Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Ads 105/2007 - 50

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyň: a) K. A., b) A. Č., a c) K. S., zastoupených JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 11. 2006, č. X o kasačních stížnostech žalobkyň ad a), b) a c) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2007, č. j. - 23,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2007, č. j. - 23, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaná svým rozhodnutím ze dne 9. 11. 2006, č. X, žádost O. A., narozeného dne X a zemřelého dne X (dále jen „oprávněný“), o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně , o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 (dále jen „ “), nadále v řízení uplatňovanou podle žalobkyněmi ad a), b) a c) jako dědičkami, které dědictví neodmítly a vstoupily do řízení, zamítla.

V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že poskytnutí jednorázové peněžní částky podle se podle jeho vztahuje na občany České republiky, kteří byli vězněni mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990, a u kterých bylo rozhodnutí o jejich věznění zcela nebo zčásti zrušeno podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), nebo podle , o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu (dále jen „ “). Podle názoru žalované oprávněný neprokázal splnění podmínek uvedených v , neboť odsuzující rozhodnutí nebylo zrušeno podle , ani podle , nýbrž podle obecných ustanovení trestního řádu. Vzhledem k tomu, že oprávněnému podle nevznikl nárok na jednorázovou peněžní částku, když do řízení po zemřelém oprávněném podle vstoupily žalobkyně ad a), b) a c), žádost jim byla zamítnuta.

Krajský soud v Brně žaloby žalobkyň ad a), b) a c) spojil ke společnému projednání pod sp. zn. a rozsudkem ze dne 27. 4. 2007, č. j. - 23, je zamítl. Soud v odůvodnění uvedl, že oprávněný byl pravomocně odsouzen rozsudky Lidového soudu v Želiezovcích ze dne 29. 12. 1954 sp. zn. , a ze dne 31. 8. 1956 sp. zn. , k trestům odnětí svobody pro spáchání trestných činů podle a a přestupku podle trestního Ty však podle soudu nejsou uvedeny v ani v Soud proto vyjádřil právní názor, podle něhož se na případ oprávněného vztahuje , podle kterého bylo možné na návrh zrušit, nebo změnit uložený trest za trestný čin, na který se nevztahuje rehabilitace podle Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. , byla podle tr. ř. povolena ve prospěch oprávněného obnova řízení skončeného výše uvedenými pravomocnými rozsudky a podle tr. ř. byly výše uvedené odsuzující rozsudky ve výroku o vině zrušeny, přičemž současně bylo podle a tr. ř. trestní stíhání oprávněného zastaveno, neboť skutky nebyly trestnými činy. Městskému soudu byl podán nesprávný alternativní návrh na povolení obnovy, nebo na přezkum podle , i když existovala výslovná právní úprava obsažená v , přičemž tento postup soudu nebyl nijak napaden. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2006, sp. zn. 1 Rt 6/2006, bylo vysloveno, že oprávněný je podle účasten soudní rehabilitace. Podle názoru soudu ustanovení se týká případů, kdy poškozený byl nezákonně zbaven osobní svobody, aniž došlo k jeho pravomocnému odsouzení. Pokud stanoví podmínku pro vznik nároku na jednorázovou peněžní částku v podobě zrušení rozhodnutí o věznění podle , nebo , pak v daném případě tato podmínka splněna nebyla. Soud v této souvislosti uvedl, že konstitutivní rozhodnutí o zrušení odsuzujícího rozsudku bylo vydáno podle obecných ustanovení trestního řádu o obnově řízení a nikoli podle , nebo Usnesení o účasti oprávněného na soudní rehabilitaci podle tudíž označil jako účelové a konstatoval, že není právně relevantní skutečností pro vznik nároku na jednorázovou peněžní částku podle S ohledem na tyto skutečnosti proto Krajský soud v Brně žaloby jako nedůvodné zamítl.

Ve včasných kasačních stížnostech namítly žalobkyně ad a), b) a c) (dále též „stěžovatelky“) nesprávné posouzení právní otázky soudem. Podání alternativního návrhu nebylo nesprávné, neboť oba návrhy směřovaly k témuž cíli – dosažení rehabilitace. Variantu si vybral soud, k podání opravného prostředku nebyl důvod, neboť rozhodnutím byla zjednána náprava. Stěžovatelky dále vyjádřily svůj nesouhlas se závěry krajského soudu, podle nichž není usnesení podle právně relevantní skutečností pro vznik nároku na jednorázovou peněžní částku podle , což doložily několika konkrétními příklady, kdy ve skutkově a právně zcela obdobných věcech žalovaná jednorázovou peněžní částku přiznala. Dále odkázaly na právní závěry vyjádřené v rozhodnutích Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2001, sp. zn. , 2. 6. 2005, sp. zn. , 1. 12. 2005, sp. zn. a ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 565/03, s jejichž využitím lze jednorázovou peněžní dávku přiznat. Proto navrhly, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2006, č. j. - 23, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se ke kasačním stížnostem stěžovatelek nevyjádřila.

Kasační stížnosti jsou podle a násl. přípustné a stěžovatelky v nich namítají důvod podle Jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud podle a 3 vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnosti jsou důvodné.

Stěžovatelky uplatnily jako důvod kasačních stížností důvod uvedený v , podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu nesprávného posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikována nesprávná právní norma, popřípadě je aplikována správná právní norma, která je však nesprávně vyložena. Stěžovatelky tento důvod kasační stížnosti spatřují v tom, že krajský soud nesprávně posoudil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2006, sp. zn. 1 Rt 6/2006, kterým bylo vysloveno, že oprávněný je podle účasten soudní rehabilitace. Podle názoru stěžovatelek je existence tohoto usnesení důvodem, při splnění ostatních podmínek, k přiznání jednorázové peněžní částky podle

Nejvyšší správní soud shledává tuto stížnostní námitku důvodnou. Krajský soud při svém rozhodování zjevně vycházel z dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu, představované rozsudkem rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005, č. j. - 84, publikovaného pod č. 723/2005 Sb. NSS, podle kterého usnesení soudu, kterým je v návaznosti na zrušení původního odsuzujícího rozsudku v rámci obnovy řízení ve smyslu trestního řádu vyslovena účast konkrétní osoby na soudní rehabilitaci podle nenahrazuje splnění podmínky pro přiznání jednorázové peněžní částky podle , tj. zrušení rozhodnutí o věznění podle , o soudní rehabilitaci, nebo podle Výše uvedený právní názor vyslovený rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu byl nicméně překonán závěry obsaženými v nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 7. 2007, sp. zn. .

Při rozhodování o kasačních stížnostech Nejvyšší správní soud, s ohledem na y, podle něhož jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány a osoby, vycházel z právních závěrů obsažených zejména v nálezech Ústavního soudu ze dne 28. 7. 2007, sp. zn. , ze dne 26. 10. 2007, sp. zn. a ze dne 5. 11. 2007, sp. zn. , dostupných na http://nalus.usoud.cz. Podle nich je podmínka pro přiznání jednorázové peněžní částky podle (tedy zrušení rozhodnutí o věznění podle , nebo podle ) splněna i usnesením soudu, kterým je v návaznosti na zrušení původního odsuzujícího rozsudku v rámci obnovy řízení ve smyslu trestního řádu vyslovena účast konkrétní osoby na soudní rehabilitaci per analogiam podle , neboť je třeba ctít účel a smysl aplikovaných právních norem, kterými se demokratický stát snažil reagovat na křivdy způsobené minulým režimem. V daném ohledu podle Ústavního soudu představuje použití analogie ve prospěch při dodatečném vyslovení účasti na rehabilitaci legitimní prostředek k dosažení spravedlivého rozhodnutí, pokud jde o odčinění toho, čeho se na základních právech dopustil předchozí režim, tedy směřuje ke skutečnému naplnění smyslu rehabilitačních a na ně navazujících předpisů.

Na základě shora uvedených závazných právních názorů Nejvyšší správní soud při posuzování předmětné věci vycházel z účelu a smyslu zákonů č. , č. a č. , které mají především za cíl zjednat nápravu křivd způsobených předchozím režimem. S ohledem na to je třeba posoudit usnesení Městského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2006, sp. zn. 1 Rt 6/2006, o vyslovení účasti oprávněného na soudní rehabilitaci jako splnění podmínky podle co do zrušení rozhodnutí o věznění podle , nebo podle

Krajský soud v Brně v novém řízení proto bude vycházet z toho, že podmínka pro přiznání jednorázové peněžní částky vyjádřená v ohledně zrušení rozhodnutí o věznění buď podle , nebo podle se považuje za splněnou rovněž na základě usnesení soudu o vyslovení účasti na soudní rehabilitaci podle

Nejvyšší správní soud dospěl ze všech shora uvedených důvodů k závěru, že Krajský soud v Brně nesprávně posoudil právní otázku, a proto kasačními stížnostmi napadený rozsudek podle zrušil. Věc současně vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení, v němž je tento soud podle odstavce 3 téhož ustanovení vázán výše vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu.

O náhradě nákladů řízení o kasačních stížnostech rozhodne podle Krajský soud v Brně v novém rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. února 2008

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu