Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Ads 53/2006 - 31

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce Mgr. K. P., zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem V humenci 655/1, Praha 9, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 6. 2005, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 12. 2005, č. j. - 11,

t a k t o :

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 12. 2005, č. j. - 11, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalované ze dne 8. 6. 2005, byla zamítnuta žádost žalobce (dále též „stěžovatel“) o poskytnutí příplatku ke starobnímu důchodu podle , o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální (dále též „nařízení vlády“ nebo „“). V odůvodnění žalovaná uvedla, že osobám uvedeným v nařízení vlády [správně v – pozn. soudu] náleží příplatek ke starobnímu nebo plnému invalidnímu důchodu ve výši 50 Kč za každý započatý měsíc výkonu trestu odnětí svobody, jeho části nebo vazby; měsícem se rozumí 30 dnů. Celková doba věznění se sčítá a při částečné změně odsuzujícího soudního rozhodnutí se počítá jen rozdíl mezi tresty vykonanými na základě původního rozsudku a stanovenými přiměřenými tresty nebo tresty nově uloženými. Žalobce požádal dne 1. 1. 2005 o poskytnutí přípatku k důchodu podle s tím, že byl vězněn z politických důvodů v období od 13. 3. 1975 do 15. 5. 1975. Podle žalované nebyly za tuto dobu splněny podmínky podle nařízení vlády, neboť z usnesení Krajské prokuratury v Praze čj. 2 RK 333/91 bylo zjištěno, že v uvedené době žalobce nevykonával trest odnětí svobody, neboť byl pouze ve vazbě a nebyl odsouzen. Proto žalovaná jeho žádost o poskytnutí příplatku k důchodu zamítla.

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 12. 2005, č. j. - 11, byla žaloba proti tomuto rozhodnutí jako nedůvodná zamítnuta. Soud uvedl, že podle mají nárok na poskytnutí příplatku k důchodu státní občané České republiky, kteří byli v době od 25. února 1948 do 31. prosince 1989 odsouzeni a vykonali trest odnětí svobody, jeho část nebo vazbu pro trestný čin, za který byli rehabilitováni podle , o soudní rehabilitaci, ve znění a , nebo podle , o soudní rehabilitaci, ve znění , a , nebo jejichž odsouzení pro trestný čin uvedený v , ve znění , bylo zrušeno cestou obnovy řízení, stížnosti pro porušení zákona anebo podle , o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, a pobírají starobní nebo plný invalidní důchod z českého důchodového pojištění. V případě žalobce se jednalo o výkon vazby v době od 13. 3. 1975 do 15. 5. 1975. Žalobce rovněž doložil, že stíhání bylo zastaveno poté, co v něm bylo na jeho žádost podle zákona o soudní rehabilitaci pokračováno. Soud ve shodě se žalovanou neshledal splnění jedné z podmínek podle nařízení vlády, a sice podmínku odsouzení pro trestný čin, za který byl žalobce rehabilitován. Soud poukázal na to, že věc posuzoval ke skutkovému a právnímu stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí, tj. ke dni 8. 6. 2005. S účinností od 1. 11. 2005 pak bylo novelizováno tak, že do byla vložena další slova „popřípadě byli nezákonně zbaveni osobní svobody a byli rehabilitováni podle “. Ze znění této novely je zřejmé, že rozšiřuje okruh osob, které mají nárok na poskytnutí příplatku k důchodu podle Pokud tedy žalobce znovu požádá o přiznání příplatku k důchodu, žalovaná jeho žádost posoudí s ohledem na uvedenou novelizaci. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Ve včasné kasační stížnosti stěžovatel uplatnil důvod kasační stížnosti podle a uvedl, že žalovaná i soud zaujali stanovisko, že žalobci nenáleží příplatek k důchodu proto, že pro trestný čin, za nějž byl vazebně stíhán a později rehabilitován, nebyl odsouzen, což žalovaná i soud shledali být nezbytným předpokladem k přiznání nároku. Podle stěžovatele soud nevzal v úvahu zákona o soudní rehabilitaci, podle něhož „pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného, rozumí se odsouzeným též obviněný a obžalovaný“. „Z povahy věci“ je pak v daném případě zřejmé, že příplatek k důchodu má být poskytnut všem, kteří byli za minulého režimu nezákonně vězněni a poté dosáhli rehabilitace podle , popř. podle jiných předpisů. Stěžovatel zdůraznil, že nebyl rehabilitován podle zákona o soudní rehabilitaci, nýbrž podle téhož zákona. Stěžovatel rovněž poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu vydané v rehabilitačních věcech; na podporu své argumentace uvedl nálezy ze dne 12. 3. 2001, sp. zn. , ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. a ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. . Stěžovatel odkázal také na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 6. 1. 2005, č. j. . Stěžovatel dále uvedl, že L. N., který byl za období nezákonného věznění od 1. 12. 1948 do 2. 8. 1949 rehabilitován rovněž podle zákona o soudní rehabilitaci, žalovaná rozhodnutím ze dne 1. 2. 2006, přiznala příplatek podle s účinností od 20. 1. 2005. Ze všech těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby byl rozsudek Městského soudu v Praze dne 27. 12. 2005, č. j. - 11, zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. V doplnění kasační stížnosti ze dne 24. 4. 2006 zástupce stěžovatele pro případ, že by soud měl za to, že z formálního hlediska je rehabilitační usnesení vydané podle zákona o soudní rehabilitaci nedostatečné pro přiznání příplatku k důchodu podle , navrhl, aby Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti přerušil a předložil Ústavnímu soudu návrh na vyslovení nálezu, jímž by byla zrušena slova „odst. 2“ v ve znění tak, aby se osoby rehabilitované podle zákona o soudní rehabilitaci dostaly do stejného právního postavení jako osoby rehabilitované podle druhého odstavce téhož ustanovení.

Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody podle ; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle a 3 vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost je důvodná.

Důvod kasační stížnosti je uveden v , podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí Městského soudu v Praze pro nesprávné posouzení právní otázky tímto soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikována nesprávná právní norma, popřípadě je aplikována správná právní norma, která je však nesprávně vyložena.

V souzené věci byl žalobce umístěn ve vazbě od 13. 3. do 15. 5. 1975 poté, co proti němu bylo vzneseno obvinění pro trestný čin maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi podle § 178 trestního zákona a pro trestný čin podvracení republiky podle § 98 odst. 1 trestního zákona. Trestní stíhání bylo dne 15. 5. 1975 zastaveno s tím, že jednání obviněného nedosahuje společenské nebezpečnosti trestného činu. Po změně společenských poměrů po roce 1989 bylo na žádost žalobce v souladu s § 33 odst. 1 zákona o soudní rehabilitaci v trestním stíhání pokračováno a usnesením krajského prokurátora ze dne 5. 9. 1991, čj. 2 RK 333/91, bylo trestní stíhání zastaveno s tím, že nelze učinit jednoznačný závěr, že se žalobce dopustil uvedených trestných činů. Navíc bylo poukázáno na to, že uvedené trestné činy podle § 98 a § 178 byly později z trestního zákona vypuštěny. V usnesení krajský prokurátor dále deklaroval, že je namístě žalobce plně rehabilitovat v souladu s § 1 zákona o soudní rehabilitaci.

Nejvyšší správní soud má za to, že stěžovatel naplnil podmínky pro přiznání příplatku k důchodu podle Je státním občanem České republiky, v době od 25. 2. 1948 do 31. 12. 1989 – konkrétně v období od 13. 3. 1975 do 15. 5. 1975 – vykonal vazbu pro trestné činy maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi podle trestního zákona a podvracení republiky podle trestního zákona, za což byl posléze rehabilitován podle zákona o soudní rehabilitaci. Podle se odsouzeným rozumí také obviněný a obžalovaný, pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného. Stěžovatel, rehabilitovaný za trestní stíhání podle zákona o soudní rehabilitaci, podle názoru Nejvyššího správního soudu splnil podmínky stanovené pro poskytnutí přípatku k důchodu. Podle názoru Nejvyššího správního soudu navíc žalobce splňoval tyto podmínky i před novelou provedenou Tato novela totiž jen rozšířila okruh osob, na něž se příplatek k důchodu vztahuje, i na osoby uvedené v zákona o soudní rehabilitaci – tedy na osoby nezákonně zbavené osobní svobody nebo majetku, u nichž nebylo zahájeno trestní stíhání. Případ žalobce, vůči jemuž bylo vzneseno obvinění ze dvou trestných činů a byl z tohoto důvodu vazebně stíhán, a jenž postupoval v souladu s zákona o soudní rehabilitaci, proto podléhal poskytnutí příplatku i před touto rozšiřující novelou. Jak již bylo uvedeno, zmíněnou novelou zákonodárce pouze rozšířil okruh osob, jimž vznikl nárok na příplatek k důchodu, rovněž na případy, kdy byl občan omezen na osobní svobodě, aniž by proti němu vůbec bylo zahájeno trestní stíhání. Za této situace není rozumného důvodu odepřít poskytnutí příplatku k důchodu žalobci, jenž byl obviněn, vazebně stíhán a následně za tuto vazbu rehabilitován postupem podle zákona o soudní rehabilitaci. Pomocí právního argumentu a minori ad maius lze dospět k závěru, že vzniká-li nárok na poskytnutí příplatku k důchodu osobám nezákonně zbaveným osobní svobody, u nichž nebylo zahájeno trestní stíhání, tím spíše pak by měly mít nárok na týž příplatek k důchodu osoby nezákonně zbavené osobní svobody, u nichž trestní stíhání zahájeno bylo.

Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že žalobce rehabilitovaný postupem podle zákona o soudní rehabilitaci splnil podmínky pro poskytnutí příplatku k důchodu podle , shledal již nadbytečným předkládat Ústavnímu soudu návrh na zrušení části ustanovení ve znění , jak navrhoval zástupce stěžovatele v doplnění kasační stížnosti. Takový postup neshledal Nejvyšší správní soud za nezbytný v situaci, kdy lze nediskriminačního přístupu k rehabilitovaným osobám dosáhnout výkladem, jak Nejvyšší správní soud výše provedl.

Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že Městský soud v Praze nesprávně posoudil právní otázku splnění podmínek pro poskytnutí přípatku k důchodu podle Nejvyšší správní soud tedy shledal kasační stížnost důvodnou, a proto kasační stížností napadený rozsudek Městského soudu v Praze podle zrušil. Věc mu současně věc vrátil k dalšímu řízení, v němž je tento soud podle odst. 3 téhož ustanovení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle Městský soud v Praze v novém rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 7. února 2007

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu