Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 As 51/2006 - 65

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: J. Š., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Šťastným, advokátem Advokátní kanceláře Ritter-Šťastný, Olomouc, Riegrova 12, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje se sídlem v Brně, Žerotínovo nám. 3/5, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 1. 2005, č.j. OD Pr, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2006, č. j. – 36,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 1075 Kč na účet advokáta JUDr. Zdeňka Šťastného, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaný (dále též „stěžovatel“) brojí včas podanou kasační stížností proti v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 6. 1. 2005, č.j. OD Pr, a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Správním rozhodnutím žalovaného bylo na podkladě ust. [v celém textu míněn , , ve znění pozdějších předpisů; s účinností od 1. 1. 2006 nahrazen , , ve znění pozdějších předpisů – pozn. soudu] k odvolání podanému žalobcem změněno rozhodnutí Městského úřadu Šlapanice, odboru dopravy (dále též „správní orgán I. stupně“), ze dne 8. 11. 2004, č.j. OD 696/04, tak, že se část výroku „Obviněný má podle zák. o přestupcích a vyhl. č. ve znění vyhl. č. povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1500,- Kč“ nahrazuje tímto výrokem „Obviněný má podle zák. o přestupcích a vyhl. č. ve znění vyhl. č. povinnost uhradit náklady řízení ve výši 2500,- Kč“. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle a f) , o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), za což mu byla uložena pokuta ve výši 3000 Kč, vysloven zákaz činnosti řízení motorových vozidel na dobu čtyř měsíců od právní moci rozhodnutí a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1500 Kč.

Žalovaný správní orgán přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně v souladu s ust. v celém rozsahu a shledal pochybení při stanovení celkové náhrady nákladů řízení. Paušální částka nákladů řízení o přestupcích se podle ust. (hradí-li občan, je určená hodnotou 1000 Kč) zvyšuje v případě přibrání znalce z jiného oboru než psychiatrie o 1500 Kč, tzn. celková částka nákladů řízení měla být vyčíslena ve výši 2500 Kč, proto výrok výše uvedeným způsobem změnil. Na základě zejména znaleckého posudku a spisové dokumentace, žalovaný neshledal odvoláním uplatněné námitky důvodnými a dospěl ke shodnému závěru jako správní orgán I. stupně, tedy že žalobce nesplnil všechny povinnosti ukládané mu ust. , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, v platném znění (dále jen „ “), neboť nedbal zvýšené opatrnosti a nevěnoval provozu na pozemních komunikacích náležitou pozornost. K návrhu žalobce na provedení důkazu výslechem jeho spolujezdce v době dopravní nehody jako svědka usoudil na nadbytečnost tohoto výslechu, ve srovnání s výsledky dokazování a jiných zjištění již provedených seznal dostatečné a nepochybné zjištění podstatných skutečností, z nichž při svém rozhodování vycházel. Neopodstatněnost domněnky žalobce, že se druhý řidič snaží z místa nehody ujet, byla dle žalovaného jednoznačně prokázána znaleckým posudkem a skutečnostmi vyplývajícími z vysvětlení podaného žalobcem a druhým řidičem. Uloženou sankci v dolní polovině zákonné sazby posoudil ve vztahu ke všem relevantním faktorům za zcela adekvátní.

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2006, č. j. – 36, bylo rozhodnutí žalovaného zrušeno pro vady řízení a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Žalobce v podané žalobě vytýkal žalovanému především nezákonnost jeho rozhodnutí v důsledku absence výroku o tom, co se děje s ostatními výroky rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Citovanou žalobní námitku posoudil krajský soud jako oprávněnou, spočívající v tom, že žalovaný správní orgán při rozhodování o odvolání žalobce fakticky vůbec nerozhodl. Změna se týkala pouze zvýšení částky týkající se úhrady nákladů řízení. Ve výroku rozhodnutí žalovaného chybí výrok ohledně ostatních námitek uvedených v odvolání. Krajský soud tak spatřuje rozpor mezi výrokem a odůvodněním příslušného rozhodnutí. Z hlediska obsažených výroků a požadavků kladených na rozhodnutí odvolacího orgánu, dle názoru krajského soudu, trpí rozhodnutí žalovaného vadou řízení, která má za následek nepřezkoumatelnost výroku rozhodnutí žalovaného v důsledku nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Pro výše uvedenou vadu napadené rozhodnutí žalovaného podle ust. , , v platném znění (dále jen „ “), zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný včasnou kasační stížnost, neboť považuje tento rozsudek ve smyslu ust. za nezákonný v důsledku nesprávného posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. V souladu s požadavky kladenými na správní rozhodnutí stanovenými ust. , z výroku rozhodnutí stěžovatele zcela jednoznačně vyplývá, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo změněno. Stěžovatel je přesvědčen, že změnu rozhodnutí vymezil přesně, tj. vymezil část výroku, které se změna týkala i to, jak byl tento výrok upraven. Stěžovatel zdůrazňuje, že rozhodoval o změně celého napadeného rozhodnutí správního orgánu I. stupně, nikoliv pouze o části výroku týkající se nákladů řízení. Na podporu svého tvrzení poukazuje na odbornou literaturu – Vopálka, V., Šimůnková, V., Šolín, M.: , komentář, 2. vydání, Praha, C. H. Beck, 2003, str. 180 a 185, jmenovitě na výklad ust. , podle nějž odvolací orgán zkoumá napadené rozhodnutí v celém rozsahu; není vázán jen námitkami a návrhy odvolatele, ale musí napadené rozhodnutí zkoumat ve všech jeho částech s ohledem na všechny jeho podklady a všechna hlediska a náležitosti, které se zřetelem k ust. se uplatňují při tvorbě rozhodnutí. Pokud by odvolací orgán shledal, že námitky odvolání jsou neopodstatněné, ale že napadené rozhodnutí je nezákonné z jiných důvodů, odvolání by nemohl zamítnout, ale musel by jej vyřídit jiným z možných způsobů. Stěžovatel tedy nesouhlasí s právním názorem krajského soudu, že rozhodoval pouze o změně ve výši nákladů správního řízení neboť rozhodoval o změně celého rozhodnutí. Stěžovatel se zabýval všemi námitkami uplatněnými v odvolání, k nimž se v souladu s právní úpravou vyjádřil v odůvodnění rozhodnutí. Tyto námitky neshledal důvodnými a proto neměly vliv na výrok rozhodnutí. Odvolává se na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2003, č. j. – 39, z něhož dovozuje závěr, že není možné v odvolacím řízení současně zamítnout odvolání a rozhodnutí správního orgánu I. stupně v jeho výroku změnit. Odkaz krajského soudu v odůvodnění napadeného rozsudku na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 1999, č. j. – 36, dopadá dle stěžovatele na odlišnou procesní situaci. Stěžovatel s domnívá, že výrok jeho rozhodnutí je zcela v souladu ust. a a proto navrhl, aby rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2006, č. j. – 36, byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti označil napadené rozhodnutí krajského soudu za správné a shledal kasační stížnost zcela bezdůvodnou. Rozporuje názor žalovaného, že svým rozhodnutím nemusí vyčerpat celou materii odvoláním napadeného rozhodnutí, neboť by bylo možno se takovýmto rozhodováním vyhnout soudnímu přezkumu správních rozhodnutí, když esenciální náležitostí žaloby je dle ust. označení výroku rozhodnutí, který je žalobou napadán. Neuvedením výroku o věci samé pak správní orgán dopředu tímto postupem zbavuje účastníka možnosti užít správní žaloby dle proti výroku ve věci samé a nepřípustně omezuje právo účastníka užít opravného prostředku toliko proti výroku o nákladech řízení.

Kasační stížnost je podle přípustná a stěžovatel v ní uplatňuje důvody podle Jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud podle a 3 vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Stěžovatel uvádí důvod kasační stížnosti podle ust. , podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu nesprávného posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá obecně buď v tom, že správně zjištěný skutkový stav je subsumován pod nesprávnou právní normu nebo je sice vybrána správná právní norma, ale následně je nesprávně vyložena či aplikována. Zásadní stížní námitkou stěžovatele je jeho nesouhlas s právním posouzením otázky, zda-li jeho rozhodnutí zrušené krajským soudem podle ust. trpělo vadou řízení a bylo nepřezkoumatelné. Pro závěr o důvodnosti tohoto stížního bodu je zásadní odpověď na otázku, zda je rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné v důsledku nedostatečného vypořádání s celým napadeným rozhodnutím správního orgánu I. stupně způsobem odpovídajícím zákonu.

Správní řízení tvoří jeden celek do pravomocného rozhodnutí; vady prvostupňového řízení i rozhodnutí lze odstranit v řízení odvolacím. S tím také počítá institut změny rozhodnutí v odvolacím řízení, v němž odvolací orgán podle ust. přezkoumává napadené rozhodnutí v celém rozsahu a je-li to nutné, dosavadní řízení doplní, popřípadě vady odstraní. Není tedy vázán jen důvody podaného odvolání a může rozhodnutí změnit, shledá-li k tomu důvody. Rozhodnutí o odvolání tak jako jakékoliv jiné správní rozhodnutí musí ovšem odpovídat zákonu ( ). Výrok rozhodnutí odvolacího orgánu musí obsahovat základní náležitosti správního rozhodnutí ve smyslu ust. ; jeho výrokem - rozhodnutím ve věci - je rozhodnutí o tom, zda se výrok prvostupňového rozhodnutí potvrzuje a odvolání zamítá, či zda se tento výrok mění (a jak). Ve smyslu ust. v souvislosti s přezkumnou činností odvolacího správního orgánu, je tento oprávněn, shledá-li pro to patřičné důvody, napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, jinak odvolání zamítnout a rozhodnutí potvrdit. Zde je třeba podotknout, že taková změna nebo i zrušení se může vztahovat vůči celému rozhodnutí (resp. všem jeho jednotlivým výrokům), nebo jen k jeho jednotlivým výrokovým částem. V takovém případě je však nezbytně nutné postupovat s ohledem na in fine tak, že obstojí-li část výroku u odvolacího orgánu, ve zbylém rozsahu se odvolání zamítá a rozhodnutí se potvrzuje. Má-li správní rozhodnutí více výroků, je třeba uvést, jak odvolací správní orgán naložil se všemi jednotlivými výroky, které zrušil či změnil, a které naopak potvrdil zamítnutím odvolání.

Ze správního rozhodnutí stěžovatele je sice zřetelně patrno, který jednotlivý výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně byl změněn a jakým způsobem (změna výše náhrady nákladů správního řízení), nicméně postrádá jednoznačné vyjádření, jak bylo naloženo s ostatními výroky předmětného rozhodnutí. Dostatečné vyhodnocení neopodstatněnosti odvoláním uplatněných námitek v odůvodnění takového rozhodnutí nezbavuje odvolací správní orgán povinnosti vypořádat se s přezkoumávaným rozhodnutím jako celkem a začlenit příslušné právní závěry do výrokové části vlastního správního rozhodnutí. Nejvyšší správní soud by, při nedostatku výslovné právní úpravy ve , byl ochoten akceptovat i výrok odvolacích správních orgánů při vyslovení částečné změny výroku, že ve zbylém rozsahu je napadené a přezkoumávané rozhodnutí „ponecháno beze změny“ či obdobné výroky, bylo-li by však beze všech pochybností možné dovodit, jak bylo naloženo s napadeným rozhodnutím jako celkem a všemi jeho případnými jednotlivými výroky. Přezkoumávané správní rozhodnutí stěžovatele však jakýkoliv výrok ohledně zbývajících výrokových částí, z něhož by bylo možné dovodit jejich vypořádání způsobem nevzbuzujícím pochybnost, neobsahuje. Stěžovatel jako odvolací správní orgán tedy nedostál své zákonné povinnosti vyplývající z ust. , tj. přezkoumat napadené rozhodnutí v celém rozsahu, tudíž se nevypořádal s celým napadeným rozhodnutím správního orgánu I. stupně způsobem odpovídajícím zákonu. Nejvyšší správní soud vycházel z právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí ze dne 24. 1. 2007, č. j. – 46, www.nssoud.cz, kde Nejvyšší správní soud judikoval: „Podle požadavků kladených (č. ) na výrokovou část rozhodnutí odvolacích správních orgánů je rozhodnutí ve druhém stupni nepřezkoumatelné, pokud v něm není výslovně vyjádřeno nebo alespoň způsobem nevzbuzujícím pochybnosti vysloveno, jakým způsobem odvolací správní orgán naložil s přezkoumávaným rozhodnutím jako celkem a jeho případnými jednotlivými výroky.“

S ohledem na shora uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že krajský soud nepochybil, když shledal správní rozhodnutí stěžovatele za nepřezkoumatelné z důvodu nesrozumitelnosti a pro tuto vadu řízení napadené rozhodnutí dle ust. zrušil. Nejvyšší správní soud považuje v této věci za nezbytné uvést, že problematikou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro jeho nesrozumitelnost se již dostatečně zabýval v řadě svých rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2006, č. j. – 72, www.nssoud.cz, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2007, č. j. – 46, www.nssoud.cz, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. – 130, publikovaný pod č. NSS). Rozhodnutí odvolacího správního orgánu podle ust. je nepřezkoumatelné, pokud v něm není výslovně vyjádřeno nebo alespoň způsobem nevzbuzujícím pochybnosti vysloveno, jakým způsobem odvolací správní orgán naložil s přezkoumávaným rozhodnutím správního orgánu I. stupně jako celkem a jeho případnými jednotlivými výroky.

Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou pro vytýkané nesprávné posouzení právní otázky krajským soudem v předcházejícím řízení, důvod kasační stížností uplatněný podle ust. tedy dán není, proto kasační stížnost jako nedůvodnou dle ust. zamítl.

Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud podle ust. přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, vůči žalovanému. Nejvyšší správní soud úspěšnému žalobci přiznal odměnu za jeden úkon právní služby, a to za sepsání vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 16. 5. 2006 ve výši 1000 Kč [ , a ], a náhradu hotových výdajů ve výši 75 Kč ( téže vyhlášky). Přiznání odměny za další úkony právní služby neshledal soud důvodným. Co se týče právního úkonu převzetí a přípravy zastoupení [ téže vyhlášky], soud vzal především zřetel na to, že se jedná o zastoupení advokátem, který žalobce zastupoval již v řízení před soudem prvního stupně. Zástupci žalobce se tedy přiznává celková náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 1075 Kč. Tuto částku je povinen žalovaný zaplatit žalobci na účet advokáta JUDr. Zdeňka Šťastného do 3 dnů od právní moci rozsudku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. července 2007

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu