Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 18/2009 - 40

- 42

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance, JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Jana Passera a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: R. P., zastoupená Mgr. Robertem Sedláčkem, advokátem se sídlem Jaselská 27, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2007, čj. OAM-1-946/VL-10-05-2007, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2008, čj. - 18,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví zamítl žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě, který ji zamítl rozsudkem ze dne 9. 12. 2008, čj. - 18. Žalobkyně (stěžovatelka) brojila proti rozsudku krajského soudu kasační stížností.

Stěžovatelka napadla rozsudek krajského soudu z důvodů podle , b) a d)

Stěžovatelka má za to, že jsou v jejím případě dány důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu podle a to vzhledem k situaci, jenž ji vedla k odchodu z vlasti. Důvodem pro podání žádosti o azyl byla její tíživá sociální situace do níž se dostala vinou objektivních životních okolností a její vlast jí nebyla schopna zabezpečit základní lidská práva na obživu a kvalitní život. Dále stěžovatelka namítla, že v řízení před krajským soudem byla porušena její práva na jednání před soudem ve své mateřštině. Krajský soud rozhodoval o žalobě bez nařízení jednání, přičemž souhlas stěžovatelky pouze dovodil. Stěžovatelka svůj souhlas popřela a uvedla, že vyjádření souhlasu nepovažuje za osvědčenou skutečnost, neboť nebyla řádně, ve své mateřštině, poučena o následcích takového procesního postupu. V důsledku toho stěžovatelka nemohla prezentovat své stanovisko k žalobě a blíže specifikovat důvody pro podání žádosti o azyl. Konečně stěžovatelka vytkla krajskému soudu nesrozumitelnost rozsudku spočívající v absenci překladu písemností soudu do jejího mateřského jazyka. Krajský soud se rovněž podle stěžovatelky dostatečně nevypořádal se všemi žalobními námitkami, zejména ve vztahu k aplikaci ustanovení . Stěžovatelka dále doplnila, že z odůvodnění rozhodnutí krajského soudu není jasné, jakou normu soud používal, když tento zákon identifikoval pouze jako „zákon o azylu“, aniž by bylo z napadeného rozsudku zřejmé, v jakém účinném znění krajský soud tento zákon aplikuje. Závěrem stěžovatelka požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti je její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu nepřijatelnosti a demonstrativním výčtem jejích typických kritérií se Nejvyšší správní soud zabýval např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. - 39, (č. 933/2006 Sb. NSS), na které na tomto místě pro stručnost odkazuje.

Nejvyšší správní soud v posuzované věci neshledal přesah vlastních zájmů stěžovatelky ani pochybení v postupu krajského soudu, tím méně pak pochybení zásadní, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky.

Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti (srov. např. rozhodnutí ze dne 30. 10. 2003, čj. - 43, a ze dne 27. 8. 2003, čj. - 54, www.nssoud.cz). Ekonomické potíže žadatele o azyl ani celková špatná ekonomická situace v zemi jeho původu nejsou důvodem pro udělení azylu podle a bez přistoupení dalších okolností zvláštního zřetele hodných ani důvodem pro udělení humanitárního azylu podle . Nejvyšší správní soud mnohokráte vyslovil, že správní orgán má povinnost zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu podle jen tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují důvody v tomto ustanovení uvedené. V opačném případě žádost jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení téhož zákona zamítne (srov. např. rozhodnutí ze dne 20. 11. 2003, čj. - 59, č. NSS). Nejvyšší správní soud již v minulosti judikoval, že naplnění podmínek pro zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné podle vylučuje posouzení žádosti podle téhož zákona (srov. např. rozhodnutí ze dne 4. 12. 2003, čj. - 130, www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud dále poukazuje na svá rozhodnutí, v nichž konstatoval, že vedle pozitivního vymezení předpokladů pro udělení azylu v stanoví tento zákon v § 15 a § 16 rovněž vylučující důvody, při jejichž naplnění žadateli azyl udělit nelze (srov. rozhodnutí ze dne 27. 5. 2004, čj. - 45, č. 349/2004 Sb. NSS), a že pokud správní orgán rozhoduje o zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle , nemůže stejným rozhodnutím vyslovit, že se azyl podle uděluje či neuděluje (srov. rozhodnutí ze dne 10. 2. 2004, čj. - 71, www.nssoud.cz, nebo ze dne 4. 12. 2003, - 130, č. NSS). Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované kasační stížnosti nepředkládá stěžovatelka zdejšímu soudu k těmto právním otázkám nové argumenty k posouzení, odkazuje soud na svou předchozí judikaturu.

Zcela na okraj, nad rámec stížních námitek a nutného odůvodnění, Nejvyšší správní soud dodává, že žalovaný i krajský soud ve svých rozhodnutích vážili rovněž otázku, zda stěžovatelka nesplňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle . Dospěli však k závěru, že podmínky pro udělení tohoto typu ochrany nejsou v posuzované věci splněny.

Ze soudního spisu dále vyplývá, že se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného včas podanou žalobou, která byla podána v českém jazyce a obsahovala všechny zákonné náležitosti ( a ). Stěžovatelka v žalobě nepožádala o ustanovení tlumočníka ani o ustanovení právního zástupce ( a ). Krajský soud zaslal stěžovatelce dne 17. 6. 2008 vyjádření žalovaného k žalobě a vyzval ji v arménském jazyce, aby ve lhůtě dvou týdnů od doručení výzvy sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ( ), současně stěžovatelku v arménštině poučil, že pokud ve stanovené lhůtě nevyjádří svůj nesouhlas, bude její souhlas presumován. Uvedená poučení byla stěžovatelce doručena dne 18. 6. 2008. Stěžovatelka na poučení a výzvy soudu nijak nereagovala, o tlumočníka nepožádala ani v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud navíc připomíná, že se obdobnými otázkami zabýval v řadě svých rozhodnutí (srov. např. rozhodnutí ze dne 6. 11. 2003, čj. - 40, č. NSS, rozhodnutí ze dne 21. 7. 2005, čj. - 29, www.nssoud.cz a rozhodnutí ze dne 22. 10. 2003, čj. - 41, č. NSS). Nejvyšší správní soud dále doplňuje, že v posuzovaném případě nemohlo dojít ani k porušení práv stěžovatelky garantovaných d, neboť toto právo nedopadá na písemný styk soudu s účastníky řízení a naopak (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ČR ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. , http://nalus.usoud.cz, nebo rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2004, čj. - 65, ). K námitkám stěžovatelky o vadě řízení před krajským soudem, protože jí byla v důsledku procesního postupu podle odepřena možnost jednat před soudem, odkazuje Nejvyšší správní soud na svůj rozhodnutí ze dne 26. 2. 2004, čj. - 50 (č. 641/2005 Sb. NSS).

Případná není ani námitka nedostatečné identifikace . Byť krajský soud tento zákon číselně neidentifikoval v úvodu svého rozhodnutí, výslovně jej vymezil v argumentační části rozsudku (cit: , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů ), navíc z obsahu rozhodnutí krajského soudu nevyplývají o aplikovaném právní předpisu žádné pochybnosti.

O návrhu stěžovatelky, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek, Nejvyšší správní soud nerozhodoval, neboť odkladný účinek je kasační stížnosti přiznán přímo ze zákona ( ).

S ohledem na existenci své předchozí judikatury Nejvyšší správní soud v posuzované věci žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti neshledal, proto ji jako nepřijatelnou podle odmítl.

O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením ve spojení s , podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. dubna 2009

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu

- 44