Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 As 2/2006 - 101

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobkyně PhDr. H. P., proti žalovaným 1) Národnímu památkovémuu, Praha 1, Valdštejnské nám. 3, 2) Ministerstvu kultury, Praha 1, Maltézské nám. 471/1, o kasační stížnosti žalovaného ad 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2005, čj. – 48,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobkyni a žalovanému Národnímu památkovémuu se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení fiktivního rozhodnutí Národního památkovéhou o odvolání žalobkyně ze dne 23. 12. 2004 proti fiktivnímu negativnímu rozhodnutí tohoto žalovaného o zamítnutí žádosti žalobkyně o informace ze dne 1. 12. 2004. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že orgánem rozhodujícím o odvolání je Ministerstvo kultury, domáhala se zrušení fiktivního negativního rozhodnutí tohoto ministerstva. Žalobkyně navrhla, aby bylo (v případě obou eventualit) zrušeno i uvedené správní rozhodnutí vydané v prvém stupni řízení.

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2005, čj. – 48 bylo vysloveno, že rozhodnutí Ministerstva kultury, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně podané dne 27. 12. 2004 proti rozhodnutí Národního památkovéhou, jímž odepřel žalobkyni poskytnout informace k její žádosti podané dne 3. 12. 2004 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Na náhradě nákladů řízení byla žalobkyni přiznána částka 2120,50 Kč. Jak vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, městský soud se především zabýval otázkou, kdo měl rozhodnout o odvolání žalobkyně proti fiktivnímu rozhodnutí Národního památkovéhou. S poukazem na zákon ČNR č. a zákona ČNR č. dospěl k závěru, že povinným subjektem nejblíže vyššího stupně nadřízeným povinnému subjektu, který rozhodnutí vydal, nebo měl vydat ve smyslu zákona o informacích je Ministerstvo kultury.

Proti tomuto rozsudku podalo žalované Ministerstvo kultury kasační stížnost. V ní především poukázalo na to, že nezpochybňuje, že Národní památkový ústav jakožto veřejná instituce hospodařící s veřejnými prostředky, je z hlediska zákona o informacích povinným subjektem. Má však za to, že městský soud nesprávně posoudil otázku, zda toto ministerstvo je subjektem, který měl rozhodnout o odvolání proti (fiktivnímu) rozhodnutí žalovaného ad 1). Stěžovatel poukázal na to, že vztahy mezi touto státní příspěvkovou organizací a jejím zřizovatelem jsou určeny především , o rozpočtových pravidlech a změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), který upravuje zejména „finanční toky“. Hierarchický vztah mezi státní příspěvkovou organizací je dán pouze v některých konkrétních úzkých otázkách, a to na základě zvláštních předpisů. Ustanovení zákona o státní památkové péči nelze interpretovat tak, že zakládá obecný hierarchický vztah nadřízenosti a podřízenosti mezi Ministerstvem kultury a Národním památkových ústavem. Podřízenost, o níž se zmiňuje toto ustanovení, není tedy všeobecná, ale týká se pouze otázek, které jsou v zákoně o státní památkové péči dále konkretizovány. Tím, kdo měl tedy rozhodnout o odvolání žalobkyně byl generální ředitel Národního památkovéhou (stojící v čele povinného subjektu, který rozhodnutí – v prvém stupni – vydal nebo měl vydat).

Žalobkyně ve stručném vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že rozhodnutí městského soudu považuje za správné, neboť Ministerstvo kultury je nadřízeným orgánem Národního památkovéhou. Poukázala i na dřívější rozhodovací praxi tohoto ministerstva.

Žalovaný Národní památkový ústav ve svém vyjádření argumentoval obdobně jako Ministerstvo kultury v kasační stížnosti. Dále zpochybnil výši náhrady nákladů řízení přiznanou žalobkyni – konkrétně náhrady mzdy – s tím, že mu není známo, že by žalobkyně byla zaměstnána.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu důvodů uplatněných v kasační stížnosti žalovaného ad 2. Zabýval se tedy především právní otázkou, zda existuje subjekt nadřízený Národnímu památkovémuu ve smyslu věta prvá zákona o informacích, a zda tímto subjektem je Ministerstvo kultury, nebo zda ve smyslu poslední věty stejného zákona byl příslušným k rozhodnutí o odvolání žalobkyně generální ředitel Národního památkovéhou, jakožto ten, kdo stojí v čele tohoto subjektu.

Touto základní otázkou se již zabýval zdejší soud v rozsudku ze dne 13. 9. 2007, čj. - 77 Viz též www.nssoud.cz

. Jak vyplývá ze zevrubného odůvodnění tohoto rozhodnutí, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že příslušným k rozhodnutí o odvolání bylo Ministerstvo kultury. Ani v této (nyní projednávané) věci není důvodu se od tohoto právního názoru odchýlit a je možno na tyto rozhodnutí v plném rozsahu odkázat. Nebyl proto dán ani důvod k předložení věci rozšířenému senátu dle , jak se o tom zmiňuje žalobkyně ve svém podání ze dne 26. 9. 2007.

Správnost výše náhrady nákladů řízení nebyla stěžovatelem v kasační stížnosti výslovně napadena. Pro úplnost je třeba uvést, že žalobkyně předložila (na formuláři předvolání k jednání na den 15. 9. 2005) mj. potvrzení Základní školy V. H. o výši výdělku.

Ze všech těchto důvodů byla kasační stížnost zamítnuta.

Žalobkyni ani žalovanému ad 1) nebyla přiznána náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť tuto náhradu nepožadovali a jak vyplývá z obsahu spisu, náklady nad rámec běžných výdajů jim nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. prosince 2007

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu