Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 2/2009 - 89

- 92

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové a Mgr. Bc. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: T. B., zastoupené JUDr. Alešem Adámkem, advokátem se sídlem Bojčenkova 1, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2006, č. j. OAM-1365/VL-20-01-2006, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 7. 2008, č. j. - 44,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna advokáta JUDr. Aleše Adámka s e u r č u j e částkou 5712 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).

Žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného podala žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě zamítl v záhlaví označeným rozsudkem.

Tento rozsudek žalobkyně (dále též stěžovatelka) napadla včasnou kasační stížností, doplněnou podáním ze dne 30. 10. 2008. Namítla, že žalovaný v rozporu s nezjistil řádně a úplně skutkový stav věci a rozhodl, aniž by přihlédl k azylově relevantním tvrzením žalobkyně. Přitom zcela pominul skutečnosti svědčící tomu, že žalobkyni na Ukrajině hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy, a to rovněž s ohledem na její ruskou národnost. Žalobkyně v řízení prokázala, že jí na Ukrajině v případě jejího návratu hrozí nelidské či ponižující zacházení. Její vycestování by bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. Žalovaný porušil též , když v rozhodnutí neuvedl všechny úvahy, jimiž se při svém rozhodování řídil. Nevypořádal se v odůvodnění s tvrzeními žalobkyně, ani neuvedl, zda shledává výše popsané důvody za relevantní pro udělení doplňkové ochrany, což činí jeho rozhodnutí nepřezkoumatelným. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Současně požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti Nejvyšší správní soud nerozhodoval, neboť zákon o azylu spojuje odkladný účinek přímo s podáním kasační stížnosti.

Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.

K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS (všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).

K důvodům kasační stížnosti nutno uvést, že již v rozsudku ze dne 20. 11. 2003, č. j. - 59, publ. pod č. NSS, zdejší soud uvedl: „...z žádného ustanovení zákona tak nelze dovodit, že by správnímu orgánu za této situace vznikla povinnost, aby sám domýšlel právně relevantní důvody pro udělení azylu žadatelem neuplatněné a posléze k těmto důvodům činil příslušná skutková zjištění. Povinnost zjistit skutečný stav věci dle ustanovení má pouze v rozsahu důvodů, které žadatel v průběhu správního řízení uvedl.“ Tato východiska pak Nejvyšší správní soud potvrdil i ve své další rozhodovací činnosti, lze poukázat např. na rozsudek ze dne 18. 12. 2003, č. j. - 42, rozsudek ze dne 18. 12. 2003, č. j. - 41, či rozsudek ze dne 19. 8. 2005, č. j. - 89, publ. pod č. 1095/2007 Sb. NSS.

V daném případě nejen z izolovaných otázek a odpovědí žalobkyně v rámci žádosti o udělení mezinárodní ochrany a pohovoru, ale i z komplexního pohledu, tedy z posouzení žalobkyní tvrzených skutečností ve všech souvislostech, vyplývá správnost postupu žalovaného při stanovení skutkového stavu, jakož i správnost jeho závěru (aprobovaného též krajským soudem), totiž že důvodem podání předmětné žádosti žalobkyně byly její problémy s bandity požadujícími po ní část zisku, ekonomické problémy a též snaha o legalizaci pobytu v České republice a dále, že žalobkyně neuvedla žádné okolnosti, které by svědčily hrozícímu nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu v zemi původu.

Vzhledem k námitkám kasační stížnosti je na tomto místě nutno zdůraznit, že žalobkyně v průběhu správního řízení žádným způsobem netvrdila, že by její problémy v zemi původu jakkoli souvisely s její ruskou národností.

Skutkově obdobnými případy, v nichž azylové důvody spočívaly v „pronásledování“ ze strany soukromých osob, se Nejvyšší správní soud již zabýval, namátkou lze uvést například rozsudek ze dne 10. 3. 2004, č. j. - 48, rozsudek ze dne 2. 3. 2005, č. j. - 58, rozsudek ze dne 18. 1. 2006, č. j. - 50, či rozsudek ze dne 31. 1. 2007, č. j. - 85. Kupříkladu z rozsudku ze dne 27. 8. 2003, č. j. - 5, pak plyne, že „žádost o azyl, jejímiž jedinými důvody jsou toliko potíže se soukromými osobami v domovském státě, spočívající ve vydírání žadatelky a ve výhružkách žadatelce a její dceři pro žadatelčiny podnikatelské aktivity, je podle § 12, § 13 odst. 1 a 2 a § 14 zákona o azylu zřejmě bezdůvodná. Důvodem pro udělení azylu mohou být pouze tehdy, pokud by orgány domovského státu, u nichž by se žadatelka skutečně domáhala poskytnutí ochrany, nebyly schopny ochranu před takovým jednáním poskytnout.“

V této souvislosti byla předmětem množství rozhodnutí zdejšího soudu (lze uvést například rozsudek ze dne 10. 3. 2004, č. j. - 48, rozsudek ze dne 18. 12. 2003, č. j. - 36, rozsudek ze dne 27. 8. 2003, č. j. - 60, či rozsudek ze dne 27. 8. 2003, č. j. - 51) též otázka možnosti občanů domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů země původu a schopnosti těchto orgánů jim takovou ochranu poskytnout.

Otázkou intenzity potíží se soukromými osobami ve vztahu k přičitatelnosti jednání těchto soukromých osob státním orgánům se pak kasační soud již dostatečně zabýval např. v rozsudku ze dne 5. 10. 2006, č. j. - 52, publ. pod č. 1066/2007 Sb. NSS, rozsudku ze dne 2. 3. 2005, č. j. - 58, či v rozsudku ze dne 22. 12. 2005, č. j. - 41.

Námitky týkající se porušení povinnosti spolehlivého zjištění skutkového stavu žalovaným a nedostatečného soudního přezkumu postupu správního orgánu při zjišťování skutkového stavu, pak byly již předmětem množství rozhodnutí zdejšího soudu, lze odkázat například na rozsudek ze dne 20. 11. 2003, č. j. - 59, publ. pod č. NSS, rozsudek ze dne 18. 12. 2003, č. j. - 41, rozsudek ze dne 16. 5. 2004, č. j. - 47, nebo rozsudek ze dne 28. 4. 2004, č. j. - 42. V souzené věci přitom kasační soud shledal, že skutkový stav byl zjištěn řádně a přesně a důkazy, které si žalovaný opatřil, jsou pro posouzení daného případu dostačující.

Otázkami obsahu odůvodnění rozhodnutí správního orgánu (včetně povinnosti řádně se vypořádat s argumenty účastníka řízení) a s tím související nepřezkoumatelností rozhodnutí se Nejvyšší správní soud také již zabýval, např. v usnesení rozšířeného senátu ze dne 19. 2. 2008, č. j. - 74, publ. pod č. 1566/2008 Sb. NSS, rozsudku ze dne 14. 7. 2005, č. j. - 44, publ. pod č. 689/2005 Sb. NSS, rozsudku ze dne 28. 8. 2007, č. j. - 36, publ. pod č. 1389/2007 Sb. NSS, rozsudku ze dne 23. 7. 2008, č. j. - 84, či rozsudku ze dne 13. 7. 2005, č. j. - 51. Způsobem, jakým se má správní orgán v případě zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodné podle § 16 zákona o azylu vypořádat s povinností odůvodnit své rozhodnutí ve vztahu k otázce doplňkové ochrany, zdejší soud poukazuje na svůj rozsudek ze dne 11. 2. 2009, č. j. - 78.

K tomu nutno uvést, že rozhodnutí žalovaného nelze z žalobkyní namítaných důvodů považovat za nepřezkoumatelné. Z jeho odůvodnění vyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Je z něj též patrné, že správní orgán se zabýval tvrzeními žalobkyně učiněnými ve správním řízení.

Lze dodat, že kasační soud neshledal ani žádné pochybení krajského soudu tak výrazné intenzity, o němž by bylo možno se důvodně domnívat, že zapříčinilo odlišnost rozhodnutí ve věci samé, a které by způsobilo přijatelnost kasační stížnosti.

Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Shledal ji proto ve smyslu nepřijatelnou a z tohoto důvodu ji odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ve spojení s , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

Žalobkyni byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( , ).

Výše odměny byla stanovena podle , advokátního tarifu, a to za dva úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě právního zastoupení a v doplnění kasační stížnosti ze dne 30. 10. 2008, a náhrady hotových výdajů, tedy ve výši 2 x 2100 Kč a 2 x 300 Kč [ , , , d), citované vyhlášky], celkem 4800 Kč. Protože ustanovený advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady řízení o částku 912 Kč, odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ). Ustanovenému advokátovi se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 5712 Kč.

Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 2. dubna 2009

JUDr. Lenka Kaniová

předsedkyně senátu