Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 64/2004 - 58

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Antonína Koukala a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce N. V. A., zastoupeného JUDr. Jiřinou Štilcovou, advokátkou se sídlem Čs. Armády 143, Příbram, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí ministra vnitra ze dne 9. 4. 2003, č.j. OAM-149/AŘ-2002, vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2003 č. j. - 37,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á.

II. Žalovanému se n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízen o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ministra vnitra označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí byl zamítnut rozklad žalobce (dále též „stěžovatel“) proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 12. 10. 2001 čj. OAM-2650/CU-02-C10-2001 o neudělení azylu z důvodu nesplnění podmínek uvedených v ustanoveních , a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) a toto rozhodnutí potvrzeno s odůvodněním, že žalobcem uvedené důvody žádosti o udělení azylu nejsou důvody pro udělení azylu na území České republiky podle ustanovení ani a současně nebyl shledán důvod pro udělení humanitárního azylu podle ; zároveň bylo rozhodnuto, že se na jmenovaného nevztahuje překážka vycestování ve smyslu .

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2003 č. j. - 37 byla zamítnuta žaloba proti uvedenému rozhodnutí ministra vnitra a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že většina z žalobcem tvrzených důvodů odchodu z jeho domovské země byla natolik povšechná a nekonkrétní, že tyto nebyly shledány věrohodnými a proto tyto skutečnosti nebylo možno považovat za důvody pro udělení azylu podle ustanovení . K důkazům o předvolání žalobce k výslechům na národní výbor za účelem podání vysvětlení k propagaci očernění vlády soud prvního stupně uvedl, že tento důkaz sice shledal věrohodným, nicméně tato skutečnost nepředstavuje dostatečný důkaz o tom, že by žalobce byl skutečně orgány země původu pronásledován z důvodů uvedených v ustanovení nebo že by tato předvolání, která se navíc dále neopakovala, neboť žalobce využil možnosti policistu uplatit, u něj mohla vyvolat odůvodněný strach z pronásledování ve smyslu ustanovení . Dále se soud prvního stupně vyjádřil k nenárokovosti institutu humanitárního azylu podle . Pochybnosti žalobce o přesnosti tlumočení shledal krajský soud nedůvodnými, neboť návrh na zahájení řízení o udělení azylu i průběh pohovoru k důvodům žádosti o udělení azylu byl tlumočen tlumočníkem zapsaným v seznamu tlumočníků u Krajského soudu v Ústí nad Labem, jenž vykonal slib podle zákona o znalcích a tlumočnících. Soud prvního stupně závěrem shledal, že rozhodnutí podle o neexistenci překážky vycestování podle je zákonu odpovídající. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl a poučil žalobce o možnosti podání kasační stížnosti.

Ve včas podané kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že v řízení o udělení azylu i v řízení před soudem prvního stupně došlo k nesprávnému posouzení právní otázky, když podle stěžovatele byly jednoznačně prokázány důvody pro udělení azylu podle ustanovení , a , když stěžovatel jednoznačně osvědčil, že byl minimálně čtyřikrát předvolán k výslechům na Národní výbor ve městě K. S., přičemž hlavním důvodem předvolání bylo „vysvětlení k propagaci očernění vlády“. Soud prvního stupně pak podle názoru žalobce pochybil, když tuto skutečnost nepovažoval za věrohodný důkaz pronásledování žalobce ze strany státních orgánů v zemi původu nebo že neshledal, že tato předvolání mohla v žalobci vyvolat odůvodněný strach z pronásledování ve smyslu . Hlavním důvodem nepodřazení těchto skutečností pod ustanovení pak podle názoru stěžovatele bylo to, že se stěžovatel tomuto pronásledování mohl vyhnout i do budoucna pomocí podplácení. Stěžovatel přitom nemá jistotu, zda by i v budoucnu poskytování úplatků zabránilo jeho dalšímu politickému pronásledování a navíc v současné době není vzhledem ke své finanční situaci schopen úplatky poskytovat. Absurdní je podle názoru stěžovatele rovněž výklad spočívající v tom, že právě toto protiprávní chování stěžovatele spočívající v poskytnutí úplatku zakládá neexistenci důvodu pro poskytnutí azylu podle . Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení; současně stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Ministerstvo vnitra ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popřelo oprávněnost podané kasační stížnosti, neboť se domnívá, že žalobou napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně byly vydány v souladu s právními předpisy. Pro řízení o kasační stížnosti pak odkazuje na vlastní podání stěžovatele, zejména jeho výpovědi a dále na vydaná rozhodnutí. Závěrem ministerstvo vnitra navrhlo, aby kasační stížnost byla jako nedůvodná zamítnuta a nebyl jí přiznán odkladný účinek.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody odpovídající ustanovení a jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud podle a 3 vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že kasační stížnost žalobce není důvodná.

Prvním žalobcem uváděným důvodem kasační stížnosti je důvod uvedený v ustanovení Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikován nesprávný právní závěr, popřípadě je aplikován správný právní názor, který je však nesprávně vyložen. Nejvyšší správní soud taková pochybení v napadeném rozhodnutí Krajského soudu v Praze neshledal. Krajský soud v Praze při vlastním přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí správního orgánu správně vyšel ze skutkového a právního stavu, jenž existoval v době rozhodování žalovaného správního orgánu, a zabýval se všemi výroky napadeného rozhodnutí v rámci žalobních bodů. Podle názoru Nejvyššího správního soudu soud prvního stupně právní otázku v předcházejícím řízení posoudil správně a stejně tak je výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, obdobně jako napadené rozhodnutí ministra vnitra, dostatečně odůvodněn. Nejvyšší správní soud k námitce žalobce, že nebylo při rozhodování o udělení azylu zohledněno několik předvolání stěžovatele na národní výbor, sděluje, že v řízení o udělení azylu tato skutečnost zohledněna byla, avšak nebylo shledáno, že tím byl založen důvod pro udělení azylu podle , neboť uvedené skutečnosti nebylo možné považovat za pronásledování ve smyslu a v řízení o udělení azylu nebylo ani zjištěno, že postup policisty provádějícího výslechy mohl v žalobci způsobit odůvodněný strach z pronásledování podle ustanovení . Nejvyšší správní soud k námitce žalobce, že důvodem neudělení azylu bylo protiprávní jednání žalobce spočívající v uplácení výslech provádějících policistů, dále sděluje, že důvodem neudělení azylu stěžovateli podle nebylo toto protiprávní jednání stěžovatele, nýbrž skutečnost, že žalobcem uváděné skutečnosti nebyly podřaditelné pod žádný ze taxativně vymezených důvodů pro udělení azylu na území České republiky. Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že důvod kasační stížnosti podle ustanovení není dán.

Nejvyšší správní soud tedy dospěl závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle ustanovení zamítl.

Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení a 7 , neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s řízením o kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. dubna 2004

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu