Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Azs 46/2008 - 71

Přestože námitku stěžovatele směřující do posoudil tento soud jako pouhý odkaz na ustanovení zákona, který nesplňuje podle jeho názoru po obsahové stránce požadavky kladené zákonem na plnohodnotnou kasační námitku, musel se Nejvyšší správní soud otázkou přezkoumatelnosti, resp. nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku zabývat, a to dokonce prioritně. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je totiž vadou natolik závažnou, že se jí soud musí zabývat ex offo, tedy z úřední povinnosti i tehdy, pokud by ji stěžovatel nenamítal (viz ustanovení ). Má-li jakékoli rozhodnutí soudu projít testem přezkoumatelnosti, je třeba, aby se ve smyslu ustanovení jednalo o rozhodnutí v prvé řadě srozumitelné, které je zároveň opřeno o dostatek důvodů.

Avšak vzhledem k tomu, že rozsudek krajského soudu je opatřen obsáhlým a podrobným odůvodněním, z něhož je jednoznačně patrné, že se soud žalobními námitkami stěžovatele důkladně zabýval, a je zároveň zřejmé, z jakých důvodů dospěl k závěrům o nedůvodnosti jeho žaloby, nelze napadený rozsudek v žádném případě považovat za nepřezkoumatelný, ať už důvodu nedostatečného odůvodnění či jeho nesrozumitelnosti. Jinou vadu řízení před soudem, která by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé ve smyslu ustanovení , kasační soud ze spisového materiálu neshledal.

Ohledně dalších tvrzení stěžovatele Nejvyšší správní soud konstatuje, že rozhodovací praxe správních soudů stojí setrvale na stanovisku, že pouhá nespokojenost se společensko-ekonomickou situací v zemi jeho původu není sama o sobě pronásledováním ve smyslu § 12 zákona o azylu, pokud vůči jeho osobě nevyvolala odezvu státní administrativy, která by znaky pronásledování naplňovala. Stěžovatelem uváděná tvrzení nemohou být považována za důvody azylově relevantní. K povinnosti tvrzení žadatele o azyl ve správním řízení se již Nejvyšší správní soud opakovaně vyjádřil ve své dosavadní judikatuře. Obdobné případy, jako je předložená věc, řešil např. v rozsudku ze dne 26. 5. 2004, č. j. – 47, nebo v rozsudku ze dne 17. 8. 2005, č. j. – 69, oba na www.nssoud.cz.

Ani skutečnost, že stěžovatel by byl ve své domovské zemi křivě obviněn z krádeže, není bez dalšího důvodem pro udělení azylu podle ustanovení § 12 zákona o azylu, a to dokonce ani tehdy, pokud by chování jednotlivých policistů vykazovalo znaky vyhrožování či jiného protiprávního jednání (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2004, č. j. – 58, na www.nssoud.cz). Je třeba zdůraznit i to, že není povinností žadatele o azyl, aby pronásledování své osoby prokazoval jinými důkazními prostředky, než vlastní věrohodnou výpovědí. Naopak povinností správního orgánu je, aby v pochybnostech shromáždil všechny dostupné důkazy, které věrohodnost výpovědí žadatele o azyl vyvracejí či zpochybňují (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2005, č. j. – 57, taktéž na www.nssoud.cz). Nevěrohodnost tvrzení, zejména vzhledem k jejich rozporuplnosti, pokud je ze strany správního orgánu shledána, pak ovšem znemožňuje u žadatele o azyl konstatovat naplnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 zákona o azylu. K obdobným závěrům dospěl správní orgán v právě posuzovaném případě, když v odůvodnění rozhodnutí vyslovil přesvědčení, že důvodem podání žádosti o azyl byla ze strany stěžovatele snaha o legalizaci jeho pobytu v České republice (což ostatně stěžovatel sám v kasační stížnosti i připouští – viz shora).

Po prostudování spisu Nejvyšší správní soud posoudil námitky stěžovatele uvádějící „neskutečný psychický nátlak“ jako naprosto nekonkrétní. K ostatním námitkám směřujícím k namítaným vadám řízení v důsledku nedostatečně zjištěného skutkového stavu považuje soud za vhodné uvést, že správní orgán má povinnost zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu jen tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují důvody v tomto ustanovení uvedené. K rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2006, č. j. – 73, z něhož stěžovatel cituje, je nutno konstatovat, že v odůvodnění tohoto rozsudku kasační soud uvedl, že pro uvedený postup by se muselo jednat „o důkazy naprosto zásadní povahy, které správní orgán v době svého rozhodování neměl k dispozici, a pro které by musel své závěry výrazně změnit, a to zejména v otázce shledání překážky vycestování“, resp. doplňkové ochrany [jakkoli nelze shledat úplnou shodu mezi zněním bývalého ustanovení a nynějšího zákona o azylu, tak v těch částech, kde takovou shodu shledat lze, je možno i po účinnosti aplikovat právní názory vyslovené Nejvyšším správním soudem ve vztahu k dříve účinnému zákona o azylu (k tomu viz rozsudek tohoto soudu ze dne 26. 7. 2007, č. j. – 69, www.nssoud.cz)]. Za takové důkazy však nelze považovat tvrzení o konverzi stěžovatele k baptistické víře v průběhu správního řízení, které se za daných okolností jeví spíše jako tvrzení (event. i jednání) účelové.

V souvislosti s námitkou týkající se udělení doplňkové ochrany je třeba ještě doplnit, že správní orgán se v dané věci problémem, zda stěžovateli v případě návratu do vlasti hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy, zabýval. V odůvodnění uvedl, že přitom vycházel především z informace organizace „Člověk v tísni – společnost při ČT“, OPS, č. j. OAM-166-34/2006, ze dne 10. 7. 2006, z níž vyplynulo, že v případě návratu žadatelů o azyl do Běloruska nebyl zaznamenán případ užití zákona, na jehož existenci stěžovatel poukazuje. Státní orgány v Bělorusku podle informací získaných od dalších organizací zabývajících se ochranou lidských práv nemají zájem o osoby, které před odchodem z vlasti nebyly politicky aktivní.

Ze shora uvedeného vyplývá, že ustálená a jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal žádný důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Proto ji posoudil ve smyslu ustanovení jako nepřijatelnou a odmítl ji.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , větu první, , ve spojení s ust. , dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

Krajský soud v Brně stěžovateli k jeho žádosti ustanovil zástupcem pro řízení o této kasační stížnosti advokáta a náklady řízení proto v takovém případě hradí stát. Náklady spočívají v odměně za dva úkony právní služby v částce 4200 Kč [ , a a d) , v platném znění], a v náhradě hotových výdajů v částce 600 Kč ( téže vyhlášky), celkem 4800 Kč. Za studium spisu Nejvyšší správní soud ustanovenému zástupci odměnu nepřiznal, neboť jej pro účely řízení o kasační stížnosti ve věci správního soudnictví posoudil jako úkon svou povahou patřící pod ustanovení advokátního tarifu, tzn. považuje jej za součást přípravy a převzetí zastoupení v řízení o kasační stížnosti, pokud není prokázán žádný jiný, resp. další dostatečně relevantní důvod k nahlédnutí do spisu v rámci probíhajícího řízení, a tato skutečnost se zároveň v podstatné míře neodrazila v argumentaci doplněného, resp. upřesněného podání, což se v daném případě nestalo. Na základě osvědčení o registraci plátce daně z přidané hodnoty, jež ustanovený zástupce stěžovatele Nejvyššímu správnímu soudu řádně doložil, byla k výše uvedené odměně připočtena částka 912 Kč (19 % DPH). Celková částka 5712 Kč bude zaplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám JUDr. Martina Šmerdy, advokáta se sídlem Vránova 39, Brno, do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 10. září 2008

JUDr. Radan Malík

předseda senátu