Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
1 Azs 109/2006 - 50.pdf
PDF · 0 B
No categories available
1 Azs 109/2006 - 50
Stěžovatel také namítá chybné použití ustanovení § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, neboť zjevně nedůvodnou není azylová žádost, která je motivována obavou z nelidského či ponižujícího zacházení. Základním kamenem uprchlického práva je ochrana před navrácením; proto by měl mít takřka každý žadatel o azyl právo na posouzení azylového případu v normální proceduře a je vadou řízení, je-li tento mezinárodní rozměr výpovědi žadatele opominut.
Konečně stěžovatel uvádí, že nerozumí česky dobře. V průběhu správního řízení byly všechny jeho úkony činěny za přítomnosti kvalifikovaného tlumočníka. Krajský soud však písemně komunikoval se stěžovatelem výhradně v českém jazyce, ačkoliv měl být ustanoven tlumočník. Na podporu svého názoru pak uvádí rozhodnutí Ústavního soudu.
Přijatelnost kasační stížnosti pak stěžovatel spatřuje v přesahu vlastního zájmu stěžovatele při odpovězení otázky zneužití aplikace zjevně neodůvodněných klauzulí zákona, tvrdí-li stěžovatel obavu z nelidského či ponižujícího zacházení nebo obavu o život a současně některý z důvodů pro zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné. Dále jde o otázku rozsahu přezkumné činnosti Nejvyššího správního soudu, objeví-li se až v době po vydání správního rozhodnutí skutečnost relevantní z hlediska dodržování závazků České republiky z mezinárodního práva. Konečně je tu otázka povinnosti ustanovit tlumočníka žalobci neovládajícímu cizí jazyk vždy, pokud je ze správního spisu zřejmé, že žalobce neovládá český jazyk.
Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud předmětné rozhodnutí Krajského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Kasační stížnost je z části nepřípustná, ve zbytku pak nepřijatelná.
Tvrzení týkající se porušení ustanovení Evropské úmluvy bylo uplatněno poprvé až v kasační stížnosti; krajský soud se proto k této námitce nemohl vyjádřit. Kasační řízení je přitom založeno na přezkumu soudních rozhodnutí; pokud námitka není uplatněna již v řízení před krajským soudem, chybí zde podklad k přezkumu, a z tohoto důvodu se takovou námitkou Nejvyšší správní soud nemůže zabývat pro její nepřípustnost (§ 104 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. ).
Nejvyšší správní soud se poté zabýval tím, zda kasační stížnost ve smyslu § 104a s. ř. s. s. ř. s. svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a zda je tedy možno ji považovat za přijatelnou. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu (mezinárodní ochrany) lze přitom pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Námitkou týkající se „pronásledování“ ze strany věřitelů se Nejvyšší správní soud dostatečně zabýval např. v rozsudku ze dne 21. 12. 2005, č. j. 4 Azs 63/2005 - 55, www.nssoud.cz. Také podmínky zamítnutí žádosti o udělení azylu pro její zjevnou nedůvodnost byly mnohokrát Nejvyšším správním soudem řešeny (viz rozsudek ze dne 14. 1. 2004, č. j. 5 Azs 25/2003 - 94, www.nssoud.cz, či rozsudek ze dne 20. 11. 2003 č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, www.nssoud.cz) a argumentace žalobce nepřináší v tomto ohledu žádné novum. Konečně i námitka týkající se neustanovení tlumočníka (ač pro takové ustanovení nebyly zjevně splněny podmínky), již byla řešena např. v rozsudku ze dne 21. 7. 2005, č. j. 6 Azs 380/2004 - 29, www.nssoud.cz, nebo v rozsudku ze dne 12. 3. 2004, č. j. 7 Azs 10/2004 - 52, www.nssoud.cz. Sluší se poznamenat, že v soudním spise je založeno výslovné prohlášení stěžovatele, že česky rozumí a tlumočníka nežádá. K tvrzení stěžovatele o přijatelnosti kasační stížnosti z důvodu zodpovězení otázky rozsahu přezkumné činnosti Nejvyššího správního soudu, objeví-li se až v době po vydání správního rozhodnutí skutečnost relevantní z hlediska dodržování závazků České republiky z mezinárodního práva, lze poznamenat, že ze spisu ani z kasační stížnosti nevyplývá, že by se jakákoliv taková skutečnost po vydání správního rozhodnutí objevila. Námitky, jež žalobce učinil předmětem sporu, byly v judikatuře zdejšího soudu opakovaně řešeny s týmž výsledkem a krajský soud se nedopustil ani žádného pochybení, které by bylo natolik intenzivní, že by mohlo přivodit odlišnost rozhodnutí ve věci samé, a které by tak založilo přijatelnost kasační stížnosti.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď na námitku, kterou stěžovatel vznesl v kasační stížnosti. Kasační stížnost tedy svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele; Nejvyšší správní soud ji proto shledal ve smyslu § 104a s. ř. s. s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto důvodu ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s. s. ř. s. , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. března 2007
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu