Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 18/2009 - 63

- 66

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové a Mgr. Bc. Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobce: R. O., zastoupený JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem Bolzanova 1, 115 03 Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 5. 2008, č. j. OAM-355/VL-10-08-2008, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2008, č. j. - 31,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 8. 5. 2008 zastavil žalovaný řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobci podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky (zákon o azylu). Dospěl totiž k závěru, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle téhož zákona, neboť žalobce podal předmětnou žádost opakovaně, aniž by uvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání v předchozím pravomocně ukončeném řízení o udělení mezinárodní ochrany.

Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 28. 5. 2008. Městský soud rozsudkem ze dne 16. 12. 2008 žalobu zamítl a ztotožnil se se závěry žalovaného.

Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku městského soudu kasační stížností, v níž městskému soudu vytkl, že nevzal v úvahu, že nebezpečí hrozící stěžovateli v Sýrii nemusí teď již přímo souviset s událostmi v Sýrii, pro něž podal svoji první žádost o udělení mezinárodní ochrany. Nebezpečí pro žalobce znamená již samotný návrat do Sýrie, neboť tam vládně komuno-fašistický režim strany Baas, díky kterému je Sýrie zařazena mezi tzv. „darebácké státy“ podporující světový terorismus. K tomu stěžovatel cituje úryvek z blíže nespecifikovaného „českého tisku“. Stěžovatel rovněž poukazuje na izraelsko – palestinský konflikt a dlouhodobost procesu usmiřování mezi Židy a Palestinci. Jestliže se stěžovatel vrátí do Sýrie z demokratického státu s protiteroristickou orientací podporujícího Izrael (tedy z České republiky), hrozí mu akutní nebezpečí bez ohledu na to, že se situace ve městě Quamishli (kvůli níž původně žádal o mezinárodní ochranu) po roce 2004 uklidnila. Syrský režim bude v podobných událostech pokračovat v celém tamějším regionu. To jsou tedy ony „staronové“ události, které nebyly v dosavadním řízení dle mínění stěžovatele vzaty v úvahu. Stěžovateli hrozí nebezpečí ve ztrátě svobody i na životě tím spíše, že se po dobu několikaletého pobytu v České republice natolik „demokraticky“ aklimatizoval, že by se nepochybně po svém vynuceném návratu choval v Sýrii jako svobodný demokratický občan, což by jeho ohrožení jen zvýšilo.

Další novou skutečností, která nebyla soudem hodnocena, je aktivní členství stěžovatele v Kurdském občanském sdružení, které vyvíjí kulturní, společenské a sportovní aktivity Kurdů a jejich přátel v České republice. I když toto sdružení nevyvíjí politické aktivity, jeho činnost je prodemokratická, k čemuž stěžovatel dokládá stanovy sdružení, fotografii ze společenské akce sdružení a dopis místopředsedy tohoto sdružení. Z předmětného dopisu pak v kasační stížnosti cituje úryvek, podle nějž je stěžovatel aktivním členem sdružení, podílí se na organizování kulturních akcí a je tanečníkem folklórního sboru sdružení. Taková aktivita je v Sýrii zakázána a je chápána jako bezpečnostní ohrožení celistvosti státu a lidé ji provozující končí u tajné policie a jsou vystaveni špatnému zacházení včetně mučení a věznění.

Stěžovatel z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud předmětné rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na správní spis s tím, že své rozhodnutí považuje za souladné s právními předpisy. V kasační stížnosti chybí údaj o tom, kdy byl napadený rozsudek stěžovateli doručen a nejsou v ní označeny důvody kasační stížnosti a ustanovení zákona, které mělo být dle stěžovatele porušeno. Žalovaný proto navrhl, aby byla kasační stížnost zamítnuta.

Kasační stížnost je nepřijatelná.

Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval přípustností kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost má veškeré náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Námitky žalovaného v tomto směru vedené přitom nepovažoval za důvodné. Údaj o doručení napadeného rozsudku stěžovateli je zdejšímu soudu znám z úřední činnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 5. 2004, č. j. - 49, www.nssoud.cz). Rovněž není možné trvat na tom, aby stěžovatel uváděl konkrétní ustanovení zákona, která měla být v řízení před soudem nebo správním orgánem porušena, což vyplývá z maximy iura novit curia, tedy soud zná právo. Ze strany stěžovatele je proto určující vylíčení zejména skutkových okolností; podřazení těchto okolností pod příslušné právní normy nepochybně přísluší soudu.

Následně Nejvyšší správní soud řešil otázku přijatelnosti zbývající části kasační stížnosti, jak mu ukládá , tedy zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a zda je tedy možno ji považovat za přijatelnou. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu (mezinárodní ochrany) lze přitom pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.

Jak Nejvyšší správní soud dovodil již ve své rané judikatuře (srov. rozsudek ze dne 29. 12. 2004, č. j. - 69, www.nssoud.cz), je krajský soud v souladu se zásadou koncentrace řízení vyjádřenou v vázán žalobními důvody, které žalobce uplatnil ve lhůtě pro podání žaloby. Městský soud se proto zcela správně ve svém rozhodnutí nezabýval námitkami, které stěžovatel uplatnil až po lhůtě k podání žaloby [v projednávaném případě sedm dní od doručení rozhodnutí žalovaného – viz zákona o azylu], tedy i námitkou aktivní účasti stěžovatele v Kurdském občanském sdružení, kterou stěžovatel uplatnil až při ústním jednání. K otázce koncentrace řízení o žalobě proti správnímu orgánu v této souvislosti srovnej rovněž nálezy Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. , ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. , nebo ze dne ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. , všechny dostupné z http://nalus.usoud.cz.

V daném případě je navíc napadené rozhodnutí rozhodnutím o zastavení řízení z důvodu nepřípustnosti žádosti pro neuvedení nových skutečnosti nebo zjištění, které nebyly předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany. Stěžovatel proto nemůže uplatňovat v žalobě nové skutečnosti (všeobecná situace v Sýrii, potíže občanů Sýrie vracejících se za zahraničí, situace v syrském vězeňství, apod.) – tyto měl uvádět ve své žádosti. Protože je neuváděl, a naopak setrval na důvodech a skutečnostech, které již byly předmětem předchozího řízení o udělení mezinárodní ochrany (události při fotbalovém zápase ve městě Quamishli v roce 2004), bylo rozhodnuto o zastavení řízení z důvodu nepřípustnosti jeho žádosti (shodně viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2009, č. j. - 43, www.nssoud.cz).

Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že pokud se chce stěžovatel v cizí zemi ucházet o azyl, musí uvést skutečnosti a důvody, pro které o azyl žádá a to již ve správním řízení, které předcházelo řízení soudnímu. Především k povinnosti tvrdit azylově relevantní důvody se Nejvyšší správní soud vyjádřil např. v rozsudku ze dne 20. 11. 2003, č. j. - 59, publikovaném pod č. NSS, v němž kasační soud konstatoval, že z žádného ustanovení zákona o azylu nelze dovodit, že by správnímu orgánu vznikala povinnost, aby sám domýšlel právně relevantní důvody pro udělení azylu žadatelem neuplatněné, a posléze k těmto důvodům činil příslušná skutková zjištění. Povinnost tvrzení má zvláště v řízení ve věcech mezinárodní ochrany zásadní význam, neboť pouze stěžovatel svým tvrzením utváří rámec zjišťování skutkového stavu ve správním řízení. Stejně tak v řízení před správním soudem nelze bez jednoznačného a určitého zpochybnění závěrů správního orgánu ze strany soudu dovodit okolnosti týkající se osobního příběhu žadatele o mezinárodní ochranu v zemi jeho původu.

Pokud stěžovatel v kasační stížnosti tvrdí, že se v České republice demokraticky aklimatizoval, či poukazuje na možný vliv vztahu mezi Českou republikou a Izraelem na svou osobní bezpečnost, jedná se o nové skutečnosti uplatněné až po vydání rozsudku krajského soudu, ke kterým Nejvyšší správní soud nemůže v souladu s přihlížet. Rovněž tyto skutečnosti měly být stěžovatelem primárně uvedeny v jeho druhé žádosti o mezinárodní ochranu.

Námitky, jež stěžovatel učinil předmětem sporu, byly v judikatuře zdejšího soudu řešeny a krajský soud se nedopustil žádného pochybení, které by bylo natolik intenzivní, že by mohlo přivodit odlišnost rozhodnutí ve věci samé, a které by tak založilo přijatelnost kasační stížnosti.

Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď na námitky, které stěžovatel vznesl v kasační stížnosti. Kasační stížnost ve své přípustné části tedy svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele; Nejvyšší správní soud ji proto shledal ve smyslu nepřijatelnou a z tohoto důvodu ji odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ve spojení s , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. dubna 2009

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu