Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 107/2006 - 98

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: I. W., zastoupen JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, se sídlem Mansfeldova 792/3, Praha 9, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované č. X ze dne 9. 9. 2003, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. - 72 ze dne 29. 11. 2005,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. - 72 ze dne 29. 11. 2005 se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Včas podanou kasační stížností napadá žalobce (dále jen „stěžovatel“) v záhlaví označený rozsudek Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 9. 9. 2003. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla stěžovatelovu žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky za dobu stěžovatelova věznění od 11. 4. 1984 do 10. 5. 1985 z důvodu nesplnění zákonem stanovené podmínky pro postavení politického vězně. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaná uvedla, že původní soudní rozhodnutí bylo sice zrušeno a podle usnesení Okresního soudu v Olomouci č. j. Rt 2/2002 - 14 ze dne 11. 12. 2002 je žalobce účasten soudní rehabilitace, ke zrušení původního rozhodnutí však nedošlo způsobem, který předpokládá , o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně , o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, tedy buď podle , o soudní rehabilitaci, nebo podle , o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu.

V této věci již rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 5. 2004, č. j. - 22, kterým bylo shora uvedené rozhodnutí žalované zrušeno a věc jí vrácena k dalšímu řízení. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná kasační stížnost. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 17. 8. 2005, č. j. - 62, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2004 a věc soudu vrátil k dalšímu řízení. Ve shodě s právními závěry uvedenými v rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005, č. j. - 84, se Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 17. 8. 2005 neztotožnil se závěrem Městského soudu v Praze, že na základě usnesení Okresního soudu v Olomouci č. j. Rt 2/2002 - 14 ze dne 11. 12. 2002, kterým byla vyslovena účast stěžovatele na soudní rehabilitaci per analogiam podle (v návaznosti na zrušení původního odsuzujícího rozsudku v rámci řízení o obnově), byla nahrazena podmínka stanovená v Nejvyšší správní soud v označeném rozsudku dále uvedl, že usnesení o účasti žalobce na soudní rehabilitaci podle citovaného ustanovení bylo vydáno účelově právě jen kvůli možnému splnění podmínek nároku na dávku, nikoliv z důvodu řešení situace neupravené zákonem, a že tedy toto usnesení tudíž není právně relevantní skutečností pro posouzení nároku na jednorázovou peněžní částku podle

Městský soud v Praze, vázán tímto právním názorem Nejvyššího správního soudu, rozhodl rozsudkem ze dne 29. 11. 2005, č. j. - 72, tak, že žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

V kasační stížnosti proti tomuto rozsudku stěžovatel napadl jeho nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “). Stěžovatel zastává názor, že vyslovení účasti na soudní rehabilitaci per analogiam podle ustanovení je důvodem k vyplacení jednorázové částky podle Stěžovatel poukázal na právní názor vyslovený v nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. , ve věci L. K. a dále na nález Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. , ve věci V. F. a tvrdil, že právní závěry těchto nálezů, ve kterých se Ústavní soud vyslovil k aplikaci , se vztahují i na projednávanou věc. Stěžovatel navrhl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.

Ve svém vyjádření ke kasační stížnosti navrhla žalovaná odmítnout kasační stížnost s odkazem na ustanovení , neboť byla podána proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem. Kasační stížnost by byla přípustná pouze tehdy, bylo-li by namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu, což se však dle žalované nestalo.

V doplnění kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že Městský soud v Praze se neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu vyjádřeným v jeho usnesení ze dne 27. 11. 2003, č.j. - 7, dle něhož jsou k soudním řízením o jednorázové částce podle příslušné krajské soudy podle místa bydliště žalobce. Stěžovatel namítl, že chyběly podmínky k tomu, aby řízení vedl a ve věci samé rozhodoval Městský soud v Praze, rozhodování tohoto nepříslušného soudu způsobilo tak zmatečnost a vytvořilo důvod ke kasační stížnosti podle ustanovení

V doplnění kasační stížnosti ze dne 11. 9. 2007 odkázal stěžovatel na nález Ústavního soudu ve věci V. F., sp. zn. , vyhlášený dne 24. 8. 2007, a požádal Nejvyšší správní soud, aby k tomuto nálezu přihlédl při posuzovaní kasační stížnosti.

Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo ( ), tuto kasační stížnost podal včas ( ) a uplatňuje v ní důvody dle ustanovení a c)

Podle ustanovení je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu.

V projednávané věci rozhodl Městský soud v Praze znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu. V kasační stížnosti je namítáno, že se Městský soud v Praze neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu ohledně místní příslušnosti, vysloveným v jeho usnesení ze dne 27. 11. 2003, č. j. - 7. K této vznesené námitce však Nejvyšší správní soud považuje za nutné zdůraznit, že vázanost právním názorem Nejvyššího správního soudu vyplývá z ustanovení a znamená povinnost krajského soudu, jehož rozhodnutí bylo zrušeno, respektovat v novém rozhodnutí právní názor vyslovený Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Musí se však jednat o právní názor vyslovený Nejvyšším správním soudem ve věci stěžovatele, nikoliv ve věci jiných účastníků, a současně o právní názor, jenž představuje tzv. ratio decidendi rozhodnutí. Nejvyšší správní soud však ve svém předchozím rozhodnutí ze dne 17. 8. 2005, č. j. - 62, žádný právní názor k problematice místní příslušnosti nevyslovil.

Stěžovatel navíc námitku místní příslušnosti v kasační stížnosti proti prvnímu rozhodnutí Městského soudu v Praze (rozsudek ze dne 12. 5. 2004, č. j. - 22) neuplatnil a Nejvyšší správní soud, vázán důvody kasační stížnosti ( ), se k této otázce ani nemohl vyjádřit. Stěžovatel mohl navíc námitku místní příslušnosti vznést nejpozději při prvním úkonu, který stěžovateli v řízení před krajským soudem příslušel ( , , ve spojení s ). Ze soudního spisu však tato skutečnost nevyplývá a stěžovatel ji ani nijak netvrdí. Konečně je třeba zdůraznit, že nedostatek místní příslušnosti krajského soudu, který ve věci rozhodoval, případně namítaný až v kasační stížnosti, zásadně nezpůsobuje zmatečnost řízení ve smyslu ustanovení a není tak důvodem pro zrušení rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 2. 2007, č. j. - 38, www.nssoud.cz). Námitka stěžovatele zpochybňující místní příslušnost Městského soudu v Praze je tak po zrušujícím předchozím výroku Nejvyššího správního soudu neúčinnou.

Jestliže Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Městský soud v Praze v napadeném rozhodnutí řídil právním názorem Nejvyššího správního soudu, který respektoval závěry uvedené v rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005, č. j. - 84, musel se dále zabývat otázkou, zda je za této situace kasační stížnost vůbec přípustná. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2005, č. j. - 123, www.nssoud.cz, nelze odmítnout věcné projednání kasační stížnosti s poukazem na ustanovení , jestliže by krajský soud v napadeném rozhodnutí respektoval závazný právní názor vyslovený Nejvyšším správním soudem a tento názor by spočíval ve výkladu, který by byl nálezem Ústavního soudu označen za neústavní.

Při posuzování právní otázky, zda usnesení soudu o účasti na soudní rehabilitaci per analogiam podle ustanovení (v návaznosti na zrušení původního odsuzujícího rozsudku v rámci řízení o obnově) může mít účinky splnění podmínky ustanovení , vycházel Městský soud v Praze z právního názoru Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 17. 8. 2005, č. j. - 62), který plně respektoval právní závěr rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 22. 7. 2005, č. j. - 84). V posledně citovaném rozhodnutí dospěl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu k závěru, že usnesení soudu o účasti na soudní rehabilitaci per analogiam podle ustanovení není právně relevantní skutečností pro posouzení nároku na jednorázovou peněžní částku podle

Výše uvedený právní názor o povaze usnesení o účasti na soudní rehabilitaci per analogiam podle ustanovení byl však překonán nálezem Ústavního soudu sp. zn. , vyhlášeným dne 24. 8. 2007, který se týkal obdobné věci. V tomto nálezu se Ústavní soud vyjádřil k posuzovanému usnesení o účasti na soudní rehabilitaci a uvedl, že vzhledem ke specifické povaze je třeba při posuzování věci ctít účel a smysl zákonů č. a č. , které měly za cíl nápravu křivd způsobených předchozím režimem. S ohledem na to je pak dle Ústavního soudu třeba posoudit usnesení o soudní rehabilitaci per analogiam dle ustanovení jako splnění podmínky pro vyplacení jednorázové částky, i když bylo toto usnesení vydáno v režimu obecného trestního řízení, a nikoliv v režimu

Jak se již vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém usnesení ze dne 11. 1. 2006, č. j. - 53, www.nssoud.cz, zformuluje-li Ústavní soud v některém svém rozhodnutí ústavně konformní výklad právního předpisu, je nutno tento výklad respektovat i v obdobných kauzách, byť se jedná o procesně samostatná řízení.

Z výše uvedeného je tedy nutno dovodit, že právním názorem Ústavního soudu ohledně povahy usnesení o účasti na soudní rehabilitaci per analogiam podle ustanovení , vysloveným v nálezu sp. zn. , vyhlášeném dne 24. 8. 2007, je vázán Nejvyšší správní soud i v posuzované věci. Proto nezbylo, než napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušit a věc mu vrátit zpět k dalšímu řízení ( ). Podle ustanovení je Městský soudu v Praze v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí a vycházejícím z výše citovaného nálezu Ústavního soudu, že usnesení o účasti stěžovatele na soudní rehabilitaci per analogiam podle ustanovení je podkladem pro přiznání jednorázové peněžité částky podle

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle Městský soud v Praze v novém rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. září 2007

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu