o :

I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2009, čj. - 14, s e z r u š u j e .

II. Žaloba s e o d m í t á .

III. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I.

Žalobci se domáhali žalobou podanou u Krajského soudu v Brně vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost „ve věci č. j. 4 SPR 18/2008 ze dne 28. 7. 2008 … pokračovat v řízení z moci úřední“.

II.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 11. 2008, čj. - 11, postoupil věc Krajskému soudu v Ostravě jako soudu místně příslušnému.

Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) usnesením ze dne 19. 2. 2009, čj. - 14, žalobu odmítl. V záhlaví usnesení označil jako žalobkyni pouze M. H., A. H. jako jejího obecného zmocněnce, v rámci odůvodnění hovoří o žalobkyni v jednotném čísle. Usnesení odůvodnil tím, že státní zastupitelství, jehož působnost je vymezena , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, není orgánem, který by rozhodoval ve správním řízení o právech a povinnostech fyzických či právnických osob. Charakter státního zastupitelství jako správního orgánu nelze podle krajského soudu dovodit ani z y. Ve věci proto není dána pravomoc správních soudů obecně vymezená Krajský soud nad rámec nutného odůvodnění dodal, že se v projednávané věci nemůže jednat o nečinnost žalovaného i z toho důvodu, že při vyřizování stížnosti žalobkyně bylo postupováno v souladu s zákona o státním zastupitelství.

III.

Žalobci (stěžovatelé) brojili proti usnesení krajského soudu kasační stížností.

Namítli především nicotnost napadeného usnesení s tím, že žalobu podali oba, zatímco ve výrokové části usnesení je uvedena pouze žalobkyně a).

Dál uvedli, že „ve spise č. j. 1 VZT 91/2008 vystupují jako oznamovatelé, poškození a veřejnost. Proto se dne 28. 7. 2008 dostavili na VSZ, aby zjistili, z jakých podkladů vycházelo VSZ o odložení podání sepsané na NSZ dne 4. a 10. 6. 2008. Pan JUDr. Jiří Žampach úmyslně jako osoba znalá práva, osoba rozhodující o základních právech občanů, bránil stěžovatelům v právu na informace a právu účastníkům řízení nahlédnout do spisu 1 VZT 91/2008, aby kryl nezákonné jednání osob a ztížil žalobcům v prosazování práv. Tím porušil práva žalobců 1) a 2) zaručených y, d, , zákonem č. 140/1961 Sb., zákonem č. 141/1961 Sb. a “. Stěžovatelé dodali, že krajský soud má dostatek pravomocí pro rozhodování v dané věci a žaloba netrpí neodstranitelnými nedostatky, pro něž by musela být odmítnuta. Závěrem ocitovali řadu článků Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, y a d, které podle nich krajský soud porušil.

IV.

Nejvyšší správní soud především konstatuje, že není podstatné, že stěžovatelé výslovně nepodřadili stížní důvody žádnému z ustanovení Z obsahu kasační stížnosti je totiž zřejmé, že namítají důvod podle , který ostatně v posuzované věci jako jediný připadá v úvahu.

Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( , 3 ).

Zjistil přitom, že usnesení krajského soudu je nepřezkoumatelné. V záhlaví žaloby je uvedeno: „Žalobce :1) M. H., …Zastoupená obecným zmocněncem 2) A. H., …“. Z tohoto označení nemuselo být bez dalšího patrno, zda je A. H. označen také jako žalobce, nebo pouze jako obecný zmocněnec M. H. Z žaloby jako celku je ovšem zřejmé, že A. H. byl rovněž žalobcem, jak vyplývá z užívání množného čísla pro žalobce a obratů jako např. „dne … bylo doručeno žalobci 2) rozhodnutí“. Rozhodl-li za této situace krajský soud o odmítnutí žaloby pouze ve vztahu k M. H., přičemž i z odůvodnění usnesení je zřejmé, že se nejednalo pouze o písařskou chybu, zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností, k níž musí Nejvyšší správní soud přihlédnout i z úřední povinnosti ( ). Ostatně, stěžovatelé tuto vadu usnesení krajského soudu vytkli, byť se domnívali, že vede k nicotnosti.

Nejvyšší správní soud se dále zabýval tím, zda byly v řízení před krajským soudem dány důvody pro odmítnutí návrhu ( ).

Z listin založených v soudním spisu vyplývá, že dne 28. 7. 2008 stěžovatelé u Vrchního státního zastupitelství v Olomouci do protokolu o podaném vysvětlení uvedli, že podávají podnět k šetření, zda nedošlo ke zneužití pravomoci veřejného činitele podle trestního zákona § 158 z důvodu, že jim JUDr. Žampach úmyslně neumožnil nahlédnout do spisu 1 VZT 91/2008. Vrchní státní zástupkyně sdělila stěžovatelům přípisem ze dne 7. 8. 2008, sp. zn. 4 SPR 18/2008, že jejich podání ze dne 28. 7. 2008 vyhodnotila jako stížnost na chování státního zástupce, kterou shledala nedůvodnou a proto ji odložila. Podáním ze dne 22. 7. 2008 se stěžovatelé odvolali proti sdělení vrchní státní zástupkyně, o podaném vysvětlení ze dne 28. 7. 2008 přitom hovoří jako o trestním oznámení. Nejvyšší státní zástupkyně dopisem ze dne 10. 9. 2008, sp. zn. 10 SPR 8/2008, sdělila stěžovatelům, že v postupu státních zástupců Vrchního státního zastupitelství v Olomouci neshledala porušení zákona a podnět stěžovatelů proto odložila jako nedůvodný.

Nejvyšší správní soud, podobně jako předtím krajský soud, především konstatuje, že státní zastupitelství, jehož pravomoc je vymezena zejména § 4 a § 5 zákona o státním zastupitelství, není orgánem, který by ve správním řízení typicky rozhodoval o právech a povinnostech fyzických a právnických osob. Jinými slovy, byť se jedná o součást moci výkonné, státní zastupitelství zpravidla nerozhoduje jako správní orgán [ ]. Jakkoliv nelze vyloučit rozhodování správních soudů i ve vztahu ke státnímu zastupitelství, např. v návaznosti na práva a povinnosti vyplývající ze , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, v obecné rovině se bude jednat - s ohledem na vymezení pravomocí státního zastupitelství podle zákona o státním zastupitelství, o výjimečné případy.

Nyní posuzovaná věc takový případ nepředstavuje. Stěžovatelé se podanou žalobou domáhali, aby žalovaný v návaznosti na jejich vysvětlení (trestní oznámení) ze dne 28. 7. 2008 pokračoval v trestním řízení. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu přitom ze ani z žádného jiného zákona nevyplývá, že by správním soudům byla založena kompetence rozhodovat ve věci samé v soudně trestních věcech, přezkoumávat postup orgánů činných v trestním řízení nebo prošetřovat a vyřizovat stížnosti na jejich tvrzený nesprávný postup [srov. usnesení ze dne 21. 8. 2003, čj. - 10, www.nssoud.cz, rozsudek ze dne 27. 10. 2005, čj. - 45, č. 1407/2007 Sb. NSS, rozsudek ze dne 28. 4. 2005, čj. - 69, č. 623/2005 Sb. NSS, či přímo ve vztahu ke stěžovateli b) rozsudky ze dne 23. 7. 2008, čj. - 29, a ze dne 30. 7. 2008, čj. - 27, www.nssoud.cz]. Nejvyšší správní soud neshledal v nyní posuzované věci důvodu, aby se od své ustálené judikatury odchýlil. Jakkoliv nelze učinit závěr, že je jakékoliv rozhodnutí státního zastupitelství, resp. jakýkoliv postup či nečinnost státního zastupitelství, vyňato z přezkumu soudů ve správním soudnictví, je tomu tak nepochybně v případech, kdy se státní zastupitelství nachází v pozici orgánu činného v trestním řízení.

Přestože Nejvyšší správní soud zrušil usnesení krajského soudu pro nepřezkoumatelnost, zároveň shledal, že již v řízení před krajským soudem byly dány důvody pro odmítnutí návrhu stěžovatelů, třebaže z podstatně jiných důvodů než krajský soud. Nejvyšší správní soud proto žalobu podle za použití a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v za použití Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 19. června 2009

JUDr. Michal Mazanec

předseda senátu

- 42