Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Ads 129/2007 - 32

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce: J. H., zastoupeného advokátem JUDr. Lubomírem Müllerem se sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 22.2.2006, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2007 č. j. - 14,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2007 č. j. - 14 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce podal včas kasační stížnost proti v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované uvedenému v záhlaví tohoto rozsudku, kterým byla zamítnuta jeho žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle , o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně , o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 (dále jen „“).

Krajský soud zjistil, že žalobce svým podáním ze dne 27. 7. 2001 uplatnil nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle , podáním ze dne 11. 2. 2005 svou žádost doplnil a doložil usnesením Okresního soudu v Jeseníku ze dne 6. 1. 2005 č. j. -34, které nabylo právní moci dne 11.1.2005, a kterým bylo vysloveno, že žalobce je podle , o soudní rehabilitaci, účasten soudní rehabilitace. Z odůvodnění tohoto usnesení se podává, že žalobce byl odsouzen rozsudkem Vojenského obvodového soudu v Košicích pod sp. zn. pro trestný čin nenastoupení služby v branné moci podle trestního zákona z roku 1950 k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, který byl vykonán v době od 1. 9. 1959 do 10. 5. 1960, a to pro skutek spočívající v tom, že odepřel vykonávat vojenskou službu, protože mu v tom bránilo jeho svědomí a náboženské přesvědčení. Usnesením Okresního soudu v Jeseníku ze dne 11. 10. 2004 č. j. -29 bylo trestní stíhání vedené proti žalobci zastaveno podle a podle tr.řádu, protože žalované jednání nebylo trestným činem. Z odůvodnění tohoto usnesení vyplývá, že žalobce podal návrh na vyslovení účasti na rehabilitaci podle , protože chtěl požádat o jednorázovou peněžní částku podle a byl přesvědčen, že splňuje předpoklady, aby soud vyslovil jeho účast na soudní rehabilitaci podle Soud shledal návrh žalobce důvodným mj. proto, že žalobce byl nezákonně vězněn a nyní má nárok získat jednorázovou finanční částku podle pouze v případě, že předloží doklad o tom, že došlo k rehabilitaci podle Žalobce byl přitom v podstatě rozhodnutím o zastavení trestního stíhání rehabilitován, i když jiným postupem, než vyžaduje , ale důvody rehabilitace jsou shodné u osob, které byly rehabilitovány podle zmiňovaných zákonů a žalobce se ocitl ve stejné situaci jako osoby rehabilitované podle . Proto soud rozhodl takto analogií podle

Žalovaná žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle shora uvedeným rozhodnutím zamítla, protože rozhodnutí, kterým byla žalobce odsouzen, nebylo zrušeno podle nebo podle

V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobce namítl, že nesouhlasí s rozhodnutím žalované, protože trestný čin, pro který byl odsouzen, je výslovně uveden v Odsuzující rozhodnutí bylo pravomocně zrušeno, protože žalovaný skutek nebyl trestným činem, a byla vyhlášena jeho účast na soudní rehabilitaci podle Tyto skutečnosti považoval žalobce za dostačující k tomu, aby mu byl nárok přiznán. Odkázal též na nález Ústavního soudu sp. zn. a na nález sp. zn. .

Krajský soud uvedl, že rozhodnutí ve věci závisí na posouzení právní otázky, zda usnesení soudu, kterým byla vyslovena účast konkrétní osoby na soudní rehabilitaci podle (v návaznosti na zrušení původního odsuzujícího rozsudku v rámci řízení o obnově), může mít účinky splnění podmínky stanovené v , tj. že rozhodnutí o věznění bylo zrušeno podle nebo podle

Krajský soud konstatoval, že trestný čin, pro který byl žalobce uznán vinným a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, je uveden v a soudní rehabilitace mohl žalobce dosáhnout cestou přezkumného řízení podle oddílu třetího tohoto zákona. Žalobce však příslušný návrh ve lhůtě uvedené v nepodal, takže tímto způsobem rehabilitován nebyl. Existence shora uvedeného usnesení Okresního soudu v Jeseníku o žalobcově účasti na soudní rehabilitaci per analogiam podle na této skutečnosti nemůže nic změnit. Toto usnesení má pouze deklaratorní charakter a žádné rozhodnutí o věznění se jím neruší. Podle názoru krajského soudu bylo toto rozhodnutí Okresního soudu v Jeseníku vydáno v důsledku porušení zákona ve prospěch žalobce. Ke shodnému závěru dospěl i Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí, které krajský soud cituje. Krajský soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

V kasační stížnosti žalobce namítl nezákonnost rozhodnutí krajského soudu spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení ( , – dále jen „“).

Žalobce odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2007 sp. zn. v jiné, obsahově však shodné věci, v němž Ústavní soud dovodil, že usnesení o soudní rehabilitaci je třeba posoudit jako podmínku pro vyplacení jednorázové částky podle , i když toto usnesení bylo vydáno v režimu obecného trestního řízení, nikoli v režimu

Pokud jde o tvrzení napadeného rozsudku, že rehabilitační usnesení bylo v žalobcově věci vydáno účelově, poukázal žalobce na usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2007 sp. zn. , podle něhož v takovém případě je třeba hledět na takové rehabilitační rozhodnutí jako na platné a existující, jeho výrok nadále platí, a stěžovatel je podle účasten rehabilitace a odškodnění.

Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti ( a 3 ), dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Na problematiku, kterou posuzovala žalovaná a krajský soud, je třeba hledět očima právního názoru Ústavního soudu, jak jej vyjádřil v nálezu ze dne 28. 6. 2007 sp. zn. :

Vzhledem ke specifické povaze předmětné věci je třeba, při jejím posuzování, ctít účel a smysl zákonů č. a č. , které měly především za cíl nápravu křivd způsobených předchozím režimem. S ohledem na to je třeba posoudit stěžovatelem předložené usnesení o soudní rehabilitaci jako splnění podmínky pro vyplacení jednorázové částky, i když bylo toto usnesení vydáno v režimu obecného trestního řízení, a nikoli v režimu Tímto závěrem Ústavní soud zároveň bere v úvahu i skutečnost, že v minulosti bylo rozhodování v těchto věcech značně nejednotné.

Podle ust. y jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby. Ústavní soud sám pak přisuzuje svým nálezům precedenční účinky i pro jiné případy řešící totožnou právní otázku. Za této situace tedy Nejvyššímu správnímu soudu nezbývá než napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. V němž je krajský soud vázán právním názorem výše uvedeným ( )

V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud i náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. dubna 2008

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu