Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 As 55/2007 - 48

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci stěžovatelky O. o. p. s. p. o. p. N. p. ú., za účasti: 1) Národního památkového u, se sídlem v Praze 1, Valdštejnské nám. 3, a 2) Ministerstva kultury, se sídlem v Praze 1, Maltézské nám. 1, v řízení o kasační stížnosti podané proti výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2007, č. j. – 37,

t a k t o :

I. Kasační stížnost směřující proti výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2007, č. j. – 37, s e z a m í t á.

II. Žádost stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce ze dne 25. 3. 2007 pro řízení o kasační stížnosti s e o d m í t á.

III. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností, která byla Nejvyššímu správnímu soudu předložena k rozhodnutí dne 21. 5. 2007, O. o. p. s. p. o. p. N. p. ú. (dále jen „stěžovatelka“) napadla výrok II. v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým jí byl ustanoven zástupce Mgr. Pavel Batěk, advokát se sídlem v Praze 7, Kamenická 656/56, pobočka v Olomouci, Třída Svornosti 57, a to v souvislosti s podanou žalobou, kterou se domáhala zrušení fiktivních rozhodnutí žalovaných – v tomto řízení účastníků řízení označených v záhlaví pod body 1) a 2) – vydaných podle , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Toliko pro úplnost je třeba poznamenat, že výrokem I. v záhlaví označeného usnesení městského soudu bylo stěžovatelce přiznáno osvobození od soudních poplatků pro předmětné řízení o žalobě.

Napadeným usnesením městský soud vyhověl žádosti žalobkyně – stěžovatelky – a v souladu s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jí přiznal osvobození od soudních poplatků, neboť doložila potvrzení o svých majetkových poměrech, z něhož vyplývá, že není podnikatelským subjektem, nemá žádné příjmy ani žádný movitý nebo nemovitý majetek. Dále se v napadeném usnesení městský soud zabýval návrhem stěžovatelky na ustanovení zástupce, kterému rovněž vyhověl, a to v návaznosti na ustanovení Poukázal přitom na to, že stěžovatelka splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, tedy první z předpokladů pro ustanovení zástupce. Současně uvedl, že vzhledem k tomu, že podaná žaloba směřuje proti fiktivním rozhodnutím žalovaných a z jejího obsahu je zřejmé, že stěžovatelka nemá kvalifikované právní povědomí o charakteru požadované informace a dle alternativního petitu žaloby ani o tom, který správní orgán rozhodl v posledním stupni a je tak v tomto řízení pasivně legitimován, je městský soud toho názoru, že v daném případě je splněna i druhá podmínka pro ustanovení zástupce, neboť je ho třeba k ochraně práv žalobkyně – stěžovatelky.

Stěžovatelka uvedla, že proti výroku napadeného usnesení městského soudu, kterým jí byl ustanoven zástupce, podává kasační stížnost podle , neboť má za to, že v daném případě nemůže soud rozhodnout bez návrhu. Domnívá se proto, že ji měl městský soud poučit o možnosti požádat o ustanovení zástupce, nikoli však rozhodnout o jejích právech bez návrhu. Současně se stěžovatelka ohradila proti názoru městského soudu, že nemá „kvalifikované právní povědomí“ a uvedla, že má k dispozici dostatek judikatury z rozhodovací činnosti správních soudů k aplikaci a že může odpovědně prohlásit, že především samy správní soudy nemají jasno, a to nejen v otázce co vše lze pokládat za informaci ve smyslu citovaného zákona, ale dokonce ani v elementárních procesních otázkách. Stejně tak podle názoru stěžovatelky správní soudy nemají jasno o tom, kdo je v předmětné věci odvolacím orgánem a tudíž pasivně legitimovaným, neboť senáty městského soudu v této otázce postupují rozdílně a precedentní judikát Nejvyššího správního soudu není dosud k dispozici. V návaznosti na to se stěžovatelka ohradila rovněž proti stanovisku městského soudu k jejímu alternativnímu petitu a závěrem shrnula, že příčinou toho, co městský soud nazývá jejím „nedostatečným právním povědomím“, jsou zásadní rozpory (nejednotnost) v rozhodovací činnosti správních soudů.

Vyjádření účastníků řízení ke kasační stížnosti nebyla vyžadována s ohledem na obsah kasační stížnosti, která se týká ustanovení zástupce stěžovatelky v dosud neskončeném řízení.

Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas a že jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatelka pro řízení o kasační stížnosti není zastoupena ( ) a také nezaplatila soudní poplatek stanovený pro toto soudní řízení. Nesplnění této povinnosti však nelze považovat za překážku, jež by bránila posouzení kasační stížnosti a vydání meritorního rozhodnutí, neboť s ohledem na povahu rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje, by trvání na splnění poplatkové povinnosti ze strany stěžovatelky, jakož i na jejím povinném zastoupení, znamenalo pouze řetězení řešeného problému, které by ve svém důsledku popíralo smysl samotného řízení, jehož předmětem je posouzení zákonnosti napadeného usnesení městského soudu, který se v rámci řízení o žalobě zabýval právě těmito otázkami, tedy osvobozením žalobkyně – stěžovatelky – od soudního poplatku a ustanovením jejího zástupce (srov. rozsudek ze dne 28. 4. 2004, č. j. – 41, publikovaný pod č. NSS, www.nssoud.cz, a rozsudek ze dne 25. 4. 2007, č. j. – 77, www.nssoud.cz.). Nejvyšší správní soud proto po zvážení všech okolností přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů ( a 3 ) a žádost stěžovatelky o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupce ze dne 25. 3. 2007 pro řízení o kasační stížnosti pro nadbytečnost odmítl.

Kasační stížnost není důvodná.

Podle ustanovení účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.

Podle ustanovení navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát.

Z předloženého soudního spisu vyplynulo, že žaloba stěžovatelky ze dne 30. 1. 2006, sp. zn. 23/2006, byla městskému soudu podána ve třech vyhotoveních, včetně příloh, jejichž součástí byla i žádost ze dne 30. 1. 2006, sp. zn. 24/2006, označená jako: „žádost o osvobození od povinnosti platit soudní poplatek podle “ a „žádost o ustanovení právního zástupce podle “, jakož i vyplněný formulář: S – ( 060 – potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech k žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce). Touto žádostí se stěžovatelka obrátila na městský soud s tím, aby ji osvobodil od povinnosti platit soudní poplatek, a to z důvodu její finanční situace. Uvedla přitom, že nemá vytvořeny základní podmínky ke své činnosti a že se v současné době žalobami podanými u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhá plnění povinnosti ze strany zaměstnavatele Národního památkového u, který svým postupem navodil stav, kdy je stěžovatelka nucena hradit z vlastních zdrojů i ty náklady, které je ze zákona povinen hradit zaměstnavatel. V závěru své žádosti stěžovatelka výslovně uvedla, že vyhoví-li městský soud jejímu návrhu na osvobození od soudního poplatku, žádá o ustanovení právního zástupce k ochraně svých práv.

Při konfrontaci těchto skutkových okolností se shora uvedeným pozitivním právem je tedy zřejmé, že stěžovatelka podala nejen žádost o osvobození od soudního poplatku, ale také návrh na ustanovení zástupce, jemuž bylo městským soudem vyhověno, a proto námitky stěžovatelky postavené na tom, že soud nemůže o ustanovení zástupce rozhodnout bez návrhu, nemohou obstát. Ze soudního spisu je totiž zřejmé, že předmětný návrh na ustanovení zástupce byl stěžovatelkou podán a za situace, kdy mu bylo ze strany městského soudu vyhověno, nemohla být stěžovatelka žádným způsobem zkrácena na svých právech.

Na tomto závěru nic nemění ani další námitky stěžovatelky směřující výhradně proti důvodům, o které městský soud opřel své usnesení ve vztahu k výroku II. o ustanovení zástupce. V této souvislosti Nejvyšší správní soud pouze na okraj připomíná svoji nejnovější judikaturu, dle které je ve věci správní žaloby proti fiktivním rozhodnutím žalovaných Národního památkového u a Ministerstva kultury pasivně legitimovaným odvolacím orgánem Ministerstvo kultury, neboť je orgánem nadřízeným Národnímu památkovému u; blíže viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. - 77, a č. j. – 71, v nejbližší době dostupné na www.nssoud.cz, vycházející z povahy činnosti Národního památkového u, jakožto odborné organizace státní památkové péče, která podle ustanovení , o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, vytváří odborné „servisní“ zázemí Ministerstvu kultury, ale i jiným subjektům a vykonává činnosti podle potřeby tohoto ministerstva v intencích jeho odpovědnosti jako ústředního orgánu státní správy pro kulturní památky.

Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle , věty poslední, zamítl.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ve spojení s , neboť neúspěšné stěžovatelce náhrada nákladů řízení nepřísluší a účastníci řízení nárok na náhradu řízení neuplatnili a ani ze soudního spisu nevyplynulo, že by jim nějaké náklady řízení v souvislosti s řízením o kasační stížnosti vznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. října 2007

JUDr. Radan Malík

předseda senátu