Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 21/2003 - 43

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

č. j. – 43

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci stěžovatelky D. M., zastoupené JUDr. Janem Konečným, advokátem, Oldřichova 273/13, 128 00 Praha 2, a dalšího účastníka České správy sociálního zabezpečení, Křížová 25, 225 08 Praha 5, v řízení o kasační stížnosti stěžovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2002, č. j. – 12,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Shora uvedeným rozsudkem bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 5. 3. 2002, č. j. xxx, kterým byl stěžovatelce přiznán vdovský důchod ve výši 5205 Kč, který je vyplácen v souběhu s plným invalidním důchodem, jenž byl jako důchod nižší upraven na částku 597 Kč (úhrn obou důchodů tedy činí 5802 Kč).

Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka dne 16. 10. 2002 odvolání k Vrchnímu soudu v Praze, v němž projevila nesouhlas s výší důchodu.

Přípisem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2002 bylo stěžovatelce sděleno,

že s ohledem na novou úpravu správního soudnictví budou všechna odvolací řízení u vrchních soudů, pokud o nich nebude rozhodnuto do 31. 12. 2002, ze zákona zastavena dnem

1. 1. 2003 ( , – dále též „“). Stěžovatelka byla zároveň poučena, že může do 31. 1. 2003 podat proti rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost podle uvedeného zákona. Závěrem bylo stěžovatelce sděleno,

že s ohledem na počet napadlých věcí u vrchního soudu nebude o jejím odvolání rozhodnuto do 31. 12. 2002.

Na toto sdělení reagovala stěžovatelka dopisem ze dne 21. 1. 2003, adresovaným Vrchnímu soudu v Praze (podání stěžovatelky bylo doručeno Krajskému soudu v Praze koncem ledna 2003), v němž projevuje nesouhlas s postupem vrchního soudu, mj. poukázala na to, že žije sama, z nuzného důchodu sotva dokáže zabezpečit svoje živobytí a rozhodně nemá na to, aby si platila advokáta. Závěrem požádala, aby její řízení proběhlo starým způsobem, bez nutnosti přítomnosti dobře placeného advokáta.

Krajský soud v Praze přípisem ze dne 10. 2. 2003 sdělil stěžovatelce, že její podání

ze dne 21. 1. 2003 považuje za kasační stížnost, poučil ji o povinnosti zastoupení advokátem

a požádal ji o vyplnění připojeného „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce“. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2003 byla pak stěžovatelka osvobozena od soudních poplatků a k ochraně jejích zájmů byl jí ustanoven zástupce JUDr. J.K., advokát,

se sídlem v Praze 2.

Ustanovený advokát podáním ze dne 30. 3. 2003 doplnil kasační stížnost s odkazem na stanoviska stěžovatelky, jak vyplývají z písemností založených ve spisu (osobní kontakt

se stěžovatelkou se mu nepodařilo navázat), a uvedl, že stěžovatelka spatřuje důvody kasační stížnosti především v nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, když má za to, že nemůže platit takový zákon, který by tak citelným způsobem nepříznivě ovlivnil její sociální situaci, a ve vadách řízení spočívajících v tom, že byla nesprávně zjištěna skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel.

Česká správa sociálního zabezpečení se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

Nejvyšší správní soud se kasační stížností musel zabývat nejprve z hlediska její přípustnosti, neboť pouze přípustná kasační stížnost může být soudem projednána

in merito.

První důvod kasační stížnosti uplatněný stěžovatelkou by bylo možno podřadit

pod , podle něhož kasační stížnost lze podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Takovýto důvod je však nutno konkretizovat, nestačí pouze citovat důvod uváděný v citovaném ustanovení. Za takovou konkretizaci však nelze považovat názor stěžovatelky zpochybňující existenci zákona, podle něhož bylo správním orgánem rozhodováno (tímto zákonem je , ve znění pozdějších předpisů, podle něhož byl stěžovatelce přiznán vdovský důchod a invalidní důchod ve výši poloviny procentní výměry; uvedený zákon je účinný a správní orgán správně podle něho stěžovatelce přiznal uvedený důchod).

Podle lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení, spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem,

že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení

se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.

Pod tento důvod by bylo možno podřadit druhý důvod uplatněný stěžovatelkou v kasační stížnosti, pokud by stěžovatelka blíže konkretizovala, v čem spočívá nesprávně zjištěná skutková podstata, z níž správní orgán ve svém rozhodnutí vycházel. Bez této bližší konkretizace nelze vyjít z toho, že je uplatněn důvod podle

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v

( ).

V daném případě stěžovatelka uvádí důvody, které bez konkretizace nelze podřadit pod žádný z důvodů uvedených v , Nejvyšší správní soud proto za použití kasační stížnost jako nepřípustnou odmítl (

za použití ).

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle (za použití ), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. února 2004

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu