Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Azs 116/2008 - 41

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D., JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D., JUDr. Marie Turkové a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobkyně: K. Ch., zastoupená Mgr. Faridem Alizeyem, advokátem se sídlem Stodolní 7, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2008, č. j. - 20,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2008, č. j. – 20 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaný rozhodnutím ze dne 31. 7. 2007, č. j. OAM-1-560/VL-20-08-2007, zamítl žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, v tehdy platném znění (dále jen „ “), neboť žalobkyně podle žalovaného neuvedla žádný důvod svého odchodu z Mongolska, který by se dal podřadit pod a . Jediným důvodem, který žalobkyně v pohovoru se žalovaným uvedla, byla skutečnost, že následovala svého manžela, jenž z Mongolska odcestoval, aby se vyhnul obvinění z trestného činu, který nespáchal (tato věc je vedena u zdejšího soudu pod sp. zn. ; Nejvyšší správní soud kasační stížnost manžela žalobkyně shledal rozsudkem ze dne 19. 12. 2008 důvodnou).

Žalobkyně brojila proti tomuto rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Ostravě, ve které uvedla následující námitky: (1) že její žádost neměla být posouzena jako zjevně nedůvodná podle , neboť splňuje podmínky pro udělení azylu podle ; (2) že splňuje alespoň podmínky pro udělení překážky vycestování podle , přičemž v rozhodnutí žalovaného výrok o nevztažení překážky vycestování chybí; (3) že v rozhodnutí žalovaného chybí výrok o udělení či neudělení humanitárního azylu podle ; a (4) že žalovaný v řízení o mezinárodní ochraně porušil a 4, , , a , o správním řízení. Dále žalobkyně požádala o ustanovení zástupce pro řízení před krajským soudem.

Krajský soud žalobu rozsudkem ze dne 15. 9. 2008 zamítl. K první žalobní námitce krajský soud uvedl, že se ztotožňuje s žalovaným, že žalobkyně neuvedla žádný důvod, pro který lze udělit mezinárodní ochranu podle a . Ke druhé žalobní námitce poukázal na skutečnost, že ustanovení bylo účinné do 31. 8. 2006. Ke třetí žalobní námitce krajský soud konstatoval, že v případě žalobkyně nebyly splněny podmínky pro aplikaci , a tudíž žalovaný nepochybil, když žalobu zamítl podle . Ke čtvrté žalobní námitce krajský soud uvedl, že starý ( ) byl s účinností od 1. 1. 2006 nahrazen novým ( ). V tomtéž rozsudku krajský soud rozhodl o neustanovení zástupce z řad advokátů s odůvodněním, že „ustanovení zástupce z řad advokátů žalobkyni v tomto řízení nevyžaduje ochrana jejích práv za situace, kdy žalovaný zamítl její žádost jako zjevně nedůvodnou, a kdy žalobkyně netrvá ani na nařízení ústního jednání soudu ve věci.“

Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž uvedla důvody podle , b) a d) , (dále jen „ “).

K stěžovatelka zopakovala své důvody uvedené před krajským soudem a uvedla, že Mongolsko opustila kvůli pronásledování své osoby, resp. svého manžela, ze strany příbuzných zemřelého spolupracovníka, které státní orgány tolerovaly. Dále stěžovatelka poukázala na obecně špatnou situaci ohledně dodržování lidských práv v Mongolsku. Podle stěžovatelky tak neměla být její žádost zamítnuta jako zjevně nedůvodná, neboť splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany ve formě azylu podle nebo alespoň ve formě doplňkové ochrany podle .

K stěžovatelka zopakovala své procesní námitky ohledně porušení , .

Nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu podle stěžovatelka spatřuje v tom, že se krajský soud nevypořádal s definicí pronásledování uvedenou v , a neposoudil, zda-li je Mongolsko bezpečnou zemí původu ve smyslu . Stěžovatelka závěrem rovněž napadla procesní postup krajského soudu. Nejprve uvedla, že v její věci nebyly splněny podmínky pro aplikaci , neboť nebyla řádně poučena o následcích neprojevení výslovného nesouhlasu s rozhodnutím bez jednání po obdržení příslušné výzvy soudu, a přesto soud rozhodl bez jednání. Dále stěžovatelka napadla postup krajského soudu, který nerozhodl o žádosti na ustanovení zástupce samostatně, ale přímo v meritorním rozhodnutí napadeném kasační stížností, čímž ji zkrátil na jejích procesních právech.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popírá oprávněnost podané kasační stížnosti a odkazuje na své rozhodnutí.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozsudku ( ), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel ( ), a je zastoupena advokátem ( ). Kasační stížnost je tedy přípustná.

Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu ustanovení dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. O přijatelnou kasační stížnost se podle usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, publikovaného pod č. 933/2006 Sb. NSS, může jednat mj. v případě, „pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele“. Tak je tomu i v projednávaném případě. Kasační stížnost je tudíž přijatelná.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu v rozsahu vymezeném v a 3 a shledal kasační stížnost důvodnou.

Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkami poukazujícími na vady řízení před krajským soudem podle K takovým případným vadám by ostatně Nejvyšší správní soud musel přihlédnout i bez námitky z úřední povinnosti ( ).

V žalobě ze dne 1. 8. 2007 stěžovatelka konstatuje: „Žádám tímto Krajský soud, aby mi ustanovil pro nadcházející soudní řízení bezplatného právního zástupce…“. O této žádosti však krajský soud nerozhodl dříve než 15. 9. 2008 v napadeném rozsudku ve věci samé, což odůvodnil, jak shora uvedeno.

Tento procesní postup však Nejvyšší správní soud opakovaně shledal v rozporu s a d (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2007, č. j. - 73, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2008, č. j. - 44, oba dostupné na www.nssoud.cz), přičemž svůj závěr odůvodnil následovně: „Podle d má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Svým postupem Městský soud v Praze toto právo stěžovatelce odepřel. Nikoli však tím, že rozhodl o tom, že se jí zástupce pro řízení o žalobě neustanovuje, ale tím, že tak rozhodl až v rozsudku spolu s věcí samou. Tím stěžovatelce znemožnil v případě negativního rozhodnutí o ustanovení zástupce zvolit si zástupce pro řízení o žalobě cestou plné moci a znemožnil jí případně doplňovat žalobu či činit jiné návrhy prostřednictvím osoby schopné kvalifikovaně hájit její zájmy. Právo na právní pomoc totiž neimplikuje toliko právo na – při splnění zákonem stanovených podmínek – ustanovení bezplatného zástupce, ale také povinnost soudu umožnit i zastoupení na základě plné moci. K tomu Nejvyšší správní soud připomíná ustanovení , podle něhož požádá-li navrhovatel o ustanovení zástupce, po dobu od podání takové žádosti do právní moci rozhodnutí o ní neběží lhůta stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení. Městský soud tedy rozhodl o žalobě v okamžiku, kdy ještě neuplynula lhůta pro podání žaloby, tedy ani pro její případné rozšíření (srov. věta třetí ). Svým postupem tak městský soud porušil i stěžovatelčino právo na spravedlivý proces podle d a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (vyhlášena pod č. 209/1992 Sb.), použitelné podle y, když jí znemožnil domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a upřel jí právo na to, aby její záležitost byla spravedlivě projednána nezávislým a nestranným soudem.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2007, č. j. - 73, www.nssoud.cz). Krajský soud pak rovněž zbavil stěžovatelku práva brojit proti rozhodnutí o neustanovení advokáta opravným prostředkem – kasační stížností (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2008, č. j. - 44, www.nssoud.cz).

Nejvyšší správní soud proto rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě podle ustanovení zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud vázán výše vysloveným právním názorem (ustanovení ). Bude předně třeba, aby Krajský soud v Ostravě samostatně rozhodl ve věci ustanovení zástupce stěžovatelky. V případě, že stěžovatelce zástupce neustanoví, bude nutné, aby jí ponechal přiměřenou lhůtu k tomu, aby si případně sama mohla cestou plné moci zvolit zástupce, který bude v řízení o žalobě náležitě hájit její zájmy. Dále bude nezbytné umožnit, ať již ustanovenému či zplnomocněnému zástupci stěžovatelky, popřípadě stěžovatelce samotné v přiměřené lhůtě žalobu doplnit, popřípadě – shledá-li to krajský soud k meritornímu projednání žaloby potřebným – k doplnění žaloby vyzvat. Teprve poté bude možno o podané žalobě rozhodnout meritorně. Pokud by stěžovatelka podala v zákonem stanovené lhůtě proti rozhodnutí krajského soudu ve věci její žádosti o ustanovení zástupce kasační stížnost, bude třeba, aby krajský soud vyčkal rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o takové kasační stížnosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2007, č. j. - 77, www.nssoud.cz).

Dalšími námitkami uplatněnými v kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud nezabýval, neboť dospěl-li k závěru, že řízení před krajským soudem bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé ( část věty za středníkem ), není možné usuzovat na důvodnost či nedůvodnost námitek ve vztahu k takovémuto rozhodnutí, jestliže výsledkem bezvadného procesu by mohlo být rozhodnutí jiné. V souvislosti s námitkou stěžovatelky, že v její věci nebyly splněny podmínky pro aplikaci , neboť nebyla řádně poučena o následcích neprojevení výslovného nesouhlasu s rozhodnutím bez jednání po obdržení příslušné výzvy soudu, Nejvyšší správní soud toliko podotýká, že rozsudek krajského soudu nelze ve světle této námitky přezkoumat, neboť soudní spis obsahuje výzvu dle ze dne 2. 10. 2007 pouze v překladu do mongolštiny (na č. l. 15), přičemž originál výzvy ve spise chybí.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Krajský soud v Ostravě v novém rozhodnutí ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. ledna 2009

JUDr. Ludmila Valentová

předsedkyně senátu