Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Ads 107/2006 - 34

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: Ing. N. P., zast. JUDr. Milanem Davídkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Stallichova 11, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Praha 1, Mariánské nám. 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2006, č. j. – 8,

t a k t o :

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2006, č. j. – 8, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Odměna zástupci žalobce JUDr. Milanu Davídkovi, advokátu, se sídlem v Praze 4, Stallichova 11, s e u r č u j e částkou 2150 Kč a bude mu vyplacena ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím odboru sociální péče a zdravotnictví Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 9. 12. 2005, č. j. SOC 253001/2005, bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 11 – odboru sociálních věcí a zdravotnictví, se sídlem v Praze 4, Ocelíkova 672/1 – pracoviště Nad Opatovem 2104, ze dne 13. 9. 2005, č. j. OSVZ/575/05/ŠM, o nepřiznání jednorázové dávky sociální péče žalobci. Zamítavé rozhodnutí bylo odůvodněno zjištěním, že žadatel o dávku neosvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na ni způsobem předpokládaným v ustanovení , o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů.

Žalobou podanou žalobcem osobně u Městského soudu v Praze dne 24. 2. 2006, se žalobce domáhal zrušení obou rozhodnutí správních orgánů a vrácení věci správnímu orgánu I. stupně k dalšímu řízení. Současně s podáním žaloby požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů s odůvodněním, že vzhledem ke svým výdělkovým a majetkovým poměrům není schopen hradit náklady právního zastoupení a splňuje tak předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žádal, aby mu zástupcem byl ustanoven JUDr. Milan Davídek, advokát, se sídlem v Praze 4, Stallichova 11, který projevil souhlas jej zastupovat za předpokladu, že bude soudem ustanoven.

Usnesením ze dne 2. 3. 2006, č. j. – 8, Městský soud v Praze žalobcův návrh na ustanovení zástupce zamítl. Vycházeje z ustanovení , (dále jen „“), zdůraznil, že pro možnost ustanovení zástupce navrhovateli (žalobci) je nutné splnění dvou podmínek: jednak musí žalobce splňovat předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a dále musí být zjevné, že ustanovení zástupce je potřebné k ochraně práv žalobce. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že druhá z uvedených podmínek v případě žalobce splněna není, neboť jím podaná žaloba obsahuje veškeré potřebné náležitosti, tj. identifikaci napadených rozhodnutí, datum doručení rozhodnutí žalovaného žalobci, jakož i důvody, které žalobce k podání žaloby vedly. Z toho Městský soud v Praze dovodil, že žalobce již svými vlastními úkony učinil vše, co mohl podle právních předpisů učinit k ochraně svých práv, tj. dostatečně kvalifikovaným způsobem se obrátil na soud, přičemž v řízení před tímto soudem není právní zastoupení povinné. S ohledem na nesplnění jedné z podmínek pro osvobození od soudních poplatků, se pak Městský soud v Praze již nezabýval splněním druhé zákonné podmínky, tj. splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků.

Žalobce napadl usnesení Městského soudu v Praze o zamítnutí žádosti na ustanovení zástupce z řad advokátů včas podanou kasační stížností s tím, že ji odůvodní po konzultaci s advokátem, o jehož ustanovení požádal i pro řízení o této kasační stížnosti.

Usnesením ze dne 21. 6. 2006, č. j. – 17, soud ustanovil žalobci zástupcem pro řízení o kasační stížnosti jím požadovaného advokáta – JUDr. Milana Davídka. Dovodil, že za situace, kdy pro řízení o kasační stížnosti je zastoupení žalobce advokátem povinné, jsou v případě žalobce splněny podmínky ustanovení , tedy i předpoklad, že v daném případě ustanovení advokáta žalobci je třeba k ochraně jeho práv.

V doplňku kasační stížnosti navrhovatel – prostřednictvím ustanoveného

advokáta – uplatňuje důvod kasační stížnosti uvedený v a d) , tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů rozhodnutí, jakož i v jiné vadě řízení před soudem, neboť taková vada měla následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Stěžovatel namítá, že soud porušil ustanovení , podle něhož může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce účastníku tehdy, jestliže splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků

a je-li to třeba k ochraně jeho práv. Zdůrazňuje, že je osobou zcela bez finančních prostředků, což ostatně vyplývá i z charakteru a obsahu žaloby samotné, je osobou, která nemá právnické vzdělání, navíc je cizím státním příslušníkem, a chce se zúčastnit osobně ústního jednání ve věci samé a především tam být zastoupen zástupcem s právnickým vzděláním. Podle jeho názoru na této potřebě nic nemění skutečnost, že jím podaná žaloba má podle soudu požadované náležitosti. Zastoupení stěžovatele v řízení o žalobě před Městským soudem není sice povinné, ale stěžovatel se necítí být natolik právnicky zdatným a způsobilým, aby mohl v řízení vystupovat sám. Proto žádal, aby mu k ochraně jeho práv byl ustanoven zástupce, neboť nebude souhlasit s tím, aby rozhodnutí soudu o věci samé bylo vydáno bez nařízení jednání, k čemuž v napadeném rozhodnutí nebylo vůbec přihlédnuto. Připomíná, že v jiné věci, a to ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , kde se jedná o věc skutkově stejnou, jen žaloba směřuje proti jinému rozhodnutí správního orgánu, bylo stěžovateli vyhověno a zástupce mu byl ustanoven. Zdůrazňuje, že nemá prostředky, aby zmocnil zástupce plnou mocí, neboť je osobou bez zaměstnání a bez finančních prostředků, navíc bez českého státního občanství. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 25. 9. 2006 navrhuje kasační stížnost zamítnout jako nedůvodnou, neboť se ztotožňuje se závěrem soudu, že žalobce nesplňuje druhou z podmínek uvedenou v ustanovení , když je schopen v předmětném řízení sám hájit svá práva; jím podaná žaloba splňuje všechny zákonné požadavky a je z ní zřejmé, čeho se žalobce domáhá.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Je přesvědčen, že stěžovatel se úspěšně dovolal důvodu kasační stížnosti uvedeného v ustanovení , tj. nezákonnosti, spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.

Podle ustanovení (nyní odst. 8 ), navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování v takovém případě platí stát.

Jak již správně poznamenal v napadeném usnesení Městský soud v Praze, je rozhodnutí o ustanovení zástupce žalobci závislé na splnění dvou zákonných podmínek. Kromě vyhodnocení majetkových a osobních poměrů účastníka, které jsou předpokladem pro osvobození od soudních poplatků, přihlíží soud při posuzování této otázky též k tomu, zda je zastoupení třeba pro ochranu jeho práv. Jak již bylo opakovaně judikováno Nejvyšším správním soudem (např. v rozsudku ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. , publikovaném pod č. NSS, či v rozsudku sp. zn. ze dne 30. 9. 2003, publikovaném pod č. NSS), je pochybením soudu, pokud pouze z formální bezvadnosti žaloby dovozuje, že ustanovení zástupce není nutné k ochraně práv stěžovatele. Vedle tohoto kritéria musí totiž hodnotit konkrétní procesní situaci žalobce a přihlédnout též v případě cizího státního příslušníka k jeho znalosti českého jazyka a tím i k předpokládané omezené orientaci v právním řádu ČR. Z tohoto pohledu se Městský soud v Praze věcí nezabýval, alespoň to není patrné z odůvodnění napadeného usnesení. Není totiž vyloučeno, a jeví se spíše jako pravděpodobné, že stěžovateli pomohl se sepisem žaloby advokát, který jej zastupuje v jiných věcech, což ovšem samo o sobě neznamená, že zastoupení advokátem není třeba pro ochranu práv stěžovatele v této věci. Stěžovatel totiž trvá na nařízení jednání a nelze přehlédnout, že kromě toho, že nemá předepsané právnické vzdělání, je cizím státním příslušníkem, čímž jsou omezeny jeho vyjadřovací schopnosti v českém jazyce při jednání soudu, nehledě k tím ztížené orientaci v právním řádu ČR. Podle názoru Nejvyššího správního soudu už sama tato skutečnost měla vést Městský soud v Praze k závěru o potřebě zastoupení stěžovatele advokátem v řízení z hlediska nutnosti ochrany jeho práv. Protože Městský soud v Praze tuto podmínku pro možné přiznání zástupce stěžovateli vyhodnotil opačně, nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu než napadené usnesení Městského soudu v Praze o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce stěžovateli zrušit a věc mu v tomto rozsahu vrátit k dalšímu řízení. Při posouzení této otázky je Městský soud v Praze vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto zrušovacím rozhodnutí ( a 3 ).

Městský soud v Praze však v dalším řízení musí kromě splnění podmínky, že zastoupení advokátem v řízení před tímto soudem je potřebné k ochraně jeho práv, vyhodnotit u stěžovatele i druhou z podmínek ustanovení , tj. splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků. Touto otázkou se totiž zatím Městský soud v Praze nezabýval, jak výslovně uvedl v napadeném usnesení. Z jeho dalšího usnesení (ze dne 21. 6. 2006, č. j. – 17) jímž ustanovil stěžovateli zástupce pro řízení o kasační stížnosti, lze dovodit, že podmínku – splnění předpokladů pro osvobození stěžovatele od soudních poplatků vyhodnotil ve stěžovatelův prospěch, neboť mu zástupce ustanovil. V tomto řízení je totiž ve smyslu ustanovení zastoupení účastníka, který sám nemá předepsané právnické vzdělání povinné a předmětem posouzení návrhu na ustanovení zástupce je tudíž pouze splnění podmínky předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, kdy soud hodnotí majetkové, výdělkové a osobní poměry žadatele. Nejvyšší správní soud však v této souvislosti poukazuje na ustanovení , podle něhož účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků; dospěl-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Z tohoto pohledu se Městský soud v Praze požadavkem stěžovatele zatím nezabýval, ačkoliv z písemného vyjádření žalovaného k žalobě samotné ze dne 29. 5. 2006 (č. l. 15) je patrné, že žalovaný navrhuje především odmítnutí žaloby podle pro její opožděnost. Poukazuje na to, že žalobcem napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2005 bylo stěžovateli doručováno již v druhé polovině měsíce prosince 2005: stěžovatel při prvním pokusu o doručení rozhodnutí dne 19. 12. 2005 nebyl v místě doručování zastižen, jak vyplývá ze záznamu pošty na doručence obálky, v níž byla písemnost doručována, a proto mu téhož dne, tj. 19. 12. 2005 byla písemnost uložena v místně příslušné provozovně držitele poštovní licence. Třetí den od tohoto data je proto třeba v souladu s ustanovením , o správním řízení, pokládat za den doručení napadeného rozhodnutí stěžovateli. Od tohoto data běžela dvouměsíční lhůta pro podání žaloby uvedená v , která uplynula v souladu s ustanovením dnem 22. 2. 2006. Jestliže žaloba byla podána dne 24. 2. 2006, byla pak podána podle názoru žalovaného po uplynutím zákonem stanovené lhůty. Žalovaný ještě připomíná, že ustanovení výslovně zakazuje prominutí zmeškání pro podání žaloby.

Pokud by v řízení bylo postaveno najisto, že žaloba byla podána stěžovatelem opožděně, pak by šlo nepochybně o žalobu zjevně neúspěšnou a již z tohoto důvodu by žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků neměla naději na úspěch. Takové úvahy jsou však zatím předčasné, neboť jak bylo z obsahu spisu zjištěno, nebylo doposud písemné vyjádření žalovaného k žalobě doručeno žalobci a ten neměl možnost k němu zaujmout stanovisko. Podle ustanovení , nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručovatel doručí písemnost v místně příslušné provozovně držitele poštovní licence, nebo u obecního úřadu a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát písemnost do tří dnů od uložení, poslední den této lhůty se považuje za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Pro posouzení věci bude totiž podstatné, zda existuje předpoklad pro závěr, že se adresát v místě doručení zdržoval. Předpokladem je potvrzení této skutečnosti poštou, který v daném případě splněn je (jak zjistil Nejvyšší správní soud z obsahu doručenky založené v přiloženém správním spise správního orgánu II. stupně) na níž je uvedeno, že adresát nebyl zastižen. Šlo tedy o marný pokus doručit napadené rozhodnutí stěžovateli a zásilka proto musela být uložena na poště. Za nezpochybněnou přitom je nutno považovat skutečnost, že stěžovatel byl o uložení zásilky informován oznámením vhozeným do poštovní schránky, když si sám dne 2. 1. 2007 na poště písemnost vyzvedl. Není však postaveno na jisto, zda v době pokusu o doručení zásilky, tj. 19. 5. 2005 se stěžovatel v místě doručení zdržoval, takže úvahu o splnění podmínky tzv. fiktivního doručení by zatím byla předčasná.

V dalším řízení tudíž Městský soud v Praze posoudí, zda žaloba v dané věci byla podána opožděně či nikoliv, což bude mít význam pro další postup řízení a nepochybně pro posouzení otázky splnění předpokladů stěžovatele pro osvobození od soudních poplatků z hlediska ustanovení a tím i pro nutnost ustanovit stěžovateli zástupce z řad advokátů pro toto řízení.

V novém rozhodnutí rozhodne Městský soud v Praze i o nákladech tohoto řízení ( ).

Zástupci stěžovatele JUDr. Milanu Davídkovi, který byl ustanoven soudem pro řízení o této kasační stížnosti, náleží odměna za dva úkony právní služby po 1000 Kč, a to za přípravu a převzetí zastoupení a podání doplňku kasační stížnosti (, písm. b/ ve spojení s ust. , písm. f/ ), k nimž náleží náhrada hotových výdajů ve výši 75 Kč ke každému z úkonů – celkem 150 Kč ( ). Odměna mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu, neboť jde o zastupování v řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. února 2007

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu