Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 104/2007 - 72

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: JUDr. Z. V., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/P, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 2. 2006, č. j. OSZ – 4 - 5/SE – Dv - 2006, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2007, č. j. - 59,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2007, č. j. - 59, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví označené usnesení Městského soudu v Praze, kterým stěžovateli nebyl ustanoven zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel nesouhlasil s tím, že důvodem, proč mu zástupce pro řízení o kasační stížnosti z řad advokátů ustanoven nebyl, byla podle Městského soudu v Praze skutečnost, že stěžovatel údajně získal vysokoškolské právnické vzdělání, které je požadováno pro výkon advokacie podle , o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel poukazuje na stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 1995, Plns 1/1995, podle něhož absolvent bývalé Vysoké školy Sboru národní bezpečnosti nesplňuje podmínku získání právnického vzdělání pro výkon advokacie. Dále poukázal na to, že Městský soud v Praze v jeho jiných věcech trvá na názoru vyjádřeném v citovaném stanovisku Nejvyššího soudu, a dochází tak ke zcela opačným závěrům, než jaké učinil v projednávané věci.

Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel podal proti meritornímu rozhodnutí Městského soudu v Praze (spor o nicotnost rozhodnutí žalovaného) v zákonné lhůtě kasační stížnost. V této kasační stížnosti požádal o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti z řad advokátů, neboť podle svého přesvědčení nemá ve smyslu , (dále jen „ “), vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie, přičemž odkazoval na důkaz zaslaný Městskému soudu v Praze dne 22. 2. 2007 ke sp. zn. , a to diplom Vysoké školy Sboru národní bezpečnosti č. 1450 ze dne 22. 7. 1987, podle kterého stěžovatel ukončil studium s vyznamenáním a získal vysokoškolské vzdělání ve studijním oboru práva a byl mu přiznán titul doktor práv.

Z obsahu napadeného rozhodnutí Městského soudu v Praze Nejvyšší správní soud zjistil, že s ohledem na žádost stěžovatele o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti se Městský soud v Praze zabýval především otázkou, zda stěžovatel získal vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie ve smyslu Městský soud konstatoval, že oním zvláštním zákonem je , o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Dále uvedl, že předpoklady pro výkon advokacie stanoví citovaný zákon v ustanovení . Pokud jde o vzdělání potřebné pro výkon advokacie, uvedené ustanovení uvádí, že je zapotřebí získat vysokoškolské vzdělání v rámci magisterského studijního programu v oblasti práva studiem na vysoké škole v České republice nebo získat vzdělání v oblasti práva na vysoké škole v zahraničí, pokud tak stanoví mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Zmiňované ustanovení pak odkazuje na , o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Podle tohoto ustanovení je magisterský studijní program zaměřen na získání praktických poznatků založených na soudobém stavu vědeckého poznání, výzkumu a vývoji. Městský soud v Praze dále poukázal na přílohu zákona o vysokých školách, která obsahuje seznam veřejných vysokých škol, v němž je uvedena mj. Vysoká škola Policie České republiky. Z této skutečnosti Městský soud v Praze vyvodil, že pokud stěžovatel získal 22. 7. 1987 vysokoškolské vzdělání v oboru práva a získal akademický titul JUDr. na Vysoké škole Sboru národní bezpečnosti, jedná se o vzdělání odpovídající vzdělání uvedenému v , protože podle Městského soudu v Praze je Vysoká škola Policie České republiky, která poskytuje vzdělání ve smyslu zákona o vysokých školách, nástupnickou školou Vysoké školy Sboru národní bezpečnosti.

Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 2. 5. 2007, kasační stížnost byla podána dne 10. 5. 2007.

Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo ( ) a tuto kasační stížnost podal včas ( ). V kasační stížnosti uplatňuje důvody, které je podle jejich obsahu možno, neboť směřují proti právnímu posouzení věci krajským soudem, subsumovat pod ustanovení Nejvyšší správní soud proto považuje kasační stížnost za přípustnou. Nejvyšší správní soud za této situace napadený rozsudek krajského soudu v mezích řádně uplatněných kasačních důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle a 3 přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Nejvyššímu správnímu soudu se kasační stížností předkládá k rozhodnutí jediná otázka, a to, zda absolvent Vysoké školy Sboru národní bezpečnosti absolvoval vzdělání, jež je ve smyslu ustanovení vyžadováno jako podmínka výkonu advokacie, a zda v důsledku toho musí či nemusí být ve smyslu v řízení o kasační stížnosti být zastoupen advokátem.

K této otázce Nejvyšší správní soud uvádí, že východiskem úvah je skutečně, jak naznačil i Městský soud v Praze, ustanovení . Podle citovaného ustanovení je podmínkou zápisu do seznamu advokátů získání vysokoškolského vzdělání v rámci magisterského studijního programu v oblasti práva studiem na vysoké škole v České republice, nebo získání vzdělání v oblasti práva na vysoké škole v zahraničí, pokud tak stanoví mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, anebo je toto vzdělání uznáno podle zvláštních právních předpisů.

Vzhledem k tomu, že formulace podmínky slovy „získání vysokoškolského vzdělání v rámci magisterského studijního programu v oblasti práva“ byla do ustanovení vnesena až , kterým se mění , o advokacii, a zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, v reakci na přijetí zákona o vysokých školách, který nově definoval studijní programy s účinností od 1. 7. 1998, je zapotřebí zabývat se rovněž otázkou, jakou relevanci má z hlediska podmínek pro výkon advokacie právnické vzdělání dosažené v předchozích obdobích. Na tuto otázku dává jasnou odpověď zmiňovaný v části třetí (přechodná ustanovení), čl. III., bodu 13. Podle tohoto ustanovení se za vysokoškolské vzdělání získané v rámci magisterského studijního programu v oblasti práva studiem na vysoké škole se sídlem v České republice pro účely zápisu do seznamu advokátů nebo zápisu do seznamu advokátních koncipientů považuje též vysokoškolské vzdělání získané před 1. lednem 1999 „na právnické fakultě vysoké školy“ se sídlem v České republice.

Klíčovým je tedy nikoliv rozbor pojmu „vzdělání v rámci magisterského studijního programu v oblasti práva“ ve smyslu § 46 zákona o vysokých školách, jak učinil Městský soud v Praze, ale rozbor pojmu „vzdělání na právnické fakultě vysoké školy“. V tomto kontextu Nejvyšší správní soud nemůže než odkázat na své usnesení ze dne 18. 4. 2007, sp. zn. , v němž jasně konstatoval, že od vzniku Vysoké školy Sboru národní bezpečnosti až do jejího zrušení byly na této škole zřízeny následující fakulty: Fakulta Veřejné bezpečnosti, Fakulta Státní bezpečnosti, Fakulta ochrany státních hranic a Fakulta vyšetřování. Žádná z nich tedy nebyla formálně ani obsahově právnickou fakultou zajišťující univerzální právní vzdělání ve všech oborech práva. Ze stanovených oborů na Vysoké škole Sboru národní bezpečnosti a z učebních plánů této školy je zřejmé, že sice poskytovala též určité vzdělání v některých odvětvích práva, ale její zaměření bylo odlišné od právnických fakult tehdy existující Univerzity Karlovy v Praze a Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně, neboť odpovídalo specifickým požadavkům na výuku tehdejších příslušníků bývalého Sboru národní bezpečnosti.

Na podkladě těchto faktů dospěl Nejvyšší správní soud ve výše uvedeném usnesení k závěru, že vzdělání na kterékoliv fakultě Vysoké školy Sboru národní bezpečnosti nelze považovat za vysokoškolské právnické vzdělání v takovém rozsahu, jaký byl předmětem studia na právnických fakultách vysokých škol. Absolvováním této fakulty tudíž stěžovatel nezískal univerzální právní vzdělání ve všech oborech práva a nevyhovuje tak nárokům stanoveným v ust. pro výkon advokacie, jejímž obsahem je právní pomoc v nejširším rozsahu a ve všech právních odvětvích.

V daném případě nelze aplikovat ustanovení části třetí, čl. III, bodu 13 , neboť jak vyplývá z výše uvedeného, studium na některé z fakult Vysoké školy Sboru národní bezpečnosti nelze považovat za studium na právnické fakultě, a to nejen z formálního, ale i obsahového (tj. materiálněprávního) hlediska.

Závěrem musí Nejvyšší správní soud podotknout, že právě uvedený názor je podpořen i nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 13. 9. 1995, č. 225/1995 Sb., a konec konců i pro obor civilního práva stanoviskem pléna Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 1995, Plsn 1/95, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. Rc 30/95, na něž se odvolává sám stěžovatel.

S ohledem na výše uvedené tedy Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, proto napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení ( ). Městský soud v Praze je v dalším řízení právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí vázán ( ). V novém rozhodnutí rozhodne i o nákladech řízení o kasační stížnosti ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. září 2007

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu