Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 69/2008 - 50

- 52

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Petra Průchy, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: K. T., zastoupená JUDr. Michalem Pacovským, advokátem se sídlem Nad Rokoskou 1228/38, Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 12. 2007, čj. OAM-1-887/VL-20-K01-2007, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 6. 2008, č. j. – 22,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna advokáta JUDr. Michala Pacovského s e u r č u j e částkou 5712 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 12. 12. 2007, čj. OAM-1-887/VL-20-K01-2007. Rozhodnutím správního orgánu nebyla žalobkyni k její žádosti udělena mezinárodní ochrana podle ust. , a , a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Krajský soud se ztotožnil se závěrem správního orgánu, že žalobkyně nesplňuje podmínky udělení mezinárodní ochrany. Obavu ze špatné ekonomické situace v zemi původu či problémy manžela žalobkyně s věřiteli nelze považovat za azylově relevantní důvody. Stejně tak krajský soud nahlížel i na námitku žalobkyně ohledně společensko-politické situace v zemi původu žalobkyně. Z kontextu pobytu žalobkyně na území České republiky dovodil, že cestou žádosti o mezinárodní ochranu se žalobkyně pokoušela legalizovat pobyt poté, kdy bylo rozhodnuto o jejím vyhoštění. Krajský soud dále uvážil, že rozhodnutí správního orgánu o neudělení humanitárního azylu je v souladu se , žalobkyně taktéž nesplňovala důvody k udělení doplňkové ochrany podle ust. a ust. .

Stěžovatelka napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností z obecně podávaného důvodu podle ust. , (dále „ “). Ke stížnímu důvodu podle uvedla, že žalovaný neměl dostatečné podklady pro rozhodnutí o neudělení humanitárního azylu a své správní uvážení náležitě neodůvodnil, krajský soud k tomuto pochybení nepřihlédl. Žalovaný byl povinen v odůvodnění napadeného rozhodnutí popsat, jaké skutečnosti zvažoval a z kterých podkladů při rozhodování podle vycházel. Žalovaný dále nezohlednil, že stěžovatelka měla jen velmi omezené možnosti pro zajištění důkazů v zemi původu. Stěžovatelka požádala o přiznání odkladného účinku a navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s rozhodnutím krajského soudu, zejména poukázal na skutečnost, že na udělení humanitárního azylu není právní nárok.

Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu ustanovení zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.

Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do byl zaveden novelou č. s účinností ode dne 13. 10. 2005. Jeho výklad, který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006 č.j. - 39, publikovaným pod č. 933/2006 Sb. NSS. V zájmu stěžovatelky v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je tedy nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. , nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.

Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatelka spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. Nejvyšší správní soud pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů.

Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu uplatní-li stěžovatelka v kasační stížnosti důvody spočívající v citaci , které blíže nekonkretizuje, nelze vyjít z toho, že je uplatněn důvod uvedený v s. ř. s písm. a) (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2004, č. j. – 43, www.nssoud.cz).

K důvodnosti kasační stížnosti, v níž stěžovatelka namítá, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, se pak Nejvyšší správní soud náležitě vyjádřil např. v rozsudku ze dne 22. 3. 2005, čj. - 76, www.nssoud.cz.

Otázkou mezí soudního přezkumu rozhodnutí žalovaného podle ust. se Nejvyšší správní soud zabýval např. v rozsudku ze dne 11. 3. 2004, č. j. - 55, www.nssoud.cz, či rozsudku ze dne 22. 1. 2004, č. j. - 48, www.nssoud.cz.

Nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pak Nejvyšší správní soud již řešil např. ve svém rozhodnutí ze dne 24. 1. 2007, č. j. - 46, publikovaném pod č. 1109/2007 Sb. NSS, či v rozhodnutí ze dne 9. 6. 2004, č. j. - 35, publikovaném pod č. NSS.

Ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost stěžovatelky podle pro nepřijatelnost odmítl.

O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle ustanovení , Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval. Dospěl totiž k závěru, že o něm není třeba rozhodovat tam, kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek přímo ze zákona ( ).

Podle ve spojení s nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Stěžovatelce byl soudem ustanoven pro řízení o kasační stížnosti zástupcem advokát, v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( , ). Advokát ve svém podání – doplnění kasační stížnosti ze dne 24. 9. 2008 v části týkající se vyčíslení odměny vycházel z nesprávné tarifní hodnoty, na jejímž základě stanovil výši odměny. Podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále „ “) se za tarifní hodnotu kasační stížnosti považuje částka 25 000 Kč a odměna tedy činí 2100 Kč za jeden úkon právní služby. Ustanovenému zástupci stěžovatelky tedy náleží v souladu s a d) advokátního tarifu odměna za dva úkony právní služby učiněné v řízení o kasační stížnosti ve výši 4200 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 600 Kč podle cit. tarifu, celkem tedy 4800 Kč. Protože je ustanovený advokát plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ). Částka daně z přidané hodnoty vypočtená dle a činí 912 Kč. Ustanovenému zástupci se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 5712 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 8. ledna 2009

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu