Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Ads 59/2007 - 36

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce J. S., zast. JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, se sídlem Praha 58, Symfonická 1496/9, poste restante, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. – 20, ze dne 30. 1. 2007,

t a k t o :

Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. – 20, ze dne 30. 1. 2007, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 9. 4. 2002, č. j. X. Žalovaná tímto rozhodnutím přiznala žalobci na jeho žádost jednorázovou peněžní částku 213 000 Kč z důvodu jeho věznění z politických důvodů v době od 31. 8. 1952 do 12. 5. 1954, od 25. 10. 1955 do 2. 12. 1957 a od 3. 1. 1963 do 3. 1. 1968 podle ust. , o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně (dále jen „ “).

Městský soud v Praze při posouzení věci vycházel z následujícího skutkového stavu: Žalobce dne 29. 3. 2002 požádal o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle za věznění v době od 31. 8. 1952 do 12. 5. 1954, od 25. 10. 1955 do 2. 12. 1957 a od 3. 1. 1963 do 3. 1. 1968. Dobu věznění doložil rozhodnutím Správy vojenských soudů, potvrzením Sboru nápravné výchovy, usnesením Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 29. 5. 1991, sp. zn. , kterým byl podle o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), zrušen rozsudek Nižšího vojenského soudu Brno ze dne 18. 11. 1955, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Vyššího vojenského soudu Trenčín ze dne 2. 12. 1955, sp. zn. , ve výroku o trestu odnětí svobody, a dále i rozsudkem Vojenského obvodového soudu v Litoměřicích ze dne 3. 1. 1991, sp. zn. , kterým byl žalobce podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin vyhýbání se výkonu vojenské služby podle trestního zákona. Žalobce byl uznán vinným uvedeným trestným činem rozsudkem Vojenského obvodového soudu v Litoměřicích ze dne 1. 2. 1963, který byl podle zrušen usnesením Vojenského obvodového soudu v Litoměřicích ze dne 11. 9. 1990.

Žalovaná uznala žalobci všechny doložené doby věznění. Výše uvedeným rozhodnutím ze dne 9. 4. 2002 mu přiznala za dobu jednoho roku věznění částku 120 000 Kč a za zbývajících 93 měsíců částku 93 000 Kč. Za dobu zbývajících 18 dnů věznění žalobci odškodnění nepřiznala.

V podané žalobě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované z důvodu, že mu tato přiznala odškodnění pouze za 105 měsíců, ačkoli byl ve vězení 105 měsíců a 18 dnů. Městský soud v Praze se ztotožnil se závěrem žalované, že pojmem „měsíc“ uvedeným v ust. se rozumí běžný měsíc nikoli měsíc kalendářní. Z citovaného ustanovení vyplývá, že pevná částka 1000 Kč byla stanovena za každý měsíc věznění. Pokud by měl zákonodárce v úmyslu hradit odškodnění za jednotlivé dny věznění, byl by tuto možnost jistě v zákoně stanovil. Výklad prezentovaný žalobcem se jeví jako odstraňování tvrdosti zákona, která je v případě nepřípustná. Soud tedy posoudil žalobu jako nedůvodnou a proto ji podle ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), zamítl.

Podanou kasační stížností napadl žalobce rozsudek Městského soudu v Praze z důvodu podle ust. Předmětem sporu je podle něj otázka, zda má občan právo na alikvotní část jednorázové částky přiznávané podle zákona č. 261/20001 Sb. za část měsíce nezákonného věznění. Žalobce odkázal na závěr Nejvyššího správního soudu vyjádřený v rozsudku ze dne 25. 10. 2006, č. j. - 49, podle něhož osoby, které byly za minulého režimu nezákonně odsouzeny, mají nárok za příplatek k důchodu podle i za část měsíce nezákonného věznění. Podle žalobce je v tomto rozsudku vyslovena důležitá zásada, že jakákoliv doba strávená ve vazbě či ve výkonu trestu odnětí svobody je dobou, za kterou má být poskytnuto odškodnění. Tuto zásadu lze aplikovat i na řízení podle Žalobce se proto domnívá, že mu měla být přiznána i částka 600 Kč za zbývajících 18 dnů věznění.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Městského soudu v Praze v rozsahu uplatněných stížních bodů a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Zásadní otázkou v projednávaném případě je to, zda lze podle ust. přiznat i poměrnou část jednorázové částky za odpovídající část měsíce či zda je možné částku přiznat pouze za celý měsíc (resp. za 30 dní) věznění.

Nejvyšší správní soud se podobným problémem zabýval již v rozsudku ze dne 25. 10. 2006, č. j. - 49, publ. pod č. 1052/2007 Sb. NSS, při výkladu ust. , podle něhož za každý měsíc vazby či výkonu trestu odnětí svobody náleží příplatek k důchodu ve výši 15 Kč měsíčně. Nejvyšší správní soud zde konstatoval, že citované ustanovení je pouze technickým vyjádřením způsobu výpočtu odškodnění formou příplatku k důchodu. Za každý den trvání vazby nad dobu ukončených měsíců je proto třeba poskytnout alikvotní část z uvedené měsíční částky. Nejvyšší správní soud při tom vzal v úvahu i nález Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2001, sp. zn. , v němž tento dospěl k závěru, že záměrům rehabilitace nelze bránit pozitivněprávním dogmatismem při výkladu právních norem. Rehabilitační předpisy je zapotřebí s ohledem na jejich smysl a účel interpretovat extenzivně ve prospěch postižených osob. Na rozdíl od restitucí majetku takový výklad nemůže vést k nepřípustným zásahům do práv jiných osob.

Nejvyšší správní soud má za to, že stejným způsobem je nutno vyložit i ust. Stanovení výše přiznávané jednorázové částky je zde totiž upraveno obdobně jako výpočet měsíčního příplatku k důchodu podle ust.

Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že nárok na poměrnou část jednorázové částky vzniká podle ust. i v případě, že se jedná o dny přesahující měsíc strávený ve vězení. Jedině takový výklad je ústavně konformní a respektující smysl a účel rehabilitačních zákonů.

Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že Městský soud v Praze chybně posoudil právní otázku, zda lze přiznat i alikvotní část jednorázové částky za část měsíce nezákonného věznění. Zatížil tak své rozhodnutí vadou podle ust. Nejvyšší správní soud proto napadený rozsudek Městského soudu v Praze podle ust. odst. l zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V něm je soud dle ust. vázán právním názorem výše uvedeným. V novém rozhodnutí rozhodne Městský soud v Praze i o nákladech řízení o kasační stížnosti ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 24. října 2007

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu