Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 65/2006 - 54

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: P. Š., zastoupen JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, se sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 12. 2003, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 2006, č. j. - 32,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 2006, č. j. - 32, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Včas podanou kasační stížností napadá žalobce (dále jen „stěžovatel“) v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 5. 12 2003. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla stěžovatelovu žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle , o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů za dobu jeho věznění, a o změně , o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 (dále jen „ “). Žalovaná své rozhodnutí zdůvodnila tím, že stěžovateli nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky za dobu jeho věznění od 12. 4. 1977 do 12. 4. 1979 nevznikl, protože v jeho případě došlo ke zrušení původního soudního rozhodnutí na základě žádosti o povolení obnovy řízení a nikoliv způsobem, který předpokládá Stěžovatelova účast na soudní rehabilitaci byla vyslovena usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. 6. 2002, sp. zn. , za použití (dále jen „ “) per analogiam. Toto rozhodnutí o účasti na soudní rehabilitaci žalovaná rovněž nepovažuje za zrušení rozhodnutí o věznění ve smyslu , a proto stěžovatelovu žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky zamítla.

V této věci žalovaná již dříve rozhodla dne 6. 5. 2002, č. X, a to tak, že stěžovatelovu žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zamítla. V odůvodnění žalovaná tehdy uvedla, že stěžovateli nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky nevznikl, jelikož dle rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 31. 7. 2001, sp. zn , není účasten rehabilitace podle zákona o soudní rehabilitaci ani podle , o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu (dále jen „ “). Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel opravný prostředek a o věci rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 24. 10. 2003, č. j. - 30, který rozhodnutí žalované pro vady řízení zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění vedl, že by obdobné použití zákona o soudní rehabilitaci nemělo přicházet v úvahu tam, kde je vytvořen skutkový základ pro použití konkrétní právní normy, která věc upravuje. Dále se Nejvyšší správní soud vyslovil, že není oprávněn přezkoumávat pravomocná rozhodnutí v řízení podle trestního řádu, ale že má za to, že nelze k stěžovatelem předloženému usnesení Okresního soudu v Olomouci o účasti na soudní rehabilitaci nepřihlédnout při rozhodování o jeho nároku na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle

Žalovaná ve věci znovu rozhodla, jak je výše uvedeno, dne 5. 12. 2003 pod č. X a stěžovatelovu žádost opět zamítla. Žalovaná ve svém novém rozhodnutí přihlédla k usnesení o stěžovatelově účasti na soudní rehabilitaci, jak jí bylo uloženo výše uvedeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu.

Proti tomuto rozhodnutí žalované podal stěžovatel žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, který ji rozsudkem ze dne 9. 3. 2006 zamítl jako nedůvodnou. V odůvodnění rozhodnutí soud uvádí, že se po důkladném zvážení všech aspektů dané právní problematiky přiklonil k právnímu názoru vysloveném v rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. - 84, který dospěl k závěru, že „usnesení soudu, kterým je v návaznosti na zrušení původního odsuzujícího rozsudku v rámci obnovy řízení ve smyslu trestního řádu vyslovena účast konkrétní osoby na soudní rehabilitaci podle zákona o soudní rehabilitaci, nenahrazuje splnění podmínky pro přiznání jednorázové peněžní částky podle , tj. zrušení rozhodnutí o věznění podle zákona o soudní rehabilitaci nebo podle zákona o protiprávnosti komunistického režimu“. Konstitutivní rozhodnutí o zrušení odsuzujícího rozsudku Vojenského soudu bylo vydáno podle obecných ustanovení trestního řádu o obnově řízení a nikoliv podle zákona o soudní rehabilitaci a na této pro rozhodnutí ve věci nejpodstatnější skutečnosti nemění dle názoru krajského soudu nic ani existence usnesení o účasti stěžovatele na soudní rehabilitaci per analogiam podle § 33 odst. 2 zákona o soudní rehabilitaci. Toto usnesení má pouze deklaratorní charakter a žádné rozhodnutí o věznění se jím neruší. Navíc je krajský soud toho názoru, že toto usnesení bylo vydáno v důsledku porušení zákona ve prospěch stěžovatele a odkazuje na obdobné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 9. 2003, sp. zn. 98/2003, ve věci R. R. Krajský soud dospěl k závěru, že žalovaná nepochybila, jestliže v daném případě žádost stěžovatele o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zamítla kvůli nesplnění podmínek uvedených v citovaného zákona.

V kasační stížnosti proti tomuto rozsudku stěžovatel napadl jeho nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “). Stěžovatel zastává názor, že vyslovení účasti na soudní rehabilitaci per analogiam podle ustanovení zákona o soudní rehabilitaci je důvodem k vyplacení jednorázové částky podle a v této souvislosti poukázal na právní názor vyslovený v nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. , ve věci L. K., který se dle jeho názoru vztahuje na projednávanou věc. Dále stěžovatel namítá, že Krajský soud v Ostravě není oprávněn označit usnesení o účasti na soudní rehabilitaci za účelové porušení zákona s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2003, sp. zn. 98/2003, a na podporu tohoto tvrzení stěžovatel uvádí nálezy Ústavního soudu ČR ve věci J. M. ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. , ve věci R. R. ze dne 26. 2. 2004, sp. zn. , a ve věci J. V. ze dne 20. 6. 2005, sp. zn. . V závěru kasační stížnosti stěžovatel poukazuje na nález ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. , ve věci V. F. a tvrdí, že právní závěry těchto nálezů, ve kterých se Ústavní soud vyslovil k aplikaci , se vztahují i na projednávanou věc. Stěžovatel navrhl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.

Ve svém vyjádření ke kasační stížnosti žalovaná navrhla zamítnutí stížnosti s odkazem na odůvodnění napadeného rozsudku s nímž se plně ztotožňuje. Dle názoru žalované nelze nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. , jakož i nález ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. v tomto konkrétním případě aplikovat, jelikož se týkají odlišných případů.

Kasační stížnost byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozsudku a je podána včas ( ), byla podána osobou oprávněnou, stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo ( ), stěžovatel je zastoupen advokátem ( ). Kasační stížnost je přípustná, neboť je z jejího obsahu zřejmé, že stěžovatel uplatňuje kasační důvod dle

Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů, neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( , 3 ) a dospěl k závěru, že tato kasační stížnost je důvodná.

Na základě obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že ohledně skutkového stavu není mezi účastníky sporu. Stěžovatel v kasační stížnosti namítá nezákonnost předcházejícího soudního rozhodnutí spočívající v nesprávném posouzení právní otázky a na podporu svého tvrzení se odvolává na výše uvedené nálezy Ústavního soudu, které se dle jeho názoru rovněž vztahují na projednávanou věc.

Zásadní právní otázkou sporu tedy je, zda usnesení soudu, kterým je vyslovena účast stěžovatele na soudní rehabilitaci per analogiam podle zákona o soudní rehabilitaci, může mít účinky splnění podmínky stanovené v , což je rozhodné pro nárok stěžovatele na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle citovaného zákona. K obdobné právní otázce se závazně vyslovil Ústavní soud ve věci V. F., nálezem ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. , v němž konstatoval, že „vzhledem ke specifické povaze předmětné věci je třeba, při jejím posuzování, ctít účel a smysl zákonů č. a č. , které měly především za cíl nápravu křivd způsobených předchozím režimem. S ohledem na to je třeba posoudit stěžovatelem předložené usnesení o soudní rehabilitaci jako splnění podmínky pro vyplacení jednorázové částky, i když bylo toto usnesení vydáno v režimu obecného trestního řízení, a nikoli v režimu Tímto závěrem Ústavní soud zároveň bere v úvahu i skutečnost, že v minulosti bylo rozhodování v těchto věcech značně nejednotné.“

„…Jak již Ústavní soud několikrát vyslovil, účel a smysl právních předpisů není možné hledat pouze ve slovech a větách toho kterého předpisu, ve kterém jsou vždy také přítomny i principy uznávané demokratickými právními státy. Lze říci, že tyto zásady platí tím spíše v řízeních, ve kterých dochází k aplikaci zákonů, kterými se demokratický právní stát snaží reagovat na křivdy vzniklé za minulého nedemokratického režimu...“

S ohledem na y, podle něhož jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby, je Nejvyšší správní soud povinen rozhodnout v intencích výše citovaného nálezu. Krajský soud v Ostravě se v napadeném rozhodnutí řídil právním názorem Nejvyššího správního soudu týkajícím se povahy usnesení o účasti na soudní rehabilitaci per analogiam dle ustanovení zákona o soudní rehabilitaci vysloveným v rozsudku NSS ze dne 22. 7. 2005, č. j. - 84, a jelikož bylo toto rozhodnutí nálezem Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. , z důvodu přílišného formalismu zrušeno, Nejvyššímu správnímu soudu s ohledem na y nezbývá, než rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. - 32 ze dne 9. 3. 2006, pro naplnění stížního důvodu dle zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení ( ). Na Krajském soudu v Ostravě bude nyní v dalším řízení rozhodnout o zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. 561 001 1638 ze dne 5. 12. 2003 s tím, že stěžovatel předložením usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. 6. 2002, sp. zn. , jímž byla vyslovena jeho účast na soudní rehabilitaci per analogiam podle zákona o soudní rehabilitaci, splnil podmínky stanovené v , čímž stěžovateli vznikl nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle citovaného zákona.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodne Krajský soud v Ostravě v dalším řízení ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. února 2008

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu