Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 As 9/2008 - 70

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: PhDr. H. P., .zastoupena Mgr. Danielem Procházkou, advokátem se sídlem Božetěchova 9, Olomouc, proti žalované: Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje, se sídlem 30. dubna 24, Ostrava – Moravská Ostrava a Přívoz, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 2. 2007, č. j. - 25,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 2. 2007, č. j. – 25, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 2. 2007, č. j. - 25, byla odmítnuta žaloba, kterou se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení fiktivního rozhodnutí Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje jako odvolacího orgánu a současně fiktivního rozhodnutí Okresního ředitelství Policie České republiky v Olomouci jako povinného subjektu. Krajský soud v odůvodnění usnesení uvedl, že nejprve zkoumal, zda žaloba byla podána včas. V dané věci sice povinný subjekt odpověděl stěžovatelce v zákonné 15-ti denní lhůtě, jeho odpověď však nesplňovala náležitosti rozhodnutí o neposkytnutí informace ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a došlo tedy ke vzniku fiktivního negativního rozhodnutí. V zákonné 15-ti denní odvolací lhůtě podala stěžovatelka odvolání proti tomuto fiktivnímu negativnímu rozhodnutí, její odvolání bylo předloženo odvolacímu orgánu dne 18. 8. 2005, lhůta pro rozhodnutí o odvolání tedy skončila dnem 2. 9. 2005 a za den doručení tohoto fiktivního rozhodnutí se v souladu s ust. považuje 3. 9. 2005. Lhůta pro podání žaloby v této věci uplynula dnem 3. 11. 2005 (čtvrtek), stěžovatelka však podala žalobu k poštovní přepravě až dne 7. 11. 2005, tedy opožděně.

Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v Podle jejího názoru způsob stanovení lhůty pro podání žaloby uplatněný krajským soudem nese rysy nepředvídatelnosti a v zásadě je odvislý od náhodných skutečností a postupu správního orgánu. Pro stěžovatelku bylo v daném případě velmi obtížné, a vzhledem k její neutěšené majetkové situaci a zdravotnímu stavu takřka nemožné, zjistit, kdy správní orgán I. stupně předložil odvolacímu správnímu orgánu její odvolání k vyřízení. Když byla následně pro nečinnost odvolacího orgánu založena fikce negativního rozhodnutí, stěžovatelka se nedozvěděla, kdy se tak přesně stalo, neboť nebyla informována, kdy bylo odvolání správnímu orgánu II. stupně orgánu předloženo. Běh lhůty pro podání správní žaloby nelze v souladu se zákonem a ústavně zaručenými právy stanovit pro stěžovatelku nepředvídatelným způsobem, založeným na náhodné okolnosti, což mělo v daném případě za následek odepření soudní ochrany před nezákonným rozhodnutím veřejné správy. Lhůta pro podání žaloby byla podle názoru stěžovatelky zachována, neboť počítala v souladu s tehdy platným ( , ve znění pozdějších předpisů) s 30-ti denní lhůtou pro předložení odvolání orgánu II. stupně a následně s 15-ti denní lhůtou pro rozhodnutí o odvolání. Teprve po uplynutí těchto lhůt běží podle jejího názoru lhůta k podání žaloby. Z výše uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnila stěžovatelka v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Podle lze proti rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů od doručení rozhodnutí nebo od marného uplynutí lhůty pro vyřízení žádosti v případě uvedeném v . Odvolání se podává u povinného subjektu, který rozhodnutí vydal nebo měl vydat.

Podle odvolací orgán rozhodne o odvolání do 15 dnů od předložení odvolání povinným subjektem. Jestliže v uvedené lhůtě o odvolání nerozhodl, má se za to, že vydal rozhodnutí, kterým odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil; za den doručení tohoto rozhodnutí se považuje den následující po uplynutí lhůty pro vyřízení odvolání.

Podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), nerozhodne-li správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, o odvolání, předloží je spolu s výsledky doplněného řízení a se spisovým materiálem odvolacímu orgánu nejdéle do 30 dnů ode dne, kdy mu odvolání došlo.

V daném případě stěžovatelka podáním, které bylo doručeno povinnému subjektu dne 20. 7. 2005, požádala o poskytnutí informace, jaké úkony učinily policejní orgány na základě podnětů v žádosti specifikovaných. Dopisem ze dne 2. 8. 2005, č. j. OROL-588/OR-2005, sdělil povinný subjekt stěžovatelce, že neprovádí šetření k již odloženým věcem ze strany Policie ČR, obvodního oddělení Litovel a že ve věci trestního oznámení Národního památkového u, územního odborného pracoviště Olomouc ze dne 22. 11. 2004 se provádí prověřování podle tr. ř., a jelikož je stěžovatelka osobou podezřelou, nelze podat jiné informace o průběhu šetření než ty, ke kterým již byla vyslechnuta. Protože povinný subjekt ve lhůtě pro vyřízení žádosti neposkytl informace ani nevydal rozhodnutí podle , měla stěžovatelka za to, že vydal rozhodnutí, kterým informace odepřel ve smyslu citovaného zákona, a proto tomuto fiktivnímu rozhodnutí podala odvolání. Toto odvolání bylo postoupeno k vyřízení odvolacímu orgánu dne 18. 8. 2008. Protože tento orgán o něm do 15 dnů nerozhodl, má se podle citovaného zákona za to, že dne 2. 9. 2005 vydal rozhodnutí, kterým odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Za den doručení tohoto fiktivního rozhodnutí se podle citovaného ustanovení považuje den následující po uplynutí lhůty pro vyřízení odvolání, tj. v daném případě sobota 3. 9. 2005.

Podle věta poslední , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den. Jak soudy rozhodující ve správním soudnictví, tak Ústavní soud zastávaly názor, že obecná pravidla pro počítání lhůt stanovená v citovaném ustanovení se uplatní i při počítání lhůty pro uplatnění fikce doručení podle (rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. , publikován pod č. 568/2000 SJS; nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. , publikován pod č. 57/2004 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 33, ročník 2004, s. 81).

V případě náhradního doručování je citovaným ustanovením konstruována právní fikce, že účinky doručení písemnosti nastanou po uplynutí stanovené doby ex lege i vůči tomu, kdo písemnost fakticky nepřevzal. Právní fikce je právně technický postup, pomocí něhož se považuje za existující situace, jež je zjevně v rozporu s realitou a která dovoluje, aby z ní byly vyvozeny odlišné právní důsledky než ty, které by plynuly z pouhého konstatování faktu. Účelem fikce v právu je posílit právní jistotu (srov. V. Knapp: Teorie práva. 1. vydání, Praha, 1995, s. 206). Právní fikce jako nástroj odmítnutí reality právem je nástrojem výjimečným, striktně určeným k zajištění právní jistoty jako jednoho z hlavních ústavních postulátů právního řádu v podmínkách právního státu. Aby mohla právní fikce svůj účel (dosažení právní jistoty) splnit, musí respektovat všechny náležitosti, které s ní zákon spojuje (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. ). Nejsou-li všechny právní náležitosti splněny, není soud oprávněn naplnění fikce konstatovat (viz y, podle něhož lze uplatňovat státní moc jen v případech a mezích stanovených způsobem, který zákon stanoví).

Podle názoru Nejvyššího správního soudu lze tento závěr analogicky aplikovat i na případ stěžovatelky, neboť v jejím případě soud vycházel krajský soud z toho, že právní fikci doručení fiktivního rozhodnutí o odvolání nastala v den pracovního klidu (sobota 3. 9. 2005). Za den doručení je však takovém případě, s ohledem na princip jednoty a bezrozpornosti právního řádu, nutno považovat až pondělí 5. 9. 2005. Poslední den lhůty pro podání žaloby podle věta první by proto připadl na sobotu 5. 11. 2005. V souladu s je však za této situace posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den, tj. pondělí 7. 11. 2005. Uvedeného dne pak byla podle razítka pošty na obálce zásilky adresované krajskému soudu v Ostravě odevzdána žaloba stěžovatelky k poštovní přepravě. Stěžovatelka tak podala žalobu v zákonné lhůtě a závěr krajského soudu o její opožděnosti není, s ohledem na výše uvedené, důvodný.

Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů zrušil napadené usnesení krajského soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení ( ).

V dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem, který je vysloven v tomto rozsudku ( ).

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. listopadu 2008

JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu