Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 434/03

Ústavní soud rozhodl dne 17. prosince 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele J. M., zastoupeného JUDr. L. M., advokátem, o ústavní stížnosti proti výroku pod bodem I) rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. června 2003 sp. zn. 76/2003, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výroku označeného rozsudku, jímž Nejvyšší soud ČR vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 9. října 2002 sp. zn. 1 Rt 1/2002 byl podle § 268 odst. 2 trestního řádu porušen zákon v ustanovení , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, ve prospěch obviněného. Uvedl, že podle jeho přesvědčení tímto rozhodnutím byla porušena práva zakotvená v d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, když neoprávněně bylo konstatováno, že vyslovením účasti stěžovatele na rehabilitaci byl obcházen zákon a že pro předložení návrhu na soudní rehabilitaci nebyla dodržena lhůta. Poukázal na skutečnost, že byl dne 28. června 1951 uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti - výkonu vojenské služby, poněvadž mu v tom bránilo jeho náboženské přesvědčení, dne 16. března 2000 proto učinil podnět ke stížnosti pro porušení zákona v souvislosti s uvedeným odsouzením. S ohledem na to, že od příslušného ministerstva neobdržel odpověď, obrátil se na soud s návrhem na přezkum rozsudku podle , současně požádal o přerušení řízení a předložení věci Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení ustanovení cit. zákona o soudní rehabilitaci. Návrhu nálezem

sp. zn.

, uveřejněným pod č. 279/2001 Sb., vyhověno nebylo. Okresní soud v Lounech pak dne 9. října 2002 usnesením sp. zn. 1 Rt 1/2002 vyslovil, že je účasten soudní rehabilitace dle a Proti tomuto rozhodnutí, jakož i proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. května 2002 sp. zn. , jímž jmenovaný soud zrušil pravomocný rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Lounech ze dne 28. června 1951 sp. zn. , podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného, přičemž stížnosti bylo vyhověno výrokem I), proti němuž směřuje ústavní stížnost. Zrušením rozhodnutí o jeho soudní rehabilitaci pro nedodržení lhůty stanovené v zákona o soudní rehabilitaci se cítí navrhovatel dotčen ve svých právech, neboť dle jeho přesvědčení v řízení dle cit. zákona žádná lhůta stanovena není.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní práv nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného výroku rozsudku Nejvyššího soudu ČR zásah do práva, kterého se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. V odůvodnění svého rozhodnutí označený soud vyčerpávajícím způsobem vysvětlil důvody, pro které lze aplikovat ustanovení , o soudní rehabilitaci, v platném znění - tj. při splnění zákonných podmínek a pouze při zachování lhůty, která je stanovena v cit. zákona, jakož i skutečnosti, z nichž bylo zjištěno, že lhůta zachována nebyla. V tomto směru také důvodně poukázal mj. na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

. Na označené odůvodnění lze proto v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. prosince 2003