Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 454/2005 - 73

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: M. I., zastoupená JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, se sídlem Praha 1, Žitná 45, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2005, č. j. - 22, a o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2005, č. j. - 22, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 10. 5. 2004, č. j. OAM-2089/VL-07-SE01-2003, rozhodl žalovaný tak, že azyl podle , a 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), se neuděluje, a že se na cizinku nevztahuje překážka vycestování ve smyslu .

Citované rozhodnutí napadla žalobkyně v celém rozsahu žalobou pro jeho nezákonnost způsobenou tím, že správní orgán nezjistil přesně a úplně stav věci před vydáním rozhodnutí, čímž porušil ustanovení , a , o správním řízení (dále jen „“); důkazy, které si správní orgán opatřil pro rozhodnutí, nebyly úplné, došlo opětovně k porušení ustanovení a dále , nemohl tedy správně usuzovat na skutkové a právní otázky, které pro své rozhodnutí potřebuje zodpovědět; správní orgán zhodnotil provedené důkazy nesprávně a bez jejich vzájemné souvislosti, čímž porušil . Žalobkyně dále sdělila, že další důvody uvede, až se seznámí s celým obsahem spisového materiálu. Domáhala se, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil. Současně požádala o ustanovení obhájce.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 2. 2005, č. j. - 22, žalobu proti naříkanému rozhodnutí žalovaného zamítl. Současně zamítl návrh na ustanovení zástupce žalobkyni a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění svého rozsudku soud konstatoval, že žalobkyni zástupce neustanovil, protože shledal, že není splněna podmínka potřebnosti ochrany práv žalobkyně, když ze spisového materiálu je patrné, že žádost o azyl podala až poté, kdy bylo rozhodnuto o jejím správním vyhoštění, a když žalobkyně sama uvedla, že se dorozumí v českém jazyce. K rozsudečnému výroku, jímž byla žaloba zamítnuta, pak soud uvedl, že vycházeje z toho, že žalobkyně v zákonné lhůtě pro podání žaloby neuvedla konkrétní žalobní námitky a že jí nebyl ustanoven zástupce, věc posoudil v obecné rovině. Z výpovědi žalobkyně nevyplynulo, ani jiným způsobem nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně byla v zemi původu pronásledována pro uplatňování politických práv a svobod, ani že by měla odůvodněný strach z pronásledování z důvodů uvedených v . Žalobkyně před správním orgánem pouze uvedla, že má problémy s manželem, který ji týral a vyhrožoval jí zabitím, a že důvodem její žádosti o udělení azylu je snaha o legalizaci pobytu v České republice po správním vyhoštění. S žádostí o pomoc se na orgány státní moci v zemi původu vůbec neobrátila. Městský soud v Praze se ztotožnil s právním hodnocením žalovaného, když shodně s ním dovodil, že u žalobkyně nejsou dány důvody pro udělení azylu podle , a ; správně žalovaný vyhodnotil i neexistenci překážek vycestování podle .

Proti rozsudku Městského soudu v Praze podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) včas kasační stížnost, a to podle až d), (dále jen „“). Stěžovatelka především namítá, že Městský soud v Praze posoudil její věc v rozporu s platným právním řádem a že shledává vážná pochybení všech dosavadních orgánů v řízení o udělení azylu. Žádá o ustanovení tlumočníka do ukrajinštiny a ustanovení bezplatného právního zástupce. Současně navrhuje přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Domáhá se zrušení napadeného rozsudku Městského soudu v Praze a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. V doplnění kasační stížnosti, učiněném prostřednictvím zástupce z řad advokátů, kterého Městský soud v Praze stěžovatelce ustanovil k její žádosti svým usnesením ze dne 29. 6. 2005,

č. j. - 41, zdůraznila, že na Ukrajině se cítí důvodně ohrožena na životě, obává se újmy na zdraví. Již v minulosti byla několikrát fyzicky napadena svým manželem a nedostalo se jí žádné ochrany ze strany příslušných státních orgánů v zemi původu. V podrobnostech odkazuje na svá vyjádření ve správním řízení. Upřesňuje, že kasační stížnost podává z důvodů podle a b)

Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný popírá oprávněnost podané kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu ve všech částech výroku, tak i rozsudek soudu, byly vydány v souladu s právními předpisy. I pro řízení o kasační stížnosti žalovaný odkazuje na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi, které stěžovatelka učinila během správního řízení. Uvádí, že v případě stěžovatelky nebyl zjištěn žádný z taxativně vymezených důvodů udělení azylu podle ani , ani nebyla shledána existence překážek vycestováním ve smyslu téhož zákona. Stěžovatelka měla potíže se soukromou osobou a neobrátila se o pomoc na ukrajinské státní orgány. Jednání třetí osoby tak nelze těmto orgánům přičítat. Žalovaný navrhuje zamítnutí kasační stížnosti pro nedůvodnost a nepřiznání odkladného účinku.

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o něm není třeba samostatně rozhodovat tam, kde je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle a 2 (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu, mj. pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku – takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů; zkoumal při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 3 ).

Podle je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné [] nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné [], jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že řízení před Městským soudem v Praze bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Vyšed ze správního spisu i spisu Městského soudu v Praze zjistil Nejvyšší správní soud, že rozhodnutí žalovaného bylo stěžovatelce doručeno dne 14. 6. 2004, přičemž podle tehdy i nyní platné právní úpravy bylo možno proti rozhodnutí žalovaného ve věci mezinárodní ochrany (dříve: azylu) žalobu podat ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí ( ). V žalobě ze dne 22. 6. 2004 (městskému soudu podána osobně dne 23. 6. 2004) stěžovatelka konstatuje: „Současně žádám, aby mi soud ustanovil zástupce.“. O této žádosti však Městský soud v Praze nerozhodl dříve než 22. 2. 2005 v napadeném rozsudku vedle věci samé, což odůvodnil, jak shora uvedeno.

Podle d má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Svým postupem Městský soud v Praze toto právo stěžovatelce odepřel. Nikoli však tím, že rozhodl o tom, že se jí zástupce pro řízení o žalobě neustanovuje, ale tím, že tak rozhodl až v rozsudku spolu s věcí samou. Tím stěžovatelce znemožnil v případě negativního rozhodnutí o ustanovení zástupce zvolit si zástupce pro řízení o žalobě cestou plné moci a znemožnil jí případně doplňovat žalobu či činit jiné návrhy prostřednictvím osoby schopné kvalifikovaně hájit její zájmy. Právo na právní pomoc totiž neimplikuje toliko právo

na – při splnění zákonem stanovených podmínek – ustanovení bezplatného zástupce, ale také povinnost soudu umožnit i zastoupení na základě plné moci. K tomu Nejvyšší správní soud připomíná ustanovení , podle něhož požádá-li navrhovatel o ustanovení zástupce, po dobu od podání takové žádosti do právní moci rozhodnutí o ní neběží lhůta stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení. Městský soud tedy rozhodl o žalobě v okamžiku, kdy ještě neuplynula lhůta pro podání žaloby, tedy ani pro její případné rozšíření (srov. věta třetí ). Svým postupem tak městský soud porušil i stěžovatelčino právo na spravedlivý proces podle d a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (vyhlášena pod č. 209/1992 Sb.), použitelné podle y, když jí znemožnil domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a upřel jí právo na to, aby její záležitost byla spravedlivě projednána nezávislým a nestranným soudem.

Nejvyšší správní soud proto rozhodnutí Městského soudu v Praze podle , za použití zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V něm městský soud rozhodne vázán následujícím právním názorem ( ). Bude předně třeba, aby Městský soud v Praze samostatně rozhodl o ustanovení zástupce stěžovatelky. V případě, že stěžovatelce zástupce neustanoví, bude nutné, aby jí ponechal přiměřenou lhůtu k tomu, aby si případně sama mohla cestou plné moci zvolit zástupce, který bude v řízení o žalobě náležitě hájit její zájmy. Dále bude nezbytné umožnit ať již ustanovenému či zplnomocněnému zástupci stěžovatelky, popřípadě stěžovatelce samotné v přiměřené lhůtě žalobu doplnit, popřípadě – shledá-li to městský soud k meritornímu projednání žaloby potřebným – k doplnění žaloby vyzvat. Teprve poté bude možno o podané žalobě rozhodnout meritorně, popřípadě – shledá-li pro to městský soud důvody – žalobu odmítnout.

Námitkami uplatněnými v kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud nezabýval, neboť dospěl-li k závěru, že řízení před krajským soudem bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé ( část věty za středníkem ), není možné usuzovat na důvodnost či nedůvodnost námitek ve vztahu k takovémuto rozhodnutí, jestliže výsledkem bezvadného procesu by mohlo být rozhodnutí jiné.

V novém rozhodnutí městský soud rozhodne rovněž o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. února 2007

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu